Kutná Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kutná Hora
Kutná Hora: Hrádek a kostel sv. Jakuba.

Kutná Hora: Hrádek a kostel sv. Jakuba.

znak obce Kutná Horavlajka obce Kutná Horaznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0205 533955
kraj (NUTS 3): Středočeský kraj (CZ020)
okres (NUTS 4): Kutná Hora (CZ0205)
obec s rozšířenou působností: Kutná Hora
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 33,05 km²
počet obyvatel: 20 349 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 254 m
PSČ: 284 01
zákl. sídelní jednotky: 47
části obce: 12
katastrální území: 7
adresa městského úřadu: Městský úřad Kutná Hora
Havlíčkovo náměstí 552
284 24 Kutná Hora
starosta / starostka: Ivo Šanc (Šance pro Kutnou Horu)
Oficiální web: http://www.kutnahora.cz
Ofic. web MÚ: http://www.mu.kutnahora.cz
E-mail: kancelar@mu.kutnahora.cz

Kutná Hora
Red pog.png
Kutná Hora
Kutná Hora, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Kutná Hora (něm. Kuttenberg), dříve téže zvána České Athény, je okresní město ve Středočeském kraji a významná městská památková rezervace, zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Žije zde zhruba 20 tisíc obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Kutné Hory.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Jak název města naznačuje, souvisí jeho historie s těžbou („kutáním“) stříbra a stříbrných rud. Ve středověku koncem 13. století poskytoval zdejší revír zhruba jednu třetinu produkce stříbra v Evropě.

To se v okolí vyskytovalo patrně i na povrchu a už v 10. století se na blízkém slavníkovském hradišti Malíně razily stříbrné denáry. S těžbou stříbra možná souviselo i založení cisterciáckého kláštera v sousedním Sedlci, prvního v Čechách. Sedlecký klášter založil roku 1142 Miroslav z Cimburka, významný dvořan knížete Vladislava II.. Klášter byl osazen mnichy z WaldsassenHorní Falci, který patřil do řádové linie, jež se hornictví věnovala. To by mohlo vysvětlit, proč byl – proti běžné řádové praxi – založen v krajině už osídlené a kultivované. Klášteru patřily pozemky, na nichž pozdější město vyrostlo, i řada vesnic v okolí.

Blízká města Čáslav i Kolín dostala kolem roku 1260 jihlavské horní právo, patrně proto, že měšťané v okolí těžili stříbro, a o málo později se objevuje i název osady Antiqua Cuthna – Stará Kutna, jež patrně stála blíž k sedleckému klášteru. Osada snad zanikla za válek krále Přemysla Otakara II. s Rudolfem Habsburským, který roku 1278 v Čáslavi uzavřel mír s Otou Braniborským. Počátkem vlády krále Václava II. vypukla „stříbrná horečka“ a tisíce lidí z dalekého okolí se sem stěhovaly za bohatstvím. Tak patrně vznikla na kopci nad údolím Vrchlice hornická osada, latinsky Mons Cutna, s velmi nepravidelným plánem, který je dodnes patrný. Ještě roku 1289 se o soudní pravomoc nad osadou přela města Kolín a Čáslav, ale od roku 1291 už mělo město vlastní soud a královský horní úřad.

Od roku 1300 do husitských válek[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1300 vydal král Václav II. nový horní zákon (Ius regale montanorum), který stanovil královská práva nad těžbou stříbra i mincovnictvím, zavedl jednotnou minci a ražení soustředil v Kutné Hoře. Pod vedením italských odborníků z Florencie se v nové mincovně, která se podle nich jmenuje Vlašský dvůr, začaly roku 1300 razit Pražské groše. V letech 1304 a 1307 byla Kutná Hora obléhána vojskem Albrechta I., obyvatelé ji však narychlo opevnili a ubránili. Roku 1318 byla Kutná Hora povýšena na město a dostala různá privilegia.

Bohatství kutnohorských dolů – zejména šachty Osel – se stalo základem královské moci v Čechách a hlavním zdrojem prostředků na velkolepé stavby Lucemburků po celé 14. století. Král Karel IV. i Václav IV. si proto města velmi hleděli, podporovali je v různých sporech i při zvelebování městských staveb; Vlašský dvůr se stal sídlem krále Václava IV. Ve druhé polovině 14. století vznikl kostel sv. Jakuba a šest dalších, radnice a další stavby a město dostalo hradbu se šesti branami. Roku 1363 se zmiňuje i městská škola.

Protože městské kostely stále podléhaly sedleckému klášteru, vzniklo roku 1384 hornické bratrstvo pro stavbu nového, tzv. „horního“ (tj. hornického, důlního) chrámu sv. Barbory na pozemcích vyšehradské kapituly a za městskou hradbou. I když výnos dolů v té době klesal, stavební činnost rostla a král Václav IV. dal rozšířit Vlašský dvůr, kde často býval a roku 1409 zde podepsal Dekret kutnohorský o novém rozdělení pravomocí na pražské univerzitě. Roku 1413 horníci přepadli Malín a pobili obyvatele, protože jim bránili v dolování, 1416 zavraždili královského vyslance a ve městě se rozhořely národnostní a náboženské spory.

Od 1419 do 1621[editovat | editovat zdroj]

Těžba a úprava stříbrné rudy v Kutné Hoře. Knižní malba z 90. let 15. století

Roku 1419 začalo město pronásledovat kališníky a mnoho jich dalo naházet do opuštěných šachet. Roku 1420 podporovalo město císaře Zikmunda Lucemburského, ale když 1421 Jan Žižka zničil sedlecký klášter, podrobilo se Janu Želivskému s tím, že odpůrci kalicha musí město opustit. Když Zikmund z města 1422 ustoupil, založil požár, který měšťané uhasili. Roku 1424 však město důkladně vypálil Žižka a nově osídlili táborští, kteří zde vládli až do bitvy u Lipan 1434. Mince v té době velmi upadla, razily se jen špatné haléře a obchod v Čechách přešel na míšeňské groše.

Roku 1436 sjednal král Zikmund zajímavé vyrovnání nových majitelů se starými i náboženský smír. Roku 1444 zde byl zvolen hejtmanem pozdější král Jiří z Poděbrad a odtud roku 1448 táhl dobývat Prahu. V Kutné Hoře pak sbíral vojsko proti Matyáši Korvínovi, jehož 1469 u Vilémova zajal. Na zemském sněmu 1471 zde byl zvolen králem proti Korvínovi Vladislav II. Jagellonský, který pak Kutnou Horu velmi podporoval. V té době se díky lepší technice opět zvýšil výnos dolů a dosáhl vrcholu, což se projevilo i ve stavební činnosti a roku 1489 zde Martin z Tišnova vytiskl bohatě ilustrovanou Bibli kutnohorskou. Od roku 1489 sídlili v Kutné Hoře italští biskupové, kteří světili kněze podobojí, konaly se zde zemské sněmy a město konkurovalo svým významem Praze.

Po roce 1530 začal výnos dolů opět klesat, šachty se zalévaly vodou a opouštěly. Po stavovském odporu 1547 ztratilo město část svých svobod a roku 1550 se přestaly razit pražské groše. Úpadek pak rychle pokračoval také proto, že přísun stříbra z Jižní Ameriky srazil jeho cenu a dolování se přestalo vyplácet. Kutnohorské poměry v 16. století zachycují anekdotické paměti Mikuláše Dačického (1555–1610). Kutnohorský primátor Jan Šultys z Felsdorfu, dříve mincovní úředník, se stal za stavovského povstání direktorem a byl roku 1621 v Praze popraven; jeho hlava pak visela přes sto let na městské bráně.

Od 1622 do současnosti[editovat | editovat zdroj]

Kutná Hora na výřezu z vojenské mapy, kolem 1850.

Roku 1623 byli vypovězeni nekatoličtí duchovní, morovou epidemií 1625 a exilem se počet obyvatel snížil o čtvrtinu. Ferdinand II. Štýrský městu zkonfiskoval část statků a věnoval jezuitům, kteří zde roku 1626 založili latinskou školu a pak budovali vedle sv. Barbory velkolepou kolej. V té pak vyučoval například Bohuslav Balbín, Jiří Plachý-Ferus, historik města Jan Kořínek a další. I když těžba skomírala a roku 1726 byla úplně zastavena, město se pomalu vzpamatovalo a v Kutné Hoře působila řada vynikajících umělců (Kilián Ignác Dienzenhofer, František Maxmilian Kaňka, Petr Brandl, který zde 1735 zemřel a je zde v kostele Matky Boží Na Náměti pochován). V letech 1770 a 1823 poničily město velké požáry.

Kutná Hora hrála významnou roli v národním obrození. Narodil se zde archeolog Jan Erazim Vocel a dramatik Josef Kajetán Tyl, v letech 18501851 zde žil a pracoval Karel Havlíček Borovský a vzniklo zde mnoho národních spolků a sdružení. Koncem 19. století byly gotické stavby obnoveny a chrám sv. Barbory v letech 18841893 dostavěn J. Mockerem.

Roku 1950 byly ke Kutné Hoře připojeny obce Kaňk, Perštejnec a Sedlec.[2]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kutnohorské pověsti.
  • Zvon Marie z kostela sv. Jakuba prý nechal vyrobit muž, který se celý život věnoval penězokazectví, ale k stáru se rozhodl oprostit od svých hříchů, a proto všechen svůj majetek věnoval na odlití zvonu. Protože mu doma zbyl ještě díl falešného mincovního kovu, nechal jej přidat ke zvonovině, aby dodal hlasu zvonu na lahodnosti.
  • Z Vlašského dvora se delší čas ztrácelo stříbro a kutnohorští havíři s mincíři z Vlašského dvora se tak dlouho vzájemně obviňovali, až mezi nimi došlo k ozbrojené potyčce, v níž několik Vlachů přišlo o život. Od těch dob se někdy stává, že se stříbrný zvonek z Vlašského dvora o půlnoci rozezní sám od sebe, strhne se vichřice a dvorem bloudí duchové zavražděných Vlachů, kteří dodnes pátrají po ztraceném stříbře.
  • Když se zvonařský mistr Jakub Ptáček chystal odlít velký zvon pro kostel sv. Barbory, měl v noci sen, že uklouzl a spadl do roztavené zvonoviny. Den nato při lití zvonu přilétl kos a z těsné blízkosti sledoval jeho práci. Náhle byl však omámen výpary a spadl do rozžhaveného kovu. Zvon byl posvěcen na jméno Marie, ale mezi lidmi se mu říkalo Ptáček kvůli jménu zvonaře i zvláštní příhodě při jeho odlévání.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok 1702[3] 1790 1808 1811[4] 1830[5] 1831[6] 1834[7] 1837[8] 1840[9] 1843[10] 1846[11] 1850[12] 1857
Počet obyvatel 3363 7000 7000 6217 8460 10338 9545 9554 9929 9646 10317 8624 12727
Vývoj počtu obyvatel za celé město a jeho části 1869-2011[13][14][15]
Část města (rok přičlenění k městu[16]) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel Kutná Hora-Vnitřní Město 9779 13154 10172 10530 10102 14370 7651 11679 12623 13902 3323 2922 2470 2384
Hlouška 880 . 926 1433 2158 . 2785 . . . 6445 5344 5457 5088
Kaňk (1950)   1069 1012 924 747 626 700 774
Karlov 306 . 436 572 724 . 944 . . . 566 484 535 550
Malín (1975)   777 775 870 995
Neškaredice (1961)   247 272 269 219 268 271
Perštejnec (1950)   110 94 79 39 23 159 52
Poličany (1981)   207 190 182
Sedlec (1950)   1714 1705 1692 1246 1179 1098 1224
Šipší . . . . . . . . . . 3868 5970 5675 4943
Vrchlice 785 . 808 976 1084 . 876 . . . 329 300 367 350
Žižkov 997 . 1221 1303 1474 . 1636 . . . 3099 3512 3664 3684
celé město 12747 13154 13563 14814 15542 14370 13892 14572 16835 17943 20708 21561 21453 20497

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1538 je v Kutné Hoře známý pivovar, založený rodem Dačických z Heslova, který donedávna vařil piva Dačický a Lorec. V 19. století vznikla v bývalém cisterciáckém klášteře tabáková továrna, kterou dnes vlastní společnost Philip Morris. Od roku 1967 je v Kutné Hoře velký strojírenský závod, slévárna ČKD Kutná Hora. Vedle kterého nedávno vyrostla továrna společnosti Foxconn. Zásoby stříbra byly vyčerpány již na přelomu 17. a 18. století. Avšak těžba rud zinku a olova pokračovala na Kaňku až do roku 1991.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Město protíná silnice 2 Praha – Kutná Hora – Přelouč – Pardubice, která se u Malína kříží se silnicí 38 Jihlava – Havlíčkův Brod – Kolín – Nymburk.
Ve městě začíná silnice 126 Kutná Hora – Zbraslavice – Zruč nad Sázavou.
  • Železnice
Kutná Hora leží na železniční trati 230 Kolín – Kutná Hora – Havlíčkův Brod, z níž odbočuje železniční trať 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou.
Železniční trať 230 Kolín – Kutná Hora – Havlíčkův Brod je dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, doprava byla zahájena roku 1869.
Železniční trať 235 Kutná Hora – Zruč nad Sázavou je jednokolejná regionální trať, zahájení dopravy bylo roku 1905. Na trati leží na území města kromě odbočné železniční stanice Kutná Hora hlavní nádraží i železniční zastávka Kutná Hora-Sedlec, železniční stanice Kutná Hora město, železniční zastávka Kutná Hora předměstí a železniční zastávka Poličany.
  • Letecká doprava
Kutná Hora nemá vlastní letiště, v jejím dosahu jsou nicméně veřejné vnitrostátní letiště ve Zbraslavicích a v Kolíně.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava
Kutná Hora má městskou autobusovou dopravu o 6 linkách, nejvýznamnější linkou městské hromadné dopravy je linka 1, která spojuje hlavní vlakové nádraží, autobusové nádraží a centrum města. Autobusovou dopravu ve městě obstarává společnost Veolia Transport Východní Čechy a. s.
Příměstské autobusové linky vedly z Kutné Hory např. do Čáslavi, Kolína, Uhlířských Janovic, Sázavy, Týnce nad Labem, Zbraslavic, Zruče nad Sázavou (u většiny linek je dopravce Veolia Transport Východní Čechy, a. s.).
Městem projížděly dálkové autobusové linky jedoucí např. do těchto cílů: Česká Třebová, Chotěboř, Chrudim, Jihlava, Košice, Lanškroun, Liberec, Litomyšl, Michalovce, Mladá Boleslav, Medzilaborce, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Poprad, Praha, Prešov, Telč, Žilina.
  • Železniční doprava
Po trati 230 jezdilo v pracovní dny 12 párů rychlíků + 17 párů osobních vlaků, o víkendu 9 párů rychlíků + 16 párů osobních vlaků.
Po trati 235 jezdilo mezi stanicemi Kutná Hora hlavní nádraží a Kutná Hora město v pracovní dny 21 párů osobních vlaků, o víkendu 19 párů osobních vlaků, na dalším úseku trati v pracovní dny 11 párů osobních vlaků, o víkendu 7 párů osobních vlaků.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Kutné Hoře se nacházejí čtyři základní školy. Jsou to ZŠ Žižkov, ZŠ Jana Palacha, ZŠ Kamenná Stezka a ZŠ T. G. Masaryka. Střední stupeň vzdělání je v Kutné Hoře zastoupen Střední odbornou školou a Středním odborným učilištěm řemesel, dále Střední průmyslovou školou a dvěma gymnázii Gymnáziem Jiřího Ortena [2] a Církevním gymnáziem sv. Voršily. Vyšší stupeň vzdělání je zastoupen Vyšší odbornou školou, která poskytuje vzdělání v oborech Automatizační technika a Management Elektrotechniky. V plánech je i zřízení Kutnohorské Královské univerzity, která bude poskytovat vzdělání v oborech historických, v budově Jezuitské koleje.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kutné Hoře.

Historické centrum Městské památkové rezervace spolu s kostelem sv. Barborykostelem Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci je od roku 1995 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Město Kutná Hora je členem evropského projektu EUROMINT, jehož cílem je shromáždit informace o všech evropských středověkých a raně novověkých mincovnách.

Kulturní instituce[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se konají různé festivaly jako Královské stříbření Kutné Hory, recitační soutěž Ortenova Kutná Hora, Mezinárodní bienále interpretační kytarové soutěže nebo folkový Festival Kocábka. Každé Velikonoce probíhá v Sedleci pouť.

Nejvýznamnějšími kulturními institucemi jsou Městská knihovna, Městské Tylovo divadlo a Kino Modrý kříž. Dále nově zrekonstruovaná Jezuitská kolej ze 17. století, nyní sídlo Galerie Středočeského kraje zaměřené převážně na moderní a současné umění. Další významné městské instituce jsou České muzeum stříbra s historickým dolem Osel, jehož expozice jsou vystaveny na Hrádku, v Kamenném domě a Tylově domě, dále pak Muzeum Alchymie v Sankturinovský dům|Sankturinovském domě a Muzeum tabáku v historickém refektáři cisterciáckého kláštera v Sedlci. Ve městě je i vodní park, zimní stadion a druhá nejdelší bobová dráha v Evropě.[17]

Náboženské organizace[editovat | editovat zdroj]

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Historický přehled[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Kutnou Horu z chrámu sv. Barbory na kostel svatého Jakuba (1919), foto Josef Jindřich Šechtl

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • do 1849 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kutná Hora
  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kutná Hora[18]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kutná Hora
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Kutná Hora
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kutná Hora[19]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kutná Hora[20]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Kutná Hora[21]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kutná Hora[22]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kutná Hora

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Kutné Hory

Kutná hora se skládá z 12 místních částí na 7 katastrálních územích

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Kutná Hora a Obvod obce s rozšířenou působností Kutná Hora.

Kutná Hora je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Kutná Hora se skládá z 88 obcí, ORP z 51 obcí.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-06-02]. Dostupné online.  
  2. Vyhláška ministra vnitra č. 13/1951 Sb. ze dne 9. února 1951, o změnách úředních názvů míst v roce 1950
  3. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Karel Kůča
  4. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Karel Kůča
  5. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Karel Kůča
  6. Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1831 - [1]
  7. Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1834
  8. Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1837
  9. Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1840
  10. Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1843
  11. Tafeln zur Statistik der Österreichischen Monarchie 1846
  12. Zevrubný popis rozdělení země království Českého 1855
  13. Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené scitani2011 není určen žádný text.
  14. Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené lexikon-2013 není určen žádný text.
  15. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Kutná Hora, s. 556–557.  
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. Kapitola Okres Kutná Hora.  
  17. Městský informační portál Kutná Hora
  18. Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  19. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  20. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  21. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  22. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Kořan, Dějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském. Praha: Vědecko-technické nakl., 1950
  • J. Kořínek, Staré paměti kutnohorské. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2000, 605 s. ISBN 80-7106-453-X
  • Ottův slovník naučný, sv. 15, str. 413 nn., hesla "Kutná Hora – dějiny"
  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech II. Praha 1980, str. 182–198.
  • ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
  • MATYS, Rudolf: Kutnohorské pověsti. Praha, 1973
  • POSPÍŠIL, Aleš. Zmizelá Kutná Hora. Praha : Paseka, 2009. 168 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-013-2.  
  • SOMMER, Jiří. Kutnohorsko. Historický obzor, 1998, 9 (7-8), s. 176–179. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Kutná Hora

Kutná Hora-Vnitřní Město • Vrchlice • Žižkov • Hlouška • Šipší • Karlov • Kaňk • Sedlec • Malín • Neškaredice • Perštejnec • Poličany