Felix Achille de la Cámara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Felix Emil Josef Karel Cammra
Felix Achille de la Cámara, před rokem 1923
Felix Achille de la Cámara, před rokem 1923
Narození 8. listopadu 1897
Kutná Hora
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. května 1945 (ve věku 47 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data se získávají z datové položky.

Hrabě Felix Achille de la Cámara (8. listopadu 1897[p 1] Kutná Hora – 8. května?[p 2] 1945 Praha), původním jménem Felix Emil Josef Karel Cammra, byl český spisovatel, publicista, scenárista, překladatel a podnikatel v oblasti divadla.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Cámara vedl pestrý život, provázený bohémstvím a řadou afér. Podle vlastního tvrzení měl být po otci Felixovi potomkem španělského šlechtického rodu. Proto si nechal v roce 1924 úředně změnit jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone. Studia musel přerušit, když byl po vypuknutí 1. světové války odveden na frontu, kde se stal jezdeckým důstojníkem. Ještě po vzniku republiky krátce působil jako aktivní důstojník československé armády (19181919). Později pracoval v nakladatelství Šolc a Šimáček a snažil se podnikat v divadle a filmu. Jeho manželkou se stala primabalerina Národního divadla Jelizaveta Nikolská (19041955), spolupracoval s dobrodruhem Josefem (Harrym) Jelínkem a stejně jako on byl už ve 30. letech ve službách nacistů. Založil Divadlo Apollo a v letech 19231927 zřídil a vedl divadlo Komedia v paláci Lucerna, které musel po finančním bankrotu pro malou návštěvnost rozpustit. Divadlo za nevyjasněných okolností vyhořelo. Později se stal manažerem a scénáristou ve francouzských filmových ateliérech. Jeho hlavním zájmem však byla literatura. Za svého života vytvořil značné množství povídek, románů, dramat, dětské četby, rozhlasových prací a filmových námětů, pohybujících se často v rovině patosu a exaltace a čerpajících z atraktivních námětů (magie, okultismus, démonologie, konspirační teorie, egyptská mystéria). Pod šifrou Ra publikoval v Národní politice, byl redaktorem několika časopisů a kalendářů. Překládal z němčiny, angličtiny a španělštiny (např. Faraonka). Psal romány ve francouzštině [1].

Byl jedním ze zakladatelů České ligy proti bolševismu a Národní obce fašistické[2].

Literát v politických službách doby[editovat | editovat zdroj]

Jako tajný příslušník nacistických jednotek SA řídil ve druhé polovině 30. let propagandu frankistického Španělska v Československu. Triptych oslavných spisů o Frankovi zahájil souborem pamfletů, fiktivních reportáží (například o obléhání republikánské pevnosti Alcazar) a koláží z oficiální frankistické propagandy Kupředu, Španělsko!... Arriba España!... (1937). Obsáhlý spis Generalissimus Franco a události španělské (1939) a "životopisná studie historická" El Caudillo (1942) jsou variacemi děl heroizujících španělský fašismus, který bojuje proti "neviditelné moci světového zednářstva". Španělská témata obsahují také Cámarovy povídky a reportáže Parfumy zla (1943) a Gréta del Astar (1944), obsahující naivně rozvíjené romantické zápletky (spiklenci, zednáři, jezuité, "lady-vamp", tajné služby a pod.). Zálibu v drastických motivech a mystériích uplatnil i v knize Královské potěšení Issis (1943).

Už ve druhé polovině 30. let se Cámara pokoušel prosadit v českém filmu. Jeho první filmový pokus Tvoje srdce inkognito (1936), který částečně i sám režíroval, byl v Březinově Lexikonu českého filmu vyhodnocen jako "řemeslně nezvládnutý a mírně amorální brak". Napsal řadu realizovaných i nerealizovaných scénářů, například Slávko, nedej se (1938), podle námětu J. K. Tyla Děvče z předměstí (1939), Okénko do nebe (1940). Některé z nich, jako např. Dívka v modrém, režírovaná Otakarem Vávrou (1940), vyšly v knižní podobě s úvodem autora (1942). S vlajkařem Janem Rysem-Rozsévačem a kolaborujícím režisérem Václavem Binovcem se pokusil natočit "první český film s protizednářskou tendencí" Čtverylka lásky. Scénář o spiklencích z konce 18. století měl tematizovat jeden z osvědčených motivů fašistické propagandy, dílo však nebylo realizováno. Mezi 5. a 9. květnem 1945 (přesné datum není známo) byl Cámara na Kampě zabit revolučními gardisty jako aktivní kolaborant.

Přehled tvorby[editovat | editovat zdroj]

  • Černý mág 1920, první díl románové trilogie,
  • Záhada sfingy 1921,
  • Ve spárech démonů 1921, milostný román,
  • Španělské markýzy 1921,
  • Čarodějovy pohádky 1921, pohádky,
  • V kouzelném zrcadle 1921, pohádky,
  • Sny o princeznách 1921, pohádky,
  • Jeho tajemství 1922, druhý díl románové trilogie,
  • Hrabě de Cagliostro 1922, kritická studie,
  • Filmová hvězda 1922, dívčí román,
  • Fantomy 1922,
  • Zlatovlasý upír 1922, divadelní hra,
  • Moje pohádky 1922, pohádky,
  • Z říše víl 1922, pohádky,
  • Čarovný svět 1922, pohádky,
  • Velekněžka magie 1923, třetí díl románové trilogie,
  • Perla filmu 1923, příběh života populární umělky Pearl White,
  • Tajemný soupeř 1924, vydáno anonymně,
  • Primabalerina a tance upírů 1925,
  • Dobrodružství filmové umělkyně 1926. dva díly (Jeho tajemství a Egyptští zednáři),
  • Kupředu, Španělsko!... Arriba España!... 1937, koláže z oficiální frankistické propagandy,
  • Generalissimus Franco a události španělské 1939,
  • Srdcem a kordem 1942,
  • Dívka v modrém 1942, knižní vydání filmového scénáře,
  • Paní mých snů 1942,
  • El Caudillo 1942, životopisná studie,
  • Parfumy zla 1943,
  • Svítilna draholamů 1943, maurské pohádky.
  • Královské potěšení Issis 1943, nejstarší báje lidstva,
  • Madona vikingů (1943), též pod názvem Fantom oceánu,
  • Úsměvem a kordem 1944,
  • Gréta del Astar 1944.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. některé zdroje uvádějí 3. listopad 1894
  2. uvádí se někdy mezi 5. a 8. květnem 1945

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 49, ISBN 80-86182-51-7
  2. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48–9, ISBN 80-86182-51-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]