Horušice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o obci Horušice. O části města Veselí nad Lužnicí pojednává článek Horusice.
Horušice
Bývalá rezidence sedleckého kláštera v Horušicích

Bývalá rezidence sedleckého kláštera v Horušicích

status: obec
NUTS 5 (obec): CZ0205 531481
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Kutná Hora (CZ0205)
obec s rozšířenou působností: Čáslav
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 8,48 km²
počet obyvatel: 188 (3. 7. 2006)
nadmořská výška: 228 m
PSČ: 285 73 až 286 01
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Horušice 93
285 73 Horušice
starosta / starostka: Jaroslava Radovnická
Oficiální web: http://www.horusice.kh.cz/
E-mail: horusice@tiscali.cz

Horušice
Red pog.png
Horušice
Horušice, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Obec Horušice (německy Horusitz) se nachází v okrese Kutná Hora, kraj Středočeský, asi 15 km severovýchodně od Kutné Hory a 11 km severně od města Čáslav. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 188 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1369.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce (osady) v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kutná Hora[1]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kutná Hora
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Kutná Hora
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kutná Hora[2]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kutná Hora[3]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Kutná Hora[4]
  • 1949 Pardubický kraj, okres Přelouč[5]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kutná Hora

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi Horušice (přísl. Zbraněves, 445 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[6]

2 hostince. 2 koláři, 2 kováři, krejčí, mlýn, obuvník, pila, řezník, sedlář, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Horušice, trafika

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Bývalá rezidence-repositorium- sedleckého kláštera cisterciáků, novostavba kolem roku 1720. Stavba je připsaná Janu Blažeji Santinimu i když jeho autorství není přímo doloženo. Výstavba zámečku v Horušicích je vcelku právem spojována se sedleckým opatem Janem Reichknechtem, který stál v čele konventu v letech 1731-1753.[7] Kompozice stavby je blízkou variantou zámečku v Hubenově u Plas, kterou navrhl Santini po roce 1720 a odpovídá výrazně santiniho stylu. Z někdejšího hospodářského dvora sedleckého kláštera zůstala jen stavba drobné rezidence, která je zachována. Slouží dnes jako rodinný dům.
    Stavba má osmiboký půdorys. Ve vnitřní dispozici jsou tři trakty: ve středním traktu v přízemí se nalézá nástupní hala a vstup na schodiště. V patře proti němu je drobný pětiboký prostor bývalé kaple zasvěcené Janu Nepomuckému s nástropní malbou představující " Nanebevzetí sv.Jana Nepomuckého". Ve středním traktu v patře je zachovalá nástropní malba Zvěstování Panny Marie a v zadním traktu na východní straně další nástropní malba Meditace sv. Bernarda z Clairveaux.

Odkryté obrazy jsou hodnoceny jako kvalitní vrcholně barokní díla se zajímavě provedeným lemováním. Obraz Zvěstování Panny Marie, je zasazený do architektonického rámce s bohatou dekorací. Hlavním výjev rámuje zrcadlo blízké čtverci s obloučkovitě vykrojenými rohy s ušima, s ilusivními architektonickými detaily. Hlavní masivní světlý profil rámu zrcadla lemují jemné články v okrovo červené barevnosti. Na vnějším obvodu jsou ze zlatovo okrouhlých článků vytvořeny v koutech vnější uši, které dosedají na červenou barvu namalované volutové konzoly, navazující na stejně barevné články rámu. Mezi vnější uši a kouty místnosti jsou vloženy boltcové kartuše, zavíjenými pásy spojené s volutovými konzolami. Zbylé plochy zde vyplňuje květinový dekor, zavěšený na mušle vložené do vnějších uší zdradlového rámu.Za mušlí jsou vždy dva putti, kteří nesou mariánské korunky, překrývající rám.Ve Středy stran rámu objímá akantový dekor se zavěšenými festony. Po obvodu rámu jsou naznačeny ilusivní krajinky se stromy a keři, které zřejmě doplňují krajinný rámec centrálního výjevu. Výjev Zvěstování, provedený v tradičním schématu, je zasazen do krajinného rámce, který má symbolický obsah. V pravé části klečí bíločerveně oblečená Panna Marie pod rozeklanou, v dolní části temnou skálou, se stromy.V levé části se rozvírá údolí plné světla, nad kterým se vznáší Archanděl Gabriel s lilií, obrácený k Panně Marii.

Obraz Sv.Bernarda je zasazený stejně, jako Zvěstování do bohatého ilustrativního architektonického rámce, s dalšími symbolickými postavami a výzdobou.Architektonický rámec má poměrně jasnou tektonickou skladbu, proporcemi respektující lichoběžný půdorys místnosti. Uprostřed stran vystupují do prostoru ilusivní půdorysně zalamované štíty, se střední částí konvexního průběhu,ukončené bohatě profilovanou krepovanou římsou, kterou na čelech do prostoru natočených křídel, vzpírají voluty.Uprostřed štítků překrývají římsu mušle, na kterých visí festony, které se nepochybně vztahují k osobnosti Sv.Bernarda. Nad vstupem ze střední místnosti je žena s váhami -spravedlnost, na protilehlé straně pak žena se sloupem, symbolizující stálost.Sloup zde rovněž ukazuje na Sv. Bernarda jakou sloup víry.Na třetí straně je žena se zrcadlem. Z více významů je zde třeba symboliku zrcadla chápat z náboženského pohledu, jako symbol čistoty duše, ve smyslu slov církevního otce Sv. Řehoře Naziánského. U pat štítů rovněž ukončených vytočenými volutami, sedí nebo stojí dvojice putti s palmovými ratolestmi a zřejmě s dalšími, ne zcela zřetelnými atributy. Kouty vyplňují do široka rozevláté kartuše, s volutově zavíjenými rámy, vrcholící vázami a květinami. Tvar kartuší koresponduje s motivem bílých "křídel" na modré ploše, který vyplňuje jejich plochu a podtrhuje nadzemskost celého výjevu. Nad římsami štítků je jakoby v druhém plánu nasazen půdorysně zalamovaný rám zrcadla s výjevem Sv.Bernarda. Sv.Bernard v cisterciáckém rouchu sedí na skalisku v lese s rozeklanými stromy a rozjímá nad lidskou lebkou, kterou drží v levé ruce. Vlevo od něj po pravé ruce leží kniha, na pravé straně má u nohou typické atributy - nástroje Kristova umučení - Kříž, kopí, houbu na kopí. Opět je zde patrná symbolika světla a temnoty. Levá temná část lesa kontrastuje s pravou prosvětlenou částí plnou Božího světla, které ozařuje postavu světce.

Popis p. Aloise Jaryho,faráře ve Zdechovicích ze dne 8.10.1935, který popisuje třetí dochovaný obraz, zní takto:" Obraz, resp.malba je slohu barokového. Představuje sv.Jana Nepomuckého jak je obklopen devíti anděly. Strop, na němž je malba provedena,je prkenný a už dost sešlý, rozeschlý a proto malba na těchto prknech rozestoupením prken také trpí. Ale přesto jest pěkně jasná. Sv.Jan Nepomucký je malován v rouchu kněžském v taláru a rochetě. Hlava prostovlasá bez biretu. Po stranách je šest menších andělíčků buclatých. Tři jsou na pravé straně (po pravé ruce sv.Jana Nepomuckého), tři po jeho ruce-straně levé. Jeden z těchto třech po levé straně drží v relikvií oslavený jazyk sv.Jana Nepomuckého (relikvie jako na způsob malé monstrance). A jeden z andělíčků po straně pravé drží palmu, větev, odznak tu mučedníků. Sv.Jan Nepomucký s těmito anděly je malován na ploše prken tak, jako by byl na obraze plátěném, má tedy rámové ohrazení obdélníkové jak vykazuje jeho postava a nad tímto rámovím vpředu jsou dva větší "cherubové", kteří drží dvě stuhy s nápisy. Levý "cherub" drží nápis: Astra petit. Je to latinské a po česku: směřuje, spěchá - spěje k hvězdám,t.j. k nebi. A druhý anděl doprava drží nápis: Dun famae - strážce dobrého jména - pověsti - vévoda ochránce, volně přeloženo:ochránce cti a dobrého jména. A dole pod sv.Janem Nepomuckým je malován devátý andělíček jak tluče paličkou do bubnu, jako v radosti na oslavu sv.Jana Nepomuckého. Pak zbytek místa nástropního jest vyplněn květinovou ornamentickou a barvy jsou stále zachovalé. Celá malba měla by býti zachráněna, by nepodléhala zkáze. Potud nález důst.p.faráře zdechovického.

6.září 1819 byla většina majetku zrušeného sedleckého kláštera prodána v dražbě a panství koupil za 600 100 zlatých polní maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg a přebudoval dům na lovecký zámeček. 8.dubna 1843 odkoupil vsi Horušice a Haberkovice hrabě Josef Osvald Thun-Hohenstein, majitel sousedních Žehušic a připojil je ke svému fideikomisu, který zde zřejmě v roce 1890 zřídil myslivnu. Po vzniku Československé republiky byl majetek rodu Thun-Hohenstein zabrán státem roku 1922, na základě pozemkové reformy z roku 1919.Z bývalého žehušického panství se stal tzv.zbytkový statek, který zakoupil Václav Stome z Prahy roku 1924. do jeho majetku také přešel zámeček v Horušicích. Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 bylo postupně znárodněno horušické polesí i s hájovnou. Dostalo se do správy Východočeských státních lesů se sídlem v Hradci Králové. Do sedmdesátých let 20. století se v hájovně vystřídalo několik nájemců. Někdy v letech 1968-1975 byla místo domácí kaple postavena koupelna a celé 1. patro bylo také přestavěno. Od roku 1975 byla hájovna na delší dobu neobydlena. V té době byly malované stropy pobity rákosem a nahozeny maltou. Myslivna nadále chátrala, k němuž vydatně pomáhalo poškození střechy, kudy dovnitř zatékalo.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Obcí prochází silnice 338 silnice I/2 - Horušice - Žehušice - Čáslav - Zbýšov.
  • Železnice
Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava
V obci měly zastávky příměstské autobusové linky Kutná Hora-Semtěš (v pracovní dny 4 spoje) a Čáslav-Bernardov-Chvaletice (v pracovní dny 3 spoje) (dopravce Veolia Transport Východní Čechy, a. s.).
  • O víkendu byla obec bez dopravní obsluhy.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  2. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  3. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  4. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  5. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  6. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 354. (česky a německy)
  7. HORYNA, Mojmír. Jan Blažej Santini - Aichel. Praha : Karolinum, 1998. S. 356.  

Kategorie Horušice ve Wikimedia Commons