Jan Erazim Vocel
Jan Erazim Vocel (23. srpna 1803 Kutná Hora – 16. září 1871, Praha) byl český básník, zakladatel české archeologie jako vědního odvětví, kulturní historik a národní buditel.
Obsah |
[editovat] Životopis
Byl synem pekaře. Původně se jmenoval Wotzel, ale jméno si jako student nechal změnit.[zdroj?]
Vocel studoval v Praze na piaristickém gymnáziu, filosofii a práva ve Vídni. Stal se vychovatelem ve šlechtických rodinách, což mu umožnilo hodně cestovat (Uhry, Benátky, Solnohradsko, Holandsko, Belgie, Německo). Jeho zálibou bylo malování památek a krajin. Po návratu do Prahy stojí u zrodu Sboru archeologického musea českého. Stýká se s čelnými představitel vlastenecké společnosti. V roce 1850 je jmenován prvním českým mimořádným profesorem archeologie a dějin umění na pražské univerzitě. Založil časopis Památky archeologické ,který vychází dodnes. Jako první použil chemickou metodu při určování stáří bronzových předmětů.[1]
Aktivně se zúčastnil rovněž politického života. V roce 1848 byl kapitánem polovojenské gardy Svornost, pracoval ve výboru Slovanského sjezdu a pak byl zvolen poslancem zemského a později i říšského sněmu. Vydal řadu vědeckých a historicko beletristických publikací (Přemyslovci, Harfa, Poslední Orebita, Meč a kalich, Labirint slávy) i mnoho vědeckých článků a publikací. Vrcholné dílo jeho kariéry je dvojdílný spis Pravěk země české. Tímto dílem položil základy k vědecké archeologii u nás. Významné je jeho pojednání o památném Podmokelském pokladu, či rozbor nástěných maleb o legendě sv.Jiří na zámku v Jindřichově Hradci. Jeho dílo si získalo velký ohlas i v zahraničí.
Zasazoval se i o zrovnoprávnění češtiny s němčinou na vsokých školách. V českém i německém jazyce přednášel jako první u nás klasickou archeologii a dále estetiku, paleografii, historii právní, dějiny umění a numiskatiku. Byl členem mnoha vědeckých ústavů (Krakov, Moskva, Kodaň, Petrohrad, Vídeň, Zábřeh, Štýrský Hradec, Leiden).
Zemřel v Praze v roce 1871 na zápal plic ve věku nedožitých 68 let.
[editovat] Zajímavost
Jméno Jana Erazima Vocela bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
