Poděbrady

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o lázeňském městu. O zámku pojednává článek Poděbrady (zámek).
Poděbrady
Zámek Poděbrady

Zámek Poděbrady

znak obce Poděbradyvlajka obce Poděbradyznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0208 537683
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (NUTS 4): Nymburk (CZ0208)
obec s rozšířenou působností: Poděbrady
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 33,70 km²
počet obyvatel: 13 986 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 185 m
PSČ: 290 01
zákl. sídelní jednotky: 16
části obce: 9
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Městský úřad Poděbrady
Jiřího náměstí 20/1
290 31 Poděbrady
starosta / starostka: PhDr. Ladislav Langr
Oficiální web: http://www.mesto-podebrady.cz
E-mail: meu@mesto-podebrady.cz

Poděbrady (Česko)
Red pog.png
Poděbrady, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Poděbrady (něm. Podiebrad) jsou lázeňské město ve Středočeském kraji v okrese Nymburk. Město se nachází v úrodné polabské nížině na řece Labi, necelých 50 km východně od Prahydálnice D11. Leží v nadmořské výšce 184–190 m n. m.

Žije zde téměř 14 tisíc obyvatel. Výměra katastru města je 33,70 km².

V místě dnešního města bylo nalezeno osídlení už z doby mladého paleolitu. Král Přemysl Otakar II. zde v letech 1262–1268 zbudoval kamenný hrad, postupně přebudovaný v dnešní zámek. K velkému rozkvětu panství došlo za pánů z Kunštátu. Nejznámější představitel tohoto rodu byl český král Jiří z Poděbrad. Jeho synové Poděbrady roku 1472 povýšili na město. V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou, poté ho koupil vídeňský bankéř Jiří Sina. V roce 1905 byl na nádvoří zámku navrtán minerální pramen a v následujících dekádách se z města staly známé lázně, specializované zejména na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí.

Zdejší městská památková zóna, vyhlášená v roce 1992[2], chrání jak historické jádro města, tak i přilehlou lázeňskou čtvrť. Poděbrady jsou známy návštěvníkům především jako klidné lázeňské město s mnoha památkami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické nálezy[editovat | editovat zdroj]

Místo Typ lokality[3]
Na Vinici sídliště z mladší doby kamenné
Na Vinici nálezy z doby římské a hradištní, slovanské hradiště
Areál LD Mír naleziště z doby hradištní
Žižkov sídliště a pohřebiště z doby bronzové
Bažantnice pohřebiště z doby bronzové
Sanspareil pohřebiště z doby bronzové
U radiostanice slovanské a středověké sídliště
Kluk u hřbitova pohřebiště z doby bronzové

Příhodná poloha dnešního města na návrší nad řekou byla využívána už zemědělci v mladém paleolitu. Významné bylo i osídlení doby bronzové, sídelní a hrobové nálezy patří kulturám mohylovélužické. V prostoru dnešní Husovy ulice byly nalezeny pozůstatky osídlení z konce starší doby železné. Významné jsou i části sídel a vrstvy z doby laténské a především pozůstatky rozsáhlého sídliště ze starší i mladší doby římské, nalezené na dnešním Jiřího náměstí. Došlo také k četným nálezům římských mincí.[4]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší vyobrazení Poděbrad je na této vedutě švýcarského rytce Matthäuse Meriana z roku 1650. Ta obsahuje některé nepřesnosti – například na jižní straně zámku nebyla holá zeď, nýbrž stavba a taktéž kopcovité okolí města a návrší v popředí je smyšlené.

V místě dnešních Poděbrad vedla v raném středověku důležitá obchodní trasa, tzv. „Kladská cesta“, která měla vliv na zdejší osídlení. V okolí dnešního města pak bylo několik dalších významných sídel, například hrad Oldříš, Sadská či slavníkovská Libice.[5] Kladská cesta, vedoucí od Prahy a Sadské směrem k Hradci Králové a pokračující až do Slezska a dnešního Polska, zdejším brodem (v prostoru mezi dnešní ulicí Na Vinici a mostem) překračovala řeku Labe. Poblíž tohoto brodu stávalo hradiště.[6] Další raně středověké slovanské osídlení se pak nacházelo přibližně 2 km jihovýchodně od dnešního centra, v místě dnešní radiostanice.[7] Název města je dnes spojován s polohou dřívějšího osídlení „pode brody“, není ale známo, ke kterému konkrétnímu sídlu se vztahovalo.

Někdy na přelomu 12. a 13. století vzniklo nové šlechtické sídlo Poděbrady, o kterém je první písemná zmínka z roku 1223 a je zde zmiňován Hroznata z Poděbrad.[6] Po smrti Hroznatova syna Viléma z Poděbrad roku 1262 sídlo získal jako odúmrť český král Přemysl Otakar II. a v letech 1262–1268 nechal na opukovém návrší nad řekou postavit kamenný vodní hrad – dnešní Zámek Poděbrady.[8][9] Původní osada poté postupně zanikla, protože lidé přesídlili do blízkosti hradu. V Otakarově době byl při původním vchodu do hradu na jeho východní straně vystavěn gotický kostel Povýšení svatého Kříže a právě v jeho okolí vznikla nová ves, písemně poprvé jmenovaná roku 1345.[10] Přemysl Otakar II. i jeho syn Václav II. si Poděbrady oblíbili a často zde pobývali.

Socha krále Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech. Vlevo je budova občanské Záložny.

Za krále Jana Lucemburského panství ztratilo na svém významu a bylo několikrát zastaveno, z toho naposledy Hynku z Lichtenburka, který ho získal v manství. Po jeho smrti ho získala Hynkova dcera Eliška, manželka Bočka z Kunštátu.[8] Největšího rozkvětu dosáhlo panství právě za pánů z Kunštátu a Poděbrad, kteří tu vládli v letech 1347–1495. Například přebudovali hrad (ten pak odolal třem obléháním v letech 1402, 1420 a 1426) a na jeho západní straně založili nové městečko s velkým náměstím, které zůstalo centrem Poděbrad dodnes.[11] Městečko s hradem chránilo nově zbudované opevnění[12] se třemi branami, které ale nezahrnovalo Nymburské a Kostelní předměstí – kostel se tak ocitl mimo opevnění.[13] Nechali také vybudovat Sánský kanál a základ poděbradské rybniční soustavy (až do 18. století zde byla jedna z nejvýznamnějších rybníkářských oblastí). Založili také řadu vesnic a dvorů – dnešní okolní Lhoty, Zboží a Nové Vsi.[14] Z tohoto rodu pocházel i slavný „husitský král“ Jiří z Poděbrad, jenž byl korunován v roce 1458. Král Jiří z poděbradského panství postupně vybudoval druhé největší dominium v zemi, hned za Rožmberky.[15] Jiřího synové Poděbrady roku 1472 povýšili na město a udělili jim četná práva a městský znak.[16] Po smrti krále Jiřího spravoval panství jeho syn Hynek z Poděbrad, který o něj byl roku 1495 podvodně připraven ve prospěch Vladislava Jagellonského.[17]

V majetku královské komory[editovat | editovat zdroj]

Jižní strana poděbradského náměstí se zámkem v pozadí koncem 18. století. Zámek je již barokně přestavěn.

V letech 14951839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou (s výjimkou období, kdy bylo panství zastaveno).[18] Pro Ferdinanda I. Habsburského se poděbradské panství stalo oblíbeným loveckým revírem a jeho přízeň mu přinesla novou prosperitu.[19] Proto zde také roku 1538 založil oboru pro chov daňků, bažantnici[20] a zdejší hrad nechal přestavět za vedení italských stavitelů na renesanční zámek (přestavba probíhala v letech 1548–1582 a byla dokončena až za Rudolfa II.).[18]

Podobně jako pro mnoho dalších měst, utrpěly Poděbrady značné škody za třicetileté války. Město bylo vypleněno už několik dní po bitvě na Bílé hoře, několikrát ho obsadila švédská a saská vojska, ovšem velkou zátěží pro jeho obyvatele byl i pobyt vojsk císařských. V této době byla zničena většina dosavadních písemností o historii města.[21] Navíc velký požár z roku 1681 město kompletně zničil, včetně obou předměstí (zámek nevyhořel)[22], přičemž nové domy už byly stavěny z kamene a cihel (ničivých požárů však bylo v historii města více – například v letech 1453 a 1832).[23] Až do poloviny 18. století pak město, zejména vinou ohromného zatížení daněmi[24] a úpadku obchodu a řemesel, stagnovalo a dostávalo postupně zemědělský charakter, který si udrželo až do poloviny 19. století.[25]

O zámek projevila zájem císařovna Marie Terezie, která ho nechala v letech 17541756 barokně přestavět a několikrát zde i pobývala.[26]

Počátkem 19. století se město stalo důležitou křižovatkou císařských silnic. V roce 1812 se začalo v Poděbradech s pravidelným sbíráním dopisů pro dopravu poštou. Poštovní úřad v Poděbradech vznikl však až v letech 1832-33[27]. Telegraf byl zavedena po roce 1850. První místní telefony byly instalovány v roce 1900 a o dva roky později i linky meziměstské.

Poslední vlastníci panství[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší známá fotografie poděbradského zámku, pořízená přibližně v roce 1865

V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Natrvalo se zde usídlila až jeho vnučka Chariclea Ypsilanti s chotěm bavorským knížetem Filipem Arnoštem Hohenlohe z Schillingfürstu, kteří byli posledními vlastníky panství (vlastnili ho v letech 18851912). V druhé polovině 19. století byla přes město postavena železnice a vzniklo tu i několik průmyslových podniků (městu však i nadále dominovalo zemědělství). Počet obyvatel rostl a přibývaly i nové čtvrti.

Důležitým mezníkem v historii města byl zejména objev uhličité minerální vody, při vrtání studny na nádvoří zámku, v roce 1905. Místo vrtání s pomocí proutku nalezl německý hrabě Karel Bülow z Bothkampu. Z hloubky 96,7 m pak vytryskl silný pramen kalné železité vody, označovaný dnes jako Bülowův pramen.[28]

Poděbrady po objevení pramenů minerálky[editovat | editovat zdroj]

Secesní vily ve Studentské ulici jsou ukázkou nových čtvrtí, založených po objevení pramenů minerálky

Objevení minerálních vod město změnilo k nepoznání. V roce 1907 už byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa) a v roce 1908 byly založeny poděbradské lázně, které měly velký vliv na další rozvoj města.[29]

Už 5. června 1908 vysvětil královéhradecký biskup Doubrava budovu Knížecích lázní, založených knížetem Hohenlohe. V červnu 1910 Knížecí lázně odkoupilo město a dalo navrtat další prameny, takže počátkem 20. let tu bylo 12 zřídel a v roce 1930 již 16. Nový ráz města určil zejména architekt a urbanista František Janda, který před válkou vytvořil koncepci rozvoje lázeňského středu v tehdejším secesním slohu.[30] V roce 1919 lázně od města převzala nově vzniklá akciová společnost.

Za první republiky se Poděbrady změnily ve významné lázně, které se zásluhou pražského kardiologa profesora dr. Václava Libenského, specializovaly na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. František Janda v roce 1924 vypracoval urbanistický plán dalšího rozvoje Poděbrad, jejichž lázeňský střed se rozšířil až v železnici (dříve cca 1 km od centra) a založil lázeňský park. Ve městě vznikla řada veřejných budov a počet jeho obyvatel se od počátku století zdvojnásobil.[30]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Poděbrady[31]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Poděbrady
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Poděbrady
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Poděbrady[32]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Poděbrady[33]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Poděbrady[34]
  • 1949 Pražský kraj, okres Poděbrady[35]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
  • 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Poděbrady

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Poděbrady (přísl. Malé Zboží, 7236 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[36]

Instituce:
okresní úřad, okresní soud, berní správa, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, cejchovní úřad, katastrální zeměměřičský úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, státní radiotelegrafická stanice, lázně se 14 léčivými prameny, 2  katol. kostely, evang. kostel, synagoga, vyšší hospodářská škola, ukrajinská hospodářská akademie, divadlo, muzeum, Paroubkův ústav chudých, okresní nemocnice, Masarykova liga proti tuberkulose, sbor dobrovolných hasičů

Živnosti a průmysl:
obchodní grémium, okresní jednota společenstev, společenstva kovy zpracujících, obuvníků a kůže zpracujících, oděvních, potravních a smíšených živností, společenstvo holičů, hostinských a výčepníků, kovářů, mlynářů, pekařů, řezníků, různých živností a kolářů, továrna na vápenopískové cihly, továrna dlažební špalíky, továrna na rostlinné oleje, pivovar, sklárna, cukrovar, jatky, elektrárna

Služby (výběr):
18 lékařů, 2 zubní lékaři, 3 zvěrolékaři, 5 advokátů, notář, Česká banka expozitura Poděbrady, biograf Sokol, časopis Obchodní Rozhled, fotoateliér, 3 geometři, hotely (Grandhotel Urazil, Bylina, Lázeňský, Na Račanech, Občanská záložna, Praha, Paříž), 2 kavárny, lázně léčivé, léčebný ústav, 2 lékárny, 12 pensionů, 7 restaurací (Buřil, Lázeňska, Nádražní, U Bílé růže, U Orla, Sala Terrena, Na staré poště), Občanská záložna v Poděbradech, Okresní záložna hospodářská, Spořitelna městská v Poděbradech, Živnostensko-obchodnická záložna, 5 vináren, 2 zubní ateliéry

V obci Kluk (410 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Poděbrad) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[37]

autodílna bratří Staňkové, výroba cementového zboží, 2 hostince, kovář, 10 rolníků, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, truhlář, 5 zahradníků, zámečník

Ve vsi Přední Lhota (512 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Poděbrad) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[38]

autodílna, obchod s dobytkem, hospodářské strojní družstvo, 2 hostince, kolář, kovář, obuvník, rolník, 2 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, soustružník, trafika, truhlář, zahradník, obchod se zvěřinou a drůbeží

V obci Velké Zboží (520 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Poděbrad) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[39]

3 hostince, kolář, konsum, krejčí, obuvník, sedlář, obchod se smíšeným zbožím, švadlena, 2 trafiky, zahradník

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Poděbrady a jejich širší okolí na mapě z druhé poloviny 18. století. V pravém horním rohu je zaniklý obří rybník Blato

Město leží v rovinaté krajině polabské nížiny, která je málo zalesněná a intenzivně zemědělsky užívaná. Město se rozkládá na obou březích řeky Labe a to v nadmořské výšce 184–190 m n. m. V okolí města se nacházejí pouze tři kopce, kterými jsou Oškobrh (285 m n. m.), Chotuc (254 m n. m.) a kopec Sadský (213 m n. m.). Za zdymadlem se nachází slepé rameno Labe zvané Skupice (pozůstatek toku Labe před regulací) a dále směrem na Libici nad Cidlinou je národní přírodní rezervace Libický luh, jež je pozůstatkem lužných lesů, které byly v minulosti v celé oblasti. Větší lesní celky se nacházejí právě především mezi Libicí nad Cidlinou a Velkým Osekem. Menší lesy pak leží především podél řeky Labe, například les Bor, nacházející se jižně od města.

Polabí má poměrně teplé podnebí. Průměrná roční teplota je zde 9 °C. Jaro začíná poměrně brzy (obvykle v polovině dubna) a zima nastupuje později. Nejstudenější bývá měsíc leden, kdy jsou časté mrazy a inverzní mlha. Trvalejší sněhová pokrývka není obvyklá. Průměrný roční úhrn srážek je nízký.[40]

V okolí Poděbrad se nachází tyto národní přírodní rezervacepřírodní památky: NPR Libický luh, NPR Žehuňská obora a Žehuňský rybník, PP Písečný přesyp u Osečka, PP Báň, PP Vinný vrch

Územní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Poděbrady na vojenské mapě z let 1868–1880

Rozloha města je celkem 3369,7 ha. Poděbrady tvoří celkem pět katastrálních území. K. ú. Poděbrady (1353,39 ha), k. ú. Polabec (256,34 ha), k. ú. Velké Zboží (493,31 ha), k. ú. Kluk (868,25 ha) a k. ú. Přední Lhota (398,35 ha).[3]

První šlechtické sídlo přímo nazvané Poděbrady stálo v místě dnešního hradu, jehož původní vchod byl z východní strany směrem ke kostelu Povýšení sv. Kříže a do okolí kostela se přeneslo zdejší osídlení. Jiří z Poděbrad založil na východní straně při křižovatce cest zcela nové městečko, které se natrvalo stalo novým městským centrem. To potvrdilo i budování městského opevnění, které chránilo hrad a toto městečko. Kostel s okolím (Kostelní předměstí) a Nymburské předměstí ovšem zůstaly vně hradeb.[13]

Opevnění zaniklo koncem 17. století a nový rozvoj města nastal v polovině 18. století. Východně od kostela Povýšení sv. Kříže vznikla nová čtvrť Bělidla a na jižní straně vysušeného Předměstského rybníka vznikla čtvrť Hráz. Rozrůstalo se také Nymburské předměstí. Po vzniku lázní se město rozrůstalo směrem k železniční trati a za ní vyrostla nová místní část Žižkov. Tyto čtvrti moderního zahradního města byly budovány podle regulačního plánu architekta Františka Jandy.

Vývoj počtu domů v Poděbradech[41]
Rok 1743 1788 1818 1835 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet domů 128 194 322 339 566 646 683 683 986 1143 1665 2320 2283 2362 2484 2732 2874

Části města[editovat | editovat zdroj]

Významné památky, prostory a stavby[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Poděbradech.
Libenského kolonáda
Špitál Kunhura

Dominanty Jiřího náměstí tvoří poděbradský zámek a pomník Jiřího z Poděbrad od sochaře Bohuslava Schnircha, patřící k vrcholům české monumentální plastiky 19. století, před jeho branou. Na náměstí stojí také Mariánský sloup z roku 1765, postavený na památku morové epidemie z roku 1714. Budova občanské záložny byla dokončena v roce 1899. Renesanční stará radnice je dnes sídlem městské knihovny, zatímco současná radnice byla vystavěna v roce 1906 v novorenesančním slohu.

Na Jiřího náměstí navazuje rozsáhlý a v posledních letech rekonstruovaný lázeňský park, který sahá až k nádražní budově z roku 1932. Poděbradské nádraží je jedním z architektonických skvostů a vůbec první funkcionalistickým nádražím v Čechách. V samotném centru parku je Libenského kolonáda postavená v roce 1936 podle projektu arch. Vojtěcha Kerharta. V parku se nachází známé květinové hodiny, poblíž kterých stojí kontroverzní trpaslík odbíjející čas. Po obvodu lázeňského parku stojí celá řada významných budov, například vila Kouřimka a Obereignerova vila navržené architektem Josefem Fantou, hotel Tlapák, lázeňský dům Libenský či budova Knížecích lázní.

Většina budov na Riegrově náměstí pochází z první třetiny 20. století. Nachází se zde řada penzionů, funkcionalistický Hotel Praha od architekta Josefa Semeráda a budova městské spořitelny (nyní Česká spořitelna) z roku 1926, navržená Františkem Kerhartem.

Funkcionalismus reprezentují též budova zemědělské školy a budova pošty architekta Vojtěcha Kerharta, Újezdní Masarykovy škola a vodárna od Františka Jandy, budova sokolovny od Františka Profta či kostel Církve československé husitské od Josefa Semeráda. V blízkosti lázeňského středu též byla vybudována řada moderních vil a penzionů.

Nedaleko zámku stojí kostel Povýšení svatého Kříže a hydroelektrárna se zdymadlem, navržená poděbradským rodákem Antonínem Engelem. Součástí golfového areálu je dnes budova bývalé Radiotelegrafické stanice s dvojicí stopadesátimetrových stožárů, která je dnes technickou památkou.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání obyvatel v roce 1869 měly Poděbrady 4976 obyvatel. Na přelomu století tento počet narostl na 6738, po druhé světové válce se dále zvýšil na 12 414 obyvatel v roce 1950 a prozatím nejvíce, celkem 13 782 obyvatel, mělo město při sčítání v roce 1980. Ve zkratce se dá říci, že od roku 1961 počet obyvatel města mírně stagnuje na přibližně 13 tisících.[42]

Vývoj počtu obyvatel v Poděbradech[43]
Rok 1678 1713 1771 1818 1835 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 842 992 2000 2411 3095 3436 4976 5736 6096 6738 7165 7589 8967 12 414 13 162 13 353 13 782 13 213 13 364 13 384

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam zájmových a volnočasových organizací a skupin Poděbrad.
Budova staré radnice, dnešní Městská knihovna

V areálu zámku se nachází Divadlo Na Kovárně a také Zámecký biograf, do kterého se vstupuje z prvního nádvoří. Divadlo má kapacitu celkem 233 sedadel. Dlouholetou tradici má Divadelní spolek Jiří, založený roku 1861, který naplno opět obnovil svou činnost po rekonstrukci divadla. Zámecký biograf nahradil původní Městské kino, které bylo v budově Sokola.

V budově bývalé školy v ulici Na Dláždění dnes sídlí Polabské muzeum, jehož součástí je v Poděbradech i budova středověkého špitálu Kunhuta s vysokým barokním průčelím, který založila Kunhuta ze Šternberka a památník krále Jiřího z Poděbrad, který je v bývalé hradní kapli a rodné síni krále Jiřího, na druhém nádvoří zámku. Součástí památníku je expozice Bohuslav Schnirch a jeho pomník krále Jiřího a dále dřevěné monoxyly z 10. století.[44] Mimo město je součástí muzea Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem, Galerie Melantrich Rožďalovice, Městské muzeum Sadská a Muzeum Královéměstecka Městec Králové.[45]

Městská knihovna Poděbrady sídlí od roku 1930 dodnes v budově renesanční staré radnice na Jiřího náměstí. V prostoru lázeňského parku se nachází komerční Galerie Ludvíka Kuby.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

V Poděbradech se pravidelně konají mnohé festivaly a soutěžní přehlídky. Mezi nejvýznamnější patří každoroční Historické slavnosti krále Jiřího, Poděbradské dny poezie, mezinárodní soutěžní přehlídka dechové hudby Evropa hraje Kmocha, divadelní festival mladého amatérského divadla FEMAD, každoroční finále Národního šampionátu mažoretek a další. Na Jezeře se pravidelně koná hudební festival Barvy léta, říjen je ve znamení festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela Povýšení sv. Kříže

Při sčítaní lidu, domů a bytů 2001 uvedlo 3841 lidí (28,78%), že jsou věřící a 8553 (64%) bylo bez vyznání. Z toho 2586 (19,35%) obyvatel se přihlásilo k církvi římskokatolické, 634 (4,74%) k Českobratrské církvi evangelické, 257 (1,92%) k Církvi československé husitské, 55 (0,41%) k církvi pravoslavné a 18 (0,13%) uvedlo svou příslušnost k náboženské společnosti Svědkové Jehovovi.[46] V minulosti mělo město i svou malou židovskou komunitu, která však zanikla během holocaustu.

Ve městě se nachází Římskokatolická farnost Poděbrady. Poděbradské děkanství bylo  v roce 1886 povýšeno na proboštství (nad portály vstupních dveří kostela Povýšení sv. Kříže a fary jsou kamenné reliéfy se znakem proboštství, zhotovené sochařem Bohuslavem Schnirchem). Církev římskokatolickou zastupuje původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže ze 14. století, v 16. století renesančně přestavěný a v 19. století opět regotizovaný, který doplňuje raně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V průčelí kostelíčka jsou plastiky od Bohuslava Schnircha. Třetím kostelem je funkcionalistický kostel Husova sboru Církve československé husitské z roku 1937. Českobratrská církev evangelická má kostel v Husově ulici č. 16. Ten byl postaven v roce 1962 namísto staršího kostela, který v Husově ulici stál od roku 1878 do roku 1962, kdy byl zbourán kvůli stavbě silnice. Církev bratrská v roce 2007 dokončila svou modlitebnu Bétel. Synagoga v Husově ulici, postavená v roce 1852, byla zbourána v roce 1958.[47]

Ve městě se nachází dva hřbitovy. Hřbitov na předměstí Kluk dnes zahrnuje i židovský hřbitov, jež byl založen v roce 1898. Za protektorátu byly zdejší náhrobky odvezeny, obřadní síň postavená pro židovský hřbitov v roce 1900, je stále v provozu. Ve Velkém Zboží je evangelický hřbitov.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Volby 2010[48]
Strana Počet hlasů Počet mandátů
Poděbradské fórum 33 003 7
Volba pro Poděbrady 29 023 6
ODS 28 166 5
ČSSD 14 921 3
Volba pro město Poděbrady 17 975 3
TOP 09 16 637 3

Poděbrady jsou obcí s rozšířenou působností. Správní obvod Poděbrad zahrnuje 35 obcí, které spravuje společně s Městcem Králové. Pod Poděbrady spadá 18 obcí. Jsou to: Choťánky, Kolaje, Kouty, Křečkov, Libice nad Cidlinou, Odřepsy, Okřínek, Opolany, Oseček, Pátek, Písková Lhota, Poděbrady, Sány, Senice, Sokoleč, Úmyslovice, Vlkov pod Oškobrhem, Vrbová Lhota.

Zastupitelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vedení města v současnosti tvoří starosta a dva místostarostové. Zastupitelstvo města se skládá z 27 členů.[49] Radu města tvoří 9 zastupitelů.[50]

V posledních volbách do zastupitelstev obcí v říjnu 2010 zvítězilo Poděbradské fórum se 7 mandáty, druhá byla Volba pro Poděbrady se 6 mandáty a třetí Občanská demokratická strana/ODS s 5 mandáty . Následovaly Česká strana sociálně demokratická/ČSSD, Volba pro město Poděbrady a TOP 09 (shodně po 3 mandátech). Starostou byl zvolen PhDr. Ladislav Langr, který kandidoval za Volbu pro Poděbrady.[51]

Vlajka a znak[editovat | editovat zdroj]

Znak města

Svůj znak město získalo v roce 1472 od synů krále Jiřího z Poděbrad. Jeho popis zní takto: Ve zlatém štítě stříbrná kvádrovaná hradební zeď, vrcholící cimbuřím o devíti červeně krytých stínkách. Uprostřed zdi otevřená brána s černým otvorem, zlatými vraty a vytaženou zlatou mříží, zakončenou stříbrnými hroty. Za zdí uprostřed vystupuje stříbrná okrouhlá věž se dvěma podlouhlými okny nad sebou, římsou uprostřed, na vrcholu pak s cimbuřím o čtyřech stínkách a špičatou červenou střechou s makovicí. Za věží, jakoby na hradbě stojící, černo-červeně polcená orlice se zlatou zbrojí, červeným jazykem a stříbrným půlměsícem přes prsa a křídla. Na zdi nad branou visí stříbrný štítek se třemi černými pruhy v horní polovici. Štítek je znakem pánů z Kunštátu, tj. Jiřího z Poděbrad, orlice pak jeho potomků, knížat z Münsterberka.

Městská vlajka byla schválena výnosem Ministerstva vnitra č. B-8117-25/11-47-II/3 ze dne 20. 8. 1948. Poměr stran je 2:3, barevné pruhy (bílý, červený a žlutý) jsou stejně široké.[52]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Dřívější Masarykova ozdravovna, dnes Střední odborné učiliště společného stravování

Univerzita Karlova v Praze zde provozuje Středisko jazykové a odborné přípravy UK ÚJOP. Ve městě se nachází šest středních škol, z toho dvě gymnázia (Gymnázium Jiřího z PoděbradEkogymnázium), jedna hotelová škola (Hotelová škola a Vyšší odborná škola hotelnictví a turismu), jedna zemědělská škola (SZeŠ a SOŠ Poděbrady) a dvě střední odborná učiliště (Střední odborné učiliště společného stravování a Střední odborné učiliště Skláren Bohemia). Základní školy jsou dvě (ZŠ T. G. Masaryka s kapacitou 930 žáků a ZŠ Václava Havla s kapacitou 1000 žáků), speciální škola je jedna a 1 mateřská škola s celkem 8 odloučenými pracovišti.[53] Vzdělanost obyvatel města je nadprůměrná. Při sčítání lidu a domů z 1. března 2001 udalo 34,6% obyvatel vyučení a střední odborné vzdělání bez maturity, 29,4% úplné střední vzdělání s maturitou, 5,6% vyšší odborné a nástavbové vzdělání a 12,2% vysokoškolské vzdělání (celorepublikový průměr v těchto kategoriích je 38%, 24,9%, 3,4% a 8,9%).[45]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice Poděbrady byla postavena v roce 1926 ve funkcionalistickém slohu podle projektu architekta Vojtěcha Krcha
Výletní loď Král Jiří vyplouvá ze zdymadla v Poděbradech. V pozadí zámek, lávka přes zdymadlo a hydroelektrárna

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace

Už první osídlení v prostoru Poděbrad bylo ovlivněno existencí strategického přechodu před řeku Labe na trase Kladské cesty. Později byla Kladská cesta přeložena přes Nymburk. Počátkem 19. století se město stalo důležitým dopravním uzlem císařských cest. Po hrázi Předměstského rybníka byla od roku 1817 zbudována erární silnice z Prahy do Hradce Králové.[54] Spojení na Hradec Králové je dnes možné po dálnici D11 s exity 35 (Poděbrady-západ), 39 (Poděbrady-jih) a 42 (Poděbrady-východ) nebo po silnici II/611 Praha - Sadská - Poděbrady - Chlumec nad Cidlinou - Hradec Králové. Na západním břehu řeky se tato silnice křížila se silnicí, vedoucí z Kolína do Nymburku, dokončená v roce 1836 (dnes silnice I/38).[55] Na východ od města vedla další silnice směrem na Jičín, Kopidlno a Turnov (dnešní silnice I/38). Městem dále procházejí silnice II/329 Pečky - Poděbrady - Netřebice - Křinec a silnice II/331 Poděbrady - Nymburk - Lysá nad Labem - Stará Boleslav.

Přímo ve městě se nachází železobetonový silniční most z roku 1953, který navazuje na dlouhý kamenný inundační most postavený v letech 1828–1831.[56] Na východním okraji města, poblíž plnírny Poděbradky, stojí nový most přes Labe, který je součástí obchvatu Nymburka.

  • Železnice

Ve druhé polovině 19. století byla poblíž města postavena významná železniční trať z Kolína do Nymburka. Zprovozněna byla v roce 1870 jako součást Rakouské severozápadní dráhy. V roce 1905 byla trať rozšířena na dvoukolejnou, v současnosti je i elektrifikována. Dnes nese označení trať 231 a vede na trase Praha–Lysá nad Labem–Kolín. Ve městě je v provozu železniční stanice Poděbrady a místní zastávka Velké Zboží. Trať má velký význam pro příměstskou dopravu a současně je jako součást sítě tratí zařazených do evropského železničního systému hlavním železničním nákladním tahem.

  • Vodní doprava

V roce 1903 začala realizace regulace Labe. V letech 19131918 bylo v rámci regulace postaveno zdymadlo a vodní elektrárna, jejímž autorem byl poděbradský rodák Antonín Engel. Až do 90. let 20. století sloužila řeka k dopravě uhlí pro chvaletickou elektrárnu. Vodní doprava byla zastavena a dnes se po řece plaví především výletní loď Král Jiří, výletní, sportovní lodě a nově postavené lodě, plující z loděnice ve Chvaleticích ke svým majitelům.[3] Na jih od města je možné využít pro překonání řeky Přívoz Oseček.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava
Z města vedly autobusové spoje např. do těchto cílů: Broumov, Dobruška, Hradec Králové, Jeseník, Jičín, Kladsko, Kolín, Košice, Liberec, Městec Králové, Michalovce, Mladá Boleslav, Náchod, Nové Město nad Metují, Nymburk, Olomouc, Pec pod Sněžkou, Pečky, Poprad, Praha, Prešov, Svitavy, Špindlerův Mlýn, Trutnov, Vrchlabí, Zlín, Žamberk, Žilina.
V některých období jezdila v Poděbradech linka městské autobusové dopravy. Poslední pokus o její zavedení proběhl v letech 2002–2003.
  • Železniční doprava
Po trati 231 vedla linka S2 Praha - Lysá nad Labem - Kolín v rámci pražského systému Esko.
V železniční stanici Poděbrady zastavovalo v pracovní dny 27 rychlíků a 39 osobních vlaků, o víkendu 23 rychlíků a 20 osobních vlaků.
Rychlíky zajišťovaly spojení z Poděbrad do Prahy, Hradce Králové, Trutnova, Ústí nad Labem, Kolína a Rumburka.

Průmysl a firmy[editovat | editovat zdroj]

Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech

Ve středověku město prosperovalo především díky obilnářství a rybníkářství. Poděbradská rybniční soustava, jež začala vznikat za pánů z Kunštátu, zahrnovala až 48 rybníků, z nichž rybník Blato o rozloze 973 ha byl ve 14. století největším rybníkem u nás. Poděbrady tehdy patřily spolu s Třeboňskem a Pardubickem, mezi největší rybníkářské oblasti v Čechách.

V minulosti zde fungoval také pivovar, mlýn, cukrovar či pila. V současnosti zde dominuje především sklářství, lázeňstvíturismus. Poblíž města je plnírna minerální vody Poděbradka.

Zámecký vodní mlýn a pivovar byly postaveny v roce 1574 a zanikly v 60. letech 19. století. V roce 1863 přibyl parní mlýn a v následujícím roce byl otevřen cukrovar, jež byl zrušen v roce 1926. Roubíčkův pivovar byl postaven v roce 1872. Kerhartova pila a cementárna byla otevřena v roce 1873.

Jediným velkým průmyslovým podnikem ve městě jsou v současnosti Sklárny Bohemia (dnes součást společnosti Crystal Bohemia, a.s.), které doplňuje sklářská firma J. Blažek Sklo Poděbrady. Sklárna byla otevřena v roce 1876, po zhruba 10 letech byla uzavřena a provoz v ní byl, s pomocí německých sklářů, definitivně obnoven v roce 1893. Sklárna je známa především díky své produkci olovnatého křišťálu, který produkuje od roku 1927. Výrazně byla rozšířena v 50. letech 20. století.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam zájmových a volnočasových organizací a skupin Poděbrad.
Pohled na řeku Labe z mostu v Poděbradech

Vzhledem ke své poloze v nížinném terénu jsou Poděbrady vhodné pro cykloturistiku a protínají je cyklotrasy č. 0024 (úsek Libice nad Cidlinou-Byšičky, délka 40 km) a č. 0019 (úsek Poděbrady-Nymburk, délka 8 km).[57] Obě stezky jsou ve městě propojeny lávkou. V budoucnu je plánován vznik cyklostezek přímo uvnitř města.[3] Cyklostezky podél řeky Labe, jsou vhodné i pro inline bruslení a jak ve směru do Nymburka, tak směrem k soutoku Labe a Cidliny (zde pokračuje až do Libice nad Cidlinou). Na Skupici byla vybudován naučná stezka, vedoucí lužním lesem až k soutoku Labe a Cidliny.

V prostoru lužního lesa se nachází golfové hřiště, které zahájilo provoz v roce 1966. Až do 90. let bylo hřiště devítijamkové a až poté bylo rozšířeno na 18 jamek. Pro koupání slouží přírodní koupaliště na jezeře. Ve městě se nachází dvě fotbalová hřiště, zimní stadion, jízdárna s jezdeckým klubem, skatepark, squash a tenisové kurty.[3] V řece a jezerech je možné rybařit.

V letech 2009-2011 se v Poděbradech hrála nejvyšší soutěž v basketbale mužů - Mattoni NBL. Začátkem 70 let se zde hrála nejvyšší soutěž v basketbalu žen, I.liga v podání Slavie VS Poděbrady, družstvo bylo složené výhradně z poděbradských hráček a později I. celostátní liga ve stolním tenisu, oddíl Sklo Bohemia Poděbrady. V Poděbradech jsou dvě fotbalová hřiště, jedno U radiostanice, kde hrála svá utkání Sparta, později Jiskra. Druhé je v Oboře, kde hrál SK Lázně, později Slovan. V roce 1973 došlo ke sloučení pod název Sklo Bohemia Poděbrady. Po roce 1989 byla činnost Slovanu obnovena.

Významní rodáci a osobnosti spjaté s Poděbrady[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam významných osobností Poděbrad.
Asi nejznámější osobností spojovanou s městem je český král Jiří z Poděbrad

Zajímavosti v okolí města[editovat | editovat zdroj]

Pohled na soutok Labe a Cidliny s dálničním mostem

Nědaleko Poděbrad se nachází obec Libice nad Cidlinou, kde je možné vidět pozůstatky slavníkovského hradiště. U soutoku Labe a Cidliny je možné si prohlédnout zavěšený dálniční most přes Labe, postavený v letech 1985–1989 podle projektu architektů Jiřího Kopřivy a Jindřicha Kaňka.

Ve městě se také nachází potok Jamborovka, která pramení v Bažantnici a protéká zahrádkářskou kolonií. V Jamborovce žijí některé pozoruhodné živočišné druhy, jmenovitě listonoh a jiní korýši, plovatka bahenní a obojživelníci. Po hladině se prohánějí slípky zelenonohé či kachny. Na březích roste rákos. Před vtokem do zahrádkářské kolonie vytváří malé jezírko s bahnitým, podmáčeným okolím. Je to významná lokalita výskytu obojživelníků.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. DAVIDOVÁ, Kateřina. Poděbrady - Městská památková zóna [online]. [cit. 2009-07-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e KARBULKOVÁ, Jitka. Strategické a akční plánování ve městě Poděbrady: Bydlení, urbanistická kvalita, vzhled města, památky, infrastruktura. Poděbradské noviny. 9 2008, roč. 17, čís. 18, s. 11.  
  4. Stručný přehled dosavadních archeologických výzkumů na okrese Nymburk [online]. Polabské muzeum, [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (česky) 
  5. ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (1. díl). Praha : Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-30-1. S. 246. (česky) [Dále Šmilauerová (2001)]
  6. a b Šmilauerová (2001), s. 12.
  7. HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí, po muzeích a místech, vztahujících se k významným osobnostem. Poděbrady : Polabské muzeum, 1999. ISBN 80-238-5496-8. S. 7. (česky) [Dále Hrabětová (1999)]
  8. a b Hrabětová (1999), s. 8.
  9. Šmilauerová (2001) uvádí, že není jasné, jak sídlo poděbradských pánů vlastně vypadalo. Přemysl Otakar I. mohl od předchozích majitelů získat dvorec, ale možná již románský hrad, který mohl být následně pouze přestavěn.
  10. Šmilauerová (2001), s. 17.
  11. Šmilauerová (2001), s. 19.
  12. Šmilauerová (2001: 33) uvádí, že o hradbách, jejich trase a podobě máme jen velice kusé informace. Jistým jejich dokladem je dnešní název ulice Na Valech. Předpokládá, že ho tvořil příkop, hliněné valy s dřevěnými roubenými hradbami a trojice bran (Pražská, Nymburská a Kostelní či Hradecká). V polovině 17. století už opevnění neexistovalo, brány vydržely déle. Příkop byl zasypán až po roce 1838.
  13. a b Šmilauerová (2001), s. 29.
  14. Hrabětová (1999), s. 9.
  15. Šmilauerová (2001), s. 23.
  16. Hrabětová (1999), s. 11.
  17. Šmilauerová (2001), s. 39.
  18. a b Hrabětová (1999), s. 12.
  19. Šmilauerová (2001), s. 49.
  20. Šmilauerová (2001), s. 82.
  21. Šmilauerová (2001), s. 90.
  22. Šmilauerová (2001), s. 100.
  23. Šmilauerová (2001), s. 102.
  24. Šmilauerová (2001), s. 130.
  25. Šmilauerová (2001), s. 138.
  26. Hrabětová (1999), s. 13.
  27. Pošta v Nymburku vznikla v 16.století, MF DNES 01/06.
  28. Hrabětová (1999), s. 14.
  29. Prvním lázeňským objektem v Poděbradech ovšem byly železité lázně na Zálabí, v blízkosti havířského kostelíčka. Byly otevřeny v roce 1722, ale přestože v roce 1832 zde byl vystavěn zděný lázeňský dům, lázně zůstaly malé a v roce 1938 zanikly. (Šmilauerová 2001: 193)
  30. a b Hrabětová (1999), s. 16.
  31. http://www.cisleithanien.eu/ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918]
  32. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  33. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  34. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  35. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  36. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1064-1066. (česky a německy)
  37. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 578. (česky a německy)
  38. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1429. (česky a německy)
  39. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1825-1826. (česky a německy)
  40. Poloha regionu [online]. region Poděbradsko, [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. (česky) 
  41. Retrospektivní vývoj počtu obyvatel podle jednotlivých sčítání lidu, domů a bytů. Český statistický úřad. Šmilauerová (2001: 153) uvádí starší údaje z Tereziánského katastru (1743), Josefínského katastru (1788) a Topografie Schallerovy (1790). Stejná autorka (2001: 178) uvádí i údaje pro rok 1818.
  42. Historický lexikon - počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 v obcích SO ORP [online]. Veřejná databáze ČSÚ, [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (česky) 
  43. Retrospektivní vývoj počtu obyvatel podle jednotlivých sčítání lidu, domů a bytů. Český statistický úřad. Šmilauerová (2001: 153) uvádí starší údaje pro roky 1678, 1713 a 1771. Údaj z roku 1771 je odhadem autorky na základě známého faktu z vojenského sčítání, že ve městě bylo 994 mužů. Stejná autorka (2001: 178) uvádí i údaje pro roky 1818, 1835 a 1850.
  44. Expozice a objekty ve správě Polabského muzea [online]. Polabské muzeum, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online. (česky) 
  45. a b KARBULKOVÁ, Jitka. Strategické a akční plánování ve městě Poděbrady: Kultura, sport, rekreace, zájmové a volnočasové aktivity. Poděbradské noviny. 9 2008, roč. 17, čís. 17.  
  46. Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online. (česky) 
  47. Poděbrady [online]. holocaust.cz, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online. (česky) 
  48. Volby do zastupitelstev obcí 2010, Výsledky hlasování Poděbrady [online]. Český statistický úřad, 2010, [cit. 2008-02-06]. Dostupné online.  
  49. Zastupitelstvo města - pro volební období 2010 - 2014 [online]. Město Poděbrady, rev. 2011-11-11, [cit. 2009-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  50. Rada města - pro volební období 2010 - 2014 [online]. Město Poděbrady, rev. 2011-11-11, [cit. 2009-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  51. Volby do zastupitelstev obcí [online]. Volby.cz, rev. 2011-11-11, [cit. 2008-08-06]. Dostupné online. (česky) 
  52. Symboly města [online]. Město Poděbrady, [cit. 2009-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  53. Školství v Poděbradech [online]. Město Poděbrady, rev. 2011-11-11, [cit. 2008-08-06]. Dostupné online. (česky) 
  54. Šmilauerová (2001), s. 183.
  55. Šmilauerová (2001), s. 186.
  56. Šmilauerová (2001), s. 184.
  57. Velká cykloturistická mapa: Okolí Prahy Nymbursko. Vizovice : SHOcart, 2003. ISBN 80-7224-120-6. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: město mého srdce: z alba minulých časů. Praha : Ostrov, 2008. ISBN 978-80-86289-59-5. S. 255. (česky) 
  • HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí, po muzeích a místech, vztahujících se k významným osobnostem. Poděbrady : Polabské muzeum, 1999. ISBN 80-238-5496-8. S. 101. (česky) 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. [s.l.] : Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. (česky) 
  • LANGR, Ladislav; PERŠÍN, Jakub; PEKÁREK, Jiří. Poděbradská abeceda = Poděbrady’s alphabet. Poděbrady : Lázně Poděbrady, 2008. ISBN 978-80-254-4271-5. S. 119. (česky, anglicky) 
  • ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (1. díl). Praha : Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-30-1. S. 246. (česky) 
  • ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (2. díl). Praha : Scriptorium, 2005. ISBN 80-86197-62-X. S. 271. (česky) 
  • VÁCHA, Petr; STEGBAUER, Jiří. Poděbrady : město mého srdce. Praha : Ostrov, 2006. ISBN 80-86289-48-6. S. 150. (česky) 
  • Nový průvodce městem Lázně Poděbrady a okolím. Lázně Poděbrady : Svatopluk Zlámaný, 1934.  
  • Lázně Poděbrady. Praha : Ředitelství uhličitých lázní a zřídel, akc. Spol. v Poděbradech, 1922.  
  • DRIML, Karel. Čarovný proutek. Národní listy. 1927-05-04, roč. 67, čís. 142, s. 9. Dostupné online [cit. 2013-04-13].  fejeton o lázních Poděbrady

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]