Jan Campanus Vodňanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tiulní list Camapnova spisu Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio z roku 1597.

Jan Campanus Vodňanský [kampánus], též Jan z Vodňan nebo pouze Campanus, (27. prosinec 1572 Vodňany13. prosinec 1622 Praha) byl český spisovatel a rektor pražské univerzity, již méně známý také jako hudební skladatel, jeden z nejslavnějších humanistických latinsky píšících básníků své doby.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny chudého rolníka Martina Kumpána z Vodňan. Nejprve navštěvoval školy v Klatovech, Domažlicích a v Jihlavě, v roce 1593 vystudoval pražskou univerzitu a získal titul bakalář). V roce 1596 se stal mistrem svobodných umění. Poté působil jako učitel v Teplicích a v Hradci Králové, od roku 1598 jako školní správce u Svatého Jindřicha na Novém Městě pražském a od roku 1600 jako školní správce v Kutné Hoře. Roku 1603 se stal univerzitním profesorem, učil na pražské univerzitě klasickou literaturu, řečtinu a latinu). Několikrát se stal děkanem, dvakrát byl prorektorem (1612 a 1620) a dvakrát také rektorem univerzity (1612 a 1621).[1][2]

Byl zastánce kalicha, ale ve stavovském povstání v letech 1618-1620 se příliš neangažoval. Po bělohorské porážce se veřejně roku 1622 své víry zřekl a přestoupil ke katolictví. To bylo vykládáno jako snaha zachránit si místo na univerzitě, za což byl svým okolím velmi odsuzován.[3] On sám zdůvodňoval svůj postoj snahou prospět pražskému vysokému učení a zachránit jej před pohlcením jezuitskou kolejí, protože universita byla za stavovského povstání jedním z center odboje. To se však ukázalo jako marné a on sám zemřel vnitřně zlomen několik dnů po zrušení university.[1]

Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Campanus psal většinou latinsky, někdy i řecky nebo česky. Jeho básně, psané elegickým distichem, časoměrným nerýmovaným veršem obvyklým v antice, se vyznačovaly formální dokonalostí a Campanus byl uznávaný nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio (1597),
  • Centuriae duae diaritum seu Epigrammatum (1600),
  • Psalmi poenitentiales (1604),
  • Sacrarum odarum libri duo (1611-1612, Posvátné ódy), přebásnění starozákonních Davidových žalmů do latiny, Campanovo nejvýznamnější básnické dílo.[4]
  • Bretislaus (1614, Břetislav), divadelní hra jejíž provedení bylo v roce 1604 zakázáno, protože zpracovávala téma, které údajně hanilo dobrou pověst českých knížat (uváděno též pod názvem Břetislav a Jitka).
  • Cechias (1616), zveršované české dějiny,
  • Calendarium beneficiorum academiae Pragemsis (1616, Kalendář dobrodiní pražské university), jde o přehled dobrodiní, poskytnutých Karlově universitě,kterým chtěl Campanus povzbudit mecenáše.

Moderní edice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury 1. A-G. Praha: Academia, 1985. str. 349-351. ISBN 80-200-0797-0.
  2. Rektoři Univerzity Karlovy od roku 1347
  3. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Campanus Vodňanský Jan, s. 41.  
  4. Slovník latinských spisovatelů, Praha: Odeon, 1984, str. 165

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 60.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha : Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 377–378.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Martin Bacháček z Nauměřic
1612
Jan Campanus Vodňanský
Nástupce:
Adam Huber z Riesenpachu