Josef Král

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o filologovi, profesorovi Univerzity Karlovy. Další významy jsou uvedeny na stránce Josef Král (rozcestník).
Prof. PhDr. Josef Král
Narození18. prosince 1853
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. září 1917 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníSlavín
Vyšehradský hřbitov
Povolánípedagog, překladatel a filolog
Alma materUniverzita Karlova
Akademické gymnázium Štěpánská
Témataklasická filologie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Král (18. prosince 1853 Praha-Staré Město[1][2] – 17. září 1917 Praha-Vinohrady[3][4][5]) byl český klasický filolog, profesor Univerzity Karlovy a překladatel. Teoreticky zdůvodnil tónický verš v českých překladech antických (řeckých a latinských) dramat a sám tento druh verše do překladů zavedl.[6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině pražského kožešnického mistra[7] Jana Krále (* 1826) a matky Anny, rozené Sturzové (* 1832) jako nejstarší ze sedmi dětí (někteří ze sourozenců zemřeli předčasně).[8] Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval klasickou filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor na gymnáziích na Malé Straně a ve Spálené ulici. Roku 1882 jmenován suplentem, 1883 mimořádným a 1893 řádným profesorem klasické filologie na české univerzitě Karlo-Ferdinandově.[6]

Působil v Jednotě českých filologů a od roku 1886 redigoval Listy filologické.[9] V roce 1909/10 byl rektorem UK.[10]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. srpna 1889 se v Jihlavě oženil.[11] S manželkou Annou, rozenou Sychravou (* 1868) měl děti Vratislava (* 1890), Jiřího (* 1893) a Miladu (* 1892). Rodina žila na Vinohradech, v Mánesově ulici.[2]

Je pohřben na vyšehradském Slavíně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Základním dílem Josefa Krále je Řecká a římská rhythmika a metrika, výsledek rozsáhlého výzkumu starověkého básnictví a teoretických spisů. Jeho překlady starověkých dramat byly nejprve časoměrné s přízvučnými dialogy. Později dospěl k přesvědčení, že je pro překlady do češtiny nutno používat překlad přízvučný. V tomto směru byl přelomem jeho překlad Antigony z roku 1896. Ve sporu o Rukopis královédvorský a zelenohorský prokazoval svými studiemi, že se jedná o podvrhy.[6]

Vlastní díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Nálezy Schliemannovy v Tirynthě a Mykenách (V Praze, J. Otto, 1879)
  • Archaeologické nálezy na ostrově Kypru (V Praze, J. Otto, 1882)
  • O tanci antickém (V Praze, J. Otto, 1884, dostupné online)
  • O scenerii řeckého divadla (V Praze, Knihtiskárna a nakladatelství J. Otty, 1888, dostupné online)
  • Mluvnice řeckého jazyka pro gymnasia česká. Díl I, Hláskosloví a tvarosloví (V Praze Tiskem a nákladem Dra. Edvarda Grégra, 1888)
  • Řecká a římská rhythmika a metrika. I a II (V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1890 a 1906–1913, dostupné online: první svazek, druhý svazek)
  • Česká prosodie (V Praze, J. Otto, 1909, dostupné online)
  • O prosodii české. Část 1, Historický vývoj české prosodie (Praha, Čes. akademie věd a umění Bursík a Kohout – distributor, 1923, dostupné online)
  • O prosodii české. Část druhá, O přízvučném napodobení rozměrů časoměrných (V Praze, Česká akademie věd a umění, 1938, dostupné online)

Překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Tragoedie Sofokleovy. I, Antigona (ku potřebě školní poznámkami opatřil Josef Král, Sofoklés, V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1881, 1906 a 1935)
  • Tragoedie Sofokleovy. II, Aias (ku potřebě školní poznámkami opatřil Josef Král, Sofoklés, V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1884)
  • Euripidův Kyklops (Euripidés, V Praze, A. Storch syn, 1885, dostupné online)
  • Tragoedie Sofokleovy. III, Elektra (ku potřebě školní poznámkami opatřil Josef Král, Sofoklés, V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1889 a 1902)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Havla na Starém Městě pražském
  2. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Král Josef, * 1853
  3. ↑ Profesor Josef Král zemřel. S. 2. Lidové noviny [online]. 19. 9. 1917 [cit. 2019-02-28]. S. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých VYŠ Z7, s. 277. Dostupné online.
  5. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z1, s. 342 Dostupné online.
  6. ↑ a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Král, s. 913–916. 
  7. ↑ Podle jiného zdroje (záznam o narození a křtu syna Vratislava) byl Josefův otec Jan magistrátním úředníkem[1], podle dalšího (soupis pražských obyvatel) vymahačem daní.
  8. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Johanna Krále. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Král, Josef.
  10. ↑ Rektorem jediné české university. Zlatá Praha. 23. 7. 1909, s. 526. Dostupné online. 
  11. ↑ Matrika narozených, sv. Apolinář, 1889–1891, poznámka u záznamu o narození syna

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Král, Josef. Sv. 15, str. 38

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Král&oldid=23808641“