Jan Mukařovský

Jan Mukařovský, asi 1932

Jan Mukařovský (11. listopadu 1891 Písek – 8. února 1975 Praha) byl český estetik a literární teoretik, čelní představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku.

Život

Po maturitě studoval lingvistiku na pražské univerzitě, kde studium úspěšně zakončil roku 1915. Poté až do roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Plzni. Od roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze. V roce 1926 spoluzakládal Pražský lingvistický kroužek, kde se brzy stal jednou z vůdčích postav. V letech 1931–1937 působil na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Po 2. světové válce se politicky angažoval ve prospěch KSČ a zřekl se svých dřívějších strukturalistických „pochybení“, což mu umožnilo, aby se v roce 1948 stal rektorem Univerzity Karlovy ^[zdroj?] a zůstal jím až do roku 1953. Toto období je spojeno s vypovězením řady kvalitních pedagogů, na němž měl Mukařovský také svůj podíl ^[zdroj?].

Roku 1951 se stal ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd.

Tvorba

V období první republiky a krátce po druhé světové válce byl zastáncem avantgardní, poetistické a surrealistické literatury. Poté se dostal do vleku KSČ a v oficiální linii více či méně setrvával až do konce svého života. Nesouhlasil s názorem Antonína Grunda na Karla Jaromíra Erbena a vztah Erbenův a Máchův. Mukařovskému vadilo, co si o tom Grund myslel a tvrdil:

„

Erben je pokračovatelem Čelakovského

“

Mukařovský byl toho názoru, že Erben popřel Máchu, na rozdíl od Grunda s jeho již zmíněným názorem na Erbena a Čelakovského. Jeho názor nazýval pokračovatele Máchy jako nikoliv vývojové popření, ale vývojovou návaznost.

Mukařovský uvádí několik bodů, ve kterých se potkává Erben s Máchou, ale liší se v nich, a to výrazně.

Oblast	Erben	Mácha
Prožitek hrůzy a strachu	ontogenetická	fylogenetická
Věk	zralí muži	jinošství
Způsob vyprávění	dialogický	monologický
Líčení krajiny a tematizace přírody	příroda je do děje včleněna	příroda je nezávislá na ději
Děj	fragmentace se objevuje také, ale s jiným významem, za účelem objasnění a dořečenosti	maximální zlomkovitost děje, kterou si čtenář sám skládá, rozostřenost příběhu
Vina	v jeho díle není problém zformulovat, kdo se provinil	téma viny se objevuje náhodou, neznáme původ

Během svého života uveřejnil řadu článků, statí atp., které byly sesbírány (často jeho žáky) do různých děl.

Dílo

• Příspěvek k estetice českého verše, 1923
• Máchův Máj, 1928
• Příspěvek k dnešní problematice básnického zjevu Máchova, 1936
• Obecné věci básnictví, 1941
• K vývoji české poezie a prózy, 1941
• Výbor z prózy Karla Čapka, 1946
• Máchovské studie, 1948
• Božena Němcová, 1950
• Ke kritice strukturalismu v naší literární vědě, 1951 – kritická stať, kde popřel svou vědeckou minulost
• Dějiny české literatury I–III, 1959, 1960, 1961
• Z české literatury: Studie a portréty, 1961
• Studie z estetiky, 1966 – soubor statí a přednášek
• Cestami poetiky a estetiky, 1971 – soubor článků, důležitá část Protichůdci, 1936 – polemická reakce na Antonína Grunda
• Básnická sémantika, 1995 – univerzitní přednášky

Ocenění

V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Mukařovského.

Odkazy

Literatura

• O poúnorovém období poměrně otevřeně hovoří Václav Černý ve svých Pamětech, 1945-72 (str. 270-3 dle vydání Atlantis, 1992). Dočíst se zde lze i obecněji o celém Pražském lingvisticko-strukturalistickém kroužku. Informace z jiných úhlu pohledu lze získat i z ostatních svazků Pamětí, např. o Komenského univerzitě v Bratislavě ve svazku označeném 1921-38; toto téma je dále upřesněno z poválečného ohledu ve zmiňovaném svazku 1945-72.

Externí odkazy

• Heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Heslo ve Slovníku českých filosofů
• J. Mukařovský na webu Bohuslava Brouka
• Články Jana Mukařovského v Slově a slovesnosti

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce: Karel Engliš	1948–1953 Jan Mukařovský	Nástupce: Miroslav Katětov