Karel Hermann-Otavský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. JUDr. Karel Hermann-Otavský
Karel Hermann-Otavský
Karel Hermann-Otavský
Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci:
1918 – 1920
PředchůdceGabriel Pecháček
NástupceJosef Zubatý
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1904 – 1905
PředchůdceLeopold Heyrovský
NástupceJaromír Čelakovský
Ve funkci:
1922 – 1923
PředchůdceVilém Funk
NástupceAntonín Hobza
Narození2. května 1866
Kostelec nad Černými lesy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. září 1939 (ve věku 73 let)
Horní Černošice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníKarlík
DětiKarel Hermann-Otavský
PříbuzníKarel Otavský (vnuk)
Alma materUniverzita Karlova
Profesepedagog, právník a učitel
CommonsKarel Hermann-Otavský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hermann-Otavský, též Karel Herrmann z Otavských, (2. května 1866 Kostelec nad Černými lesy[1] – 4. září 1939 Horní Černošice) byl český právník, profesor obchodního a směnečného práva a první rektor Univerzity Karlovy po vzniku samostatného Československa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Gymnaziální studia absolvoval ve Slaném, Písku a v Praze. V roce 1889 promoval sub auspiciis imperatoris (pod záštitou panovníka) na pražské právnické fakultě. Poté absolvoval roční studijní cestu do Berlína a získával praxi v justici. Roku 1892 se v Praze habilitoval v oboru obchodního a směnečného práva, 26. 8. 1897 byl jmenován mimořádným profesorem a roku 1904 řádným profesorem.[2] Kromě členství ve fakultních zkušebních komisích, judiciální a historickoprávní, získal i přes opuštění justiční praxe dále členství ve zkušební komisi vrchního soudu pro soudcovské kandidáty. Byl také v letech 1904–1905 a 1922–1923 děkanem právnické fakulty a v roce 1918 se stal prvním rektorem celé české univerzity v samostatném Československu (zvolen za rektora byl dne 21. června 1918, slavnostní inaugurace proběhla 29. ledna 1919). Dekretem zemské správy národního výboru československého ze 30. prosince 1918 byla jemu, jeho manželce a synům povolena změna příjmení z "Hermann" na "Hermann-Otavský"[3]

Jako děkan právnické fakulty se při druhém funkčním období zasloužil o realizaci Kotěrovy novostavby fakulty a jako rektor rozvíjel zejména mezinárodní spolupráci s německými i francouzskými vysokými školami. Ve své vědecké činnosti projevil široký záběr, nepsal jen o obchodních společnostech, ale také např. o právu cenných papírů, duševním vlastnictví nebo o pojištění, což se odrazilo i v praxi, podílel se na vypracování osnov zákonů o nákladní smlouvě, o autorském právu a proti nekalé soutěži. Od roku 1922 byl předsedou Právnické jednoty, členem Jednoty pro vědy pojistné, pracoval jako redaktor časopisu Právník a napsal také několik hesel do Ottova slovníku naučného. Jakožto uznávaný odborník v oboru obchodního práva se účastnil řady mezinárodních konferencí.[4][5] Pohřben je na hřbitově v Karlíku.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se s Idou Příborskou, s níž vychoval dva syny, Karla (* 1905) a Emanuela (* 1911)[3]. Jeho manželka byla neteří Leopolda Heyrovského a sestřenicí jeho synů Jaroslava a Leopolda.[6] Jeho vnukem je historik umění Karel Otavský (* 1938).[zdroj?]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Busta Karla Hermanna-Otavského jako rektora Univerzity Karlovy
  • O právní povaze rektapapírů (1892)
  • Právo směnečné' (1908, 1919, 1926)
  • O autorskoprávní ochraně děl architektonických (1909)
  • Rakouské právo autorské (1909, 1914)
  • O přípustnosti a mezích exekuce autorskoprávní (1910)
  • Reforma našeho práva autorského (1921)
  • Soukromé pojišťovací právo československé (1921)
  • O obchodech podle čtvrté knihy všeobecného zákona obchodního (1925, 1928, 1930)
  • Československé právo směnečné (1926, 1930)
  • Všeobecný zákoník obchodní a pozdější normy obchodního práva v zemích historických (1929)
  • Jan Heller (1935)
  • K dosahu generální doložky: Její význam pro podnikové právo (1937)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kostelec nad Černými lesy
  2. ↑ Slavnostní inaugurace rektora konaní dne 29. ledna 1919 na České univerzitě Karlově v Praze v prvním roce svobody, Praha : Nákladem Akademického senátu České univerzity Karlovy, s. d., str. 20.
  3. ↑ a b Pobytová přihláška pražského magistrátu [1]
  4. ↑ SKŘEJPKOVÁ, Petra. Karel Hermann-Otavský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 238–240.
  5. ↑ URFUS, Valentin, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy IV. Praha: Univerzita Karlova, 1998. ISBN 80-7184-539-6. S. 79. 
  6. ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád [online]. 2002–2008 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl XI., s. 210, heslo Herrmann Karel
  • Ottův slovník naučný, díl XXVIII. (dodatky), s. 563, heslo Herrmann Karel šl. z Otavských

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Hermann-Otavský&oldid=22986385“