Zdeněk Češka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. JUDr. Zdeněk Češka, CSc., dr. h. c. mult.
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1976 – 1990
Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci:
1976/1977 – 1989/1990
PředchůdceBedřich Švestka
NástupceRadim Palouš
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1969 – 1973
PředchůdceOtakar Plundr
NástupceVladimír Delong
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození6. února 1929
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí14. ledna 2023 (ve věku 93 let)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitik, pedagog, advokát, právník a vysokoškolský učitel
OceněníŘád práce
PodpisZdeněk Češka, podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Češka (6. února 1929 Praha[1][2] – 14. ledna 2023[3]) byl český právník, bývalý vysokoškolský učitel, za normalizace děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy a rektor celé univerzity, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.[4]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde pak po téměř 40 let učil, od roku 1955 jako odborný asistent.[5][6] Později se stal profesorem Univerzity Karlovy.

Na Právnické fakultě zastával během normalizace funkci proděkana a poté děkana fakulty. V roce 1973 se stal prorektorem Univerzity Karlovy a v roce 1976 pak jejím rektorem. V této funkci působil čtrnáct let.[7] Účastnil se vynucených odchodů režimu nepohodlných učitelů, mj. i Petra Pitharta, Zdeňka Jičínského nebo Františka Šamalíka.[4]

Od roku 1978 byl rovněž členem prezidia Československé akademie věd (v ČSAV od roku 1977 jako člen-korespondent). V roce 1979 mu byl udělen Řád práce.[8][9]

Angažoval se i politicky. XVI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[8] Ve volbách roku 1976 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 12 – Praha 8-Praha 9-sever, hlavní město Praha). Mandát obhájil ve volbách roku 1981 (obvod Praha 8 a Praha 9) a volbách roku 1986 (obvod Praha 8 a Praha 9). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10][11][12][13]

Vlastní advokátní kancelář[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1991 působil jako advokát. V roce 1993 založil se svými společníky JUDr. Jaromírem Císařem a JUDr. Pavlem Smutným vlastní advokátní kancelář CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o.[5][14] Kancelář se vedle komplexního poradenství věnuje také otázkám spojeným se společenskou odpovědností.

Advokátní kancelář CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ byla opakovaně oceněna titulem Právnická firma roku v oblasti pro bono a společenské odpovědnosti, například v letech 2015[15] a 2016.[16] Advokátní kancelář je členem Francouzsko-české obchodní komory.[17]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Svou publikační činnost prof. Češka zaměřoval na občanské právo procesní, ale i na občanské právo hmotné. Napsal víc než osmdesát vědeckých či vědeckopopulárních článků a je autorem či spoluautorem deseti knižních publikací včetně vědeckých komentářů a učebních pomůcek.

  • ČEŠKA, Zdeněk. Občianske procesné právo. Bratislava: Obzor, 1990, 473 s.
  • ČEŠKA, Zdeněk. Občanské právo procesní. Praha: Panorama, 1989, 447 s.
  • ČEŠKA, Zdeněk. Občanský zákoník: komentář. Praha: Panorama, 1987, 2 sv.
  • ČEŠKA, Zdeněk. Československé rodinné právo: celošt. vysokošol. učebnica pre právn. fak. vys. škol. Bratislava: Obzor,1986, 329 s.
  • ČEŠKA, Zdeněk. Československé rodinné právo. Praha: Panorama, 1985, 307 s.
  • ZUKLÍNOVÁ, Michaela a Zdeněk ČEŠKA. Smlouvy v československém socialistickém právu [význam–podstata–pojem–vznik]: Kandidátská disertační práce. Praha: [ČSAV], 1980, 215 s.
  • BLAHOŽ, Josef a Zdeněk ČEŠKA. International Political Science Association World Congress: Czechoslovak Contributions. Praha: Orbis, 1979, 109 s.
  • ČEŠKA, Zdeněk, Olga PLANKOVÁ a Senta RADVANOVÁ. Rodinné právo. Praha: St. pedag. nakl., 1978, 124 s.
  • ŠVESTKA, Jiří, Jiří CHYSKÝ a Zdeněk ČEŠKA. Promlčení a prekluze v československém právním řádu. Praha: Orbis, 1967, 249 s.
  • ČEŠKA, Zdeněk. Exekuce na plat. Praha: Orbis, 1959, 167, [4] s.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zdeněk Češka [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ Češka Zdeněk [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zemřel velikán českého práva profesor Zdeněk Češ. EPRAVO.CZ [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b PERINGER, Marek. Právní věda (1948 – 1989). Brno, 2017 [cit. 2018-6-8]. 121 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jaromír Tauchen. Dostupné online.
  5. ↑ a b dluznik-musi-veritele-presvedcit [online]. ekonom.ihned.cz [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ UK [online]. medvik.cz [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ advokátní kancelář [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-19. 
  8. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Translations on Eastern Europe, 1976 [online]. dtic.mil [cit. 2012-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-08. (anglicky) 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 90/1976 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Advokátní kancelář [online]. Praha: CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář [cit. 2016-02-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ Právnická firma roku 2015 - Výsledková listina. www.epravo.cz [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ Euro.cz [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ "Sociétés, Organisations et indépendants membres de la Chambre de commerce franco-tchèque" [online]. Chambre de commerce franco-tchèque [cit. 2017-03-12]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Češka&oldid=22958876“