Vilém Funk

prof. JUDr. Vilém Funk
prof. JUDr. Vilém Funk
	Vilém Funk
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1911 – 1918
Rektor Univerzity Karlovy
	Ve funkci:; 1938 – 1939
Předchůdce	František Slavík
Nástupce	Bedřich Hrozný
Děkan Právnické fakulty UK
	Ve funkci:; 1921 – 1922
Předchůdce	Jan Kapras
Nástupce	Karel Hermann-Otavský
	Ve funkci:; 1934 – 1935
Předchůdce	Otakar Sommer
Nástupce	František Vavřínek
Stranická příslušnost
Členství	mladočeská str.
Narození	14. ledna 1875 ; Praha; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. září 1955 (ve věku 80 let) ; Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Alma mater	Univerzita Karlova; Berlínská univerzita; Vídeňská univerzita
Profese	profesor finančního práva
Commons	Vilém Funk
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Funk (14. ledna 1875 Praha – 24. září 1955 Praha) byl rakouský a český právník, vysokoškolský profesor finančního práva a politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, ve 30. letech rektor Univerzity Karlovy.^[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval právnickou fakultu české univerzity v Praze, kde promoval roku 1899. Studoval také na univerzitě v Berlíně a na Vídeňské univerzitě. Nastoupil na finanční okresní ředitelství, později k finanční prokuratuře v Praze a k zemskému výboru. V roce 1903 se habilitoval, v roce 1909 se stal mimořádným a roku 1912 řádným profesorem finančního práva.^[2] V letech 1921–1922 a 1934–1935 byl děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1938 a 1939 celou univerzitu jako rektor vedl.^[3]

Byl také aktivní v politice. Dlouhodobě zasedal ve sboru obecních starších i v městské radě Prahy.^[2] Na počátku 20. století se zapojil také do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady ( zákonodárný sbor celé předlitavské části Rakouska-Uherska) za obvod Čechy 5 (Praha-Malá Strana a Hradčany^[2]) a usedl do poslanecké frakce Český klub (širší aliance českých, národně-konzervativních a liberálních subjektů).^[4] Patřil k mladočeské straně.^[5] Na Říšské radě se zaměřoval na otázky finanční, podílel se na novele zákona o přímých daních.^[2] Zásady jím tehdy prosazené se staly základem pro všechny pozdější zákony. Po vzniku Československa pracoval jako finanční expert mj. na ministerstvu unifikací.^[3]

Podílel se na založení Svazu českého úřednictva a byl prvním starostou Klubu českého státního úřednictva. Byl členem České akademie věd a umění, předsedou dozorčí rady České banky, předsedou Malostranské záložny a mnoha dalších spolků a korporací. Vydal četné odborné práce na téma finančního práva a daňového systému. Psal také do odborných periodik nebo slovníků. Po uzavření českých vysokých škol v protektorátním období byl penzionován a nový poválečný režim s ním již nepočítal.^[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Biografický slovník: FUNK Vilém 14.1.1875–24.9.1955 [online]. Historický ústav Akademie věd ČR [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d Děkan právnické fakulty Karlovy university prof. Vilém Funk šedesátníkem. Národní politika. Leden 1935, roč. 53, čís. 13, s. 3. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c MARKOVÁ, Hana; OSSENDORFOVÁ, Helena. Vilém Funk. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 630–631.
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období. Dostupné online.
↑ DRÁPELA, Martin: Život Aloise Rašína a jeho přínos pro stabilizaci a rozvoj české ekonomiky [online]. Masarykova univerzita [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém Funk na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Funk
Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Vilém Funk *1875

[Funk-1] Biografický slovník: FUNK Vilém 14.1.1875–24.9.1955 [online]. Historický ústav Akademie věd ČR [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.

[NPFunk-2] Děkan právnické fakulty Karlovy university prof. Vilém Funk šedesátníkem. Národní politika. Leden 1935, roč. 53, čís. 13, s. 3. Dostupné online.

[Antologie-3] MARKOVÁ, Hana; OSSENDORFOVÁ, Helena. Vilém Funk. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 630–631.

[alex.onb.ac.at-4] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období. Dostupné online.

[5] DRÁPELA, Martin: Život Aloise Rašína a jeho přínos pro stabilizaci a rozvoj české ekonomiky [online]. Masarykova univerzita [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Rektoři Univerzity Karlovy

1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)	1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)	1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)