Vídeňská univerzita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vídeňská univerzita
Universität Wien
latinsky Alma Mater Rudolphina Vindobonensis
Hlavní budova
Hlavní budova
Rok založení 1365
Typ školy veřejná
Vedení
Rektor Heinz W. Engl
Počty akademiků
Počet bakalářských studentů 79 300
Počet ostatních studentů 12 600
Počet akademických pracovníků 6 730
Další informace
Počet fakult 17
Rozpočet 572 mil. EUR
Sídlo Vídeň
webové stránky

Vídeňská univerzita byla založena roku 1365[1] a je tak nejstarší univerzitou v německy mluvících zemích. Je také největší vzdělávací a výzkumnou institucí v Rakousku a jednou z největších univerzit v Evropě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vídeňská univerzita (Stará budova)

Univerzitu založil vévoda Rudolf IV. Habsburský 12. března 1365 podle vzoru pařížské Sorbonny, papež však měl námitky proti teologické fakultě a schválil ji až roku 1384. Měla spíše hierarchickou strukturu: magistři a doktoři tvořili čtyři fakulty a volili si své funkcionáře. Studenti i ostatní členové univerzity byli rozděleni do čtyř akademických „národů“ a jimi volený senát volil rektora. Ten předsedal jednak konsistoriu se zástupci národů a děkany fakult, jednak shromáždění všech učitelů.

Univerzita rychle rostla a stala se největší univerzitou v celé Římské říši, v polovině 15. století měla přes 6 000 studentů. Jakožto papežská instituce ztratila na významu reformací a byla postižena i tureckým obléháním města 1529; v nejhorším roce se zapsalo pouze 30 studentů. Král Ferdinand I. Habsburský proto roku 1551 uvedl na univerzitu jezuity, kteří od roku 1623 převzali vyučování na teologické a filosofické fakultě. V polovině 18. století ji Marie Terezie postátnila a Josef II. ji otevřel i nekatolíkům a nařídil vyučování v němčině.

Před rokem 1848 byla filosofická fakulta (dříve jen přípravná) postavena na roveň třem ostatním a v reformách hraběte Thuna dostala opět akademické svobody. V letech 1877-1884 byla postavena hlavní budova na Ringstrasse podle plánů Heinricha Ferstela a roku 1897 přijala ke studiu filosofie první ženy. Ostatní fakulty postupně následovaly: lékařská 1900, právnická 1919, protestantská teologická 1923 a katolická 1946. Roku 1907 se habilitovala první docentka, romanistka Elise Richter.

Ve 30. letech 20. století otřásaly univerzitou výstřelky nacionalistických a antisemitských studentů a roku 1936 zastřelil profesora Moritze Schlicka na schodech v budově bývalý student. Roku 1938 univerzitu ovládli nacisté a mnoho profesorů ji muselo opustit. V dubnu 1945 získal mladý katolický judaista Kurt Schubert svolení sovětské okupační správy povolení ke znovuotevření univerzity, prvním rektorem byl zvolen právník Ludwig Adamovich. Reformou roku 1975 získali studenti značná práva, která však další reformy 1993 a 2002 opět omezila. Po 250 letech v režimu státní univerzity však opět získala plnou právní samostatnost, rozhodovací pravomoc se soustředila do rukou profesorů a na univerzitě bylo zavedeno školné (roku 2013 činilo 390 EUR za semestr). Počet fakult a součástí vzrostl na 18 a celá lékařská fakulta se oddělila jako samostatná univerzita.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Univerzita je vedle hlavní budovy na Ringstrasse, v blízkosti vídeňské radnice, rozmístěna na 60 dalších místech, větší komplexy jsou v blízkém okolí (Neues Institutsgebäude, posluchárny v Althansstrasse, Juridicum aj.) Univerzitě patří i botanická zahrada, astronomická observatoř, sportovní centrum a řada výzkumných pracovišť, některá i mimo Vídeň.

Univerzita nabízí 187 studijních programů v širokém spektru oborů. Z toho je 55 bakalářských, 116 magisterských (12 v angličtině), 4 diplomové a 12 doktorských. V roce 2012/13 udělila téměř 11 tisíc bakalářských diplomů, 1100 magisterských a 585 doktorských.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

S Vídeňskou univerzitou je spojeno 15 nositelů Nobelových cen: Robert Bárány, Richard Adolf Zsigmondy, Julius Wagner-Jauregg, Hans Fischer, Karl Landsteiner, Erwin Schrödinger, Victor Franz Hess, Richard Kuhn, Otto Loewi, Max Perutz, Konrad Lorenz, Karl von Frisch, Friedrich Hayek, Elias Canetti a Elfriede Jelinek.

Univerzita byla také kolébkou Rakouské školy v ekonomii. Z jejích zakladatelů zde studovali a později také učili Carl Menger, Eugen von Böhm-Bawerk, Friedrich von Wieser, Josef Alois Schumpeter, Ludwig von Mises a Friedrich Hayek.

Mezi významnými učiteli byli dále: Theodor W. Adorno, Theodor Billroth, Ludwig Boltzmann, Franz Brentano, Anton Bruckner, Rudolf Carnap, Viktor Frankl, Sigmund Freud, Eduard Hanslick, Hans Kelsen, Adam František Kollár, Johann Josef Loschmidt, Franc Miklošič, Oskar Morgenstern, Otto Neurath, papež Pius II., Karel Rokytanský, August Schleicher, Moritz Schlick, Joseph von Sonnenfels nebo Jožef Stefan.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Die Geschichte der Universität Wien [online]. Universität Wien, [cit. 2014-12-28]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NIEDERSTÄTTER, Alois. Österreichische Geschichte 1278-1411. Die Herrschaft Österreich: Fürst und Land im Spätmittelalter. Wien : Ueberreuter, 2001. 519 s. ISBN 3-8000-3526-X. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 48°12′47″ s. š., 16°21′35″ v. d.