Krakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o polském městě. Další významy jsou uvedeny v článku Krakov (rozcestník).
Krakov
Kraków
Krakow
Krakow
Krakov – znak
znak
Krakov – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 219 m n. m.
stát: Polsko Polsko
Vojvodství: Malopolské
Okres: Krakov
administrativní dělení: 18 městských částí
Krakov
Red pog.png
Krakov
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 326,8 km²
počet obyvatel: 756 583[1] (aglomerace 1 516 000) (2008)
hustota zalidnění: 2 315[1] obyv. / km²
etnické složení: Poláci
náboženské složení: křesťanství
správa
status: město
starosta: Jacek Majchrowski
oficiální web: http://www.krakow.pl
adresa obecního úřadu: Wszystkich Świętych 3/4
telefonní předvolba: (+48) 12
PSČ: 30-024 až 31-962
Standarta Krakova

Krakov (polsky Kraków, výslovnost zvuk ['krakuf] IPA, německy Krakau), je metropole Malopolského vojvodství v jižním Polsku, v historické zemi Malopolsku. V roce 2008 mělo 756 583 obyvatel[1] (druhé největší polské město podle počtu obyvatel[2]). Rozloha města činí 326,8 km². Krakov leží na řece Visle, v nejužším místě tzv. Krakovské brány, která spojuje Sandoměřskou kotlinu s kotlinou Osvětimskou.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Podle legend pochází jméno města od jména knížete Kraka,[3] který je v Polsku považován za Slovana. Velmi pravděpodobně však jména pochází od Keltů, kteří tuto oblast obývali, což je známo z archeologických nálezů a z římských pramenů. Tehdy by název zněl Carragh nebo obdobně. Možná je však i souvislost se jménem legendárního iberského (keltiberského) krále Crocco. V českých legendách se také vyskytuje postava knížete Kroka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Panorama Krakova koncem 15. století, dřevoryt z Norimberské kroniky

Nejstarší část města se nachází na opevněném Wawelském návrší. Bylo to jedno z nejdůležitějších opevnění v kmenovém knížectví Vislanů. To ovládla za vlády knížete Svatopluka Velkomoravská říše. První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku 966, kdy bylo město pod vládou českého knížete Boleslava I., pod přemyslovskou vládou zůstal i za vlády Boleslava II., ale pravděpodobně na jejím sklonku, v roce 999, byl Krakov dobyt Boleslavem Chrabrým, vnukem českého knížete Boleslava I., a připojen k jeho piastovskému polskému státu. Od roku 1000 se v Krakově nacházelo biskupství. Roku 1038, za vlády Kazimíra I. Obnovitele, se Krakov stal polským hlavním městem.

V období rozpadu státu na jednotlivé úděly (polsky rozbicie dzielnicowe) byl sídlem hlavního knížete (książę senior) - principa. Za Tatarského vpádu v roce 1241 bylo město takřka úplně zničeno. Začala obnova Krakova a kníže Boleslav Nesmělý, jeho matka Grzymisława a manželka bl. Kunhuta dali 5. června 1257 městu lokátorská práva podle magdeburského práva. Úkol lokátorství byl svěřen třem fojtům: Gedkovi, Jakubovi z Nisy a Dytmarovi Wolkovi. Zakládací dokument hovořil o:

  • osvobození měšťanů od daní na období 6 let
  • osvobození měšťanů od cel na 10 let
  • dával právo lovu ryb ve Visle na úseku od Zwierzyńca do Mogiły
  • dával fojtům právo na 1/6 příjmů z obchodů a tržišť
  • dával fojtům právo na věčné osvobození od cel
  • dával fojtům právo vlastnit jatka a mlýny

Tehdy také vzniklo charakteristické šachovnicové uspořádání města, kam byly zasazeny dochované dřívější prvky (ul. Grodzka, Mariánský kostel). Mezi Krakovem a Wawelem ještě existovala osada Okół, která byla nezávislou tvrzí do vzpoury fojta Alberta, kdy král Vladislav Lokýtek zbořil její zdi a začlenil ji ke Krakovu. Proto má také staré město protáhlý severo-jižní tvar a táhne se až k Hradu.

Nádvoří wawelského hradu

V roce 1320 se ve wawelské katedrále konala korunovace Vladislava Lokietka na polského krále, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé části. Až do roku 1734 byl Krakov místem korunovace polských králů.

Ve 14. století vznikla na předměstí Krakova dvě další města: na jihu Kazimierz (1335) a na severu Kleparz (1366).

Krakov se jako hlavní město jednoho z významných evropských států v 15. a 16. století rozvíjel v každém směru – architektonickém, obchodním, řemeslnickém, kulturním, vědeckém. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn a rozšířen v renesančním slohu. V roce 1364 byla založena univerzita. Také byl zbudován Barbakan (obranná bašta, části se dodnes dochovaly). Novou tvář dostal Krakovský rynek. Za vlády Zikmunda II. Augusta (polovina 16. století) měl Krakov asi 30 tisíc obyvatel.

Tržnice „Sukiennice“ na krakovském Rynku

Po polsko-litevské unii a vzniku Republiky obou národů (Rzeczpospolita Obojga Narodów) se Krakov ocitl na okraji velkého státu, Sejmy a volby monarchů se konaly ve Varšavě, která ležela víceméně v polovině cesty mezi hlavními městy Koruny polské a Litvy. Definitivně král Zikmund III. Vasa v roce 1609 přenesl hlavní město Polska (bez formálního právního aktu) do Varšavy. Avšak katedrála na Wawelu zůstala i nadále korunovačním místem polských králů.

Zároveň s úpadkem Rzeczpospolity začal také úpadek samotného města. Válečné ztráty silně poškodily jeho pozici a zbrzdily i rozvoj. Poprvé byl Krakov zničen cizími vojsky v roce 1655 během švédské „potopy“. V 18. století byl dobýván vojsky pruskými, švédskými, rakouskými a ruskými.

Mariánská bazilika na Rynku

Po třetím dělení Polska obsadili Krakov Rakušané. V letech 18091815 náležel do Varšavského knížectví jako hlavní město departamentu. V letech 18151846 byl hlavním městem maličké, formálně nezávislé Krakovské republiky. Tehdy začala celková modernizace města, které stále tkvělo ve středověku[zdroj?]. Byla zbourána většina městských hradeb, byl zasypán příkop a na jeho místě byly vybudovány rozsáhlé městské sady, obepínající staré jádro. Po „krakovské revoluci“ v roce 1846 byl Krakov opět začleněn do Rakouska jako velkovévodství Krakovské, jehož součástí zůstal až do roku 1918. V roce 1850 zničil velký požár téměř půl města.

Po roce 1918 a rozpadu Rakousko-Uherska byl Krakov přičleněn k nově vzniklému Polsku. V letech 19391945 byl hlavním městem tzv. Generálního gouvernementu.

V roce 1951 bylo ke Krakovu připojeno nově založené město Nová Huť (Nowa Huta, založena v roce 1949 na území vesnic Mogiła, Płaszów a Krzesławice).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Krakov bývá považován za hlavní město polské kultury.[4] Žila v něm mj. nositelka Nobelovy ceny za literaturu Wisława Szymborska a žil zde i držitel stejné ceny Czesław Miłosz nebo známý autor Stanisław Lem. Je jedním z nejdůležitějších turistických, kulturních a historických center v Evropě. V porovnání s metropolí Varšavou Krakov navštěvuje mnohem více turistů (3-4 milióny). Kompaktní oblast starého města spolu s historickou zástavbou byla v roce 1978 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

V Krakově se nachází mnoho kulturních institucí významných pro polský kulturní život.

Divadla:

V Krakově je 28 muzeí v čele s Národním muzeem, kde jsou početné sbírky polského i světového malířství. Je zde také Muzeum polského letectví.

Krakovské čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Administrativní rozdělení Krakova[editovat | editovat zdroj]

Mapka 18 městských částí Krakova

Od 27. března 1991 je Krakov rozdělen na 18 městských částí, označených římskými číslicemi a názvem čtvrti.

Seznam krakovských městských částí včetně rozlohy a počtu obyvatel (stav k 31. prosinci 2007):[5]

Č. Název městské části Rozloha
[ ha ]
Počet
obyvatel
1 Městská část I Stare Miasto 580 42671
2 Městská část II Grzegórzki 583 30753
3 Městská část III Prądnik Czerwony 650 48654
4 Městská část IV Prądnik Biały 2288 65797
5 Městská část V Krowodrza 535 35503
6 Městská část VI Bronowice 1354 22428
7 Městská část VII Zwierzyniec 2843 20173
8 Městská část VIII Dębniki 4216 53391
9 Městská část IX Łagiewniki-Borek Fałęcki 532,9 14510
10 Městská část X Swoszowice 2289,8 19075
11 Městská část XI Podgórze Duchackie 894,4 52572
12 Městská část XII Bieżanów-Prokocim 1641 63569
13 Městská část XIII Podgórze 2456,4 32168
14 Městská část XIV Czyżyny 1079,6 25775
15 Městská část XV Mistrzejowice 553,5 54308
16 Městská část XVI Bieńczyce 376,6 44766
17 Městská část XVII Wzgórza Krzesławickie 2584,4 20343
18 Městská část XVIII Nowa Huta 7226,1 58952

Dřívější administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Wawelská katedrála
Kostel sv. Petra a Pavla
Náhrobek Kazimíra Velikého

Jak již bylo uvedeno, Krakov je jedním z nejdůležitějších polských turistických center s cennými památkami z různých epoch. V Krakově se nachází více než 6 tisíc historických objektů. V této sekci převážně použity informace z tohoto materiálu: Krakau: Ein Führer durch Symbole, Sehenswürdigkeiten und Attraktionen. Krakov : Wydawnictwo GAUSS, 2011.[6]

  • Wawelské návrší:
    • Katedrála (Katedra na Wawelu) sv. Stanislava a sv. Václava - první kostel na Wawelu vznikl kolem roku 1020, krátce poté co stal Krakov biskupstvím. Tento kostel byl v roce 1038 zničen útokem českého knížete Břetislava I.. Jeho zbytky byly přestavěny na kostel sv. Gereona, jehož zbytky jsou zachovány v západní hradním křídle. Druhá katedrála tzv. Hermannův dóm vznikla v letech 10901142. Šlo třílodní basiliku s dvěma chóry, dvěmi kryptami a dvěmi věžemi. Roku 1305 padla tato románská stavba za oběť požáru. Mnohé části stavby, ale zůstaly nepoškozeny. Roku 1320 byl v zachované části kostela korunován Vladislav I. Lokýtek králem. Tentýž nechal ve stejném roce stavět novou, gotickou katedrálu. Roku 1346 byl dostavěn presbytář a roku 1364 loď s transeptem a bočními loděmi. Jde o třílodní basiliku s transeptem, delším presbytářem a chórovým ochozem. Věnec kaplí pochází ze 14. a 15. století. Dnes má katedrála 19 gotických, renesančních a barokních kaplí. Katedrála má tři věže včetně Zikmundovské věže s pěti zvony, mezi nimi zvonem svatého Zikmunda o váze asi 10 tun. Zvon visí na třetím patře a byl objednán Zikmundem Starým v roce 1520 u norimberského zvonaře Hanse Behema. Průměr zvonu je 2.5 metru. Na severu se ke katedrále přimyká pokladnice a kapitulní knihovna. Na jihu se se nachází renesanční kaple dynastie Wasů a renesnanční Zikmundova kaple s pozlacenou střechou. ta slouží jako místo posledního odpočinku posledních Jagellonců a vznikla v letech 15241533. Na její východní stěně se nachází stříbrný triptych Panny Marie, dílo umělců z Norimberku. U vchodu do katedrály visí mamutí kost, velrybí žebro a kel nosorožce. Tyto kosti mají chránit katedrálu před zlem. Vnitřní zařízení katedrály je z doby její barokizace ze 17. a 18. století. Autory barokního inventáře jsou z většiny italští umělci jako: Giovanni Trevano, Giovanni Battisti Gisleni, Francesco Placidi a Kacper Bazanka. Tvůrci předbarokního inventáře jsou Veit Stoss, Bartholomeo Berrecci, Giovanni Maria Padovano a Santi Gucci. Loď a většina presbytáře je kryta křížovou žebrovou klenbou. Autentický je zde tzv. krakovský opěrný systém. V katedrále je postříbřený sarkofág sv. Stanislava pocházející z druhé poloviny 17. století. Hlavní oltář je barokní ze 17. století s malbou Ježíše Krista na Kříži. Na obou stranách stojí raněbarokní chórové lavice z první půle 17. století. Ne jednom z oltářů se nachází krucifix ze 14. století. V katedrále se nachází četné královské sarkofágy: Vladislava I. Lokýtka , Kazimíra III. Velikého, královny sv. Hedviky, Vladislava II. Jagella, Vladislava III. Varnenčika (symbolický), Kazimíra IV. Jagellonského ,sv. Kazimíra (dílo Veita Stosse), Jana I. Olbrachta atd. V katedrále se nalézají krypty v kterých jsou pohřbeni další polští králové, krakovští biskupové a významné polské osobnosti: mezi jinými kníže a maršál Józef Antoni Poniatowski, vůdce povstání z roku 1794 Tadeusz Kościuszko, politik a generál Władysław Sikorski, polský vůdce, politik a maršál Józef Piłsudski, prezident Lech Kaczyński, básník Adam Mickiewicz, dramatik Juliusz Słowacki, král Jan III. Sobieski, Zikmund II. August, král Stanislav I. Leszczyński, král a saský kurfiřt August II. Silný, král Vladislav IV. Vasa, král Zikmund III. Vasa, král Jan Kazimír II. Vasa, král Štěpán Báthory atd. je zde i urna se zemí z Katyně.
    • Královský hrad (Zamek Królewski na Wawelu) - nejstarší předrománská rezidence polských panovníků vznikla v 11. století. Kamenná stavba stála v nejvyším, severním dílu kopce. Na přelomu 11. a 12. století bylo toto stavení na východě přestavěno. Z kamene postavená románská rezidence se skládala z útočistné věže a obytného domu. Na přelomu 13. a 14. století byl kopec rozdělen na horní a dolní hrad. Na začátku 14. století zde nechal Vladislav I. Lokýtek přestavět románskou rezidenci v gotickém stylu. Vznikla tak obytná věž nesoucí královo jméno. Za krále Kazimíra III. Velikého, uprostřed 14. století, bylo sídlo přestavěno v reprezentativní gotický zámek. Vzniklo zde více staveb, které obklopily nepravidelný vnitřní dvůr. Další úpravy se uskutečnily na konci 14. století za krále Vladislava II. Jagella, kdy bylo zejména posíleno opevnění, které dostalo novou hradbu s řadou bašt. Vznikla také nová obytná věž zvaná Dánská věž. Později vznikly dvě nové velké bašty (Sandoměřská a Senátorská). Roku 1499 hrad vyhořel. V letech 15041536 vznikl na místě starších staveb impozantní renesanční zámek, který je zachován dodnes. Zámek je čtyř křídlý a uzavírá vnitřní dvůr. Roku 1595 vyhořela severní část zámku a byla následně za krále Zikmunda III. Vasypřestavěna v raně barokním stylu. Po přenesení královského dvora do Varšavy roku 1609 začal zámek pustnout. Během Švédské války byl Wawel vyrabován. Roku 1702 švédští vojáci založili požár, kterému padla za oběť velká část renesančních sálů. Roku 1794 byl zámek obsazen okupačními vojsky. Pruští vojáci vyrabovali nejprve královský poklad, později rakouští vojáci přeměnili celý kopec na kasárna. Postupně bylo vícero budov přestavěno anebo strženo (jako kostely sv. Jiří a sv. Michaela - dnes jsou zde odhaleny základy obou kostelů). Rakušané přestavěli opevnění na moderní citadelu krakovské pevnosti. Roku 1905 dal císař František Josef I. svolení k vyklizení Wawelu armádou. Poté začaly rekonstrukční práce na hradě, přerušené jen během 2. světové války, kdy se Wawel stal centrem správy Generálního gouvernementu a rezidencí nacionálního socialisty Hanse Franka. Dnešní zámek je dvoupatrovou stavbou ve stylu renesance a baroka s klasicistními prvky. Skládá se ze tří obytných křídel, jednoho paravánového křídla, vnitřního dvora a pěti obytných věží. Vnitřek obsahuje dvě reprezentativní schodiště. Vnitřní dvůr je obklopen třípodlažní sloupovou arkádou. Plocha zámku překračuje 7 000 metrů čtverečných a zámek má 71 výstavních sálů s pěti stálými expozicemi: reprezentativní královské komnaty, privátní královské komnaty, korunovační pokladnice, zbrojnice a umění orientu.
    • Dračí jáma (Smocza Jama)
  • Krakovský rynek
    • Mariánský kostel (Kościół Mariacki) (Plac Mariacki) - první zděný kostel v románském stylu vznikl za krakovského biskupa Iwo Odrowaze v první polovině 13. století. V letech 12901300 byl na místě prvního od Tatarů zničeného kostela postaven raněgotický, dvouvěžový halový kostel. Uprostřed 14. století vznikl dnešní presbytář a nakonci téhož století třílodní gotická basilika. V 15. století přibyly kaple na vnějších stěnách bočních lodí. Tím dostal kostel téměř dnešní vzhled.
    • kostel sv. Vojtěcha (kościół św. Wojciecha) (Rynek Glowny) - patří k nejstarším v Krakově. První dřevěný kostel vznikl na přelomu 10. a 11. století, na místě, kde měl kázat sv. Vojtěch. Dnešní románský jednolodní kostel se čtyřbokým presbytářem byl na začátku 12. století postaven z kamenných kvádrů. Z těchto časů pochází portál a okno. V 17. a 18. století byl kostel barokně přestavěn. Zdi byly tehdy zvýšeny a kostel dostal novou kopuli a nový vchod na západě. Postavena byla také sakristie a kaple blahoslaveného Wincenta Kadlubka. Uvnitř je pozoruhodný gotický krucifix z 15. století, portrét sv. Vojtěcha ze 17. století a socha anděla z 18. století. Pod kostelem se nachází výstava Dějiny krakovského tržiště.
    • tržnice Sukiennice (Sukiennice w Krakowie) (Rynek Glowny) - patří k symbolům Krakova. Vznikla ve 13. století. Ve 14. století byla přestavěna v gotickém stylu a modernizována. Získala formu zděné trojlodní, 108 metrů dlouhé budovy se dvěma řadami krámů. V roce 1555 padla částečně za oběť požáru. V letech 15561559 byla za vedení mistra Pankraze postavena renesanční budova s charakteristickou atikou a maskarony, které byly vytvořeny Santi Guccim. Dále vznikly vyřezávané hlavy tehdejších krakovských kupců a sloupová lodžie vyhotovená Giovannim Maria Padovanem atd. V 2. polovině 19. století dostala Soukenice na delších vnějších stranách novogotické arkády a uvnitř dvě řady krámů ze dřeva. Nad krámy byly umístěny erby polských měst, erby obchodníků a cechů. V patře Soukenice se nalézá pobočka Národního musea, kde se vystavují díla vynikajících polských malířů 19. století.
    • Radniční věž (Wieża ratuszowa w Krakowie)-na přelomu 13. s 14. století byla vystavěna na hlavním náměstí radnice. Věž ze 14. století má čtvercový půdorys. Je 70 metrů vysoká a je z cihel a kamene. Vstup je strážen dvěma lvy. Vstupní portál je s erby Krakova a Polska. Radnice samotná byla později stržena.
    • pomník Adama Mickiewicze (Pomnik Adama Mickiewicza)-pomník na hlavním náměstí byl navržen Teodorem Rygierem a odhalen roku 1898 u příležitosti stoletého výročí narození básníka. Za druhé světové byl pomník zničen a roku 1955 při příležitosti stoletého výročí básníkova úmrtí znovu odhalen.
    • pamětní desky (Tablice pamiątkowe na Rynku krakowskim)
  • Ulica Floriańska - jedna z nejznámějších a nejdůležitějších ulic ve městě. 335 metrů dlouhá ulice vznikla roku 1257, jak část tzv. královské cesty, která vedle k Wawelu. roku 1881 zde byla zprovozněna první koňská tramvaj a od roku 1901 první elektrická tramvaj. Dnešní ulice je pěší zónou. Nachází se zde četné patricijské domy. Na mnohých domech jsou zachovány gotické dekorace a renesanční portály. Zajímavé domy jsou: nejstarší hotel ve městě U růží (č. 14), Farmateutické museum Jagelonské univerzity (číslo 25), dům malíře Jana Matejka, dneska filiálka krakovského Národního musea (č. 41) a legendární kavárna Michalikova jeskyně (č. 45).
  • Ulica Grodzka - patří k nejstarším reprezentativním ulicím Krakova. Byla částí tzv. královské cesty a staré obchodní stezky. Měří skoro 700 metrů. Pozoruhodné jsou zde následující domy: dům rodiny Stachowitz (č. 15); dům U lvů (č. 32); dům U slonů (č. 38); Collegium Iuridicum (č. 53), jedna z nejstarších budov Jagelonské univerzity; dům Veita Stossa z 15. století (č. 39), palác rodiny Stadnických (č. 40), bývalé jezuitské kolegium, dnešní kolegium Broscianum Jagelonské univerzity (č. 52), evangelický kostel sv. Martina (č. 58), dům arcibiskupa (č. 65)), arsenál ze 17. století (č. 65) a malý kostel sv. Jiljí ze 14. století.
  • Kanovnická ulice (Kanonicza) - patří k nejhezčím ulicím krakovského Starého Města. V minulosti ležela v osadě Okól, které leželo mezi Krakovem a Wawelem, a které bylo v první polovině 14. století přičleněno ke Krakovu. Ulice tvořila poslední díl tzv. královské cesty a bydleli v ní kanovníci krakovské katedrály na Wawelu a šlechtici. Domy pocházející většinou ze středověku mají pěkné renesanční a barokní fasády, bohatě dekorované portály a erby. Zajímavý je (mimo jiné) kapitulní dům číslo 5 z 15. století, šlechtický dům číslo 6 ze 14. století, palác Erazima Cioleka (číslo 17), dnes filiálka Národního musea se sbírkou sakrálního umění. Dále arcidiecézní museum (číslo 19 a 21), kde v letech 19511963 bydlel pozdější papež Jan Pavel II. a dům významného kronikáře Jana Długosze z 15. století (číslo 25).
  • kostel svatého Ondřeje a klášter sester Klarisek (kościół św. Andrzeja i klasztor ss. Klarysek) (ulice Grodzka č. 56) - patří k nejstarším kostelům Krakova a nejhezčím románským kostelům Polska. Vznikl v letech 10791098 díky Sieciehovi, dvořanu knížete Vladislava I. Hermana. Opevněný kostel (silné zdi a střílny) mohl odolat tatarskému útoku roku 1241. Jde o trojlodní basiliku postavenou z kamene se dvěma věžemi, krátkým transeptem a presbytářem s polokruhovou apsidou. Interiér byl na začátku 18. století barokně rekonstruován. Z této doby pochází štuková výzdoba od Balthasara Fontany a nástěnné malby od Karla Dankwarta. Hlavní oltář je pozdněbarokní. Rokoková kazatelna je ve tvaru člunu. Z jihu navazuje na kostel klášter, kde se nacházejí další umělecká díla.
  • bývalá židovská čtvrť Kazimierz
    • Ulice Szeroka - byla dříve středobodem židovského města, jeho tržištěm. Zachovány jsou četné historické objekty. Vedle některých zde uvedených jde i o rituální židovskou lázeň (mikve) (č. 6), z renesance pocházející Landauův dům (č. 2) s fasádou z cihel a kamene. V severní části ulice se nacházel kdysi malý hřbitov, pravděpodobně část hřbitova Remuh.
    • Synagoga Stara
    • Synagoga Izaaka (ulice Kupa č. 16) - byla založena uprostřed 17. století obchodníkem Izaakem Jakubowiczem. Největší krakovská synagoga je impozantní barokní stavbou. Vchod se nachází v arkádovém portálu, vnitřek je vyzdoben barokními štuky a nápisy ze 17. století.
    • Synagoga Kupa (ulice Warszauera č. 8) - byla založena roku 1643 díky nadaci Kahal. Dříve se jmenovala Špitální synagoga či Synagogu chudých. Byla postavena v barokním stylu. Pozoruhodná je oltářní skříňka ze 17. století a jedinečné nástěnné a stropní dekorace představující města Svaté země, hvězdy a hudební nástroje. Během nacionálně socialistické okupace bylo vnitřní vybavení zničeno. Dnes synagoga slouží jako místo setkávání, koncertní a výstavní sál.
    • Synagoga Remuh (ulice Szeroka č. 40) - dodnes se v ní slouží bohoslužby. Renesanční synagogu založil uprostřed 16. století Israel Auerbach, po jeho synu filozofovi a rabínu Mosesu Isserlesovi získala své jméno. Původně dřevěná stavba roku 1557 vyhořela, byla však znovu rychle vystavěna. Důkladně restaurována byla roku 1829. Během 2. světové války byla zničena a vyrabována. Roku 1957 byla znovu vystavěna. Vnitřek je pravoúhlý a jednolodní. Nachází se zde renesanční oltářní skříňka. Uprostřed je rekonstruovaná bema s umělecky zpracovanou mříží.
    • Synagoga Tempel
    • Synagoga Wysoka (ulice Józefa č. 38) - byla ve druhé polovině 16. století vystavěna jako kopie synagogy v Praze. Vznikla na místě věže židovského města. Jde o monumentální renesanční synagogu. Z jihu je zesílena čtyřmi mocnými opěrnými pilíři. Uvnitř je zachováno jen několik hodnotných elementů vybavení: kamenné rámování oltářní skříňky a zbytek nástěných maleb s modlitebními texty. Dnes se zde pořádají setkání, koncerty a výstavy fotografií.
    • Synagoga Wolfa Bociana (Poppera) z roku 1620
    • Hřbitov Remuh (Starý hřbitov) - je nejstarším židovským hřbitovem v Krakově. Byl založen roku 1533. Na hřbitově se nalézá řada historických náhrobků. Největšímu uctívání se těší hrob Mosese Isserlese.
    • Nový židovský hřbitov
  • Kopce – umělá návrší, mohyly:
  • Pevnosti
  • Gotický Krakov:
    • Kostel a klášter Dominikánů (Kościół i klasztor Dominikanów) (Bazilika Nejsvětější trojice, ulice Stolarska č. 12) - první románský kostel na tomto místě byl dominikánům předán krakovským biskupem Iwo Odrowazem, který řád v roce 1221 pozval do Polska. Nový kostel a klášter vystavěli dominikáni po mongolském vpádu v roce 1241. Původně šlo o třílodní halový kostel, který byl na přelomu 14. a 15. století přeměněn na baziliku. Restaurován byl v 2. polovině 19. století. Dnešní kostel vykazuje novogotický vzhled. Trojlodí kostela má pět klenebních polí. Kostel je lemován řadou kaplí, které byly věnovány bohatými rodinami. Zvláště pozoruhodná je kaple sv. Hyacinta ze 17. století. V novogotické předsíni se nachází portál z konce 14. století. Na severní straně se ke kostelu přimyká klášter. V křížových chodbách ze 14. století jsou zachovány četně epitafy, náhrobky, pomníky a malby z dějin řádu.
    • Kostel sv. Františka z Assisi a klášter františkánů (kościół i klasztor Franciszkanów)
    • Wawelská katedrála (Katedra na Wawelu)
    • Mariánský kostel (kościół Mariacki), ze kterého každou hodinu zní hejnal
    • Středověké městské opevnění - hradby vznikly na konci 13. století. Systém opevnění byl vícekrát modernizován. Okolo začátku 16. století byl zdvojen. Hradby byly tři kilometry dlouhé a měly 39 bašt a osm bran. Před nimi byl 6 až 10 metrů široký a 3.5 metrů hluboký příkop. Vnitřní hradba byla 2.5 metru silná a sedm metrů vysoká. V 19. století byla většina hradeb stržena. Zbyl úsek u Florianské brány a barbakánu.
    • Gotické kostely na Kazimierzu:
      • Kostel sv. Kateřiny (Kościół św. Katarzyny) (ulice Augustiańska 7) - je kopií stavby Mariánského kostela. Vznikla ve 14. století díky králi Kazimíru III. Velikému pro agustiniány, kteří přišli roku 1343 do Krakova z Prahy. Dějiny kostela jsou poznamenány četnými fatálními událostmi a katastrofami. Velké škody utrpěl například během zemětřesení roku 1443, dále povodněmi a třemi požáry v 16. a 17. století atd. Během švédské okupace zde byla nemocnice, později zde rakousk8 vojska měla sklad zbraní a ještě později zde byl sklad slámy a sena. Kostel měl být dokonce stržen. M9sto toho byl však renovován. Jde o třílodní stavbu, jeden z nejlepších příkladů gotické architektury v Polsku. Na sever od kostela se nachází augustiniánský klášter s vnitřním dvorem a křížovou klenbou s hodnotnými freskami. Na jihu se nalézá pozdněgotická kostelní předsíň s bohatými dekoracemi. Presbytář má hvězdicovou klenbu z poloviny 15. století. Hlavní oltář je ze 30. let 17. století. V presbytáři se nalézají pěkně dekorované novogotické chórové lavice. V jižní lodi se nachází renesanční mausoleum Wawrzyniece Spyteka Jordana od Santi Gucciho z roku 1603. V kostele je také kaple sv. Moniky Uherské z 15. století. Klenbu v ní nese oktogonální pilíř. Kapli lze navštívit jen jednou ročně - 26. dubna.
      • Kostel Božího těla (Kościół Bożego Ciała) (ulice Bozego Ciala č. 26) - stavbu založil král Kazimír III. Veliký okolo roku 1340, dohotovena byla roku 1405. Trojlodní kostel spojuje architektonické elementy z doby gotiky (štíty), renesance (zvonice) a baroka (boční kaple). V barokním stylu provedený intriér pochází ze 17. a 18. století. Zajímavé jsou chórové lavice v presbytáři, kazatelna ve formě na vlně kolísajícího člunu, od dvou sirén a delfínů neseného. Hlavní oltář s malbou Tomase Dolabella, renesanční mausoleum blahoslaveného Stanislava Kazimierczyka. Západní věž kostela je 70 metrů vysoká. Vedle kostela se nalézá klášter.
    • Kostel sv. Marka (Kościół św. Marka)
    • Kostel sv. Kříže (Kościół św. Krzyża) (Plac Sw. Ducha) - první dřevěný kostel vznikl na jeho místě nakonci 12. století. Dnešní zděný kostel pochází ze 14. století. V první polovině 15. století byla na západní straně postavena věž a na jihu kaple sv. Sofie. Na konci 16. století vznikla kaple sv. Ondřeje a uprostřed 17. století kaple Panny Marie Loretské. Roku 1528 kostel vyhořel a klenba se zřítila. Byla obnovena roku 1533. Jednolodní kostel je zaklenut na jeden pilíř pomocí ojedinělé palmnové klenby s malbami. Presbytářsíťovou klenbu. Malby pocházejí ze 16. století a byli v 19. věku restaurovány. Kostel má v lodi dva oltáře: P. Marie a sv. Anny. Je zde křtitelnice z roku 1423, krucifix z 15. století, chórové lavice z 15. století a kazatelna ze začátku 17. století.
    • Kostel sv. Jiljí (Kościół św. Idziego)
    • Kostel sv. Barbory (Kościół św. Barbary, Maly rynek č. 8) - leží v blízkosti Mariánského kostela. Vznikl v letech 13381402 jako hřbitovní kaple, hřbitova, který se zde nalézal. Dnešní jednolodní kostel s půlkruhovou apsidou je výsledkem přestavby v 17. století. Vedle vstupu se nalézá předsíň s tzv. Getsemanskou zahradou z přelomu 15. a 16. století. Na vnější straně kostela jsou početné epitafy. Interiér je barokní. Stropní malby jsou od F. I. Molitora a jsou stejně jako štuky z let 17601767. Pozoruhodný je gotický krucifix pocházející z 15. století, který je umístěný na hlavním oltáři. A dále barokní sochy. Nalézá se zde také obraz Matky Boží z Jurowic z 1. poloviny 16. století.
    • Collegium Maius – nejstarší část univerzity (ulice Jagiellońska č. 15) - je nejstarší univerzitní budovou v Polsku. Dům byl věnován roku 1400 králem Vladislavem II. Jagellem. V 15. století se univerzita úspěšně rozšiřovala a byly získány další budovy. Po požárech v letech 1462 a 1492 byly stavby spolu sjednoceny. V této době vznikl arkádový vnitřní dvůr se sloupovým s pozdněgotickou sklípkovou klenbou a ochoz v patře. V přízemí se nacházejí čítárny, v patře bibliotéka, společné prostory, aula a pokladnice. Fasáda v ulici Jagiellońska je zdobena gotickými štíty, arkýřem a gotickým portálem, který vede do nádvoří se studnou ze 16. století. Dnes kolegium slouží jako univerzitní museum apod.
    • Collegium Novum (ulice Golebia č. 24) - vzniklo v letech 18831887 na místě studentských ubytoven. Jde o novogotickou stavbu, která dnes slouží jako hlavní budova univerzity. Jsou zde rektorát, děkanáty, správa, sborovny a čítárny. 6. listopadu 1939 zde bylo shromážděno německými nacionálními socialisty na 183 profesorů a vědeckých spolupracovníků krakovských vysokých škol a posláno do koncentračních táborů.
    • Barbakan patří k nejvzácnějším stavbám Krakova a je největším a po celé Evropě nejlépe zachovaným objektem opevňovací architektury svého druhu. Gotická kruhová stavba vznikla v letech 1498 a 1499. Barbakán byl hradbami spojen s Floriánskou bránou. Jde o cihlovou stavbu se sedmi pozorovacími věžemi a 130 střílnami. Průměr stavby je 24.4 metru a zdi jsou přes tři metry silné. Barbakán má dvě brány.
    • Floriánská brána (Brama Floriańska) - z původních osmi bran je jediná zachovaná. Vystavěna na začátku 14. století. Zvýšena nakonci 15. století. Má výšku přes 34 metrů a je zdobena sochou svatého Floriána.
  • Renesanční Krakov
    • Zigmuntuva kaple na Wawelu (kaplica Zygmuntowska na Wawelu)
    • Vila Decjusza (willa Decjusza w Woli Justowskiej)
    • prałatówka kościoła Mariackiego
    • Kaziměřská radnice (Plac Wolnica č. 1) - vznikla v 15. století jako sídlo představených města. Později byla vícekrát přestavěna. V 16. a 17. století jí byl propůjčen renesanční charakter. Obdržela cimbuří a atiky a věž. Po sloučení Kaziměře s Krakovem na přelomu 18. a 19. století byla radnice vydražena a změnila vícekrát majitele a pozvolně pustla. V letech 18751877 byla přestavěna a získala nové jižní křídlo. Po druhé světové válce se stala Etnografickým museem.
  • Barokní Krakov:
    • Kostel Misionářů - Obrácení sv. Pavla (kościół Misjonarzy na Stradomiu) (ulice Stradomska č. 4) - vystavěn po vzoru římských sakrálních staveb v letech 17191732 dle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanki. Pozdněbarokní, bezvěžový kostel má průčelí z kamenných kvádrů s dekoracemi z vápence. Interiér je jednolodní s krátkým presbytářem a s elipsově formovanou kopulí. V kostele je instalován systém zrcadel, který opticky kostel zvětšuje a umožňuje stejnoměrné osvětlení. V kostele je mramorový oltář z let 17611762 s obrazem Tadeusze Kuntze Obrácení sv. Pavla a dále stříbrný tabernákl. K lodi kostela se přimykají boční kaple z 18. století. Loď je vroubena nikami se sochami 10 apoštolů. Na kostel navazují klášterní budovy s Historickým a misionářským museem.
    • Kostel Bernardýnů - sv. Berandina Siernského (kościół Bernardynów na Stradomiu) (ulice Bernardyńska č. 2) - původní dřevěný kostel vznikl roku 1453 díky Zbigniewu kardinálu Oleśnickiemu. V druhé polovině 15. století byl přestavěn, vzniklo tak stavení v gotickém stylu, které bylo za Švéské války roku 1655 zcela zničeno. Dnešní raněbarokní kostel, který vznikl v letech 16591680 podle návrhu Krzystofa Mieroszewskiho, je třílodní basilikou s transeptem a jednou kopulí. Průčelí je dvou věžové. Pozoruhodný je hlavní oltář a boční oltáře, které jsou v pozdněbarokním stylu. Zajímavé jsou i štuky v hlavní lodi a presbytáři. V kostele se nachází kaple sv. Anny se sochou této světice z 15. století (pravděpodobně dílo Veita Stossa) a kaple sv. Šimona z Lipnice s mausoleem z mramoru.
    • Kostel sv. Petra a Pavla (kościół św. Piotra i Pawła) (ulice Grodzka č. 54) - je první barokní stavbou v Krakově. Vznikla v letech 15971619. Kostel založil král Zikmund III. Wasa pro jezuitský řád. Stavitelé chrámu byli postupně: Józef Britius, Giovanni Maria Bernardoni a Giovanni Trevano. Poslední z nich dal kostelu konečnou podobu a zhotovil i fasádu, kopuli a vnitřní vybavení. Basilika byla zřízena podle římského vzoru. Má půdorys kříže, má tři pole klenby, širokou loď, krátký transept a krátký presbytář, který je ukončen kruhovou apsidou. Fasáda je zdobena sochami řádových svatých a řádovým znakem, dále svatými patrony Wasovské dynastie a erbem této dynastie. V kostele je pozoruhodný hlavní oltář z roku 1735 s obrazem od Józefa Brodowskeho z roku 1820. Nádherné štuky vznikly v letech 16191633 a jejich autorem byl Giovanni Falconi. V presbytáři se nalézají scény ze života sv. Petra a Pavla a sochy patronů Polska – sv. Vojtěch a sv. Stanislav apod. Díky dobré akustice se zde konají koncerty.
    • Kostel sv. Martina (kościół św. Marcina)
    • Kostel sv. Mikuláše (kościół św. Mikołaja) (ulice Kopernika č. 9) - první románský kostel se zde nalézal již v 11. století. Prvně byl zmíněn v roce 1229, kdy byl ve vlastnictví benediktýnů z Tyniece. Kostel ležel mimo hradby Krakova. Roku 1456 věnovali kostel benediktýni Jagellonské univerzitě. Za švédské okupace byl kostel poničen ostředlováním z děl. Po přestavbě byl kostel roku 1682 znovu vysvěcen. Fasáda kostela je strohá se sochami sv. Petra a Pavla. Uvnitř kostela je gotický pentaptych. Ve dvoře okolo kostela se nachází lucerna mrtvých ze 14. století.
    • Kostel Proměny Páně (kościół Przemienienia Pańskiego (oo. Pijarów)) (ulice Pijarska č. 2) - pozdněbarokní stavba z let 17141728 podle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanky. V letech 17591761 vzniklo pěkné třípatrové průčelí navržená Francescem Placidim a hodinová věž. Vstup do kostela je po schodišti na němž se nachází busta Stanislawa Konarskeho, piaristy a reformátora polského školství. Tentýž má bustu na pravé straně presbytáře. Zde je zazděna i urna s jeho srdcem. Kostel je jednolodní s půlkruhovým presbytářem. Valená klenba je pokryta iluzivními stropními malbami od Františka Ecksteina z Moravy. Loď je lemována kaplemi s malbami z 18. století.
    • Kostel sv. Floriána (Kościół św. Floriana) (ulice Warszawska č. 1b) - jde o poutní kostel, který stojí na pořátku tzv. korunovační cesty. Původně románská stavba vznikla na přelomu 12. a 13. století na předměstí Krakova, pozdějšího města a městské části Kleparz. Ve 14. století byl kostel zničený Tatary vystavěn v gotickém stylu jako halové trojlodí. Po požáru v 17. století byl znovu vystavěn v letech 16571684 jako třílodní basilika o čtyřech klenebních polích se dvěmi věžemi. Zachován zůlstal gotický presbytář. Na fasádě se nalézá socha sv. Floriána. předsíň je novobarokní. Vnitřek je proveden v barokním a rokokovém stylu. Štukové dekorace jsou v novorokokovém stylu z roku 1907. Nástěné malby až z roku 1965. V presbytáři stojí pozdněbarokní chórové lavice a barokní hlavní oltář s obrazem sv. Floriána z roku 1686 od Jana Trycjusze, dvotního malíře krále Jana III. Sobieskeho. Pozoruhodný je i z Mariánského kostela pocházející tryptych Jana Křtitele. V letech 19411955 sloužil v kostele jako vikář pozdější papež Jan Pavel II..
    • Kostel Karmelitánský (kościół Karmelitów na Piasku) (ulice Karmelicka 19) - byl založen králem Vladislavem II. Jagellem a jeho ženou sv. Hedvikou v roce 1390. Roku 1397 byl předán karmelitánům pocházejícím z Prahy. V 70. letech 15. století byl kostel přestavěn v halové trojlodí. Během Švédské války byl roku 1655 zničen a znovu postaven byl v letech 16591679. Fasáda připomíní fasádu kostela sv. Petra a Pavla na ulici Grodzka a je osazena sochami Panny Marie s ježíškem a dvěma svatými karmelitánského řádu. Jde o třílodní basiliku, presbytář je dlouhý stejně jako lodě. Na východě přesbytáře se nalézají dvě věže. Na hlavní oltáři je obraz z konce 17. století od Jerzyho Hankinse. Na jižní straně kostela se nalézají dvě kaple. Kaple Matky Boží se škapulířem Matky Boží a s freskou představující Matku Boží s Ježíškem ze 17. století. Dále je zde obraz z 15. století, který namaloval na vnější zeď kostela neznámý řádový bratr, a který byl znám pro zázraky. Nachází se zde i otisk nohy královny sv. Hedviky. Na severu se ke kostelu přimykají klášterní budovy ze 17. století.
    • Kostel sv. Anny (Kościół św. Anny) (Ulice Sw. Anny č. 11) - kostel patří k Jagelonské univerzitě. První dřevěný kostel stála na tomto místě již ve 14. století. Po požáru roku 1407 založil král Vladislav II. Jagello zděný kostel v gotickém stylu. Kostel byl v 16. století povýšen na kolegiátní kostel. Dnešní barokní stavba vznikla na místě odstraněného gotického kostel v letech 16891703 podle návrhu holandského architekta Tillmana von Gameren. Třílodní basilika má transept a je postavena na půdorysu kříže. Loď je zakryta valenou klenbou a kopulí. V bočních lodích se nalézá šest kaplí, tři na každé straně. Fasáda je zakončena dvěma věžemi. Interiér je barokní. Dekorace, sochy a reliéfy pocházejí od sochaře Balthasara Fontany. Na hlavním oltáři je obraz se sv. Annou samotřetí. Varhany a kazatelna pocházejí z 18. století.
    • Kostel Zvěstování panny Marie (kapucínský) (Kościół Zwiastowania NP Marii, oo. Kapucynów) (ulice Loretańska č. 11) - byl založen Wojciechem Dembińskim založen v letech 16961699 pro z Itálie pocházející kapucinský řád. Byl zřízen ve stylu toskánského baroka. Kostel byl původně jednolodní, ve 20. století k němu přibyly boční lodě. Interiér je zařízen prostě. Je zde několik barokních oltářů, kazatelna, zpovědnice a epitafy. Na pravé straně hlavní lodi je pohřben v černém mramorovém sarkofágu zakladatel kláštera. Na hlavním oltáři se nachází malba Zvěstování Panny Marie od Pietera Dandiniho z Florencie z roku 1701. Zajímavá je také dělostřelecká koule z bojů z roku 1768, která zůstala vězet ve zdi. Mezi lety 17121719 byla u kostela postavena loreta. Vznikla podle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanki. V roce 1794 na začátku povstání zde Tadeusz Kościuszko světil šavle.
    • Kostel a klášter Pavlínů na Skalce (kościół i klasztor Paulinów, na Skałce) - basilika Archanděla Michaela a sv. Stanislava (ulice Skaleczna no. 15) - známá i jako kostel Na skalce. Na místě dnešní stavby měl stát pohanský chrám, v 11. století zde vznikla románská stavba. Dle lidové pověsti zde měl být roku 1079 po konfliktu světské a církevní moci zabit sv. Stanislav. Na připomínku této události se každoročně koná procesí z katedrály na Wawelu, kde je světec pohřben ke kostelu Na skalce, kdy byl světec zabit. Gotický kostel založil král Kazimír III. Veliký v 19. století. Dnešní barokní stavba vznikla po důkladné přestavbě z let 17331751 podle plánů Antona Müntzera a poté dle plánů Antona Solariho. Jde o třílodní basiliku s dvěmi barokními věžemi. Ke vstupu vede imposantní schodiště. Pozoruhodné jsou v barokním stylu bohatě zdobené: kazatelna, zpovědnice, novobarokní lavice a rokokové varhany. Na hlavním oltáři se nalézá malba Archanděla Michaela. Mezi bočními oltářemi se nalézá oltář sv. Stanislava nebo oltář Panny Marie Čenstochovské. Je zde i vícero bust významných osobností. Před kostelem se nalézá jezírko sv. Stanislava se sochou svatého a oltářem Třítisíciletí. V kryptě kostela se secesními malbami jsou pohřbeny významné osobnosti polské vědy a umění. Například kronikář Jan Długosz, Józef Ignacy Kraszewski, Adam Asnyk, Stanisław Wyspiański ad.
    • Kostel Nejsvětější Trojice (Bonifrátú) (ulice Krakowska č. 48) - vznikl uprostřed 18. století pro řád Trinitářů. Po úpadku řádu v roce 1796 zde byl sklad zbraní. Roku 1812 byl převzat řádem Bonifrátů. Jde o pozdněbarokní stavbu, jejímž autorem je Francesco Placidi. Kostel je jednolodní s bočními kaplemi a pěkným průčelím. Nástropní malby přibližují dějiny řádu trinitářů. Hlavní oltář je novobarokní.
  • Krakov v 19. století
    • Rakovický hřbitov, zal. 1803 (Cmentarz Rakowicki)
    • Krypta zasloužilých na Skalce (Krypta Zasłużonych na Skałce)
    • domy Teodora Talovského (kamienice Teodora Talowskiego)
    • Divadlo Juliusze Slowackiho (Plac Sw. Ducha č. 1) - jde o jedno z nejznámějších divadel Polska. Vzniklo v letech 18911893 na místě dřívějšího kláštera, podle návrhu Jana Zawiejskiho. Budova je novorenesanční a novobarokní. Jako vzor jí sloužila pařížská opera. Uvnitř jsou fresky od vídeňského umělce Antona Tucha a opona z roku 1894 od Henryka Siemiradzki.
  • Další sakrální stavby
    • Dom Kapituły
    • Kostel Matky Boží Sněžné sester Dominikánek (Kościół MB Śnieżnej, ss. Dominikanek)
    • Kostel Srdce Ježíšova, jezuitský (Kościół Serca Jezusowego, oo. Jezuitów)
    • Kostel sv. Jana (Kościół św. Jana, ss. Prezentek)
    • Kostel sv. Josefa (Kościół św. Józefa, ss. Bernardynek)
    • Kostel sv. Kazimíra (Kościół św. Kazimierza, oo. Reformatów)
    • Kostel sv. Norberta (Kościół św. Norberta, ss. Norbertanek)
    • Arcibiskupský palác (Pałac Arcybiskupi)
  • Parky
    • Planty park vzniklý v letech 18221830 díky Feliksi Radwanskému na místě stržených středověkých hradeb. Definitivní podobu jim dal Florian Strawszewski. Jméno získaly po polském výrazu "plantovat" čili rovnat. Planty obklopují celé město. Mají plochu 21 hektarů a délku 4 kilometrů. Dělí se do osmi zahrad. V Plantech stojí vícero pomníků a dvě fontány.
    • Błonia

Univerzity[editovat | editovat zdroj]

Známí rodáci[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti spojené s městem[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 170.
  2. Krakov v roce 2007 předstihl v počtu obyvatel Łódź. Viz: Główny Urząd Statystyczny: Rocznik demograficzny 2007, Warszawa 2008, s.101. Dostupné on-line zde (.PDF dokument)
  3. Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego 1 - 2, Warszawa 1961, s. 188–189.
  4. Kraków – Europejska stolica kultury
  5. Počet obyvatel v okresech (ke dni 31.12.2007) (polsky)
  6. Krakau: Ein Führer durch Symbole, Sehenswürdigkeiten un Attraktionen. Krakov : Wydawnictwo GAUSS, 2011.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]