Osvětim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Osvětim
Oświęcim
Zimní stadion
Zimní stadion
Osvětim – znak
znak
Osvětim – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 230 m n. m.
Vojvodství: Malopolské vojvodství
Okres: Osvětim
Osvětim na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 30,3 km²
počet obyvatel: 40 520 [1] (2008)
hustota zalidnění: 1 351 [1] obyv. / km²
správa
starosta: Janusz Andrzej
oficiální web: http://www.um.oswiecim.pl
telefonní předvolba: (+48) 33
PSČ: 32-600, 32-601, 32-602, 32-603, 32-606, 32-610
označení vozidel: KOS
Náměstí v Osvětimi
Pohled, který viděly miliony lidí na oblast okolo Osvětimi
Tento článek pojednává o městu v Malopolském vojvodství. O nacistickém vyhlazovacím táboře pojednává článek Auschwitz.

Osvětim (rod ženský) (zřídka Osvěnčín nebo Osvěčím, polsky Oświęcim zvuk [ošvěnčim] (rod mužský), německy Auschwitz [aušvic], slovensky Osvienčim, romsky Aušvica nebo Osvěnčim) je polské čtyřicetitisícové okresní město v Malopolském vojvodství ležící při ústí řeky Soly do Visly. První písemné zmínky pocházejí z roku 1179.

Město je dnes významným turistickým cílem, což se odráží na jeho ekonomice, která se zaměřuje převážně na poskytování ubytovacích a pohostinských kapacit. Ve městě se nachází železnice a v okolí několik výrobních závodů, které zde zbyly jako smutný pozůstatek po II. světové válce.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o Osvětimi pocházejí z roku 1179. V té době byla Osvětim hradištěm. Název hradiště a osady ve staropolštině znamenal „místo patřící Osvětimovi“, což je staroslovanské jméno pravděpodobného zakladatele. V době vzniku osady probíhal v Polsku proces feudálního rozdrobení. Vrchní polský kníže Kazimír II. Spravedlivý (seniorátní kníže) daroval Osvětim a okolí svému bratranci a vazalovi Měškovi, knížeti opolskému. V roce 1272 opolský kníže Vladislav I. nadal Osvětim městskými právy. Feudální rozdrobení Polska nabíralo tempo, takže v roce 1290 došlo k rozpadu opolského knížectví a město Osvětim se stalo součástí nově vzniklého Těšínského knížectví.

V roce 1315 došlo k dalšímu dělení a vzniklo Osvětimské knížectví, v jehož rámci Osvětim byla sídlem místního knížecího rodu, jedné z větví slezských Piastovců. V roce 1327 se kníže Jan I. stal vazalem českého krále Jana Lucemburského a Osvětimsko tudíž zemí České koruny. V roce 1454 byl kníže Jan IV. donucen složit vazalskou přísahu polskému králi Kazimíru IV. O 3 roky později Jan IV. prodal knížectví Polské koruně. Až do roku 1564 mělo Osvětimsko v rámci Polska autonomní status, poté bylo definitivně vyděleno ze Slezska a stalo se součástí Malopolska. Během švédských invazí (1655–60) bylo město nájezdníky velmi zničeno. V roce 1772, během 1. dělení Polska, Osvětim zabrala Habsburská říše.

Po první sv. válce se Osvětim stala opět součástí obnoveného Polska. V letech 1929–1931 byla okresním městem. Po německé invazi do Polska v 1939 roce bylo město okupanty připojeno bezprostředně k Říši. V témže roce němečtí nacisté vybudovali u města Osvětim nechvalně známý koncentrační tábor (německy KL Auschwitz), ve kterém za války zavraždili přes milion lidí (hlavně Židů, ale také Poláků, Čechů, Rusů, Romů atd.). Při stavbě tábora Němci násilně vysídlili okolní polské obyvatelstvo ze 40km pásma kolem táborů (také z Osvětimské čtvrti Zasole, která se nacházela za řekou Sola). Po porážce Německa (Osvětim byla osvobozena sovětskými vojsky) se tu obnovila polská správa. Sovětský svaz, který z území Polska vytlačil Němce, dosadil v zemi k moci komunisty. Na území německého koncentračního tábora byly sovětskou policií NKVD zřízeny internační tábory pro německé zajatce. Polská komunistická tajná policie na území tábora zřídila věznici pro podezřelé ze spolupráce s nacisty a také pro odpůrce komunistického režimu. V roce 1946 byly všechny tábory vyklizeny a bývalý německý koncentrační tábor se v roce 1947 stal muzeem.

Město Osvětim bylo opět v letech 1952–1975 okresním městem. V současné době zde žije kolem 40 000 obyvatel.

Koncentrační tábor[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Auschwitz.

Za druhé světové války bylo město přičleněno k Německé říši a byl zde postaven nejprve koncentrační tábor Auschwitz I v areálu bývalých kasáren. Později, roku 1942, byl na druhé straně města vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau (Březinka) a menší tábor Auschwitz III – Monowitz u blízké vesnice Monowice.

Stručná historie tábora a jeho poboček[editovat | editovat zdroj]

Původní koncentrační tábor Osvětim (Osvětim I.) byl založen roku 1940 v nehostinném bažinatém místě nedaleko historického města Osvětim. Základem se pro něj stala polská jezdecká kasárna. Hlavním důvodem vzniku ještě nebylo masové vyhlazování, ale potřeba uvěznění velkého počtu Poláků. Kapacita tohoto tábora byla asi 15-20 tisíc vězňů.

Roku 1941 začal být realizován plán tzv. „konečného řešení židovské otázky“, tedy plán vyvraždění židovské rasy jako takové. Za tímto účelem byl u 3km vzdálené vsi Březinka vybudován tábor Osvětim II. (Březinka=Birkenau). Jeho kapacita v roce 1944 dosáhla 90 tisíc vězňů. Stavět jej byli nuceni pomáhat sovětští váleční zajatci.

Roku 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti okupované Evropy. Tábor se stal místem působení neblaze proslulých lékařů SS, zejména Josefa Mengeleho. Tito lékaři prováděli pokusy na lidech a nově příchozí na rampě tábora rozdělovali na ty, kteří jsou určeni k okamžitému zabití, na ty, kteří jsou určeni k utýrání otrockou prací a zabití později a nakonec na ty (zejména děti), kteří se hodí na jejich pokusy.

V letech 1942-1944 bylo vybudováno dalších 40 podtáborů osvětimského komplexu. Nejvýznamnějším z nich byl tábor Osvětim III. - Buna, který byl zřízen ve spolupráci s podnikem IG Farbenindustrie AG. Tato firma vyráběla granulovaný plyn Cyklon B určený k použití v osvětimských plynových komorách.

Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných KT, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy jejich vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti.[2] KT Osvětim byl osvobozen Rudou armádou dne 27. ledna 1945, jež tímto zároveň dala svobodu 7 tisícům vězňů, kteří v táboře zůstali i po evakuaci jednotkami SS.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Informace ke dni 31. prosince 2005:[3]

celkem ženy muži
poč. osob  % poč. osob  % poč. osob  %
populace 41 134 100 21 628 52,5 19 506 47,5
hustota zalidnění (os./km²) 1371 720,9 650,2

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2008 r., s. 171. [1]
  2. http://www.holocaust.cz/cz2/main
  3. Statistický úřad v Krakově

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]