Josef Mengele

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fotografie z roku 1956, použitá na dokladech, které Mengele používal v Argentině, kde žil mnoho let pod falešnou identitou

Dr. med. Dr. phil. Josef Mengele, (16. března 1911, Günzburg, Německo7. února 1979, Bertioga, Brazílie) byl německý lékař SS, který během druhé světové války na vězních v koncentračním táboře Osvětim prováděl morbidní a sadistické experimenty. Osobně poslal přes 400 000 vězňů do plynové komory. Po válce utekl z Německa a žil skrytě za hranicemi až do své smrti v Brazílii (dostal infarkt či křeč při plavání), kde byl poté identifikován na základě testů DNA.

Mengeleho přezdívka byla Beppo. Často je nazýván Todesengel (Anděl smrti).

Před a během války[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Günzburgu v Bavorsku jako nejstarší ze tří synů Karla Mengeleho (18811959), úspěšného továrníka, a jeho ženy Wilmy (zemřela 1946). Měl dva mladší bratry Karla (19121949) a Aloise (1914-1974). Roku 1926 mu byla diagnostikována osteomyelitida, bakteriální infekce kosti a kostní dřeně, která způsobuje zánět a může vést ke snížení prokrvování kosti. Studoval medicínu a antropologii na univerzitě v Mnichově, Vídeňské universitě a universitě v Bonnu. V Mnichově získal doktorát z antropologie (Dr.phil.) za diplomovou práci v roku 1935 o rasových rozdílech ve struktuře spodní dásně, pod dohledem profesora Theodora Mollisona. Po svých zkouškách odešel do Frankfurtu, kde pracoval jako asistent Otmara von Verschuera na Frankfurtstkém univerzitním institutu dědičné biologie a rasové hygieny. V roce 1938 získal doktorát z medicíny (Dr.med.) za diplomovou práci nazvanou „Rodinný výzkum rozštěpu horního rtu, horního patra a dásně“.

Roku 1932, ve věku 21 let, vstoupil do Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten (Ocelová helma, Svaz frontových vojáků). Tato organizace byla včleněna do SA roku 1939, ale vystoupil z ní krátce poté, kvůli zdravotním potížím. O členství v Nacistickém spolku zažádal roku 1937 a už v roce 1939 vstoupil do SS. Roku 1939 se oženil s Irenou Schoenbeinovou. Od roku 1938 do roku 1939 sloužil půl roku u speciálně cvičeného pluku Gebirgsjäger (Horských jednotek). Roku 1940 byl přeložen do záložního doktorského sboru a poté sloužil v jednotce Waffen-SS, mezinárodní divize SS s krycím názvem Wiking. V roce 1942 byl zraněn na ruské frontě, prohlášen za neschopného boje a povýšen na SS-Hauptsturmführera (kapitána).

Získal také Železný kříž prvního řádu a Železný kříž druhého řádu za statečnost v boji. Jeho Železný kříž první třídy byl udělen za SS-OStuf. Pod nepřátelskou palbou vytáhl dva členy posádky z hořícího tanku, čímž zachránil jejich životy. Mezi jeho další vojenská ocenění patří Medaile za zranění a Medaile za péči o německý národ.

Osvětim[editovat | editovat zdroj]

Jeho dalším působištěm byla Osvětim, kde vystřídal jiného doktora, který onemocněl. 24. května 1943 se stal vedoucím doktorem v úseku BIIe (cikánský tábor) koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. V srpnu 1944 byl tento táborový úsek zlikvidován a všichni zajatci zplynováni. Následovně se stal nejvyšším lékařem hlavního tábora v Birkenau. Nebyl nejvyšším lékařem Auschwitzu, nadřízeným mu byl SS-Standortarzt (pevnostní lékař) Eduard Wirths.

Díky jednadvaceti měsícům pobytu v Auschwitzu byl později znám jako „Anděl smrti“. Obyčejně působil v lékařské delegaci, která kontrolovala přicházející vězně a vyšetřovala, kteří jsou vhodní pro práci a experimenty a kteří budou okamžitě posláni do plynové komory.

Dostal příkaz, aby se zabýval možností, jak uměle zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata, případně x-čata. Už na začátku druhé světové války bylo totiž Hitlerovi a jeho poradcům jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců, a tak brzy nebude dostatek Němců pro ovládnutí celého světa. Od roku 1943 byla dvojčata vybírána a umisťována do speciálních budov. Většina dětí, vybraných na jeho experimenty, byly Romové držení v Auschwitzu. Nejméně jednou se pokusil uměle spojit dvojčata sešitím jejich tepen dohromady. Tento pokus se nezdařil a způsobil vážné zanícení rukou obou dětí. Mezi jeho další údajné experimenty patří ponořování lidí do kotlů s vařící vodou, aby viděl jak velkou teplotu může lidské tělo vydržet před smrtí. Údajně také zkoušel, jak dlouho přežije novorozeně hned po porodu bez potravy. Vězni, kteří experimenty přežili, byli krátce potom zavražděni kvůli pitvě. Někteří byli pitváni zaživa.

Zajímal se také o trpaslíky. Nalezl liliputánskou hereckou společnost, ve které 7 z 10 členů byli trpaslíci. Často je nazýval „Svojí trpasličí rodinou“ a často na nich prováděl své experimenty. Byl fascinován jejich strukturou, menšími končetinami a normálním trupem.

Osvětimský vězeň Alex Dekel řekl: "Nikdy jsem nepřijmul fakt, že sám Mengele věřil, že dělal skutečný výzkum. Ne z nedbalého způsobu, kterým ho prováděl. Jenom zakoušel moc. Mengele provozoval zabíjecí podnik. Větší operace byly prováděny bez umrtvení. Jednou jsem byl svědkem operace žaludku, Mengele odstraňoval kusy z žaludku, ale bez žádného umrtvení. Jindy to bylo srdce, které bylo odstraněno, opět bez umrtvení. Bylo to strašné. Mengele byl doktor, který se zbláznil kvůli moci, kterou dostal. Nikdo se ho nikdy nezeptal. Proč tenhle zemřel? Proč tenhle zahynul? Nemocné nepočítal. Tvrdil, že dělá to co dělá ve jménu vědy, ale byla to šílenost na jeho straně."[1]

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Auschwitz opustil a odešel do koncentračního tábora Gross-Rosen, kde prováděl pokusy na zajatých sovětských vojácích. Snažil se vyvinout vakcínu proti nemocem jako byl například skvrnitý tyfus. V dubnu 1945 uprchl na západ jako řadový německý voják. Byl zadržen jako válečný zajatec a držen nedaleko Norimberku. Ačkoliv byl v zajateckém táboře zapsán pod svým jménem, spojenci vůbec netušili, kdo je, a tak byl nakonec propuštěn. K tomu mu velkou měrou pomohl fakt, že si nenechal pod paží vytetovat svoji krevní skupinu (což byla pro příslušníky SS povinnost; po válce pak bylo díky tomuto možno příslušníky SS snadno odhalit). V táboře pomohl Mengelemu získat novou totožnost doktor Fritz Ulmann – dal mu osobní doklady na své jméno, které byly posléze padělané na jméno Fritz Hollmann. Po opuštění tábora se zkontaktoval se svým známým lékárníkem Millerem, který se stal spojkou mezi ním a jeho rodinou. Poté se skrýval jako nádeník v Horním Bavorsku v Rosenheimu. Jeho rodina byla přesvědčena o jeho nevině a často jej navštěvovala. Rodinní příslušníci mu také pomohli sehnat falešné cestovní doklady na jméno Ludwig Gregor a lístek do jižní Ameriky. 20. června 1949 vyplul na lodi North King z Janova do Argentiny, kde nalezlo útočiště mnoho dalších nacistických důstojníků. Se ženou Irenou se rozvedl, a roku 1958 si vzal vdovu po svém bratru, Martu. Ona i její syn se přestěhovali do Argentiny, kde se na čas k němu připojili, a o pár let poté se všichni vrátili do Evropy.

Jeho rodina se o něj doma finančně postarala a v 50. letech pracoval v prosperující farmaceutické společnosti. Po tomto krátkém období žil spíše chudě. Roku 1959 uprchl poté, co byl varován, že ho objevili lovci nacistů, do Altosu v Paraguayi. Marta se nikdy nesmířila s novým životem a opustila ho. Josef Mengele se později přesunul o něco jižněji do paraguayského Hohenau a poté, od konce 60. let žil nedaleko Sao Paula v Brazílii až do své smrti roku 1979, kdy dostal infarkt či ho zasáhla křeč při plavání v plážovém městě Bertioga, nedaleko brazilského Embu, ve státu Sao Paolo a utopil se.

Přes mezinárodní snahu chytit jej, nebyl nikdy objeven a žil 35 let skryt pod falešnými jmény. Chycení Adolfa Eichmanna a jeho soud v Izraeli Josefa Mengeleho vystrašil a donutil k častému stěhování. Mosad Josefa Mengeleho na nějaký čas vystopoval, ale Izrael nařídil, vzhledem k navazování přátelských vztahů s Paraguayí, hledat nepřátele blíže k domovu. Nebyl objeven lovci nacistů až do 6. června 1985, kdy bylo nalezeno jeho tělo a díky DNA identifikováno v roce 1992.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dr. Josef Mengele, nelítostný doktor nacistického koncentračního tábora - The Crime Library on truTV.com (anglicky) [online]. Crimelibrary.com, [cit. 2010-11-08]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Astor, G.: Last Nazi: Life and Times of Doctor Joseph Mengele, 1986. ISBN 0-297-78853-1
  • Kubica H.: Dr Mengele i jego zbrodnie w obozie koncentracyjnym Oświęcim-Brzezinka,in: Zeszyty Oświęcimskie nr 20, Oświęcim 1993, str. 325-389. ISSN 0474-8581
  • Levin, I.: The Boys from Brazil, London 1991. ISBN 0-553-29004-5
  • Nyiszli, M.: Byl jsem Mengeleho asistentem, Praha 2009. ISBN 978-80-200-1757-4
  • Posner, G.L., Ware, J.: Mengele - anděl smrti - úplný životní příběh, Praha 2007. ISBN 978-80-87021-76-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]