Romština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Romština (Romaňi čhib)
Rozšíření: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česko, Francie, Itálie, Kolumbie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Švédsko, Spojené království, Turecko, Ukrajina

Počet mluvčích:

6 milionů – 11 milionů

Klasifikace:

Písmo: Latinka, cyrilice a další
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: Šuto Orizari (Makedonie), některé venkovské správní jednotky Maďarska a Rumunska, uznávána jako jazyk menšiny ve Švédsku, některé oblasti Vojvodiny (Srbsko)
Kódy
ISO 639-1: není
ISO 639-2:
rom (B) rom (T)
ISO 639-3: rom
SIL: rom
Wikipedie
rmy.wikipedia.org

Romština (zastarale cikánština,[1] romsky romaňi čhib) je indoárijský jazyk indoevropské jazykové rodiny. Bývá řazena (viz např. Ethnologue) do centrální podskupiny indoárijských jazyků spolu např. s hindštinou, paňdžábštinou, rádžasthánštinou nebo gudžarátštinou; kontakt s těmito jazyky ovšem ztratila na začátku migrace Romů kolem roku 1000, a vývojově tedy stojí na hranici přechodu k novoindickým jazykům.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Romština je flektivní jazyk, má 8 pádů (nominativ, vokativ, akuzativ, dativ, lokativ, instrumentál, ablativ, genitiv), dva rody (mužský, ženský), tři slovesné třídy, které ovlivňují koncovky v časech. Sloveso má tvary pro: infinitiv, osoby, číslo (jedn., množ.), slovesné časy, způsoby, rody.

  • Slovesné časy: Přítomný, budoucí, minulý nedokonavý, minulý dokonavý
  • Způsoby: oznamovací, rozkazovací, podmiňovací přítomný, podmiňovací minulý
  • Rody: činný, trpný
  • Další prvky: opětovnost, slovesa mají kauzativní a pasivní tvary

Mnoho slov je přejatých z jazyků národů, jejichž územími Romové ve své historii putovali. Základem jsou slova indického původu, mezi nejstarší výpůjčky patří slova z perštiny a řečtiny. Jednotlivé dialekty používané v různých zemích se odlišují množstvím těchto přejatých slov, celkovou slovní zásobou, fonetikou, ale i gramatikou.

Dialekty[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní klasifikace jazyků rozeznává následující hlavní dialekty romštiny:

  • balkánský
  • baltský
  • finský
  • karpatský
  • ruský
  • sinti
  • velšský
  • český

Lze však použít i přesnější dělení na dialekty např. slovenský, maďarský, polský atd. Jak hlavní dialekty, tak regionální varianty vykazují fonetické, lexikální i gramatické odlišnosti. Jednotná spisovná romština dosud nebyla definována. Pravopis se obvykle přizpůsobuje nebo inspiruje majoritními jazyky jednotlivých zemí, v Česku a na Slovensku se používá tzv. slovenský pravopis, který již našel uplatnění jak při původní literární tvorbě, tak při sestavování slovníků a učebnic.

Studium jazyka[editovat | editovat zdroj]

První, kdo rozpoznal, že romština je indický jazyk, byl István Vályi († 1781).(PDF) V českých zemích byla romština poprvé popsána již v 19. století Puchmajerem, autorkou moderních publikací o romštině je Milena Hübschmannová. V Česku lze v současné době romštinu studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. V současnosti uvažuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR o zavedení romštiny i na základních a středních školách jako volitelný předmět. Ve školách by se měla učit i romská historie.

Počet mluvčích[editovat | editovat zdroj]

Počet mluvčích v Evropě lze jen odhadovat na základě obtížně slučitelných statistických dat z různých zemí, proto toto číslo kolísá mezi 4,6 miliony a 12 miliony s realistickým středem okolo 6,6 milionu mluvčích.

Abeceda romštiny[editovat | editovat zdroj]

Toto je abeceda karpatské (slovenské) romštiny (používá se i v Česku):

a, b, c, č, čh, d, ď, dz, dž, e, f, g, 
h, ch, i, j, k, kh, l, ľ, m, n, ň, o, 
p, ph, r, s, š, t, ť, th, u, v, z, ž

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Devla amaro (Otče náš)[editovat | editovat zdroj]

romsky Devla amaro, so sal pro upripen, pošvecin pes tiro nav, av tiro thagaripen, mi el avka, sar tu kames, pro upripen, avka the pre phuv. O maro amaro de amen adaďives, odmuk amenge amare bezecha, sar the amen odmukas amare binoskengerenge. A ma ľidža amen andro bini, andro tiro thagaripen ca mi barol kamiben zor the pro upripen the pre phuv amen.
česky Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme naším viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc a sláva na věky. Amen.

Přísloví[editovat | editovat zdroj]

  • Ko kamel ča pes, na džanel s'oda bacht.
    Kdo má rád jenom sebe, neví, co je štěstí.
  • Dilino phenel, so džanel, goďaver džanel, so phenel.
    Hlupák říká, co ví, moudrý ví, co říká.
  • Feder goďavereha bara te phagerel, sar dilineha bokheľa te chal.
    Lépe s moudrým roztloukat kamení, než s hlupákem jíst buchty.
  • Nane čhave, nane bacht.
    Nejsou děti, není radost.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=cik%C3%A1n%C5%A1tina&where=hesla&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&numcchange=no&not_initial=1
  2. Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků. Albatros, Praha, 1989.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]