Nacismus

Vlajka Třetí říše, symbol nacistické ideologie

Politické ideologie
Anarchismus
Environmentalismus
Fašismus
Feminismus
Islamismus
Komunismus
Konzervatismus
Křesťanská demokracie
Liberalismus
Libertarianismus
Maskulinismus
Nacionalismus
Nacismus
Sionismus
Socialismus
Sociální demokracie

Nacionální socialismus, z německého Nationalsozialismus, zkráceným výrazem nacismus (Nacionální socialismus) je totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933–1945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem. Nacistická ideologie kombinuje prvky socialismu, nacionalismu, pangermanismu (preference rasy před národem a idea sjednocené germánské Evropy), fašismu, rasismu (zvláště antisemitismu) a eugeniky.

Dějiny a charakteristika nacismu

Antisemitizmus, 1. duben 1933 Překlad německého textu: „Němci! Nedejte se! Nekupujte u Židů!“. V reakci na německý Ermächtigungsgesetz (zákonnou platformu omezující práva židovských obchoníků) začali i Židé podobným způsobem bojkotovat německé zboží; britský Daily Express na to reagoval: "Židé vyhlásili Německé říši válku!

Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá ze socialismu (přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Filosofická podstata nacismu obsahuje prvky výrazného iracionalismu, okultismu a esoterismu.^[zdroj?]

Mezi nejvýznamnější nacistické teoretiky lze zařadit Rudolfa Junga(který napsal knihu Der Nationale Sozialismus,ktery je i autorem názvu této ideologie) ,Ernsta Hubera a Adolfa Hitlera. Během svého pobytu ve vězení roku 1924 napsal Hitler autobiografii Mein Kampf, ve které definoval některé klíčové vlastnosti nacistické ideologie.

Po roce 1933, kdy se NSDAP dostala k moci a Adolf Hitler se stal říšským kancléřem, učinili nacisté přítrž nadějím socialistů a komunistů, že se nacistická strana přikloní k socialismu. Stejně tak byla zmařena šance na revoluci vedenou dělníky. Namísto toho nacistická strana plně podpořila fašistickou koncepci vytvořením absolutní moci státu a vůdce (Führera), rasovou politiku a agresivní zahraniční politiku. Ta nakonec byla příčinou druhé světové války.

Pronikání nacionalistických prvků do socialistického myšlení pomohl i marxista Werner Sombart, který považoval válku Německa s Británií za nevyhnutelnou. Válečnický národ Němců, dle Sombarta, musí porazit anglickou obchodnickou civilizaci. Jednotlivec by měl, podle Sombarta, obětovat své štěstí i život životu státu a lidu.

Nacismus byl po skončení druhé světové války postaven mimo zákon, jeho ideologie však stále přežívá, nebo je dokonce obnovována (viz neonacismus).

Jednou zvláštností nacismu bylo členství jednoho jedince ve straně - Emil Maurice, člen SS a vášnivý antisemita, byl sám původem žid. Díky Hitlerově protekci však mohl ve straně zůstat, když byly jeho kořeny odhaleny.

Klíčové vlastnosti nacistické ideologie

Zlatý stranický odznak NSDAP.

• Nacionálně-socialistický program.
  • Socialistické kořeny reprezentovala nejzřetelnější skupina okolo bratrů Otty Strassera a Gregora Strassera, která požadovala vyvlastnění velkých podniků a nesouhlasila s Hitlerovou ekonomickou politikou, která byla spíše středová. Hitler jistou dobu s touto skupinou spolupracoval (zpočátku mu ani nic jiného nezbývalo, protože byla mocnější než jeho vlastní frakce), poté co dosáhl převahy (1926) ji ještě nějakou dobu toleroval, ale nakonec však nechal Strassera a jeho nejbližší ze strany vyloučit (1930). Otto Strasser poté založil stranu Revolučních národních socialistů. K levicově orientovaným nacistům Strasserovy skupiny patřil původně i Joseph Goebbels, který ji však v roce 1926 opustil a připojil se k Hitlerově skupině (nicméně některé názory si udržel).
  • Vláda s využitím některých prvků fašistické doktríny, Oxfordský politický slovník dokonce tyto dvě ideologie slučuje do jedné.
• Rasismus.
  • Antislavismus a antisemitismus, který nakonec vyústil v holocaust.
  • Teorie nadřazenosti árijské (germánské, nordické) rasy, teorie nadčlověka (nejedná se přímo o nadčlověka ve významu uváděném Nietzschem, ale o vizi přizpůsobenou lépe potřebám nacismu).
  • Uplatňování tzv. rasové hygieny, což značí genocidu, viz např. Konečné řešení židovské otázky.
• Antimarxismus, antikomunismus, antibolševismus, antianarchismus, antiliberalismus, antidemokratismus, proklamován byl i antikapitalismus.^[zdroj?]
• protikatolictví - syntéza učení protestantských církví s germánským novopohanstvím - takzvané ario-křesťanství Jörga Lanz von Liebenfelsa
• Odstranění parlamentarismu, politické plurality, demokracie.
• Vůdcovský princip.
• Sociální darwinismus.
• Princip Blut und Boden (krev a půda).
• Pozměněná koncepce Drang nach Osten (tažení na východ).
• snaha o dosažení německé národní konzervativní revoluce - obnovení německých hranic z před roku 1914, obnovení svrchovanosti německé říše^[zdroj?]
• Zakládání akciových společnosti z přibližně 50% akci vlastněných státem
• podpora malého a středního podnikání, a velko-podnikatelských akciových společnosti
• vytvoření konzervativního sociálního státu bez subsidiarity která je nahrazena “podnikatelovů péčí“ čímž se odlišuje od sociálního státu kteri navrhují sociální konzervativci
• chápání kapitalismu jako negativního vztahu mezi zaměstnancem a podnikatelem

Nacistická ideologie a její vztah k přírodě

Nacisté spojovali současnou civilizaci s židovsko-křesťanskou tradicí a sami sebe naopak ztotožňovali s pohanskou minulostí . Prohlašovali o sobě, že jsou zvláštním poutem svázáni s přírodou, a své nepřátele tím označovali za cosi, co je s přírodou v rozporu. Přírodu vnímali jako říši absolutního pořádku, jenž je v protikladu vůči anarchii způsobované civilizací . Nacisté obdivovali především přírodu drsnou a neúprosnou, v níž fungoval jasný řád a pevná hierarchie. Přírodu, v níž platilo, že silnější a agresivnější vítězí, zatímco slabí jsou odsouzeni k zániku. Skoro všechny prvky moderního světa, včetně demokracie, byly považovány za úpadkové a na síle získával kult divokých zvířat . Nacisté se v tomto brutálně antihumanistickém duchu snažili nahradit složitost parlamentní demokracie jedinou pevně danou hierarchickou strukturou, v níž měl každý jednotlivý živý tvor své přesně dané místo, a ti, kteří do tohoto systému nezapadali, měli být zničeni – bez ohledu na to, zda se jedná o lidi, či jiné živé tvory. V tomto ohledu nacismus myšlenkově navazoval na některé závěry Friedricha Nietzcheho a jeho kult predátorů, který následně rozvíjel Oswald Spengler . Nacisté rovněž uznávali myšlenky Charlese Darwina, které si ovšem upravili, přesněji řečeno pokřivili, k obrazu svému tak, aby plně korespondovaly s jejich představou světa jako místa, kde přežívají ti nejzdatnější, kde se vede neustálý konkurenční boj, kde vládne přirozený výběr, a to jak mezi jednotlivci, tak i mezi národy a lidskými rasami . Charlese Darwina však nacisté přijímali jen s výhradami, jelikož teorie evoluce byla v rozporu s jejich představou o čistotě árijské rasy . V tomto ohledu byla pro nacistickou ideologii přijatelnější myšlenka známá jako polygeneze, tedy to, že různé lidské rasy byly stvořeny odděleně .

Ochrana přírody

Kladný vztah k přírodě a ke zvířatům se v nacistickém Německu projevil i praxi, když právě v tomto období vznikl na území Německa značný počet nových přírodních rezervací a rozsah městských parků se zvětšil na dvojnásobek . Děsivým paradoxem je to, že v době, kdy byli v nacistických koncentračních táborech mučeni a zabíjeni lidé, přijalo právě nacistické Německo jedny z nejpřísnějších zákonů na ochranu zvířat, jaké tehdy vůbec na světě existovaly . Nacistické zákony na ochranu zvířat byly velmi detailně propracované a měly vysokou lékařskou a právní úroveň . Už v první verzi z roku 1933 je např. přísně postihováno týrání zvířat, je zakázáno užívání psů při honech, je regulována kastrace zvířat a je stanoveno maximální množství práce, které může být požadováno od zvířat na polích nebo v dolech. Další ustanovení omezovalo vědecké a lékařské experimenty na zvířatech, které se směly provádět jen výjimečně a s výslovným povolením ministerstva vnitra (přičemž v koncentračních táborech se prováděly drastické „vědecké“ pokusy na lidech zcela bez omezení). Na zákon z roku 1933 navazovala postupně celá řada dalších zákonů na ochranu přírody a zvířat, které byly vydávány a vylepšovány až do úplného konce režimu. Většina těchto zákonů byla údajně sestavena pod dozorem samotného Hitlera . Nesmírný důraz je v těchto zákonech kladen především na to, aby zvířata nepociťovala sebemenší bolest – ať už během chovu, při přepravě nebo třeba během porážky. V roce 1934 byl vydán lovecký zákon, který např. zakazoval v lesích kladení pastí a rovněž používání celé řady střeliva, jehož použití by mohlo zvěři způsobit nepřiměřenou bolest. Ohrožené druhy se nesměly lovit vůbec. O tom jak byly tyto zákony na ochranu lesní zvěře dodržovány si lze ovšem udělat obrázek z toho, že nejvyšší osobou v oblasti ochrany přírody byl jmenován nadšený lovec lesní zvěře Hermann Göring. Přesto však platí, že nacistický zákon na ochranu zvířat byl natolik propracovaný, že se s několika úpravami udržel v západních sektorech Německa až do roku 1974 . Přísný nacistický zákon o metodách zabíjení zvířat z roku 1933 zůstal dokonce v platnosti až do roku 1997 .

Přírodní vědy

Přední místo mezi vědami v nacistickém Německu převzala biologie a další přírodní vědy. Vědecké a filozofické myšlenky německých biologů prostupovaly prostřednictvím vzdělávacího systému celou společností. Analogií z oblasti ekologie lesů a polí se užívalo při objasňování toho, jak funguje společnost a živočišná říše se stala modelem pro nacionálně socialistický stát, v němž měly být přirozené přírodní biologické mechanismy nahrazeny zákonem – tedy přirozený přírodní výběr měl být nahrazen umělým, jinak řečeno "slabé" bylo třeba zabít, protože jinak by automaticky nevymřeli . Mezi nejvíce státem podporované přírodní vědy patřila v nacistickém Německu psychologie zvířat (v roce 1936 byla založena Německá společnost pro zvířecí psychologii), zoologie a etologie. Výsledky výzkumů, získané v oblasti křížení u zvířecích druhů, pak hrály roli pro další rozvoj takových „vědních“ oborů jako byla třeba eugenika a rasová hygiena. Řada vědců, kteří pracovali pro nacistickou vládu a často se podíleli na značně kontroverzních a morálně pochybných výzkumech, byla po válce rehabilitována a i v poválečném Německu pokračovala ve vědecké práci . Asi nejznámějším příkladem je nacista Konrad Lorenz, který získal v roce 1973 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Kult vlka

Nacisté spatřovali ve velkých dravcích, zejména pak ve vlkovi, hlavní symboly své moci . Nelítostnost vlka se stala typickou metaforou moci a dominantního postavení a své identifikace s dravci užívali nacisté k ospravedlnění zabíjení, prováděného jen s velmi malými zábranami . Nacisté se neustále dovolávali psů a vlků jako vzoru, pokud jde o vlastnosti, které oni sami chtěli rozvíjet. Jednalo se především o věrnost, dodržování hierarchie, divokost, odvahu, poslušnost a krutost. Hitlerovo krycí jméno znělo Wolf (Vlk) , místa, která mu sloužila jako hlavní stan se nazývala Wehrvolf (Vlkodlak), Wolfschlucht (Vlčí rokle) a Wolfschanzel (Vlčí doupě). Příslušníky SS označoval Hitler za smečku vlků, plán infiltrovat skupiny nepřátelské nacistickému hnutí byl znám jako operace Vlkodlak a vlkodlaci se říkalo také členům Hitlerjugend, kteří byli nasazeni do bojů těsně před koncem války. Nacistické Německo se také stalo vůbec první zemí na světě, která v roce 1934 vydala zákon na ochranu vlků . Zcela v rozporu s identifikací s dravci bylo ovšem vegetariánství, které bylo mezi čelnými představiteli nacistické vlády velmi populární. Adolf Hitler byl vegetarián, stejně tak i Rudolf Hess, Joseph Goebbels a také nadšený buddhista Heinrich Himmler . Himmler dokonce nařizoval pojídání vegetariánské stravy velitelům SS .

Příčiny

Budova pracujících s nacistickou tématikou - kolem roku '34.

Za příčiny počáteční vysoké podpory nacistického hnutí jsou považovány:

• Vysoké válečné reparace po první světové válce, které Německo nebylo schopno splácet, celospolečenský otřes z výsledků války.
• Ekonomická krize, vysoká inflace zapříčiněná též reparacemi, nakonec nekontrolovatelná, a z ní vznikající chudoba.
• Nedostatečně vyvinutá demokracie, odevzdávání osudu do rukou „elit“, touha po silné autoritativní vládě.
• Užití sociální či socialistické rétoriky přitažlivé pro dělnickou vrstvu.
• Odmítnutí komunistické ideologie jakožto židobolševické.
• Nacionalismus, v té či oné formě běžný v 19. a 20. století.
• Nesnášenlivost k Židům, judaismu i sionismu - tradiční antisemitismus.

Symbolika nacismu

Barvy používané NSDAP

Nejznámějším symbolem nacismu byla svastika (nazývaná také hákový kříž).

Adolf Hitler se o hlavní vlajce nacismu (také nazývaná Hitlerova vlajka) vyjádřil: "Jak národní socialisté vidíme v naší vlajce náš program. V červené barvě vidíme sociální myšlenku našeho hnutí, v bílé barvě nacionalistickou myšlenku, v hákovém kříži roli boje za vítězství árijského člověka a současně s tím také myšlenku vítězství tvůrčí práce, která byla vždy antisemitská a antisemitská vždycky bude."(Mein Kampf 12. kapitola POČÁTKY VÝVOJE NACIONÁLNĚ SOCIALISTICKÉ NĚMECKÉ STRANY PRACUJÍCÍCH)^[zdroj?]

Nacistická symbolika výrazně čerpala z germánských pohanských a starých indoevropských znaků (např. runy).

Prvky, jako například hákový kříž, se objevoval například i na platidlech tehdejšího Německa.

• 

  Bankovka v hodnotě sta Říšských marek, vydaná v Berlíně, dne 24. června 1933

• 

  rubová strana bankovky

Odpůrci nacismu na území Německa 1933 - 1945

Podrobnější informace naleznete v článku Německý odboj během druhé světové války

Opozice v nacistickém Německu byla nepočetná a nejednotná a pohnutky jednotlivých odpůrců nacistické ideologie se značně lišily .– mohly být politické (např. Komunisté a sociální demokraté), morální (církve), ale také mocenské jako v případě armádní generality. Část mládeže se stavěla proti nacismu kvůli totalitní uniformitě a spoustu lidí pobuřoval způsob, jak nacisté zacházeli s Židy a dalšími etniky. Celkově však v nacistickém Německu nebyl odpor proti nacismu jednotný a vycházel z různých příčin . V Německu tak nikdy nepovstala soudržná a masová opozice proti nacistickému režimu a jeho státní ideologii ..

Literatura

• Tauchen, Jaromír. Prosazení vůdcovského principu ve státním aparátu Třetí říše. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita, vol.15, no.2, od s. 159-164,2007, 5 s, ISSN 1210-9126.
• Tauchen, Jaromír. Právní postavení úřednictva ve Třetí říši. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita, vol.15, 3, od s. 245-249, 5 s. ISSN 1210-9126. 2007.
• Tauchen, Jaromír. Vývoj pracovního práva ve Třetí říši. In Právní a ekonomické problémy V. Ostrava : KEY publishing, 2008. od s. 129-137, 8 s. ISBN 978-80-87071-61-8.
• Tauchen, Jaromír. Žena v právním řádu Třetí říše. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita,2008, XVI, 1, od s. 81-86, 6 s. ISSN 1210-9126.
• Tauchen, Jaromír. Vývoj trestního soudnictví v Německu 1933 - 1945. Brno : The European Society for History of Law, 2010. 182 s. ISBN 978-80-904522-2-0
• Boria Sax. Zvířata ve Třetí říši. Domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Nakladatelství Dokořán 2003, ISBN 80-86569-49-7
• Bedürftig, Friedmann. Třetí Říše a druhá světová válka. Lexikon německého národního socialismu. Prostor. 2002. 672 s.
• Hildebrand, Klaus. Das Dritte Reich. München : Oldenburg Verlag. 2003.
• Broszat, Martin. Der Staat Hitlers. München : dtv. 2000.

Související články

• Nacistické ozbrojené a bezpečnostní sbory
• Nacistická architektura