Levice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o části politického spektra. Další významy jsou uvedeny v článku Levice (rozcestník).

Levice je poměrně vágní označení používané pro popis celé řady politických pozic a ideologií. Obvykle je levice používaná pro popis skupin podporujících změnu tradičního sociálního pořádku s cílem rovnostářstějšího přerozdělování bohatství a privilegií. Obsah pojmů levice a pravice se v různých společnostech a v různých dobách může různě vyvíjet.

Historie pojmu a jeho aplikace v praxi[editovat | editovat zdroj]

Pojmy levice a pravice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde v Generálních stavech zasedali přívrženci nového řádu, třetí stav a radikálové (Montagnardi) nalevo a zastánci starého řádu, reakční a monarchističtí aristokraté (Feuillanti) napravo.[1] V zásadě se levicové uskupení řídí heslem francouzské republiky Liberté, égalité, fraternité (Svoboda, rovnost, bratrství). Zřetelně se politická levice vyvinula během Červnového povstání dělnictva roku 1848 ve Francii. Organizátoři První internacionály se považovali za nástupce levice z Velké Francouzské revoluce. Pojem je používán na řadu revolučních hnutí v Evropě, zejména socialismu, anarchismu a komunismu. Za levici je taktéž považována sociální demokracie. V současném politickém diskurzu znamená levice většinou sociální liberalismus. V České republice jsou levicové strany například ČSSD nebo KSČM.

Zelené politické strany od svého vzniku v 70. letech 20. století tvrdí, že lidskou společnost nelze rozdělit na dva tábory a sami sebe neumísťují na pravolevé spektrum. Tvrdí, že nejsou vpravo ani vlevo, ale vepředu.[2]

Základní rysy levicové politiky[editovat | editovat zdroj]

Některé rysy levice a pravice[3][pozn 1]
Levice Pravice
Priority sociální politika, sociální jistoty výroba, umožnění podnikatelské aktivity
Stát sociálně odpovědný silný stát minimalizace kompetencí státu
Spravedlnost rozdělovací vyrovnávací
Rovnost výsledků příležitostí
Svoboda formální, reálná reálná, formální
Demokracie zastupitelská, důraz na přímou demokracii zastupitelská
Člověk kolektiv jednotlivec
Stát a společnost tendence ke splynutí důsledné oddělení
Společenský vývoj rychlá změna - revoluce nebo reforma postupný vývoj - evoluce
Stát a ekonomie státní ochranářství liberalizace
Ekonomické priority snížení nezaměstnanosti snížení inflace
  • Akcentuje rovnostářství, prosazuje politickou rovnost, sociální rovnost, v různé míře i ekonomickou rovnost a prosazuje také rovnost příležitostí prostřednictvím ochrany sociálně slabších vrstev. Dále upřednostňuje státní, družstevní nebo jinou společnou formu vlastnictví výrobních prostředků před vlastnictvím soukromým. Je pro náboženskou rovnost, případně se staví proti náboženství.

Za levicové se považují sociálně-demokratické, socialistické, eurokomunistické, radikální a mnohé liberální politické strany, většinou i strany zelených. Za krajní levici se označují komunistické strany, především nereformované a anarchistické organizace. Výjimečně se k levici řadí i nacionalistické subjekty, většinou se separatistickým programem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Orientační přehled

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PLECITÁ-VLACHOVÁ, Klára. Levice a pravice [online]. Revue Politika, 2001-9-20, [cit. 2009-09-11]. Dostupné online. (čeština) 
  2. PEČÍNKA, Pavel. Zelená zleva?: Historie ekologických stran v Evropě. [s.l.] : G plus G. ISBN 80-86103-58-7.  
  3. DAVID, Roman. Politologie : základy společenských věd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-162-4. Kapitola Levice a pravice, s. 73.  
  4. HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 452.  
  5. HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 270.  
  6. ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. S. 228.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOBBIO, Norberto. Pravice a levice: důvod a rozdělení politické scény. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 153 s. ISBN 80-7325-012-8. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]