Levicový libertarianismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anarchismus
Černá vlajka - anarchistický symbol

Směry:

Agorismus
Anarchokapitalismus
Anarchokomunismus
Anarchoprimitivismus
Anarchosyndikalismus
Bez přívlastků
Buddhistický
Feministický
Filosofický
Kolektivistický
Individualistický
Infoanarchismus
Křesťanský
Mutualismus
Pacifistický
Povstalecký
Sociální
Tržní
Zelený anarchismus


Levicový libertarianismus (též levý libertarianismus[1]) je označení, které používají filosofové, teoretici a politická hnutí pro část směrů libertarianismu.

Mezi základní témata současného levicového libertarianismu patří: svoboda, vlastnictví, rovnost, všeobecný základní příjem, trvalá udržitelnost, omezené přírodní zdroje, ekologie a další.

Rozštěpenost[editovat | editovat zdroj]

Objevily se tři odlišné obecné směry. Nejsou však kompatibilní, proto existují rozpory mezi levicovými libertariány samotnými: vyznavači jednoho směru zpravidla kritizují ten druhý.

Libertariánský socialismus[editovat | editovat zdroj]

Podle první definice levicový libertarianismus představuje doktrínu, silně apelující na osobní svobodu jednotlivce, zároveň ale rovnostářskou v některých otázkách, např. ve vlastnictví přírodních zdrojů. Podle této definice pod tento pojem spadají anarchokomunisté (viz Petr Kropotkin jako teoretik anarchokomunismu, který ve svých úvahách dospěl k vizi ekologické výroby[2]), anarchokolektivisté (např. Bakunin) a mutualisté.

Za tento typ levicového libertarianismu se staví současní teoretici jako Peter Vallentyne, Hillel Steiner, nebo Michael Otsuka [3]. Sám sebe jako levicového libertariána popisuje i lingvista Noam Chomsky.

Tento pojem bývá občas někdy jako synonymum libertariánského socialismu[4], nebo se tak také sami popisují přívrženci georgismu.[5]

Steiner-Vallentyneovský levicový libertarianismus[editovat | editovat zdroj]

Mnoho anglosaských analytických a politických filosofů uznalo potřebu programů sociální péče v rámci libertariánské teorie. Základní z nich byly popsány v knize The Origins of Left-Libertarianism: An Anthology of Historical Writings.[6]

Podle autorů (Vallentyne a Steiner) patří do tradice levého libertarianismu osobnosti jako Hugo Grotius, Thomas Jefferson, Thomas Spence, John Stuart Mill, Herbert Spencer a Henry George.

Levicový tržní anarchismus[editovat | editovat zdroj]

Druhá definice se odvolává na Velkou francouzskou revoluci[zdroj?], kdy pojem levice představoval odpůrce starého režimu (Ancien Régime) (což byl například i Frédéric Bastiat, představitel klasického liberalismu). V tomto případě se ideologie zakládá na minarchismu[zdroj?], gradualismu a reformismu[zdroj?], tedy orientaci, která bývá často brána jako pravicová.

Výrazný vliv na pozdější zastánce těchto směrů měl Murray Rothbard. Mezi jejich hlavní představitele patří Samuel Edward Konkin III. (autor agoristického Nového libertariánského manifestu [7], zakladatel Hnutí libertariánské levice[8]) a Roderick Long. Ti se sblížili s představiteli Nové levice nad otázkami, jako pacifismus nebo práva menšin.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VAN PARIJS, Philippe, HRUBEC, Marek, BRABEC, Martin, a kol. Všeobecný základní příjem. Praha, Filosofia, 2007
  2. TOMEK, Václav. Anarchismus : svoboda proti moci. Praha : Vyšehrad, 2006
  3. OTSUKA, Michael. Libertarianism without Inequality. Oxford University Press, 2003
  4. Např. FAATZ, Chris. Toward a Libertarian socialism. anglicky přístupné online
  5. Viz Henry George: Spisy, New York Public Library a What Is Geolibertarianism ?
  6. VALLENTYNE Peter a STEINER, Hillel. The Origins of Left-Libertarianism: An Anthology of Historical Writings. Palgrave Macmillan, 2001
  7. New Libertarian Manifesto
  8. Movement of the Libertarian Left

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]