Hugo Grotius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hugo Grotius

Hugo Grotius nebo Hugo de Groot (10. dubna 1583, Delft28. srpna 1645, Rostock) byl holandský právník, představitel školy přirozeného práva. Byl také filozof, křesťanský apologeta, dramatik, básník a jeden z prvních představitelů politické geografie.

Byl výjimečný člověk (číst uměl ve dvou letech a doktorát z práva získal v patnácti). V roce 1613 se stává radním v Rotterdam, přijal arminianismus a po Arminiově smrti se stal vůdcem této křesťanské skupiny. Když se roku 1618 postavil proti oranžskému princi Mořici Nasavskému, byl na doživotí uvězněn. V roce 1620 se mu podařilo uprchnout k francouzskému dvoru a v letech 16341645 byl v Paříži švédským velvyslancem.

V právních otázkách kritizoval humanisty, kterým vyčítal jmenovitě to, že vyzdvihovali dokonalost klasického římského práva a většinou mu připisovali až „úroveň nepsaného rozumu a spravedlnosti“ (scripta ratio et iustitia). Dokonalé a spravedlivé právo je možné podle Grotia odvodit jen z rozumu a lidské přirozenosti.

Ve své knize Mare Liberum (1609) se zabýval otázkou politického členění moře a zastával názor, že „širé moře patří všem.“

Dílo[editovat | editovat zdroj]

O právu války a míru
  • Adamus exul (Adamův exil) – 1601
  • De republica emendanda, 1601
  • Parallelon rerumpublicarum (Srovnání ústav), 1602
  • De iure praedae, 1604
  • Christus patiens (Umučení Krista) – Leiden, 1608
  • Mare Liberum (Svobodné moře) – Leiden, 1609
  • De antiquitate reipublicae Batavicae, 1610
  • Ordinum pietas, (Zbožnost) 1613
  • Ordinum Hollandiae ac Westfrisiae pietas (Zbožnost v Holandsku a Západním Frísku) – Leiden, 1613
  • De satisfactione Christi adversus Faustum Socinum (Spasení v Kristu podle Fausta Socina) – Leiden, 1617
  • Defensio fidei catholicae de satisfactione (Obrana víry ve spasení pro všechny), 1617
  • Bewijs van den waaren godsdienst (Důkaz pravdivého náboženství) – Rotterdam, 1622
  • Apologeticus (Obhajoba) – Paris, 1622
  • De iure belli ac pacis (O právu války a míru), 1625
  • De veritate religionis Christianae (O pravdě křesťanského náboženství), 1627
  • Inleydinge tot de Hollantsche rechtsgeleertheit (Úvod do holandského práva), 1631
  • Sophompaneas (Josef) – Amsterdam, 1635
  • De origine gentium Americanarum dissertatio (Disertace o původu amerických národů) – Paris 1642
  • Via ad pacem ecclesiasticam (Cesta k náboženskému míru), 1642
  • Annotationes in Vetus Testamentum (Komentář ke Starému zákonu Bible) – Amsterdam, 1644
  • De imperio summarum potestatum circa sacra, 1647
  • De fato (O předurčení), 1648
  • Annotationes in Novum Testamentum (Komentář k Novému zákonu Bible) – Amsterdam and Paris, 1641–50
  • Annales et historiae de rebus Belgicis (Historie Nizozemců), 1657

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]