Ekologie

Jeden se symbolů ekologie – lidské ruce držící rostlinu v kopečku hlíny

Ekologie se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.

Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodní prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí). Toto užití - viz ochrana přírody.

Ekologie může být také označení pro určitou ideologii (např. v tvrzení hlubinná ekologie je základním přesvědčením radikálního ekologického hnutí ^[1]). Toto užití - viz ekologismus.

Tento článek se dále zabývá vědou ekologií.

Ekologie vychází z: biologie, meteorologie, klimatologie, geologie, geografie, fyziky, chemie, antropologie, lékařských věd (hygiena), ekonomiky, práva, historie, psychologie, technických věd.

Systém ekologických věd

• obecná ekologie: zabývá se obecně platnými ekologickými principy.
• ekologie mikroorganismů, ekologie rostlin, ekologie živočichů, ekologie člověka: zabývají se vztahy mezi příslušnými organismy a prostředím.
• ekologie moře: vztahy mezi organismy a prostředím v mořích.
• ekologie lesa: vztahy mezi organismy a prostředím v lese.
• ekologie krajiny: souvislosti mezi částmi krajiny, změny v krajině (včetně důsledků činností člověka).
• ekologie globální: souvislosti a změny na celé planetě Zemi a jejich vliv na život.
• aplikovaná ekologie: zabývá se praktickou aplikací ekologických poznatků
• produkční ekologie: zabývá se produkční analýzou trofických úrovní a koloběhem hmoty a energie v ekosystému

Pojetí ekologie dle šíře zkoumaných objektů

• ekologie jedince (autekologie): nejužší pojem, týká se pouze vztahu jednoho konkrétního jedince k ostatním jedincům, nebo k okolnímu prostředí. Příklad: ekologie zajíce
• ekologie populací (demekologie): zabývá se vztahy mezi soubory jedinců stejného druhu (populace) a prostředím. Příklad: ekologie zaječí populace, osídlující podhorské louky v Pošumaví.
• ekologie společenstev (synekologie): se zabývá vztahy mezi souborem jedinců různých druhů pobývajících na jednom stanovišti (společenstvo). Příklad: ekologie bukového lesa.
• ekologie biomů: zabývá se nejvyšší úrovní přírodních objektů (biom), je blízce příbuzná biogeografii, tedy nauce o rozmístění organismů na Zemi. Příklad: ekologie středoevropských opadavých lesů.

Nové hraniční obory

• ekofyziologie: zabývá se studiem změn a adaptací fyziologických funkcí souvisejících se změnami prostředí
• ekoimunologie: sleduje vliv prostředí a jeho změn na práci a efektivitu imunitního systému
• environmentalistika: zabývá se vztahem člověka a životního prostředí. Tvoří tak doplněk ekologie.
• geonika: sleduje dopady činností člověka a jím vyvolaných aktivit na přírodní prostředí a interakci přírodního a antropogenního prostředí.
• gradologie: zabývá se gradacemi, jejich příčinami a důsledky; je zaměřena na problematiku přemnožování škodlivých druhů v zemědělství a lesnictví.
• krajinná ekologie: zabývá se studiem komplexní struktury vztahů mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny.

Související články

• Chráněná území
• Seznam ekologů

Literatura

• HORÁK JOSEF, LINHART IGOR, KLUSOŇ PETR. Úvod do toxikologie a ekologie pro chemiky, 1. vydání [online]. VŠCHT v Praze, 2004 (2007 dotisk). Dostupné online. ISBN 978-80-7080-548-0.  

Externí odkazy

• Ekologický slovníček
• Příroda.cz - český server zaměřený na ekologii a věci s ni související
• World Ecological Problems
• EnviWeb.cz - český portál o životním prostředí a ekologii
• Ecoservis.eu - Český server zaměřený na likvidaci odpadů