Genetika

Genetika (z řeckého genno γεννώ= plodím, rodím) je biologická věda, zabývající se dědičností, geny a proměnlivostí organismů. Název souvisí též se slovem gen, které označuje jednotku dědičné informace. Název genetika byl navržen Williamem Batesonem v roce 1906, když ji definoval jako: „Studium křížení a šlechtění rostlin“ a až později se vyvinula představa o genetice jako o vědě zabývající se dědičností všech organismů. Základy genetice položil brněnský přírodovědec Gregor Johann Mendel, když dělal pokusy na rostlinách. Snažil se je křížit a předpokládal, že část genetické informace dědí rostlina po jednom rodiči a druhou část po druhém rodiči. Zkoušel to v klášteře na hrachu. Jeho poznatky nebyly pro tehdejší společnost přijatelné a tak zůstaly na delší dobu zapomenuty.

Dědičnost a proměnlivost organismů tvoří podstatu genetiky. Lidé používali základní poznatky týkající se genetiky již od prehistorie při postupné domestikaci hospodářských zvířat a užitkových rostlin.

V současnosti již genetika poskytuje účinné nástroje jak pro vyhodnocení funkce jednotlivých genů, tak i pro pochopení její molekulární podstaty a tím mimo jiné, umožňuje kvalitativně zcela odlišnou práci v současném šlechtění a v práci s dědičností.

V každém organismu je genetická informace přechovávána v chromozómech, v nichž je reprezentována chemickou strukturou obsažených molekul DNA (deoxyribonukleové kyseliny).

Historie genetiky

V komunistickém bloku byla genetika pod vlivem sovětského politika a pseudovědce Trofima Denisoviče Lysenka označována za „buržoazní pavědu“. Její rozvoj se tak v SSSR i v zemích pod sovětským vlivem na řadu let - zhruba do pádu N. S. Chruščova v roce 1964 - zastavil. Zastánci genetiky byli pronásledováni a dokonce i fyzicky likvidováni (např. N. Vavilov).

Roční ceny „Le prix Lyssenko“ pojmenované po T. Lysenkovi uděluje francouzský Club de l'Horloge tomu, kdo „nejvíce přispěl k vědeckým a historickým dezinterpretacím s využitím ideologických metod a argumentů".

Členění genetiky

Dle metod studia a cíle zkoumání

• Lékařská genetika
• Veterinární genetika
• Farmakogenetika
• Nutrigenetika
• Imunogenetika
• Toxikogenetika
• Ekogenetika
• Epigenetika
• Populační genetika
• Cytogenetika
• Evoluční genetika
• Obecná genetika

Obecné členění na oblasti

Celkově rozeznáváme tři logické oblasti genetiky.

• Klasická genetika zahrnuje výzkum v oblasti chromozomální teorie a jejích metod, což znamená klasickou mendelovskou genetiku a cytogenetiku.
• Molekulární genetika se soustředí na studium struktury, funkcí a variability nukleových kyselin. V návaznosti na to dále řeší principy a řízení genové exprese, různé metody založené na práci s DNA, genové manipulace atd…
• Evoluční genetika sleduje výskyt jednotlivých alel v populaci a jeho změny, zkoumá mechanismy evolučního vývoje, faktory genetické diverzity v populaci a další. V praxi to zahrnuje hlavně evoluční a populační genetiku.
• Fylogeografie pomáhá biogeografii stanovit s co největší přesností směry a cesty při postupném rozšiřování živých organismů v dané oblasti a v čase.

Členění dle objektu výzkumu

• Genetika člověka
• Genetika virů
• Genetika prokaryot
• Genetika rostlin
• Genetika živočichů
• Cytogenetika
• Molekulární genetika

Externí odkazy

• http://www.genetika.wz.cz – Česky psané stránky o genetice
• http://www.genetika-biologie.cz/ - Česky psané stránky o genetice
• Cytology and Genetics