Sliz v přírodě
Sliz je souhrnné označení pro strukturu tvořenou nejčastěji vodou a makromolekulárními cukry, které nesou záporný náboj a mohou být navázány na proteiny. Má schopnost tvořit trojrozměrnou síť a při roztírání této lepkavé látky nad určitou hranici se sliz stává tekutým.
Sliz se v přírodě vyskytuje relativně běžně, tvoří obvykle ochrannou vrstvu kolem
bakterií,
archeí, i
eukaryotických buněk. V této formě bývá nazýván
glykokalyx, nebo, je-li méně soudržný, také (zejména u bakterií)
slizová vrstva. Sliz pokrývá i celé orgány, u člověka například na
endotelu pohlavní,
močové,
trávicí a
dýchací soustavy. Často v této formě bývá nazýván
hlen. Obvykle zde brání
infekci, protože obsahuje
protilátky (
imunoglobuliny) a ionty
železa. Sliz drží pohromadě i celá
mikrobiální společenstva v půdě. Zamezuje zde
erozi a někdy se tak stává významným geologickým činitelem.