Šakal obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Šakal obecný

Šakal obecný
Šakal obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Šelmy (Carnivora)
Čeleď: Psovití (Canidae)
Rod: Šakal (Canis)
Binomické jméno
Canis aureus
Carl Linné 1758
oblast rozšíření druhu
oblast rozšíření druhu

Šakal obecný (Canis aureus) je psovitá šelma. Ze všech druhů šakalů je tento druh nejrozšířenější. Vyskytuje se na území severní a východní Afriky, na Balkánském poloostrově, na Blízkém východě, v Indii a v Barmě. Ostrůvkovitě se vyskytuje i na jihu Česka.[1] Tento druh šakala je jediným, který žije i jinde než v Africe. Nehrozí mu žádné nebezpečí vyhynutím a lze ho podle oblastí, kde se vyskytuje, roztřídit do 12 poddruhů.[2]

Rozměry[editovat | editovat zdroj]

  • Výška v kohoutku: 35-50 cm
  • Délka těla: 80-95 cm
  • Délka ocasu: 20-30 cm
  • Hmotnost: 8-10 kg
  • Délka života: 8-9 let, v zajetí 14 let

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Šakal má typickou postavu běžce na delší vzdálenosti a dlouhé svalnaté končetiny. Jeho barva srsti je většinou žlutá s odstínem zlaté a hnědé barvy. Barva srsti však bývá proměnlivá podle ročního období a také podle oblasti výskytu. Například v národním parku Serengeti má šakal obecný během období dešťů žlutohnědošedou barvu srsti a během období sucha se mění ve zlatou. Šakali žijící ve skalnatých oblastech mají spíše šedivý odstín srsti. Rozdíly jsou vidět i v celkových velikostech šelmy podle toho, kde žijí, protože afričtí šakali jsou o něco větší než blízkovýchodní.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Šakal obecný žije v párech nebo v malých rodinných smečkách, které se na zimní období v chladnějších oblastech spojují do větších tlup. Je to velmi teritoriální zvíře, takže každý člen smečky značkuje území. Přesto však ke střetům nedochází často a většinou se odbývají „jen“ pomocí výhrůžek. Jeden pár šakala obecného zabere území o rozloze zhruba 2,5 km2.

V říjnu nastává období rozmnožování a samec si svoji fenku pečlivě hlídá, aby za 2 měsíce nezplodila potomky jinému samci. Před porodem si šakalí pár vyhrabe noru pro štěňata, kterých je 6 až 9. Štěňata jsou sice po porodu už osrstěná, ale jsou slepá a bezmocná. Matka své mladé kojí asi 3 týdny a pak je začíná přikrmovat i pevnou stravou. V té době již však není období dešťů a potravy není dostatek, tak rodiče musí ulovenou kořist celou spořádat a štěňata jim potom olizují čenich tak dlouho, dokud úlovek nevyvrhnou. Po osmi týdnech jsou mláďata již odstavena, ale ještě jsou nějakou dobu závislá na rodičích, než se stanou soběstačnými. Šakali obecní dospívají asi tak ve 20. měsíci věku. Někdy se stane, že některé z mláďat zůstane u rodičů a pomáhá jim starat se o jejich následující vrh.

Šakalové loví v páru nebo ve smečkách, hlavně v noci. Úspěšnost lovu v páru je asi 70%, takže to z nich dělá obávané lovce, kteří mají silné zbraně ve vytrvalosti a ostrém sluchu. Na malou kořist číhá jako kočka a pak na nic netušící kořist zakousne do týla, ale větší zvěř musí štvát, dokud ji zcela nevyčerpá, aby ji mohl dorazit. Loví hlavně obojživelníky, hlodavce, ptáky a mladé kopytnatce. Nespotřebovanou potravu si šakal odtáhne pryč a schová pod křoví nebo pod zem na horší časy. V nouzi se přiživuje ovocem nebo odpadky.

Hlavním predátorem šakala obecného je vlk. Přítomnost vlčí smečky vede často k odchodu nebo vyhubení šakalí rodiny. Předpokládá se, že na evropském kontinentu dříve šakali nežili vůbec. Právě nepřítomnost vlka by mohla v blízké budoucnosti rozšíření šakala do jižní až střední Evropy usnadnit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRATOCHVÍL, Bedřich. Do Česka dorazili šakali. Lidovky.cz [online]. 2008-07-31 [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  2. [1] na canids.org (anglicky)
  • IMP BV/International Master Publishers - Encyklopedie zvířat, CZ-P-60-10-20-073