Vrba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rodu rostlin z čeledi vrbovitých. Další významy jsou uvedeny v článku Vrba (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Vrba

Vrba
Vrba
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: vrbovité (Salicaceae)
Rod: vrba (Salix)
L.

Vrba (Salix) je obsáhlý rod dřevin z čeledi vrbovitých.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vrby rostou téměř po celém světě s těžištěm největšího rozšíření v mírném až subarktickém pásmu Evropy (65 druhů), Severní Ameriky (asi 100 druhů), v Rusku (120 druhů) a v Číně (270 druhů). Dále se vyskytuje v Japonsku, Střední a Jižní Americe, Africe i na Středním východě. Chybí jen v Austrálii, na Novém Zélandě, v Oceánii, jihovýchodní Asii, západní Africe a východní Brazílii.

Rostou v místech s dostatkem vody a světla, při splnění těchto podmínek osidlují téměř všechny biotopy. Od terénních sníženin, horských roklí a strží, ledovcových karů až po údolní hlinité a štěrkové nánosy v okolí současných nebo zanesených říčních koryt. Osídlují čerstvě uložené substráty a využívají míst ovlivněných lidskou činností, vyrůstají na navážkách, opuštěných loukách, pastvinách i orné půdě, v lomech, železničních náspech.

Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východní Asie odkud se mírně rozšířil do tropů, hodně po mírném pásmu a později i do Arktických oblastí. V dobách ledových ustupoval ze severu a v dobách meziledových se vracel zpět k severu a přitom docházelo ke hybridizaci mezi izolovanými populacemi. Po ustoupení ledovců byly vrby schopné díky svým větrem roznášených semenům obsadit jako jedny z prvých po ledovcích uvolněné biotopy.

Vysokohorské druhy, jsou glaciálním reliktem arktického původu. Při poslední době ledové již neleželo naše území pod ledovcovým příkrovem a mj. se právě tyto vrby dokázaly tvrdým životním podmínkám tundry přizpůsobit a přežít. S nástupem teplejšího klimatu však přežily v silné konkurenci většinou jen ty, které rostly vysoko v horách nebo v jiných nehostinných prostředích, např. v rašeliništích, vřesovištích, nebo bažinatých územích.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vrby jsou opadavé dvoudomé stromy nebo keře s mohutným kořenovým systémem, mohou růst vzpřímeně, vystoupavě nebo být plazivé, jejich větve jsou vzpřímené nebo převisle. Přestože jsou obvykle pružné, u báze mohou být lámavé, ve většině jsou lyse, občas ojíněné.

Pupeny mají zpravidla jednu šupinu, jen vzácně dvě. Střídavě, výjimečně i vstřícně vyrůstající listy jsou jednoduché, celistvé, většinou mají krátký řapík a palisty. Listové čepele bývají tvaru čárkovitého až obvejčitého, okraje mají celokrajné nebo zubaté.

Vzpřímená květenství, jehnědy, většinou na krátkých stopkách, jsou složeny z jednopohlavných, silně redukovaných, bezobalných květů vyrůstajících v paždí listenů. Mívají tvar podlouhlý nebo téměř kulovitý, vyrůstají před rašením listů, zároveň nebo po vyrašení. Samčí květy mají 2 až mnoho (i 12) tyčinek s volnými nebo částečně srostlými nitkami nesoucími prašníky. Samičí jsou vytvořeny parakarpním gyneceem srostlým ze 2 až 4 plodolistů, mají stopkatý nebo přisedlý jednodílný semeník s více vajíčky, malou čnělku a ohnutou dvoulaločnou bliznu. Mívají pohárkovitý terč pod květem nebo nektarové žlázky. U většiny vrb je větší počet samičích rostlin než samčích. Květy opyluje hmyz, některé navíc i vítr.

Plody jsou tobolky otvírající se dvěma zkrucujícími se chlopněmi, obsahují velký počet (až 32) drobných, lysých semen opatřených chmýrem, která se dobře šíří na velké vzdálenosti. Semena jsou bez endospermu a mají poměrně krátkou dobu klíčivosti. Rostliny se uměle množí převážně bylinnými řízky.

Mnoha druhům vrb je vlastní mykorhiza, která je ve dvou variantách. Při prvé houba vytváří kolem kořene hyfový plášť a neproniká do kořene, při druhé houbová vlákna do kořene pronikají. Rostlina při tomto soužití poskytuje houbě uhlík a energii, houba naopak rostlině vodu a některé minerály. Pro vrby žijící v nepříznivých přírodních podmínkách je mykorhiza nutnou součásti přežití.[1][2][3][4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vrba se po mnoha tisíciletí využívá jako zdroj měkkého, pórovitého, nekvalitního dřeva, mnohdy v regionech kde roste ani jiné k dispozice není. Její listy i mladé výhonky slouží někde jako potrava pro dobytek, ovce i soby, ohebné a různobarevné proutí se používá k výrobě ošatek, košů i rozličného nábytku, dříve se vrbové kůry užívalo k vydělávání kůží. Je významnou medonosnou rostlinou vykvétající brzy z jara. Pro snadné zakořeňování poléhavých větví a keřovitý vzrůst se vrby používají ke stabilizaci břehů vodních toků a nádrží. Mnohé druhy se pro svůj vzhled vysazují jako okrasné dřeviny v parcích nebo drobnější, pomalu rostoucí druhy na skalkách v okrasných zahradách. S vrbou, jako rychle rostoucí dřevinou, se výhledově uvažuje pro produkci biomasyenergetickým účelům.

Vrbová kůra obsahuje glykosid salicin pro výrobu kyseliny salicylové, flavonoidy, třísloviny a šťavelany. V lidovém léčitelství se z kůry připravují odvary které snižují teplotu, tiší bolesti, léčí nespavost, průjem i revma, používá se jako diuretikum. Při vnějším použití se aplikují proti kožním plísním, pocení a na nehojící se rány.[1][5][6][7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod vrba je velice široký a patří k taxonomicky značně problematickým skupinám rostlin. Podle posledních poznatků se skládá asi ze 450 druhů, názory na počet jsou však dosti odlišné. Důvodem je obtížná determinace způsobována častým mezidruhovým křížením, mnohdy zpětným a násobným, velkou genetickou a morfologickou variabilitou a mnohdy nezřetelnými určovacími znaky. Blízce příbuzné druhy se lehce kříží mezi sebou a vznikají hybridní roje. Odlišit zpětné a vícenásobné křížence od rodičovských druhů bývá velmi složité až mnohdy téměř nemožné. Někde převažují počty fertilních kříženců nad mateřskými rostlinami.

Mezi hlavní faktory přispívající k velké genetické variabilitě patří dvoudomost, šíření semen při generativním rozmnožování na velké vzdálenosti, dlouholetý klonální životní cyklus a dobrá plodnost. Rostliny obvykle střídají pohlavní způsob reprodukcenepohlavním. Většina druhů je navíc hodně plastická, může se vyskytovat jako keřík nebo strom, mít okraj listů celistvý nebo pilovitý a pod. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny prostředím, což zvyšuje problémy při identifikaci.

Tradičně je rod Salix dělen do tří podrodu: Salix sg. Salix, Salix sg. Vetrix a Salix sg. Chamaetia, každý je dále rozdělen do sekcí. Tato tradiční morfologická klasifikace ale bývá zpochybňována molekulárními výzkumy, jindy zase je přiřazován ještě čtvrtý podrod Salix sg. Longifolie.

V České republice je zaznamenáno těchto 25 druhů: (vrba bledá je patrně již vyhynula)

Salix subgen. Salix[editovat | editovat zdroj]

Obvykle stromy, kvete až po olistění, má 2 až 15 tyčinek; pochází z eocénu

Salix subgen. Vetrix[editovat | editovat zdroj]

Keře nebo nepříliš statné stromy, kvete před nebo současně s rašením listů, nejpočetnější podrod, velmi častá hybridizace; pochází z oligocénu

Salix subgen. Chamaetia[editovat | editovat zdroj]

Drobné plazivé keříčky, glaciální relikty arktického původu.

Hybridy[editovat | editovat zdroj]

Na českém území roste 35 hybridů:

  Salix × alopecuroides Tausch   Salix × oleifolia Vill.
  Salix × ambigua Ehrh.   Salix × onusta Besser
  Salix × bifida Wulfen   Salix × parviflora Host
  Salix × blanda Andersson   Salix × paxii Wołoszczak
  Salix × capnoides Kerner   Salix × plicata Fries
  Salix × capreola J. Kerner   Salix × pontederana Willd.
  Salix × dasyclados Wimmer   Salix × reichardtii Kerner
  Salix × dichroa Döll   Salix × rubens Schrank
  Salix × doniana Sm.   Salix × rubra Huds.
  Salix × ehrhartiana Sm.   Salix × sepulcralis Simonk.
  Salix × friesiana N. J. Anderson   Salix × siegertii N. J. Anderson
  Salix × fruticosa Döll   Salix × smithiana Willd.
  Salix × chlorophana N. J. Anderson   Salix × subaurita N. J. Anderson
  Salix × incubacea L.   Salix × subcaprea N. J. Anderson
  Salix × meyeriana Rostk.   Salix × subcinerea N. J. Anderson
  Salix × mollissima Ehrh.   Salix × undulata Ehrh.
  Salix × multinervis Döll   Salix × wimmeriana Gr. et Godr.
  Salix × nepetifolia J. Presl et C. Presl   

[1][2][3][7][8][9]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Příloha č. II "Vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. Seznam zvláště chráněných druhů rostlin" stanovila:

V roce 2000 "Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky" vyhlásil, že jsou:

Několik druhů vrby[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŠEVČÍK, Jan. DP: Vrba bylinná v České republice ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra ekol. a živ. prostředí, Olomouc, rev. 07.05.2010, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c NÝVLTOVÁ, Veronika. DP: Charakteristika skupiny vrby bobkolisté s důrazem na vrbu dvoubarvou [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c BRANDOVÁ, Blanka. DP: Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 07.05.2010, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. Dendrologie.cz: Vrba [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Dendrologie.cz: Vrba [online]. Petr Kadlík, Příroda.cz, internetový magazín, rev. 31.12.2006, [cit. 2010-11-30]. [www.priroda.cz/lexikon.php?detail=548 Dostupné online.] (česky) 
  6. VÁŇA, Josef. Léčivé stromy a keře – Vrba [online]. Eminent, Kosmas, internetové knihkupectví, Praha 2, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. ISBN 80-7281-268-8. (česky) 
  7. a b c KLEČKOVÁ, Lucie. DP: Vrba šedá v Moravskoslezských Beskydech ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 12.08.2010, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011. Dostupné online. (česky) 
  9. VAŠUT, Radim Jan. Salix – vrba [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 2006, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  10. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR= cs, [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Salix ve Wikimedia Commons