Kar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kar v Národním parku Glacier, Montana, Spojené státy americké.

Kar je ledovcový kotel, ve kterém ledovec vzniká. Je to mezoforma amfiteátrovitého tvaru nacházející se v závěru ledovcových údolí, jedná se tedy o tvar ledovcového původu – glaciální tvar.

Synonymum[editovat | editovat zdroj]

  • ledovcový kotel, též prostě kotel
  • cirk
  • březno – nesprávný archaický tvar

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kar je utvářen destruktivní činností ledovcového tělesa, které zpětnou a hloubkovou erozí narušuje své podloží. K účinnosti ledovcové eroze přispívají především spodní morény, které svou účinnost dokazují vznikem hlubokých i mělkých ledovcových rýh. Destrukční proces vzniku souvků je nazýván exarací (brázděním, hloubením). Pohybující se ledovec samotnou svojí hmotností může vytrhávat celé bloky hornin (detrakce) a ohlazováním (deterzí) postupně obrušuje podloží. Při boční erozi se uplatňují boční morény, takže se sousední kary mohou propojovat ve velké amfiteátrové kary – cirky.

Kary obvykle bývají ze tří stran obklopeny strmými srázy (tzv. arety), čtvrtou stranou je odváděna ledovcová masa. Na této čtvrté straně může být ledovec oddělen od údolí menším stupněm a kar samotný je poměrně často zahlouben pod ostatní terén, takže po ústupu ledovce bývají zaplněny vodou. Takto vzniklé vodní plochy, spíše jezírka, jsou označována jako karová jezírka, označovaná též jako plesa. K vytváření karových jezírek mohou značnou měrou přispívat také čelní morény, tvořené tillem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kary mohou vznikat nejen ve velehorách, ale také v menších nadmořských výškách, třeba i bezprostředně nad mořskou hladinou. Kary jsou aktivními tvary recentně zaledněných oblastí, ale existují také reliktní kary v oblastech, kde se utvářely ledovce v chladných obdobích geologické minulosti.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Svět[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rubín, J. a kolektiv: Atlas zemních skalních a půdních tvarů. Academia, Praha, 1986. s. 388
  • Horník, S. a kolektiv: Fyzická geografie II. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1986. 1. vyd. 320 s.