Střední Amerika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Střední Amerika je pomyslná část amerického kontinentu. Střední Amerikou se obvykle označuje území sedmi nezávislých států Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika a Panama. Střední Amerika se považuje za součást Severní Ameriky.

Střední Amerika má rozlohu přibližně 525 000 km². Šířka pevniny mezi Tichým oceánemKaribským mořem se pohybuje od 48 km do 563 km. Pro Střední Ameriku je charakteristický vulkanismus a častá zemětřesení. Střední Amerika leží z větší části na Karibské tektonické desce. Rostlinstvo a živočišstvo je podobné spíše rostlinstvu a živočišstvu Jižní Ameriky.

Definice pojmu Střední Amerika[editovat | editovat zdroj]

Střední Amerika v nejširším slova smyslu

Pojem Střední Amerika podle různých definicí zahrnuje různé státy. V češtině je Střední Amerika chápána jako území mezi Mexikem a Kolumbií (7 nezávislých států). Pro toto území existují cizojazyčné výrazy Central America (anglicky), América Central (španělsky) nebo Zentralamerika (německy). Pro těchto 7 států by tedy mohlo používat výrazu Centrální Amerika. Výrazem Střední Amerika bychom mohli pojmenovat souhrnně území Mexika, Střední (Centrální) Ameriky a Karibiku (některé definice ale Karibik do Střední Ameriky nezačleňují).

Přehled států[editovat | editovat zdroj]

Stát Rozloha
(km²) [1]
Obyvatelstvo
(07/2010) [2]
Hustota zalid.
(obyv./km²)
Hlavní město Měna Administrativní
dělení
HDP (na obyv.)
(mezinárodních dolarů)
rok 2009 [3]
HDI
rok 2012
Belize Belize &0000000000022966.00000022 966 &0000000000314522.000000314 522 &0000000000000013.70000013,7 Belmopan Belizský dolar 6 distriktů &0000000000007840.0000007 840 &0000000000000000.7020000,702
Guatemala Guatemala &0000000000108890.000000108 890 &0000000013550440.00000013 550 440 &0000000000000124.400000124,4 Ciudad de Guatemala Guatemalský quetzal 22 departementů &0000000000004830.0000004 830 &0000000000000000.5810000,581
Honduras Honduras &0000000000112090.000000112 090 &0000000007989415.0000007 989 415 &0000000000000071.30000071,3 Tegucigalpa Honduraská lempira 18 departementů &0000000000004344.0000004 344 &0000000000000000.6320000,632
Kostarika Kostarika &0000000000051100.00000051 100 &0000000004516220.0000004 516 220 &0000000000000088.40000088,4 San José Kostarický colón 7 provincií &0000000000010564.00000010 564 &0000000000000000.7730000,773
Nikaragua Nikaragua &0000000000129494.000000129 494 &0000000005995928.0000005 995 928 &0000000000000046.30000046,3 Managua Nikaragujská córdoba 16 departementů &0000000000002891.0000002 891 &0000000000000000.5990000,599
Panama Panama &0000000000078200.00000078 200 &0000000003410676.0000003 410 676 &0000000000000043.60000043,6 Ciudad de Panamá Panamská balboa 9 provincií &0000000000011766.00000011 766 &0000000000000000.7800000,780
Salvador Salvador &0000000000021040.00000021 040 &0000000006052064.0000006 052 064 &0000000000000287.600000287,6 San Salvador Americký dolar 14 departementů &0000000000006114.0000006 114 &0000000000000000.6800000,680
Celkem &0000000000523780.000000523 780 &0000000041829265.00000041 829 265 &0000000000000080.00000080

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Střední Ameriky.
Historický vývoj států v oblasti Střední Ameriky a Karibiku
Archeologická lokalita Tikal

Nejvýznamnější civilizace během předkolumbovského období se rozvíjely na území tzv. Mezoameriky (Teotihuacan, Toltékové, Aztékové, Zapotékové, Mixtékové, Mayové, Olmékové, Totonakové). Po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbusem (1492) začala postupná kolonizace středoamerického regionu Evropany. Mezi roky 1519 a 1521 dobyl Hernán Cortés Aztéckou říši. V roce 1535 bylo španělským králem ustanoveno nové místokrálovství Nové Španělsko, které zahrnovalo převážnou část Střední Ameriky pod názvem generální kapitanát Guatemala. Kromě Španělů se ve středoamerickém regionu výrazněji prosadili Britové. Jejich državy Britský Honduras a Pobřeží Moskytů byly častým předmětem sporů mezi těmito národy.

15. září 1821 proběhla v městě Ciudad de Guatemala veřejná schůze, která vyústila v přijetí deklarace nezávislosti města na Španělsku a výzvu, aby ostatní oblasti v rámci kapitánie udělaly totéž. Toto datum dodnes slaví většina středoamerických států jako státní svátek Den nezávislosti. Nezávislost ale netrvala dlouho - 5. ledna 1822 bylo území anektováno Mexickým císařstvím v čele s Agustínem de Iturbide. Po jeho rezignaci a rozpadu císařství vznikl 1. července 1823 nový stát Spojené provincie Střední Ameriky. Tento státní útvar se rozpadl v období 1838 až 1840 občanskou válkou. Během 19. století a začátku 20. století se uskutečnilo ještě několik pokusů o vytvoření společného státu. 20. století bylo i dobou několika občanských válek (guatemalská občanská válka, Nikaragujská revoluce, salvadorská občanská válka).

Roku 1903 se odtrhla Panama od Kolumbie. Od této doby se Panama snaží o kulturní a politické sblížení a integraci s ostatními středoamerickými státy i přes své tradičně silné vazby na Jižní Ameriku. Roku 1907 byl založen Středoamerický soudní dvůr. Až do roku 1934 do záležitostí středoamerických států poměrně výrazně zasahovaly USA svými intervencemi v rámci tzv. banánových válek.

Do roku 1981 bylo Belize britskou kolonií a i po získání nezávislosti spolupracuje na mezinárodní úrovni s anglofonními státy Karibiku a v procesu integrace Střední Ameriky stojí poněkud stranou.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Střední Ameriky.

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Území Střední Ameriky je rozděleno do 3 významných topografických celků.

  • Středoamerické pohoří - táhne se přes všechny středoamerické státy (s výjimkou Belize). V Guatemale, Kostarice a Panamě dosahuje poměrně velkých nadmořských výšek (nejvyšší vrchol Střední Ameriky Tajumulco je 4 220 metrů vysoký). Mezi zálivem Fonseca a nikaraguysko-kostarickou hranicí je pohoří přerušeno tzv. Nikaraguyskou depresí o nízké nadmořské výšce, která je vyplněna jezery Managua a Nikaragua. Pohoří je vulkanického původu a stále zde probíhají sopečné erupce a zemětřesení.
  • Pacifické nížiny - mezi Středoamerickým pohořím a pobřežím Pacifiku. V Guatemale nížina zasahuje až 40 km do vnitrozemí, v Salvadoru nebo Kostarice naopak hory sahají téměř až k pobřeží.
  • Karibské nížiny - jsou podstatně rozlehlejší než ty na pacifickém pobřeží. V Nikarague či Hondurasu jsou až 100 km široké, v Panamě ale dosahují maximálně 10 km šířky.

Hydrografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hydrografie Střední Ameriky.
Jezero Atitlán (Guatemala)

Topografie středoamerického regionu předurčuje úmoří oceánů tak, že do Atlantiku směřují delší řeky (např. San Juan, Río Grande de Matagalpa, Coco, Patuca, Ulúa, Motagua, Hondo, Usumacinta), které protékají nížinami s poměrně klidným tokem, zatímco přítoky Pacifiku (např. řeky Lempa a Choluteca) jsou většinou kratší a překonávají na menší vzdálenosti větší výškový rozdíl, mají dravější tok.

Největší jezera v regionu jsou Nikaragua (8 430 km²), Managua (1 489 km²) a Izabal (590 km²). Největší a nejvýznamnější vodní nádrží je bezesporu Gatúnské jezero na řece Río Chagres, které zajišťuje provoz Panamského průplavu. V kráterech nebo kalderách četných sopek se vyskytují vulkanická jezera (např. Irazú a Coatepeque).

Klima[editovat | editovat zdroj]

Střední Amerika se nachází v pásmu tropického podnebného pásu. Úmoří Karibského moře je bohatší na dešťové srážky, zatímco úmoří Tichého oceánu je sušší oblastí. Během roku se střídají období dešťů (přibližně mezi květnem a říjnem) a období sucha (listopad - únor). Režim srážek je výrazně proměnný kvůli své závislosti na směru větrů. Teplota je charakterizována malou diferencí mezi dnem a nocí. V hornatém reliéfu se klima odvíjí od nadmořské výšky a expozice svahů ke světovým stranám. Ve středoamerickém regionu se často vyskytují hurikány a tropické bouře (především karibské pobřeží Belize, Hondurasu a Nikaraguy).

Od úrovně hladiny moře až do výšek okolo 900 metrů se nachází "horké země" s bohatými srážkami a vysokými teplotami téměř po celý rok. Mezi 1 000 a 2 500 m n. m. se průměrné roční teploty pohybují od 15 °C a 25 °C a srážky jsou především na konci léta. Nad 2 500 metrů se nachází chladné oblasti, kde prům. roční teploty nepřesahují 20 °C a rozdíly teplot mezi dnem a nocí jsou již výraznější.

Využití půd[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 vydala Středoamerická komise pro životní prostředí a rozvoj (španělsky Comisión Centroamericana de Ambiente y Desarollo) publikaci GEO Centroamérica o stavu životního prostředí a jeho perspektivě ve středoamerickém regionu. V tomto dokumentu uvádí i jednotlivé druhy využití území.[4]

  • Pro zemědělské účely bylo v roce 2004 využíváno 48,9% rozlohy všech středoamerických států. Na více jak polovině zemědělské půdy se provozovalo pastevectví. Mezi nejvíce exportované pěstované plodiny patřily banány, káva a cukrová třtina.
  • Lesy pokrývaly 39,1% území. Patří sem jak stále zelené tropické lesy, opadavé tropické lesy, tak lesy jehličnaté a smíšené. Největší souvislé lesní bloky se nachází v regionech Petén (sever Guatemaly), Cordillera de Talamanca (pohraniční Kostariky a Panamy), Darién (jih Panamy) a v pohraničí severní Nikaraguy a západního Hondurasu.
  • Savany, savany s borovicemi a křoviny zabíraly 7,9% rozlohy středoamerických států.
  • 3,0% připadaly na plochu sladkovodních vod (především jezera Nikaragua a Managua).

Environmentální problémy[editovat | editovat zdroj]

Činnost člověka přináší celou řadu negativních důsledků pro životní prostředí. Ve Střední Americe jsou nejpalčivější problémy odlesňování půdy a její následná eroze, znečištění vody splachem hnojiv z polí i vypouštěním splaškových vod bez odpovídajícího vyčištění, znečištění ovzduší v městským oblastech, kontaminace půdy odpadem z těžebního průmyslu.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Všechny středoamerické státy jsou prezidentskými republikami; výjimkou je Belize, které je parlamentní monarchií Commonwealth Realm.

  • V Hondurasu fungoval demokratický režim až do 28. června 2009, kdy byl pučem odstraněn tehdejší prezident Manuel Zelaya [7]. Ještě v listopadu 2009 byl demokraticky zvolen nový prezident Porfirio Lobo Sosa.
  • Nikaragua prožila diktaturu rodiny Somozů (1950-1979) a v roce 1979 tzv. nikaragujskou revoluci. V současnosti se v zemi udržují demokratické standardy.
  • V Panamě v 80. letech 20. století panoval diktátorský režim Manuela Noriegy. Proti tomuto režimu podnikly Spojené státy americké v roce 1989 vojenskou intervenci [8]. Panama po ukončení intervence relativně úspěšně upevňuje demokratické principy fungování státu. To se prokázalo např. hladkým průběhem referenda v roce 2006, kde se obyvatelstvo mělo vyjádřit k plánovanému rozšíření Panamského průplavu.
  • Kostarika je velkou výjimkou v regionu Střední Ameriky. V roce 1948 byla rozpuštěna zdejší armáda [9]. Tento krok měl předejít možným vojenským převratům. V současnosti je Kostarika jedna ze zemí Latinské Ameriky s nejlépe fungující demokracií, kdy se 2 politické strany střídají ve vládnutí nad zemí.

V roce 2010 byl zveřejněn žebříček 167 posuzovaných států světa, ve kterém se vyhnotil jejich index demokracie. Nejvyšší možné ohodnocení bylo 10 bodů [10].

Umístění Stát Index Kategorie
24 Kostarika 8,04 úplná demokracie
46 Panama 7,15 nefunkční demokracie
61 Salvador 6,47 nefunkční demokracie
75 Guatemela 6,05 nefunkční demokracie
88 Honduras 5,76 hybridní režim
89 Nikaragua 5,73 hybridní režim

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Lidské osídlení Střední Ameriky je velmi nerovnoměrné. Obecně se dá říci, že většina obyvatel žije při pacifickém pobřeží, zatímco úmoří Karibiku je relativně řídce obydlené. Tuto skutečnost lze podložit např. tím, že státy Belize (při Karibském moři) a Salvador (pacifické pobřeží) mají přibližně stejnou rozlohu, přesto má Salvador zhruba 30x vyšší počet obyvatel.

Nejrozšířenější etnikum ve Střední Americe jsou mesticové (míšenci bělochů a původních amerických obyvatel) - tato skupina představuje zhruba 66% veškeré středoamerické populace [11]. Nejvyšší procentuální zastoupení mají mesticové v Salvadoru a Hondurasu (cca 90% tamních populací). Druhou nejvýznamnější skupinou jsou domorodí Indiáni, kteří žijí především na území Guatemaly a Belize (zhruba 16,5% středoamerické populace). Běloši představují 14,5% veškeré populace (rozšíření především v Kostarice). Černoši a mulati reprezentují zhruba jen 2% celkové středoamerické populace.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Nejrozšířenější používaný jazyk je španělština, která je zároveň oficiálním jazykem 6 středoamerických států (započítávají se do skupiny tzv. hispanoamerických zemí) a je hojně používaná i v Belize, kde je úředním jazykem angličtina. Kromě toho nemalá část obyvatelstva (zejména v Guatemale) používá své vlastní jazyky (především mayské jazyky, Xinca, Garifuna, Arawakan atd.). Rozšířené zde jsou i kreolské jazyky na základě angličtiny (belizská kreolština, krolština na karibském pobřeží Nikaraguy, Kostariky a Panamy).

Chudoba, index lidského rozvoje[editovat | editovat zdroj]

Ekonomická situace v jednotlivých středoamerických státech je rozdílná. Zatímco Kostarika a Panama mají silnější ekonomiky než je průměr v Latinské Americe, Honduras a Nikaragua jsou chudší státy. Procento chudých a extrémně chudých obyvatel je přímo závislé na ekonomickém postavení státu, proto je nejvíce chudých právě v Nikarague a Hondurasu. Naopak Kostarika má nejméně chudých obyvatel.

Vedlejší tabulka uvádí i hodnoty tzv. narovnaného indexu lidského rozvoje. Tento index kromě chudoby obyvatelstva je vypočítáván i z gramotnosti, vzdělání, střední délky života, porodnosti a dalších faktorů, který vypracovává Organizace spojených národů (OSN).

Rok Stát  % obyvatelstva žijícího
v chudobě [12]
 % obyvatelstva
žijícího v
extrémní chudobě [12]
Narovnaný HDI
(2010) [13]
2006 Guatemala 54,8 % 29,1 % 0,372
2004 Salvador 47,5 % 19,0 % 0,477
2007 Honduras 68,9 % 45,6 % 0,419
2005 Nikaragua 61,9 % 31,9 % 0,426
2008 Kostarika 16,4 % 5,5 % 0,576
2008 Panama 27,7 % 13,5 % 0,541
- Belize  ?  ? 0,495

UNESCO[editovat | editovat zdroj]

Na seznamu světového dědictví UNESCO figuruje 16 středoamerických lokalit. 8 z nich má charakter přírodního dědictví, 7 kulturního dědictví a 1 lokalita je smíšená - jak kulturní, tak přírodní dědictví. Památky kulturního dědictví pochází z předkolumbovského období i z období španělské koloniální nadvlády.

  • Smíšené dědictví
    (kulturní i přírodní)

Integrace středoamerických států[editovat | editovat zdroj]

Logo SICA

Středoamerické státy se více či méně snaží o vzájemnou spolupráci a všeobecný rozvoj celého regionu. Intenzivnější proces integrace začal v roce 1907, kdy byl ustanoven Středoamerický soudní dvůr (Corte Centroamericana de Justicia). Další krok integračního procesu nastal v roce 1951 založením Organizace středoamerických států (Organización de Estados Centroamericanos, zkratka ODECA). Od roku 1991 existuje jako nástupce ODECA Středoamerický integrační systém (Sistema de la Integración Centroamericana, zkratka SICA). Tohoto projektu se účastní státy Belize, Panama a Dominikánská republika, které z historického hlediska do středoamerického prostoru nespadají.

Další mezistátní regionální organizace působící ve Střední Americe jsou:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky) Zdroj:CIA - pořadí států podle rozlohy
  2. (anglicky) Zdroj:CIA - pořadí států podle obyvatelstva - červenec 2010
  3. (anglicky) Oficiální přehled států světa podle hrubého domácího produktu na obyvatele v roce 2009 zdroj: Mezinárodní měnový fond
  4. (španělsky) GEO Centroamérica [online]. Comisión Centroamericana de Ambiente y Desarollo, [cit. 2010-12-21]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. (anglicky) článek na www.washingtonpost.com
  6. (anglicky) Report of the Commission on the Truth for El Salvador
  7. (česky) Honduraská armáda zatkla před referendem levicového prezidenta
  8. (anglicky) Popis průběhu intevence na www.globalsecurity.org
  9. (španělsky) Rozpuštění kostarické armády (1948)
  10. (anglicky) The Economist Intelligence Unit’s Index of Democracy 2010
  11. (španělsky) Composición Étnica de las Tres Áreas Culturales del Continente Americano al Comienzo del Siglo XXI [online]. Centro de Investigación en Ciencias Sociales y Humanidades, UAEM, [cit. 2010-12-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  12. a b Social panorama of Latin America [online]. Comisión Económica para América Latina y el Caribe, [cit. 2011-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Inequality-adjusted Human Development Index [online]. United Nations Development Programme, [cit. 2011-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]