Kryštof Kolumbus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kryštof Kolumbus
Sebastiano del Piombo: Kryštof Kolumbus (16. století)
Sebastiano del Piombo: Kryštof Kolumbus (16. století)
Narození mezi 22. srpnem a 31. říjnem 1451
Janov, Janovská republika (dnešní Itálie)
Úmrtí 20. května 1506 (ve věku 54 let)
Valladolid, Království Kastilie-León (dnešní Španělsko)
Národnost janovská
Jiná jména italsky: Cristoforo Colombo
španělsky: Cristóbal Colón
latinsky: Christophorus Columbus
Občanství Itálie
Povolání mořeplavec
Titul admirál oceánského moře; místokrál a guvernér Západní Indie
Nábož. vyznání římský katolík
Manželka Filipína Moniz de Perestrello (cca 1479-1485)
Partnerka Beatriz Henríquez de Harana (cca 1487-1506)
Děti Diego a Ferdinand
Příbuzní Diego a Bartoloměj Kolumbus (bratři)
Podpis
Kryštof Kolumbus - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Kolumbus (italsky Cristoforo Colombo, latinsky Christophorus Columbus, španělsky Cristóbal Colón, portugalsky Cristóvão Colombo, asi 31. října 1451?, Janov20. května 1506, Valladolid) byl janovský mořeplavec a kolonizátor narozený v Janovské republice v dnešní severozápadní Itálii.[1] Ve službách Katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent, později nazvaný Amerika. Tyto výpravy a Kolumbovy snahy o založení trvalých sídel na Hispaniole zahájily španělskou kolonizaci, která vyústila v soutěž evropských mocností o kolonizaci JižníSeverní Ameriky.

V době, kdy začínala evropská světovláda i hospodářská soutěž mezi evropskými královstvími, která se snažila zbohatnout zakládáním obchodních cest a kolonií, získal Kolumbův návrh na dosažení Asie obeplutím Země západním směrem podporu u španělského královského dvora, který v něm viděl naději pro obchody s kořením. Během své první cesty v roce 1492 dosáhl Kolumbus místo plánovaného Japonska břehů Bahamských ostrovů a přistál na místě, které pojmenoval San Salvador. Během tří dalších výprav navštívil VelkéMalé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium.

Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu.[2] Přesto teprve Kolumbovy cesty zahájily trvalé styky s Amerikou a podnítily několik století dlouhé období evropské kolonizace, čímž měly velký vliv na vývoj moderního Západního světa. Sám Kolumbus viděl svůj úspěch hlavně v šíření křesťanství.[1]

Kolumbus nevěděl, že objevil pro Evropu nový kontinent, a obyvatele objevených zemí nazval Indios (španělský výraz pro Indy).[3] Zhoršení vztahů se španělským královským dvorem a koloniálními správci v Americe vedlo ke Kolumbovu zatčení a propuštění z pozice guvernéra sídel v Hispaniole v roce 1500 a později k vleklým sporům o výhody, které Kolumbus chtěl pro sebe a své dědice od královského dvora. Nakonec se mu podařilo prosadit jen některé z nich. Zemřel ve Valladolidu a jeho ostatky jsou dnes umístěny v katedrále Panny Marie v Seville.

Život do roku 1492[editovat | editovat zdroj]

Narodil se mezi 25. srpnem a 31. říjnem 1451 v Janově v dnešní Itálii. Hypotézy, podle nichž pocházel z Katalánska,[4] Portugalska,[5] Polska[6] a dalších míst, většina historiků odmítá.[7] Navíc se sám Kolumbus v závěti prohlásil za Janovana.[8] Existují také teorie o tom, že byl španělský Žid.[9][10][11] Jeho otec, Dominik Kolumbus, byl tkadlec vlny a drobný obchodník se sýry v Janově a zhruba od roku 1470 v Savoně.[8] Kolumbova matka byla Zuzana Fontanarossová.

Měl dobře stavěné tělo, postavou byl spíš vyšší, měl oválný bledý obličej, trochu vystouplé lícní kosti s náběhem do brunátna, modré oči, orlí nos a plavé vlasy, které mu začaly šedivět už v mladém věku. Vypadal energicky a také skutečně energický byl, i když jeho způsoby byly nadmíru příjemné a životní návyky mimořádně umírněné. Před každým jednáním, ať bylo sebemíň důležité, se křesťansky pomodlil.

– Ferdinand Kolumbus, Biografie Kryštofa Kolumba, [12]

Už od mládí si hledal obživu jako námořník a obchodník na lodích plujících přes Středozemní moře.[13] Nějakou dobu také pracoval jako žoldnéř pro Reného I. z Anjou.[14] V roce 1476 se poprvé ocitl v Portugalsku, kde zastupoval obchodní dům Centurionů z Janova.[15] V následujících letech kvůli tomu hodně cestoval a dostal se např. na Island,[16] do portugalských osad v Africe, do Anglie a pravděpodobně i do Guinejského zálivu.[15] Na ostrově Porto Santo, kde pro Centuriony nakupoval třtinový cukr, potkal svou budoucí manželku Filipínu Moniz de Perestrello, dceru bývalého kapitána ostrova, se kterou se oženil ke konci roku 1478 nebo na začátku roku následujícího. Měli spolu syna Diega. Je pravděpodobné, že knihy a mapy o oceánských cestách, které zemřelý kapitán zanechal, inspirovaly Kolumba k jeho vlastní výpravě.[15][17] Manželství trávil střídavě v Porto Santu a v Lisabonu. V srpnu 1479 odjel do Janova, kde vystoupil ze služeb Centurionů a vrátil se do Portugalska jako nezávislý kreslič map.[18]

Vidina Asie a vyjednávání[editovat | editovat zdroj]

Mapa Toscanelliho, podle které se orientoval Kryštof Kolumbus

Kolumbovy podněty k plavbě na východ cestou přes západ se dají rozdělit do tří skupin: poznatky z přírody, autorita spisovatelů a údaje mořeplavců.[17] O plavbě začal uvažovat nejspíše až když se v roce 1476 dostal do Portugalska. V první fázi svých studií četl např. Dějiny papeže Pia II., Traktáty Petra z Ailly, překlad Milionu Marca Pola v latině, a také díla Plinia staršího a Plútarcha.[19]

Že je Země kulatá, se v Kolumbově době všeobecně uznávalo. Při výpočtech jejího obvodu se Kolumbus opíral o výpočty Klaudia Ptolemaia a arabského astronoma Alfragana; arabské a italské míle ale považoval za stejně dlouhé a proto se dopočítal menší vzdálenosti.[17]

Mezi spisovateli, z kterých čerpal, byli například Aristotelés, Strabón, Plinius starší, Seneca a Paolo dal Pozzo Toscanelli.[20] Toscanelli již dříve přišel s návrhem cesty do Asie západním směrem a požádal o financování výpravy portugalského krále, byl však odmítnut.[21] Z Kolumbovy korespondence se zachovaly dva dopisy, v nichž Toscanelli Kolumba v jeho plánech podporoval.[22] Mezi nimi byla i mapa světa, kterou sám vytvořil.[22]

A nedivte se, že nazývám západními ony kraje, kde se nachází koření, ačkoli se obecně nazývají východní, protože ti, kdo poplují stále na západ, plavbou k protinožcům doplují do těchto krajů (…) Z města Lisabonu přímou čarou směrem na západ až k nejušlechtilejšímu a převelikému městu Quinsay je na mapě zaznamenáno šestadvacet úseků, z nichž každý měří 250 mil.

– Paolo dal Pozzo Toscanelli, dopis Kryštofu Kolumbovi, [22]

Od různých námořníků také slyšel o opracovaných kusech dřeva, které donesly západní větry, nebo o lidských mrtvolách s nápadně širokým obličejem, objevených na Azorách. Těmto údajům Kolumbus věřil a považoval je za významné.[20]

V roce 1484 předložil své návrhy na cestu do Asie portugalskému králi Janu II. Portugalskému,[18] synovci Jindřicha Mořeplavce. Ten dal návrh posoudit třem svým poradcům, kteří ho odmítli jako neproveditelný.[23] Jan II. nechtěl Kolumba patrně podpořit také proto, že Portugalsko se v té době soustředilo na území Afriky; cesta do Asie by byla odklonem k nejistému cíli.[21]

Kolumbova mapa, cca z roku 1490, pocházející z dílny Bartoloměje a Kryštofa Kolumbových

Po neúspěchu v Portugalsku Kolumbus ještě v roce 1484 nebo v roce 1485 odcestoval do Španělska.[18][24] Tam se snažil proniknout na královský dvůr, kde v té době vládl Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská, aby mohl předložit svůj návrh na cestu do Asie západní cestou; to se mu nakonec povedlo někdy v roce 1486.[25] Pak musel čekat do roku 1488, než jeho projekt přezkoumá královská rada.[26] Zatím vyslal svého bratra Bartoloměje do Anglie, aby nabídl jeho návrh anglickému králi Jindřichu VII. Tudorovi; žádnou zprávu od něj ale nedostal.[24] Kolumbus byl od roku 1486 v královských službách španělských a v roce 1487 potkal Beatriz Enríquez de Harana, která se stala jeho družkou; nikdy se s ní však neoženil.[26] V roce 1488 mu porodila syna Fernanda.

V roce 1488 královská rada pro geografické záležitosti Kolumbův plán zamítla, nejspíše kvůli rozporu jeho výpočtů s všeobecně uznávanými poznatky.[26] Poté si Kolumbus zařídil, aby se o něm ve Španělsku jednalo znovu.[26] Mezitím psal Janu II. a znovu se snažil u něho získat peníze na cestu.[27] Téměř po třech letech čekání se na konci roku 1491 Kolumbus svěřil se svými problémy převoru Juanu Pérezovi s tím, že půjde hledat štěstí do Francie. Ten se obrátil přímo na královnu Isabelu, která slíbila, že po dobytí Granady Kolumbovi poskytne na výpravu prostředky. Granada do rukou Španělů padla 2. ledna 1492.[28]

Jednání mezi Kolumbem a královským dvorem nejprve ztroskotalo na Kolumbových požadavcích na odměnu, podle dvora přemrštěných. Žádal totiž, aby byl jmenován admirálem a místodržitelem všech objevených zemí, povýšen do šlechtického stavu a aby mu královský dvůr zajistil vysokou odměnu a privilegium na další objevné plavby. Díky Kolumbovým přátelům ale královský dvůr nabídku 17. dubna 1492 přijal.[28]

Výpravy[editovat | editovat zdroj]

Výpravy Kryštofa Kolumba

První výprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku První výprava Kryštofa Kolumba.

3. srpna 1492 vyplul Kolumbus se třemi karavelami z přístavu Palos de la Frontera blízko Huelvy.[29] Největší loď Santa Maria, které velel Juan de la Cosa, byla dlouhá 39,1 metrů, Pinta byla dlouhá 17,8 metrů a velel jí Martín Alonso Pinzón a Nina, které velel Vicente Yáñez Pinzón, měřila 17,1 metrů.[30] Flotila celkem čítala asi sto mužů.[31] Během celé plavby si Kolumbus psal lodní deník, který se zachoval v upravených opisech.[32][pozn 1]

Veliteli malé flotily, první transoceánské flotily, je skoro jedenačtyřicet roků a má bílé vlasy. Jen jedna odbojná kadeř připomíná jeho kštici v mládí. Je robustní, ne však tlustý, obličej je poznamenán větrem a solí jako obličej všech námořníků, je přísný, ale pohotový k náhlému oživení úsměvem. Usmívá se a modlí se jako horlivý katolík, jímž je.

– Cesare de Lollis, Život Kryštofa Kolumba, str. 76

Nejprve se Kolumbus vydal na Kanárské ostrovy.[29] První problém nastal tři dny po vyplutí, 6. srpna, kdy prasklo kormidlo Pinty. Proto ji poslal do opravy na ostrov Las Palmas, kdežto zbývající dvě lodě zastavily 12. srpna na ostrově La Gomera, kde se zdržely 10 dní. Když pak dorazily na Las Palmas, během sedmi dní byla Pinta opravena a 1. září flotila vyplula na Gomeru. 6. září pak opustila poslední známý přístav a vydala se na západ.[33]

Mapa první výpravy

Při plavbě se posádka občas domnívala, že v dáli vidí zemi. Když to dne 12. října o druhé hodině ranní ohlásil Rodrigo z Triany, ukázalo se, že tentokrát to opravdu zem je, a Rodrigo z Triany se tak stal prvním člověkem z flotily, který uviděl Nový svět. Kolumbus ale toto prvenství přiřkl sobě.[34]

Kolumbus v Novém světě

Ten den dopoledne se flotila vylodila na ostrově v dnešních Bahamách, který Kolumbus pojmenoval San Salvador. Na ostrově byli domorodci, ale protože se od nich nedověděl, kde se nachází zlato, vyplul na jiný ostrov. Po několika nezdařených[pozn 2] zastávkách připlul 28. října na Kubu.[35][pozn 3]

6. listopadu přistál Kolumbus na ostrově Haiti, který pojmenoval Hispaniola.[36] V noci z 24. na 25. prosince na břehu ostrova ztroskotala Santa Maria. Kolumbus byl přijat místním kasikem Guacanarim. Na místě nechal vystavět pevnost Navidad a zanechal tam 43 lidí jako posádku pevnosti.[37]

12. ledna 1493 flotila – teď už pouze o dvou lodích – naposledy přistála na Hispaniole a při této zastávce se poprvé setkala s nepřátelským chováním domorodců.[38] Kolumbus potom vyplul zpět do Španělska; s sebou vezl 10 Indiánů a vzorky různých věcí (např. bavlny nebo aloe), kterými chtěl dokázat bohatství objevených krajů.[39]

18. února doplul na ostrov Santa MariaAzorském souostroví.[40] Tam se loďstvo zdrželo, protože Portugalci zajali několik Kolumbových lidí a několik dní je nechtěli propustit. 5. března Kolumbus zakotvil v Cascais několik kilometrů západně od Lisabonu[pozn 4] a 13. března se vydal do Palosu, kde zakotvil o dva dny později.[41]

Přijetí ve Španělsku a přípravy na další cestu[editovat | editovat zdroj]

Vidím podle výsledku této cesty, že Bůh provedl zázračný důkaz o tom, co říkám, jak je možno poznat z tohoto mého spisu, a to zřejmými zázraky, které činil v průběhu mé plavby, nemluvě ani o těch, které učinil v můj vlastní prospěch, když jsem byl dlouhou dobu na dvoře Vašich Výsostí v nelibosti a v rozporu s tolika význačnými osobnostmi Vašeho dvora, které byly všechny proti mně, prohlašujíce můj plán za sen nebo podvod. A přece doufám v Boha, že dílo mnou vykonané bude největší slávou křesťanství a že se žádné jiné, tak významné, tak snadno neobjeví.

– Kryštof Kolumbus, Lodní deník, [42]

Ve Španělsku byl slavnostně přijat a zpráva o jeho plavbě se rychle šířila. Krátce po příjezdu odjel do Barcelony, kde v té době sídlil královský dvůr, a tam strávil skoro šest týdnů. Dostávalo se mu projevů náklonnosti od vysoce postavených osobností a mimo jiné zajistil povýšení svých bratrů Bartoloměje a Diega do šlechtického stavu.[42]

V té době se už začala plánovat druhá výprava,[42] oproti té první mnohem větší; během pěti měsíců bylo připraveno sedmnáct plavidel, na něž se chystalo nalodit přes tisíc mužů.[43] Mezi účastníky byli např. Alonso de Hojeda, Juan Ponce de León, Juan de la Cosa a Kolumbův bratr Diego. K úkolům mise patřilo obrátit domorodce Nového světa na křesťanství a založit nové osady a přístavy. Kolumbus zakázal účastníkům výpravy vést si s sebou vlastní zboží za účelem obchodu; vše řídil on jako místokrál.[43]

Druhá výprava[editovat | editovat zdroj]

Mapa druhé výpravy

Druhá expedice vyplula 25. září 1493 z Cádizu a vydala se ke Kanárským ostrovům. 13. října odtamtud vyrazila v jižnějším kurzu než při předchozí výpravě a 3. listopadu přistála u ostrova, který Kolumbus pojmenoval Dominika.[44][pozn 5] Protože na ostrově nebyl přístav, lodě se vydaly dále; další ostrovy Kolumbus pojmenoval Maria Galante a Guadeloupe.[45] Na Guadeloupe se poprvé přesvědčil o kanibalismu Karibů. Dále výprava doplula na ostrovy Montserrat, Redonda, Antigua a Saint Croix.[46] Poté se vydala přes dnešní Panenské ostrovy a Portoriko na Hispaniolu, kde 28. listopadu přistála na místě, kde rok předtím ztroskotala Santa Maria.[44]

Z původní pevnosti Navidad zbyly jen trosky. Když Kolumbus navštívil Guacanariho (kasika z první výpravy), dozvěděl se, že někteří lidé z pevnosti zahynuli kvůli nemoci a některé pobili poddaní sousedního kasika.[47] Poté se Kolumbus na severovýchodní části Hispanioly rozhodl vybudovat novou osadu, kterou nazval Isabela na počest kastilské královny. Mezitím sbíral informace o ostrově a snažil se nalézt naleziště zlata. Od dvou skupin, které vyslal do nitra ostrova, dostal zprávy o bohatých nalezištích tohoto kovu.[48] Kolumbus se proto rozhodl vyslat 12 lodí zpět do Španělska, aby podaly zprávu o dosavadním průběhu plavby a předvedly výsledky obchodní kořisti; z Hispanioly vypluly na počátku února 1494.[49]

Kolumbus se rozhodl prozkoumat další ostrovy; 24. dubna z Hispanioly vyplul se třemi karavelami, zatímco vedení nad Isabelou svěřil pětičlennému výboru, v jehož čele stál Kolumbův bratr Diego.[50] Jeho první zastávkou byla Kuba a o několik dní později se vydal na Jamajku. Žádné zlato tam ale nenašel a tak se 14. května vrátil zpět na Kubu.[51] Plavil se podél jejího jižního břehu, poté se vrátil, obeplul Jamajku a dále Hispaniolu podél jižního pobřeží, až 29. září 1494 dorazil do Isabely.[52]

Do Isabely mezitím doplul jeho bratr Bartoloměj, s kterým se přes sedm let neviděl, a Kryštof mu udělil titul guvernéra Indie.[53] V době Kolumbovy nepřítomnosti se zhoršily vztahy mezi Španěly a Indiány, z kterých si Španělé dělali otroky. Kolumbus chtěl potlačit vzpoury a tak nechal několik domorodců zavraždit a mnoho dalších poslal do Španělska jako otroky.[54] Na počátku roku 1495 proběhlo velké povstání Indiánů, které Kolumbus krvavě potlačil a obnovil tak autoritu Španělska na ostrově.[55]

Kolumbus přenechal Isabelu Bartolomějovi a v březnu 1496 odplul z Hispanioly; do Cádizu dorazil až 11. června. Tentokrát ho nečekalo bouřlivé přivítání – ve Španělsku v době jeho nepřítomnosti opadla počáteční euforie z jeho objevu a začala převládat skupina jeho protivníků. Lidé se navíc začali obávat nemoci pocházející z kolonií, která byla po několika letech nazvána syfilis.[55]

Třetí výprava[editovat | editovat zdroj]

Kolumbus před královnou od Emanuela Leutzeho z roku 1843

Na třetí výpravu poskytli Kolumbovi katoličtí králové osm karavel.[56] V lednu 1498 poslal dvě napřed a sám se šesti zbývajícími karavelami a dvěma sty muži na palubě vyplul 30. května 1498 z města Sanlúcar de Barrameda. Vydal se na Kanárské ostrovy, kde loďstvo rozdělil na dvě části: tři karavely měly plout k Hispaniole za Kolumbovým bratrem Bartolomějem, který tam mezitím založil Santo Domingo, a Kolumbus se třemi zbývajícími karavelami se rozhodl plout nejdříve na Kapverdy.[57] Z nich se pak vydal na jihozápad, pak směr ale stočil více na západ.

Mapa třetí výpravy

31. července objevilo Kolumbovo loďstvo ostrov, který Kolumbus pojmenoval Trinidad. Odtud posádka viděla první opravdovou pevninu, výběžek dnešní Venezuely. Kolumbus si nejdříve myslel, že jde o ostrov, 15. srpna si do deníku nicméně poznamenal, že už je přesvědčen, že je to pevnina. Když tam na začátku srpna přistál, bylo to nejspíše poprvé, co Španělé vstoupili na americkou pevninu.[58] Kolumbus se rozhodl doplout za svým bratrem (při cestě objevil ostrov Margarita) a 22. srpna 1498 vplul do přístavu Santo Domingo.[59]

Na Hispaniole mezitím Francisco Roldán, nejvyšší soudce v Isabele, zahájil vzpouru proti vládě Bartoloměje, ke které se přidalo mnoho osadníků.[60] Když tam Kolumbus přijel, chtěl se s Roldánem dohodnout a situaci uklidnit; Roldán po něm žádal ústupky,[pozn 6] které Kolumbus nakonec přijal.[61] Roldán začal rozšiřovat své pravomoci, např. jmenoval Kolumbovy úředníky a rozděloval půdu.[62] Také si u kastilských králů stěžoval na obchod s otroky, kterým se Kolumbus snažil nahradit slíbené zlato.[63] Proto 23. srpna 1500 v Santo Domingu přistály dvě karavely, které na palubě vezly mimo jiné Francisca de Bobadilla.[64][pozn 7]

Francisco de Bobadilla prohlašoval, že byl od kastilských králů pověřen úřadem dočasného soudce a guvernéra. Zatkl všechny tři bratry Kolumby přítomné na ostrově (Kryštofa, Diega a Bartoloměje) a nechal je poslat do Španělska, kam připluli na konci listopadu.[64] Královští manželé je propustili a pozvali Kolumba do Granady, kde zrovna sídlili. Tam prohlásili, že s Bobadillovou tvrdostí nemají nic společného.[65]

Čtvrtá výprava[editovat | editovat zdroj]

Kryštof Kolumbus předvídá zatmění Měsíce
Mapa čtvrté výpravy

Královský dvůr Kolumbovi financoval i čtvrtou výpravu pod podmínkou, že nepřistane na Hispaniole.[66][pozn 8] Kolumbus vyplul 9. května 1502 opět z Cádizu se čtyřmi karavelami a téměř 140 muži, mezi nimiž byl i jeho bratr Bartoloměj a syn Fernando.[67] Nejdříve se vydal do ArcilyMaroku, poté na Kanárské ostrovy a odtud do Nového světa, kam doplul 15. června. Tentokrát bylo jeho cílem prozkoumat pevninu, na kterou narazil při třetí cestě, a chtěl najít úžinu, kudy by proplul dál na západ.[66] Kolumbus doplul k jižnímu cípu Kuby a odtud se vydal jihozápadním směrem, až doplul k pobřeží Hondurasu. Tam se setkal s muži plujícími ve velké kánoi, kteří Kolumbovi připadali inteligentnější než domorodci, které viděl do té doby.[68]

Odtud Kolumbus vyrazil jižním směrem, v září přistál v Kostarice a pak plul stále jižně k Panamě. Množství zlata, které získával od domorodců, jež cestou potkával, bylo větší než na ostrovech. Na území dnešní panamské provincie Veraguas se snažil založit kolonii, ale kvůli agresivitě místních obyvatel se mu to nepodařilo.[69]

23. června 1503 doplul Kolumbus už jen se dvěma loďmi (dvě zbývající do té doby ztratil) na Jamajku. Lodě byly v tak katastrofálním stavu, že s nimi nebylo možné odplout. Diego Méndez, jeden ze členů Kolumbovy posádky, se rozhodl na kánoi doplavit na Hispaniolu a nechat pro zbytek posádky poslat novou loď.[69] Záchrana pro Kolumba přijela až v červnu 1504; mezitím se mnoho lidí proti němu vzbouřilo a Indiáni se po osmi měsících rozhodli, že se o Španěly starat již nebudou. Kolumbus si jejich loajalitu opět získal tím, že předpověděl zatmění Měsíce.[70] 13. srpna dorazil do přístavu Santo Domingo a v listopadu 1504 se vrátil ze své poslední výpravy zpět do Španělska.[71]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Kolumbův náhrobek v Katedrále Panny Marie v Seville; tumbu nesou králové Kastilie, Leónu, Aragonie a Navarry.[72]

Po návratu z poslední výpravy se Kolumbus usadil v Seville, kde se snažil zajistit svým synům bohatství, tituly a pocty, které mu byly slíbeny. Po smrti jeho ochránkyně Isabely Kastilské (26. listopadu 1504) se mu to ale moc nedařilo. Pro jeho dědice byl uznán pouze titul admirál; tituly místokrál a guvernér Západní Indie byly potvrzeny jen jemu.[73]

Kolumbus se později usadil ve Valladolidu, kde zemřel 20. května 1506 ve věku 54 let. Jeho ostatky byly uchovány nejdříve ve Valladolidu a poté od dubna 1509 v klášteře de las Cuevas v Seville. Roku 1542 byly převezeny do katedrály v Santo Domingu a v roce 1795, když Hispaniolu obsadili Francouzi, byly přemístěny do Havany na Kubě. Když Kuba získala nezávislost na Španělsku v důsledku Španělsko-americké války v roce 1898, byly Kolumbovy ostatky v roce 1892, ke čtyřstému výročí jeho objevu, převezeny zpět do Sevilly.[74] Někteří lidé tvrdí, že kvůli náhodné záměně zůstaly v Santo Domingu, ale moderní testy DNA naznačují, že kosti v Seville jsou opravdu Kolumbovy; je ale možné, že některé se nacházejí i jinde.[75][76]

Kolumbův syn a hlavní dědic Diego, který zdědil titul admirála, zemřel v roce 1526. Jeho vnuk, také Diego, zemřel v roce 1578 a tím vymřelo Kolumbovo mužské legitimní potomstvo.[74]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

V roce 1499 se Alonso de Hojeda spolu s Juanem de la Cosa a Amerigem Vespuccim vypravili na samostatnou výpravu do Ameriky a připluli do dnešního Surinamu, odkud pluli severně podél pobřeží Guyany a Venezuely. Ve stejný rok se k Americe vypravil i Vicente Yáñez Pinzón, který se vydal podél pobřeží jižně a doplul k ústí řeky Amazonky. V roce 1500 doplul k pobřeží Brazílie portugalský mořeplavec Pedro Álvares Cabral a přiřkl ji Portugalsku.[77] Vespucci byl jedním z hlavních zastánců teorie, že Kolumbus ve skutečnosti objevil nový kontinent, a německý kartograf Martin Waldseemüller na své mapě světa označil nový kontinent (identifikována byla pouze jižní část) slovem „America“.[78] V roce 1538 nazval Gerhard Mercator Amerikou celý kontinent.[79]

Kolumbův objev znamenal počátek španělské conquisty Ameriky[80] a celkově kolonizace Jižní a Severní Ameriky Španělskem, Portugalskem, Nizozemskem, Francií a Velkou Británií. Rok 1492 je někdy považován za symbolický počátek novověku.[81]

Památka[editovat | editovat zdroj]

Poštovní známka ke čtyřstému výročí Kolumbovy plavby

Několik geografických útvarů ve Spojených státech nese po Kolumbovi jméno Columbus nebo Columbia, mezi nimi např. hlavní město Ohia[82] a hlavní město Spojených států.[83] Mimo USA nese Kolumbovo jméno např. stát Kolumbie.[84] V mnoha zemích Ameriky a ve Španělsku se každoročně 12. října (nebo druhé pondělí v říjnu) slaví Kolumbův den.

Současná měna Kostarikycolón – převzala svůj název ze španělské formy mořeplavcova příjmení. Druhé nejvýznamnější město Panamy se též nazývá Colón.

V roce 1893 proběhla v Chicagu Kolumbova světová výstava na oslavu 400. výročí Kolumbova připlutí do Ameriky v roce 1492. Expo během šesti měsíců trvání navštívilo více než 27 milionu lidí.[85] Pošta Spojených států se do oslav zapojila vydáním 16 typů poštovních známek pod názvem Columbian Issue, na kterých byl zobrazen Kolumbus, královna Izabela a další. Během Expa se prodalo přes 2 miliardy těchto známek za celkem 40 milionů amerických dolarů.[86]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznamy lodního deníku jsou dostupné např. na konci knihy Život Kryštofa Kolumba (viz kapitola Literatura).
  2. Kolumbovým hlavním cílem bylo najít zlato. Domorodci měli zlata málo a když se jich na ně Kolumbus ptal, ukázali mu nějakým směrem. Kolumbus žil v domnění, že mu ukazují směr, kterým leží Japonsko, kam se chtěl dostat, i když mu domorodci pravděpodobně nerozuměli. V domněnce ho podporovala i jména, kterými domorodci ostrovy nazývali; některá se podobala výrazu „Cipango“ – tak se Japonsko nazývalo.
  3. Kolumbus se domníval, že Kuba je ve skutečnosti pevnina, a toto přesvědčení mu zůstalo až do smrti. Při druhé výpravě nechal dokonce v červnu 1494 odpřisáhnout členy posádky, že má pravdu.
  4. V Lisabonu Kolumba kvůli vyřizování formalit na palubě navštívil Bartolomeo Diaz. Kolumbus napsal dopis Janu II., který ho poté pozval k sobě k audienci. Kolumbus pozvání přijal a vyprávěl mu o svých objevech.
  5. Španělský název Dominica (neděle) dostal ostrov proto, že byl objeven v neděli.
  6. Roldán si žádal např. dvě lodě, kterými by mohl odplout do Španělska s některými svými lidmi a otroky nebo vyplacení žoldu, který byl po dobu vzpoury jeho lidem zadržen.
  7. Protože Kolumbus předtím poslal královskému dvoru stížnost na Roldána, nejprve si myslel, že Bobadilla jde zatknout jeho.
  8. Kolumbus se na začátku své cesty přece jen pokusil na Hispaniole zakotvit, mimo jiné protože očekával silnou bouři. Guvernér Ovando mu to ale nedovolil; v té době odtud do Španělska odplouvalo 28 lodí, na kterých byli mimo jiné i Kolumbovi nepřátelé Francisco de Bobadilla a Francisco Roldán. Bouře nakonec propukla a většinu těchto lodí zničila.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christopher Columbus na anglické Wikipedii.

  1. a b Christopher Columbus [online]. Encyclopædia Britannica, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Parks Canada — L'Anse aux Meadows National Historic Site of Canada [online]. Pc.gc.ca, 2009-04-24, [cit. 2009-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HERBST, Philip. The Color of Words: An Encyclopaedic Dictionary of Ethnic Bias in the United States [online]. Intercultural Press Inc, 1997-12-31. Dostupné online. ISBN 978-1-877864-97-1. (anglicky) 
  4. Govan, F. Christopher Columbus writings prove he was Spanish, claims study. The Daily Telegraph [online]. 2009-10-14. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. da Silva, M. L., da Silva, S. J. Christopher Columbus was Portuguese!. [s.l.] : Express Printing. ISBN 9781607028246. (anglicky) 
  6. Christopher Colombowicz: America's discoverer Polish not Portuguese, claim historians. Daily Mail [online]. 2010-11-29. Dostupné online.  (anglicky) 
  7. JANÁČEK, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. Praha : Panorama, 1992. 322 s. Dále jen: Janáček 1992. ISBN 80-7038-213-9. S. 116.  
  8. a b DE LOLLIS, Cesare. Život Kryštofa Kolumba. Praha : Melantrich, 1992. 295 s. Dále jen: de Lollis 1992. ISBN 80-7023-123-8. S. 13.  
  9. "Three Sources of Textual Evidence of Columbus, Crypto Jew." Tbspr.org.
  10. Wiesenthal, Simon. Sails of Hope: The Secret Mission of Christopher Columbus. Macmillan, 1973.
  11. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/krystof-kolumbus-byl-zid--1144133
  12. de Lollis 1992, str. 28
  13. Janáček 1992, str. 117
  14. de Lollis 1992, str. 17
  15. a b c Janáček 1992, str. 118–121
  16. de Lollis 1992, str. 25
  17. a b c de Lollis 1992, str. 30–31
  18. a b c Janáček 1992, str. 122–124
  19. de Lollis 1992, str. 36
  20. a b de Lollis 1992, str. 32–33
  21. a b de Lollis 1992, str. 49–50
  22. a b c de Lollis 1992, str. 39–40
  23. de Lollis 1992, str. 48
  24. a b de Lollis 1992, str. 51–52
  25. de Lollis 1992, str. 58
  26. a b c d Janáček 1992, str. 129–131
  27. de Lollis 1992, str. 60
  28. a b Janáček 1992, str. 133–135
  29. a b de Lollis 1992, str. 76–77
  30. de Lollis 1992, str. 71
  31. de Lollis 1992, str. 79
  32. Janáček 1992, str. 142
  33. de Lollis 1992, str. 80–82
  34. de Lollis 1992, str. 88
  35. de Lollis 1992, str. 91–92
  36. de Lollis 1992, str. 97
  37. de Lollis 1992, str. 101–102
  38. de Lollis 1992, str. 106
  39. de Lollis 1992, str. 109
  40. de Lollis 1992, str. 116
  41. de Lollis 1992, str. 118–119
  42. a b c Janáček 1992, str. 163–164
  43. a b Janáček 1992, str. 169–171
  44. a b Janáček 1992, str. 175–176
  45. de Lollis 1992, str. 130
  46. de Lollis 1992, str. 132
  47. de Lollis 1992, str. 136
  48. de Lollis 1992, str. 139–140
  49. Janáček 1992, str. 179
  50. Janáček 1992, str. 183
  51. de Lollis 1992, str. 149
  52. de Lollis 1992, str. 154–155
  53. Janáček 1992, str. 186
  54. de Lollis 1992, str. 158–160
  55. a b Janáček 1992, str. 188–190
  56. de Lollis 1992, str. 170
  57. de Lollis 1992, str. 172
  58. de Lollis 1992, str. 173–174
  59. de Lollis 1992, str. 178
  60. de Lollis 1992, str. 181
  61. de Lollis 1992, str. 184–185
  62. de Lollis 1992, str. 188
  63. de Lollis 1992, str. 190
  64. a b de Lollis 1992, str. 192–194
  65. de Lollis 1992, str. 197
  66. a b de Lollis 1992, str. 202–204
  67. de Lollis 1992, str. 212
  68. de Lollis 1992, str. 205
  69. a b de Lollis 1992, str. 217–219
  70. de Lollis 1992, str. 223
  71. de Lollis 1992, str. 225
  72. Tomba de Colón [online]. Columbus Monuments Pages, 2002-03-12, [cit. 2011-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. de Lollis 1992, str. 226–227 a 230–231
  74. a b de Lollis 1992, str. 233
  75. Lorenzi, R. DNA Suggests Columbus Remains in Spain. Discovery Channel [online]. 2004-10-06. Dostupné online.  (anglicky) 
  76. DNA verifies Columbus’ remains in Spain. MSNBC [online]. Rev. 2006-05-19. Dostupné online.  (anglicky) 
  77. Janáček 1992, str. 211–213
  78. BOROVIČKA, Michael. Ameriga Vespucciho - (Ne)zasloužená sláva. Lidé a Země. září 2006. Dostupné online. ISSN 0024-2896.  
  79. Janáček 1992, str. 218
  80. Bolton, H. E., Marshall, T. M. The Colonization of North America 1492 to 1783. [s.l.] : Kessinger Publishing, 2005. Dostupné online. ISBN 1458868648. S. 13. (anglicky) 
  81. Ploetz, J. P. Epitome of Ancient, Mediaeval and Modern History. [s.l.] : Forgotten Books. Dostupné online. ISBN 1173587152. S. 1. (anglicky) 
  82. Columbus [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. Washington [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. Columbia [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. Bolotin, N., Laing, Ch. The World's Columbian Exposition: the Chicago World's Fair of 1893. [s.l.] : University of Illinois Press, 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  86. John Wanamaker [online]. United States Postal Service, 2005-03, [cit. 2011-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Christopher Columbus ve Wikimedia Commons