Simon Wiesenthal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wiesenthal v roce 1982

Simon Wiesenthal, KBE (31. prosince 1908 Bučač20. září 2005 Vídeň) byl židovský aktivista v Rakousku, který zasvětil velkou část života vyhledávání uprchlých nacistických válečných zločinců a pachatelů holocaustu. Proto byl často označován za lovce nacistů, i když toto označení sám odmítal. Za svůj židovský původ byl za druhé světové války nacisty pronásledován a přežil pobyt v několika německých koncentračních táborech.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Simon Wiesenthal se narodil v roce 1908 v městě Bučač nedaleko Lvova v oblasti, která tehdy patřila do rakouské Haliče, v meziválečných letech k Polsku, po válce Sovětskému svazu a nyní náleží Ukrajině. V roce 1932 vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve Lvově pracoval jako architekt až do druhé světové války, kdy východní část Polska napadl Sovětský svaz.

Jako výsledek Ribbentrop-Molotovova paktu byl Lvov a zbytek západní Ukrajiny 17. září 1939 anektován SSSR a sovětské orgány začaly zatýkat, popravovat a deportovat inteligenci do vnitrozemí SSSR (zejména na Sibiř a do Kazachstánu). Wiesenthalův otčím byl sovětskou tajnou policií NKVD zatčen a pravděpodobně zemřel ve vězení, bratr byl zastřelen. Simon Wiesenthal musel skončit s architekturou a pracoval jako mechanik. Před deportací na Sibiř se spolu s manželkou zachránil tím, že podplatil komisaře NKVD.

Po převzetí kontroly nad Haličí Němci v červnu 1941 byl Wiesenthal načas internován v koncentračním táboře Janowska, blízko Lvova, odkud byl přesunut o několik měsíců později do tábora zabývajícího se opravářskými pracemi na Ostbahn (OAW) ve Lvově. Zde pracoval jako technik. Podařilo se mu utéct v roce 1943, těsně před tím, než nacisté začali s masovým vyhlazováním.

V červnu 1944 byl opět zatčen a převezen do tábora. Dne 13. června 1944 se pokusil spáchat sebevraždu podřezáním žil.[1] Přežil spolu s malou skupinkou spoluvězňů, protože posádka tábora věděla, že když nebudou mít vůbec žádné vězně, budou muset jít bojovat na frontu.

Osvobození se dočkal dne 5. května 1945 v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. Po válce se nevrátil k architektuře, ale začal shromažďovat svědectví a důkazy o nacistických zločinech během války. Pracoval pro OSS (předchůdce CIA), kontrarozvědku americké armády (CIC) a působil i jako předseda židovského ústředního výboru v americké okupační zóně Rakouska. Jím shromážděné důkazy byly použity v americké zóně při soudních jednáních.

V roce 1947 založil v Linci v Rakousku Židovské dokumentační středisko. Mezi své úspěchy řadí i podíl na vypátrání Adolfa Eichmanna v Argentině v květnu roku 1960. Bývalý šéf Mosadu Isser Harel však jeho podíl odmítá a informace, které Wiesenthal poskytoval, označil, stejně jako je jeho informace v pátrání po Mengelem, za bezcenné až zavádějící a negativní hodnoty.

Dostal titul rytíře, komandéra.[2][3]

Památka[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2010 byla na jeho počest vydána v Izraeli poštovní známka o nominální hodnotě 5 šekelů.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cyla Wiesenthal. The Telegraph [online]. 2003-11-13. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. "Obituaries - Simon Wiesenthal" The Times 21 September, 2005
  3. Schachter, Jonathan: "Isser Harel Takes On Nazi-Hunter. Wiesenthal 'Had No Role' In Eichmann Kidnapping." The Jerusalem Post 7 May 1991
  4. Simon Wiesenthal – Israel Austria joint Issue [online]. Israel Philatelic Federation, [cit. 2013-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]