Internace
Internace označuje nucený pobyt, nedobrovolnou přítomnost jedné či více osob na určitém místě nebo na nějakém omezeném prostoru zpravidla z nějakých politických, náboženských, etnických či jiných společenských příčin.
Internace bývají používány v dobách prudkých společenských zvratů a konfliktů jako jsou například války, povstání, okupace apod.[zdroj?] Internace bývají v praxi prováděny do různých internačních zařízení respektive internačních táborů různých typů (zajatecký tábor, koncentrační tábor, imigrační komplex, klasická věznice, odlehlý ostrov, sportovní stadion, městské ghetto apod.).
Internaci často předchází nějaká forma deportace, vysídlení či jiná forma nedobrovolného transportu.[zdroj?] Internováni však mohou být i nežádoucí imigranti popřípadě další nežádoucí osoby na území nějakého státu.
V mezinárodním právu [editovat]
V mezinárodním právu je internací nazýván stav, kdy v době války mezi dvěma státy dojde k omezení svobodného pohybu (spojené popřípadě s omezením dalších osobních svobod) u civilních státních příslušníků pocházejících z protivníkova státu. Z historie je dobře známo kupříkladu omezení pohybu osob japonské národnosti po území USA v době druhé světové války (viz Americké internační tábory pro Japonce), tedy z doby, kdy byly oba státy ve válečném stavu (jednalo se tehdy i o zvláštní internaci, jež – údajně z bezpečnostních důvodů – zahrnovala i řádné státní příslušníky Spojených států amerických).
Vybrané příklady internací [editovat]
- internace Karla Havlíčka Borovského v Brixenu
- internace válečných zajatců v zajateckých táborech během první i druhé světové války
- internace Židů za druhé světové války v městských ghettech (např. Terezín, Varšava, Lodž) či v koncentračních táborech (tzv. holokaust)
- internace[zdroj?] osob označovaných jako teroristé na americké vojenské základně Guantánamo v kubánské Zátoce Guantanamo
