Terezín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Litoměřicku. Další významy jsou uvedeny v článku Terezín (rozcestník).
Terezín
Posádkový kostel Vzkříšení Páně v Terezíně, průhled přes náměstí z Havlíčkovy ulice

Posádkový kostel Vzkříšení Páně v Terezíně, průhled přes náměstí z Havlíčkovy ulice

znak obce Terezínvlajka obce Terezínznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0423 565717
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Litoměřice (CZ0423)
obec s rozšířenou působností: Litoměřice
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 13,52 km²
počet obyvatel: 2 941 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 150 m
PSČ: 411 55
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa městského úřadu: Městský úřad Terezín
Náměstí ČSA 179
411 55 Terezín
starosta / starostka: Daniel Trapini
Oficiální web: http://www.terezin.cz
E-mail: podatelna@terezin.cz
Terezín na mapě
Terezín
Red pog.png
Terezín
Zdroje k infoboxu a částem obce

Terezín (německy Theresienstadt) je malé pevnostní město nacházející se v okresu Litoměřice, kraj Ústecký, pouze 2 km jihovýchodně od Litoměřic, při řece Ohři nedaleko jejího soutoku s Labem. Město leží na obou stranách řeky, které je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Terezínem též před stavbou dálnice D8 procházela státní silnice 8, která byla zároveň mezinárodní silnicí E 55 na trase Praha – Drážďany (dnes silnice II/608). Součástí Terezína jsou také tři sousední vesnice: České Kopisty, Nové Kopisty a Počaply.

Počátkem roku 2012 zde žilo 2 989 obyvatel, v roce 2007 jich bylo 3 018.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Plán z roku 1790
Plán hlavní pevnosti z roku 1869

Pevnost[editovat | editovat zdroj]

Pevnost byla založena roku 1780 Josefem II. Roku 1782 byla prohlášena svobodným královským městem. Jméno městu císař udělil na počest své matky císařovny Marie Terezie (kdežto sesterskou pevnost Ples ve východních Čechách pak přejmenovali na Josefov až po jeho smrti). V roce 1790 byla pevnost schopna obrany. Účelem pevnosti bylo chránit přístupové cesty, kterými během prusko-rakouských válek v 18. století postupovala nepřátelská vojska. Pevnost byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění podle návrhů pevnostní školy ve francouzském Meziéres a představuje ve světovém měřítku špičkový pevnostní systém. Své obranné vojenské poslání však nikdy aktivně nemusela splnit, její existence k odstrašení pruského útočníka postačila (zato se později mnohokrát osvědčila coby výborný žalář). Na stavbě vlastní pevnosti pracovalo přibližně 15 tisíc lidí při roční spotřebě kolem 20 miliónů cihel. Kvůli stavbě pevnosti byl přeložen tok řeky Ohře do umělého říčního koryta o několik set metrů dále směrem na západ (původní tok řeky procházel před Malou pevností – dodnes je v mapách veden jako Stará Ohře / Alte Eger Fluss). Posádku pevnosti mělo v době války tvořit asi 11 tisíc mužů. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu Nové Ohře a Malé pevnosti na pravém břehu Staré Ohře.

Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, protáhlého ve směrech od severu k jihu, ze všech nároží vybíhají pětiboké bastiony. Celková délka pevnostního valu, silného přibližně 30 m, činí 3770 metrů. Další prvky opevnění byly umístěny v příkopech před hlavní obrannou linií. Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku, doplněného o dva polobastiony a dva pětiboké bastiony. Opevnění Terezína obsahovalo celkem 55 hradebních článků a v nich 136 podzemních prostor vzájemně spojených systémem podzemních chodeb dosahujícího celkové délky 29 kilometrů. Do pevnosti vedly čtyři brány posazené vždy mezi dvěma bastiony: Litoměřická, Pražská, Horní a Dolní. Uvnitř hlavní pevnosti se nachází pevnostní město s pravidelným půdorysem s ulicemi křížícími se v pravém úhlu. Vojenské budovy byly budovány jako odolné proti dělostřeleckému bombardování, jejich zdi a klenby jsou velmi silné. Jedná se o významnou stavební a technickou památku. Spolu se „sesterskou“ pevností Josefov se jedná o velmi zajímavý doklad pevnostního stavitelství z konce 18. století.

Od povodně 2002 je systém opevnění Hlavní pevnosti průběžně rehabilitován. Nejprve byly vyčištěny příkopy a zprovozněn vodotechnický systém, následovalo mýcení náletové zeleně. V současnosti je většina systému opevnění volně přístupná a láká k procházkám. Dlouhodobou činností Klubu Vojenské Historie – Pevnost Terezín (KVH-PT)[1] je kultivován a udržován úsek kolem Ravelinu č. XVIII v západní části opevnění Hlavní pevnosti. Již řadu let můžou návštěvníci poznávat opevnění včetně podzemních minových chodeb v rámci prohlídek s odborným výkladem členů jmenovaného sdružení.

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa (mnohdy se nesprávně uvádí, že zde byl zřízen koncentrační tábor). Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádraží Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Hlavní pevnosti. V době 2. světové války pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo přímo do likvidačních táborů smrti Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších, umístěných v Polsku a na dalších okupovaných územích východní Evropy. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také národní kulturní památkou.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Město dnes již armádě neslouží. Všechna trojí velká kasárna i bývalou vojenskou nemocnici dnes využívají noví majitelé. V Magdeburských kasárnách - ve východním traktu těchto kasáren a koníren "U koňské hlavy" (název podle domovního znamení nad vchodem) sídlí dva centrální depozitáře pražských muzeí: historických sbírek a archivu pražského Národního muzea, a v západním traktu depozitář a expozice Židovského muzea v Praze. V bývalých Hamburských kasárnách sídlí také depozitáře Národního muzea a jeho restaurátorské dílny.Mezi oběma objekty jsou situována bývalá Hannoverská kasárna.

Odchod Armády České republiky počátkem 90. let 20. století život města velmi poznamenal. Celé město i s okolím pak bylo těžce poškozeno povodněmi na dolním Labi v roce 2002.[2] Existenci v 90. letech ukončila i místní konzervárna; její provoz byl přemístěn do nedalekých Lovosic, a následně zprivatizován byl i někdejší Státní veterinární ústav Terezín. Značných změn doznal v důsledku ekonomické transformace i někdejší státní podnik Zelenina Terezín, který až do počátku 90. let sídlil v rozsáhlém areálu mezi Terezínem a Bohušovicemi nad Ohří. Ve městě nadále sídlí podnik Povodí Ohře. Pro Domov důchodců hlavního města Prahy byla zadaptována budova na náměstí. Bývalý farmaceutický státní podnik Bioveta Terezín byl transformován na společnost Dyntec.

Díky nově otevřenému úseku dálnice D8 v úseku Doksany-Lovosice v roce 1998 došlo i k velmi výraznému poklesu tranzitní dopravy, která až do té doby probíhala přímo městem po bývalé státní silnici 8 a mezinárodní silnici E 55 (nyní silnice 608) na trase Praha-Lovosice-Teplice-Drážďany.

Osada Kréta[editovat | editovat zdroj]

Na glacisech západní části vnějšího obranného valu Hlavní pevnosti či těsně pod ním stojí čtvrť převážně rodinných domů – tzv. Kréta. Dále je zde místní Základní škola Terezín, místní fotbalové hřiště, autokemp, vodárna a areál bývalé Vojenské nemocnice Terezín. Jmenované objekty stojí na valu hradby, tzv. glacisu.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Terezíně.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.pevnost-terezin.cz
  2. http://www.holocaust.cz/cz2/news/2002/floods/terezin1
  3. http://zmj.cz/cs/jak-to-zacalo Závodu míru juniorů – Jak to začalo
  4. http://tma-divadlo.sweb.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]