Běla Kolářová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skupina Křižovatka
(zal. 1963)

Běla Kolářová (24. března 1923 v Terezíně12. dubna 2010 v Praze) byla česká fotografka a výtvarná umělkyně. Jako žena Jiřího Koláře zůstala pro veřejnost v jeho stínu, tvořila mu také zázemí po celou dobu jejich společného života[1], Jiří a Běla Kolářovi ale dlouhá léta spolupracovali, vytvářeli i společná díla.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1941 ukončila studium na obchodní škole a nastoupila v Knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy (pozdější Dílo). Po jeho zavření nacisty v roce 1943 odešla pracovat do Baťových závodů ve Zlíně, čímž se vyhnula totálnímu nasazení. Tam se v roce 1944 setkala s Jiřím Kolářem, který do Zlína přijel sestavovat poválečný ediční program družstva Dílo. V roce 1949 se vzali. V letech 195253 byl Jiří Kolář zatčen.

V Roce 1956 onemocněla tuberkulózou, pobývala po sanatoriích a odešla ze zaměstnání. Začala se věnovat fotografii, na zdravotních procházkách po vršovické, žižkovské a vinohradské periferii. Začátkem 60. let přešla i na jiné formy umění – přímou práci s fotografickým papírem, lepené koláže a asambláže.

Poprvé vystavovala 1962 v pražském Mánesu, pak 1964 se skupinou Křižovatka, kterou spoluzaložila (1963). První samostatnou výstavu měla v roce 1966 v Galerii na Karlově náměstí.

Po normalizaci nesměli Kolářovi vystavovat, ani publikovat. V roce 1977 podepsal Jiří Kolář Chartu 77. V roce 1979 Kolářovi odjeli na roční studijní pobyt do západního Berlína, ale nebylo jim povoleno se vrátit, usadili se tedy v Paříži, Jiří Kolář byl odsouzen za nedovolené opuštění Československa. Běla Kolářová se v roce 1981 vrátila do Prahy vyřizovat záležitosti spojené s propadnutím jeho majetku, ale úřady jí až do roku 1985 nepovolily odjet za manželem.

Po listopadu 1989 Kolářovi začali navštěvovat Prahu a v roce 1999 se definitivně vrátili.

Jiří a Běla Kolářovi také sbírali díla svých přátel. Ještě rok předtím než Kolář zemřel, pořádali v roce 2001 ve Veletržním paláci výstavu Kolář-Sběratel. Tuto kolekci[3], spolu s některými vlastními díly v roce 2002 věnovali pražskému Museu Kampa, které založili manželé Jan a Meda Mládkovi.

Běla Kolářová také vystavovala v roce 2004 v Museu Amose Andersona v Helsinkách a o něco později v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově, jako předtím i její muž (1997 a 2000) a začátkem roku 2006 ve Veletržním paláci.[4]

Její díla, fotografie a asambláže, jsou také ve sbírkách Národní galerie v Praze, Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris, Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového musea Praze, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Muzea umění Olomouc, Východočeské galerie v Pardubicích a dalších.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Eva Bobůrková: Život ve stínu slavného muže, Český a slovenský svět, 2006
  2. Jiří Machalický: Portrét Běly Kolářové u příležitosti výstavy Fotografie a asambláže, Galerie Montanelli, říjen 2004
  3. Sbírka Jiřího a Běly Kolářových, Museum Kampa, sbírka moderního středoevropského umění
  4. Běla Kolářová, Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění, leden – duben 2006