Pavla Mautnerová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavla Mautnerová
Rodné jménoPavla Brüllová
Narození17. září 1919
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí2001 (ve věku 81–82 let)
Haifa
IzraelIzrael Izrael
Povolánímalířka
Manžel(ka)Arnošt Viktor Mautner
Partner(ka)Robert Piesen
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pavla Mautnerová (17. září 1919 Brno[1] – 2001 Haifa, Izrael) byla česká malířka, partnerka Roberta Piesena.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pavla Mautnerová, rodným jménem Brüllová, se narodila v rodině Emila Brülla (1889–1942) a Pavly, rozené Mazurkové, v Brně, kde žili v Divadelní ulici. Otec židovského původu byl deportován v roce 1942 do Terezína a v témže roce zahynul na cestě do koncentračního tábora. Díky tomu, že matka byla evangelička a dceru tak také zapsala, podařilo se jim válku přežít. Pavla po absolvování reálného gymnázia v Brně roku 1939 odešla do Prahy, kde se zprvu živila jako úřednice, v pozdějších letech se snažila živit ruční výrobou hraček. Krátce po skončení války se 24. listopadu 1945 provdala za Arnošta Viktora Mautnera (* 1924 v Budapešti), který také pocházel z židovské rodiny, avšak později byl pokřtěn a zapsán jako římský katolík. Již následující rok zažádala o vydání cestovního pasu pro cestu do Itálie, ale zda skutečně vycestovala, není jisté. Její manželství podle všeho nemělo dlouhého trvání, neboť již v roce 1948 se do bytu ve Veletržní ulici 29, který předtím obývala s manželem, nastěhoval nový partner malíř Robert Piesen, jenž se do Prahy také přistěhoval z Brna a s nímž začala na dlouhou dobu tvořit pár.[2]

Od konce 50. let se intenzivně věnovala malířství. Spolu se svým partnerem Robertem Piesenem byla členkou připravované skupiny Konfrontace.[3] K jejich blízkým přátelům patřil Aleš Veselý, který bydlel ve stejném domě v Holešovicích, kde měli od roku 1948 byt a ateliér, dále Mikuláš Medek, Richard Fremund či Jitka Kolínská ze skupiny Máj 57. Od roku 1963 Pavla Mautnerová vystavovala rovněž se skupinou Křižovatka.[4] Kromě Prahy trávil pár také několik týdnů v roce pobytem v Jeseníkách v Rejvízu.

Roku 1965 odjela s Robertem Piesenem do Curychu, kde připravoval výstavu. Do Československa se už nevrátili a zprvu žili ve Vídni, poté střídavě ve Vídni a Ein Hodu v Izraeli. V umělecké kolonii Ein Hod žila Mautnerová s Piesenem v malém kamenném domku, který jim sloužil zároveň jako ateliér. Ve Vídni pobývali ve vlastním bytě v domě, jehož polovinu Mautnerová zdědila, ale nakonec kvůli nutným opravám při nedostatku financí prodala.

V 90. letech žila a tvořila v Haifě. Její díla jsou ceněna na aukčním trhu. Roku 2013 se její dílo Bez názvu z 60. let vydražilo v Praze za 5 539 dolarů[5] Svatá krajina za 4 157 dolarů.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Obrazy Pavly Mautnerové jsou obvykle formálně řazeny k informelu, ale její osobitý abstraktní projev, který zahrnuje náhodně vznikající struktury i vyváženou barevnost, má meditativní charakter.[7] Odráží vliv Roberta Piesena i její vztah k umění Orientu, Byzanci a tajemství středověkých katedrál. Stejně jako Piesen využívala vnitřní bohatost a poetiku proměnlivé struktury rychle schnoucí barevné hmoty a s oblibou pracovala s hlubokými tóny barev, jež obohacovala zlacením. Její složité a několikavrstevné kompozice užívají lakovou techniku, jaká hrála významnou roli ve starém čínském umění.[8]

Na její spiritualitě se projevila tragika osobní perzekuce za druhé světové války. Proces osvobozování z paralyzující atmosféry strachu a úzkosti dal vzniknout cyklu obrazů, vyzařujících vnitřní sílu, hloubku a klid kontemplace.[9] Názvy jejích obrazů souvisejí s křesťanskými symboly (Sakrální objekty, Triptychy a Veroničiny roušky).[10] a jejich tvar někdy připomíná malé domácí gotické oltáříky.

Na pozdní dílo Pavly Mautnerové, které svou barevnou intenzitou připomíná staré ikony (Bez názvu, 1961),[11] měla rozhodující vliv česká gotika. Nelomené zářivé barvy purpurové červeně a nebeské modři uvádějí do duchovního světa raného středověku, ale svou abstraktní formou se jednoznačně řadí k umění druhé půle 20. století.[8]

V Izraeli si její projev i nadále uchoval abstraktní meditativní podobu, obohacenou metodou koláže o konkrétní prvky (Hommage a Botticelli, M. Grünwald).[12] Přestože v bývalém Československu bylo možné chápat náboženskou symboliku jako protest, Mautnerová se novozákonním tématům věnovala i v emigraci a její dílo tak vyjadřuje bytostný zájem o lidské utrpení i akt milosrdenství.[13] Zájem o světlo a jeho symbolický význam nalezl zvláštní rozvinutí v práci se sklem.[14]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze
  • Galerie hlavního města Prahy[15]
  • Galerie Klatovy / Klenová
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Galerie výtvarného umění v Ostravě
  • Galerie výtvarného umění v Náchodě
  • Tel Aviv Museum of Art, Tel Aviv
  • Židovské muzeum v Praze[16]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1966 Robert Piesen, Pavla Mautnerová, Galerie Chemerinsky, Tel Aviv
  • 1967 Robert Piesen, Pavla Mautnerová, Galerie Ein Hod
  • 1973 Robert Piesen, Pavla Mautnerová, Wiener Secession, Vídeň
  • 1996 Pavla Mautnerová, Robert Piesen, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 2003 Pavla Mautnerová: Koláže, obrazy, Galerie Franze Kafky, Praha

Společné (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1963 Rychnov 1963, Zámek Rychnov nad Kněžnou
  • 1964 Křižovatka, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1964 Rychnov 1964, Zámek Rychnov nad Kněžnou
  • 1991 Český informel. Průkopníci abstrakce z let 1957-1964, Praha
  • 1994 Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1998 Český informel ve „Ztichlé klice“ 1958-1965 / Czech Informel at “Ztichlá klikaˮ 1958-1965, Galerie Ztichlá klika, Praha
  • 1999/2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2002 Anima & Animus (manželské páry v generaci 60. let), Galerie Zlatá husa, Praha
  • 2003/2004 Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno, Muzeum umění Olomouc, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 2004 Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna
  • 2006 Šedesátá / The sixties ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2006 České poválečné umění, Galerie U Betlémské kaple, Praha
  • 2006 České umění XX. století: 1940-1970, Alšova jihočeská galerie
  • 2007/2008 Exotismy ve výtvarném umění XX. století v Čechách a na Moravě, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Dům U Jonáše, Pardubice, Galerie výtvarného umění v Chebu
  • 2008 České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Galéria Petra Michala Bohúňa, Liptovský Mikuláš
  • 2008/2009 České a slovenské výtvarné umění šedesátých let 20. století, Zámek Zlín, Dům umění, Zlín, Dům umění, Ostrava
  • 2009 Česká grafika šedesátých let ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové: Část I – Struktura a exprese, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2013 Od informelu k figuře, Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště
  • 2016 Meziprůzkumy: Sbírka AJG 1300-2017, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 2017 Příliš mnoho zubů - České a slovenské umění šedesátých let ze sbírky Galerie Zlatá husa a Musea Kampa, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
  • 2019 Tkáň: Informelní tendence českého umění ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie, Galerie výtvarného umění, Náchod

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matrika 17828, sn. 186 [online]. MZA [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ BUŠTOVÁ, Adéla. Malířka Pavla Mautnerová (*1919) [online]. Brno 2020: Diplomová práce, Masarykova univerzita [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Mahulena Nešlehová, 1991, pozn. s. 31
  4. ↑ Nešlehová M, 1996, nestránkováno
  5. ↑ Mutual Art: Pavla Mautnerová
  6. ↑ FindArt: Pavla Mautnerová
  7. ↑ Mahulena Nešlehová, 1991, s. 24
  8. ↑ a b Zdenek Felix, in: Paula Mautner, Robert Piesen, 1973
  9. ↑ Marcel Janco, in: Paula Mautner, Robert Piesen, 1973
  10. ↑ Kateřina Štroblová, 2010, s. 99
  11. ↑ Zdenek Primus, 2003, s. 119
  12. ↑ Pavla Mautnerová, Hommage a Botticelli, M. Grünwald
  13. ↑ Zdenek Primus, 2003, s. 117
  14. ↑ Moravské zemské muzeum: Mautnerová, Pavla, 1919. vega.nkp.cz [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-28. 
  15. ↑ Galerie hlavního města Prahy: Pavla Mautnerová
  16. ↑ Židovské muzeum: Pavla Mautnerová, Informelní kompozice, 1960

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kateřina Štroblová, Ženské umělecké osobnosti v české výtvarné kultuře 50. a 60. let 20. století, rigorózní práce, FF UK Praha 2010 on line
  • Zdenek Primus, Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, KANT Praha 2003, ISBN 80-86217-30-2, Arbor Vitae, ISBN 80-86300-14-5
  • Marta Železná (ed.), Robert Piesen, Nakl. Franze Kafky, Praha 2001
  • Mahulena Nešlehová (ed.), Poselství jiného výrazu: Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let, Nakladatelství BASE, Artefact, Praha 1997, ISBN 8090248101 (BASE), ISBN 8090216005 (ArteFACT)
  • Mahulena Nešlehová, Pavla Mautnerová, Robert Piesen, Galerie Klatovy / Klenová 1996, ISBN 80-85628-11-2
  • Mahulena Nešlehová, Pavla Mautnerová a Robert Piesen, Ateliér 25, 1996, s. 4
  • Mahulena Nešlehová (ed.), Český informel, Průkopníci abstrakce z let 1957–1964, 268 s., Galerie hlavního města Prahy, SGVU Litoměřice, 1991
  • Geneviève Bénamou, Sensibilités contemporaines / Contemporary artistic sensibilities: 70 artistes d´origine tchégue et slovaque hors tchécoslovaquie / 70 artists of Czech and Slovak origin living outside Czechoslovakia 1970 - 1984, 297 s., Paříž 1985
  • Mautner - Piesen, text Jim Silverman, Marcel Janco, kat. výstavy Armon Gallery, Jerusalem 1977
  • Paula Mautner, Robert Piesen, texty F. Dvořák, M. Janco, J. Padrta, D. Veselý, Z. Felix, F. Šmejkal, Wiener Secession, Wien 1973
  • Robert Piesen, Paula Mautner, text. J. Padrta, kat. výstavy Galerie Chemerinsky, Tel Aviv 1966
  • Adéla Buštová, Malířka Pavla Mautnerová (* 1919), diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, 2020, dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavla_Mautnerová&oldid=22225810“