Mikuláš Medek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mikuláš Medek (3. listopadu 1926, Praha23.srpna 1974, Praha) byl český malíř.

Vnuk impresionisty Antonína Slavíčka, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka a bratr Ivana Medka zaujímá díky originalitě projevu, hloubce významu a nevšední spiritualitě svého díla v českých dějinách umění poválečné doby jedno z nejpřednějších míst. Je tomu tak o to více proto, že osvědčil svou uměleckou nezávislost a duchovní rozměry i v době vlády komunistického režimu u nás, tedy v době modernímu umění a svobodnému myšlení nesmiřitelně nepřátelské.

Příbuzenstvo
manželka Emila Medková
dědeček Antonín Slavíček
otec Rudolf Medek
bratr Ivan Medek
strýc Jan Slavíček
strýc Jiří Slavíček

Život[editovat | editovat zdroj]

Mikuláš Medek absolvoval v letech 19421944 Státní grafickou školu v Praze a poté krátce studoval na Akademii výtvarných umění (19451946). Studia zde, ani na Vysoké škole umělecko-průmyslové, kde byl žákem Františka Muziky a Františka Tichého, nedokončil, když po komunistickém převratu byl v rámci čistek jako syn legionáře a generála prvorepublikové armády roku 1949 vyloučen. Několik měsíců pracuje jako pomocný dělník na revolverovém soustruhu ve smíchovské Škodovce, aniž by však přestal malovat. Poté, v době drtivých represí počátků padesátých letech svou výtvarnou profesí samozřejmě nemohl uplatnit a živil se příležitostnými zakázkami (drobné grafiky či restaurátorské práce), ale spolupracuje na ineditních „pracovních sbornících" skupiny výtvarníků a básníků, soustředěných kolem Karla Teigeho. V roce 1951 se oženil s Emilou Tláskalovou (Emila Medková – umělecká fotografka), která mu posléze byla po celý život velkou oporou. Mikuláš Medek bez přerušení - též však bez možnosti uplatnění a odezvy - pracoval důsledně na svém díle. Až díky relativnímu uvolnění politické atmosféry v šedesátých letech byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Jeho první větší výstava proběhla až v roce 1963, nejcelistvější se konala v galerii Rudolfinum v roce 2002. Koncem šedesátých let pracoval a vystavoval též mimo naši zemi, v době nastupující normalizace však již malíře výrazně sužuje jeho dlouhotrvající těžká choroba (diabetes), která rychle progreduje. Na její komplikace (včetně psychických – nepochybně i v důsledku „nových poměrů“) ve svých nedožitých 48 letech předčasně umřel na sklonku srpna roku 1974.

Výstava Mikuláše a Emily Medkových „Souvislosti“ byla otevřena od 22. listopadu 2007 do 20. ledna 2008 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Medkovo dílo se zpočátku opírá o tradici surrealismu, přinášeje přitom ovšem nové prvky duchovního rozměru. V roce 1952 vstoupil do existenciálního období s ústředním tématem lidské postavy v prostoru a na přelomu 50. a 60. let minulého století dospěl k abstraktní malbě. Výsledkem toho byly tzv. „preparované obrazy“ z barevných hmot, uspořádané do podoby plošných symbolů, racionálně rozložených barevných útvarů. Později promítal téma základní otázky smyslu života člověka přímo do barevné hmoty svých, originálními technikami vytvářených obrazů (emaily, apod.). V posledním období svého života rozvíjel imaginativní malbu a věnoval se též knižní ilustraci.

Jeho tvorba se díky neveřejným výstavám (tzv. Konfrontace) stala vzorem pro mladší radikální umělce, kteří se poté přiklonili k mezinárodnímu informelu. Po roce 1960 bylo Medkovi umožněno realizovat některé veřejné monumentální zakázky, z nichž nutno uvést v první řadě oltářní obraz kostela v Jedovnicích (1963), dále pak kompozice pro interiéry kanceláří Čs. aerolinií v Damašku, Košicích (1963), v Paříži (1964), Praze-Ruzyni (1969) a New Yorku (1970).

Ústředním motivem Medkova díla je téma lidského údělu, které umělec spojuje emotivním vyjádřením intenzivního prožitku mystického charakteru ve vnitřně jednotný a neobyčejně působivý celek, který k divákovi promlouvá s výraznou naléhavostí. Symbolika znakových systémů vytváří zvláštní obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém, bolestném a tajuplném rozměru. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů činí tohoto umělce jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století.

Přehled nejvýznamnějších děl[editovat | editovat zdroj]

Je třeba poznamenat, že Medkova díla jsou z velké části buď majetkem galerií (např. Sydney, New York, Amsterdam, Rotterdam, Hamburg, Bochum, Bratislava, Skopje, ad.) nebo jsou obsahem soukromých sbírek po celém světě.

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Surrealismus: „Magnetická ryba“, „Hluk ticha“, „Svět cibule“, ad.
  • Existenciální surrealismus: „Hlava spící imperialistický sen“, „Nahý v trní“, „Cranachova nadlyrika s imperialistickou květinou“, „Den a noc“, „Hádka“, „Křik“, „Polibek“, cykly „Hostina“, ad.
  • Preparované obrazy: „Kříž železa“, „Oslava 21.870 červených centimetrů“, cyklus „Venuše“, vlastní cyklus „Preparované obrazy“, ad.
  • Imaginativní malba: cykly „Hosté bez hostitele“, „Projektanti věží“, „Žízniví andělé“, „Spoutaný anděl I,II“, „Veliký inkvizitor“, „Zvěstování“, „Pohyblivý hrob I.-IV.“, ad. Posledním Medkovým obrazem byly „Čtyři kruhy“ (1974).

Knižní ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Mikuláš Medek, Bregantová P a kol., 2002, kat. 211 s., Gema Art Group, Praha, ISBN 80-86087-34-4
  • Mikuláš Medek - Texty, 1995, 436 s., Torst, Praha, ISBN 80-85639-56-4
  • Mikuláš Medek: Malířské dílo 1942-1974, Effenberger V a kol., 1990, kat. 60 s., DU města Brna
  • Mikuláš Medek: Obrazy, Výběr z tvorby, Berinhelli G a kol., 1990, kat. 86 listů, OGVU Olomouc
  • Mikuláš Medek: Vybrané obrazy z let 1944/1974, Hartmann A a kol., 1988, kat. 52 s., GMU Roudnice nad Labem

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]