Vinohrady (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vinohrady
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Náměstí Míru

Náměstí Míru

Vinohrady – znak
historický znak
Vinohrady – vlajka
historická vlajka
kód katastrálního území: 727164
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 2, Praha 3, Praha 10,
drobné části Praha 1 a Praha 4
správní obvod (pověřený úřad): Praha 2, Praha 3, Praha 10,
drobné části Praha 1 a Praha 4
městský obvod: Praha 2, Praha 3, Praha 10,
drobné části Praha 1 a Praha 4
počet územně tech. jednotek: 5
základní sídelní jednotky: 24
katastrální výměra: 3,79 km²
obyvatel: 53 927 (16. 10. 2006)
hustota zalidnění: 14 229 obyv./km²

Vinohrady jsou od roku 1922 městská čtvrť v katastrální území Prahy a nacházejí se východně od Nového Města.

Pod názvem Viničné Hory byly od roku 1788 (resp. od zřízení samospráv roku 1849) samostatnou obcí, od roku 1867 přejmenovanou na Královské Vinohrady. Do roku 1875 zahrnovaly i území Žižkova. V letech 1879–1922 byly městem, před jejich připojením do tzv. Velké Prahy v roce 1922 byly (po Praze, Brně a Moravské Ostravě) čtvrtým největším městem na území dnešního Česka a pátým největším městem Československa.[1][2] Do roku 1922 byly okresním městem vinohradského okresu, který s jejich připojením k Praze byl zrušen.

Do roku 1949 byly samostatným městským obvodem Praha XII, v roce 1949 byly rozděleny mezi dva a od roku 1960 dokonce mezi pět obvodů, zároveň se jejich západní část stala centrem nového obvodu Praha 2. Od roku 1960 se jmenují pouze Vinohrady.

Historie Vinohrad[editovat | editovat zdroj]

Pod názvem Viničné Hory byly od roku 1788 samostatným územním celkem, od zavedení obecních samospráv v roce 1849 obcí. V roce 1867 byly přejmenovány na Královské Vinohrady (německy König. Weinberge). Vinohrady jsou pojmenovány podle středověkých vinic, které byly na jejich jihozápadních svazích za branami města nad Koňským trhem, dnešním Václavským náměstím. Jménem „Královské Vinohrady“ měla být zvěčněna zásluha českého krále Karla IV. o vznik zdejšího vinohradnictví.

V roce 1875 byla tato obec rozdělena na dvě části s názvy Královské Vinohrady I. (pozdější Žižkov) a Královské Vinohrady II., které po roce 1877, kdy byl pro Královské Vinohrady I. přijat název Žižkov, dostaly původní název Královské Vinohrady a v roce 1879 byly povýšeny na královské město. V 19. století, až do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918, se centralistická habsburská Vídeň bránila konkurenci rostoucí Prahy zakládáním samostatných královských měst místo jejich spojení s ní[zdroj?] – tak bylo založeno i Královské město Vinohrady.

Po zahájení bourání pražských hradeb na počátku 70. let 19. století se zde směrem od Národního muzea rozvíjela bytová výstavba vzmáhajících se středních a horních vrstev. Vinohrady rostly zejména od 80. let předminulého do 20. let minulého století, od kdy výstavba pokračovala dále na východ, na Ohradu a Malešice. Královské Vinohrady se prudce rozvíjely a postupně se staly čtvrtým největším městem v českých zemích: v roce 1880 měly ještě 14 831 obyvatel, o deset let později jich bylo 34 531 a v roce 1900 už měly 52 504 obyvatel. K roku 1905 měly 66 550 obyvatel (z toho 4 769 Němců), roku 1910 77 120, v roce 1913 měly přes 84 tisíc obyvatel a do roku 1922 k 90 tisícům obyvatel.[3]

V roce 1922 byly přičleněny k Velké Praze, spolu s dalšími obcemi. V souvislosti s tím došlo k rozsáhlému přejmenování ulic, dříve pojmenovaných po významných českých osobnostech (např. Palackého, Brandlova, Komenského, Dobrovského aj.), aby se zamezilo nejednoznačnosti v rámci Velké Prahy. Z té doby pocházejí názvy vinohradských ulic po státech a hlavních městech spojeneckých států Dohody (Anglická, Americká, Italská, Uruguayská, Jugoslávská, Bruselská, Bělehradská, Římská, Londýnská aj.).

V roce 1949 byla západní část Královských Vinohrad zahrnuta do obvodu Praha 2, velmi podobného dnešnímu obvodu a městské části Praha 2. Východní část Královských Vinohrad tvořila samostatný správní obvod Praha 12.

V roce 1960 zůstala část Královských Vinohrad západně od vodárny v obvodě Praha 2 (s Vyšehradem, částí Nuslí a Nového Města), východní část byla rozdělena mezi Prahu 3 (tvořenou Žižkovem a částí Strašnic) a Prahu 10 (jejímž centrem jsou Vršovice). Hranicí mezi Prahou 3 a Prahou 10 se stala Korunní a Šrobárova ulice. Drobné části území připadly i do obvodů Praha 1 (pruh mezi směry magistrály u horního konce Václavského náměstí, budovy Federálního shromáždění a Smetanova divadla, nyní Státní opery) a Praha 4 (okolí severní části Závišovy ulice, v trojúhelníku železničních tratí u Nuselských schodů, kde končí Nuselský pivovar, zde u podjezdu do Nuslí bývala kdysi železniční zastávka pro Královské Vinohrady přímo na železničním mostě, jejíž budova dosud stojí).

Vinohrady jsou rozděleny mezi pět městských částí

Rozdělením mezi pět obvodů (a později i mezi pět stejnojmenných městských částí) drží Vinohrady absolutní rekord mezi pražskými čtvrtěmi. Žádná jiná není rozdělena mezi pět, a dokonce ani mezi čtyři správní jednotky (pouze pět pražských katastrálních území je rozděleno vždy mezi tři městské části).

Snaha oprostit se od dobově ideologicky nežádoucích asociací vyústila při reorganizaci obvodů Prahy v roce 1960 ke zrušení přívlastku Královské, k velké nelibosti vinohradských rodáků i ostatních obyvatel této čtvrti (na oficiálních dokumentech - křestních a rodných listech - nebyl tento přívlastek uváděn již od roku 1945, ve snaze odstranit vše německé a tedy i vzpomínku na dobu „císařpána“). Původní název zůstal dodnes zachován například v názvu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a v hojném množství na starších červenobílých domovních popisných číslech (např. Londýnská 506, Praha 12 - Královské Vinohrady). O obnovení původního názvu čtvrti dnes usiluje místní společnost strany Koruna Česká.[4]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V roce 1897 byla na Vinohradech zavedena tramvajová trať mezi Muzeem a Florou.

V letech 1978 a 1980 byly Vinohrady napojeny na síť metra (trasa A). V roce 1992 byl těsně u hranice Vinohrad vybudován Žižkovský vysílač.

Vinohrady jsou dopravně obslouženy linkou metra A a okrajově též linkou C, dále pak tramvajovou dopravou (linky 4, 6, 10, 11, 16, 22, okrajově 5 a 26). Autobusová doprava je omezena, s výjimkou linky 135, 136 a linek ve východním cípu čtvrti. Noční dopravu zajišťují tramvaje.

Pod západní částí Vinohrad vede trojice Vinohradských železničních tunelů, které spojují hlavní pražské nádraží s vršovickým a smíchovským nádražím. na druhé ze jmenovaných tratí v jižním cípu Vinohrad u hranice s Nuslemi bylo v letech 18881944 v provozu nevelké nádraží Praha-Královské Vinohrady.

Území Vinohrad, významné budovy a prostranství[editovat | editovat zdroj]

Centrum Vinohrad tvoří náměstí Míru, Vinohradská třída a park Riegrovy sady.

divadla:

doprava, infrastruktura, veřejné budovy:

nemocnice:

hřbitovy, krematoria:

kaple, kostely:

školy, vzdělávací zařízení:

parky, zahrady:

soukromé domy, vily:

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottova encyklopedie Vinohrady, 1. Vinohrady Královské, město v Čechách
  2. Ottova encyklopedie nové doby Bratislava - podle sčítání z roku 1921 měla 93 189 ob. (37 038 Čechoslováků, 25 837 Němců, 20 731 Maďarů, 9 583 jiných, v procentech: 39,75 Čsl., 27,72 Něm., 22,24 Maď., 10,29 jin.), Košice (Ottova encyklopedie nové doby) měly roku 1921 pouze 52 898 obyv., z nich nár. čsl. 31 572, maď. 11 206, něm. 2 135, žid. 5 275, zbytek jiní.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 I. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. S. 52. Dostupné online.  
  4. http://www.kc-plzen.cz/4-II-2009.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANEČEK, Julius. Město Královské Vinohrady : s vyobrazeními a plánem : seznam domů a ulic. Vinohrady : vl.n., 1895. Dostupné online.  
  • JANEČEK, Julius. Adresář města Král. Vinohradů. Král. Vinohrady : Malíř, 1912. Dostupné online.  
  • Památník města Královských Vinohradů. Praha : Koníček, 1929. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]