Záběhlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o Záběhlicích v Praze nad Botičem. Další významy jsou uvedeny v článku Záběhlice (rozcestník).
Záběhlice
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Záběhlice z uličky Nad chaloupkami. V popředí Dolní chaloupky, v údolí historická část Záběhlické ulice, vlevo od ní Růžový ostrov, v pozadí sídliště Spořilov.

Záběhlice z uličky Nad chaloupkami. V popředí Dolní chaloupky, v údolí historická část Záběhlické ulice, vlevo od ní Růžový ostrov, v pozadí sídliště Spořilov.

kód katastrálního území:
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 10, Praha 4
správní obvod (pověřený úřad): Praha 10, Praha 4
městský obvod: Praha 10, Praha 4
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 5,68 km²
obyvatel: 34 701 (16. 10. 2006)
hustota zalidnění: 6 109 obyv./km²

Záběhlice jsou katastrální území při toku Botiče na jihovýchodě Prahy. Záběhlice byly od románské doby tradiční zemědělskou vsí. Od poloviny 19. století do druhé světové války měly charakter dělnického předměstí s chudinskými koloniemi. Od roku 1922 jsou Záběhlice součástí Prahy. Ve dvacátých a třicátých letech na okrajích území Záběhlic vznikly rozsáhlé čtvrti rodinných domků, Spořilov a Zahradní Město. Ty byly po druhé světové válce rozšířeny rozsáhlými panelovými sídlišti a začátkem 21. století ve východní části Novým Zahradním Městem. Staré Záběhlice a Zahradní Město patří do městské části i obvodu Praha 10, Spořilov do městské části a obvodu Praha 4.

Části Záběhlic[editovat | editovat zdroj]

staré Záběhlice[editovat | editovat zdroj]

Záběhlická ulice, pohled západním směrem přes křižovatku s ulicí V korytech
  • středověká část (biskupská a královská část, oblast od zámku ke kostelu)
  • Růžový ostrov (vytvořen náhonem mezi splavem u zámku a Hamerským rybníkem)
  • Horní a Dolní chaloupky (chudinská čtvrť, svah vrchu Homole)
  • západní část Záběhlic (podél ul. Záběhlické) včetně průmyslového objektu u bývalého huťského mlýna a vinařské usedlosti na vrchu Hrádek


nouzové kolonie v oblasti Slatin[editovat | editovat zdroj]

  • Trnkov (dělnická kolonie kolem ul. Průhonické, na strašnické straně území Záběhlic, přilehlá k michelským Slatinám)
  • Pod lesíkem (pás domů v záběhlické části ulice Nad elektrárnou)

Zahradní Město[editovat | editovat zdroj]

Východní část sídliště Zahradní Město v pohledu od jihu
  • staré Zahradní Město (vilová čtvrť z let 1929-1941)
  • Sídliště Zahradní Město západ (oblast kolem bývalého obchodního domu Květ a mezi ulicemi Jesenická a Na vinobraní)
  • Sídliště Zahradní Město východ (oblast kolem bývalého obchodního domu Cíl až k Práčské a Švehlově ulici)
  • průmyslová oblast za ulicí Švehlova (Mitas/Michelin a část Technometry)
  • Nové Zahradní Město (mezi Práčskou ulicí a Botičem, západně od Práčí)


Východní část sídliště Mládeže v pohledu z Práčské ulice

Sídliště Práčská[editovat | editovat zdroj]

Sídliště Práčská, původně propagované též pod názvem Sídliště Mládeže, mezi Sněženkovou a Práčskou ulicí, po obou stranách záběhlické školy (postavilo Stavební bytové družstvo mládeže, 80. léta 20. století)


Zámeček Práče

Práče[editovat | editovat zdroj]

Osada u Botiče se zámečkem.

Huťská ulice

Spořilov[editovat | editovat zdroj]

Rozloha 205 ha, 14 718 obyvatel (2000), 13 750 obyvatel (2005).

  • Hutě, vilová čtvrť u ul. U mlýna (mezi Hamerským rybníkem a tramvajovou konečnou)
  • starý Spořilov (vilová čtvrť z let 1925-1930, mnohé rodinné domky jsou funkcionalistického stylu) (Horní Roztyly sousedící přes dálnici byly v roce 1987 převedeny do katastrálního území Chodov, hranicí se stala dálnice D 1)
  • Sídliště Spořilov I (severozápadní část Spořilova, podél Michle, poblíž depa metra Kačerov, v roce 1970 zbořeny Dolní Roztyly) (okolí Kremnické ulice patří do Michle)
  • Sídliště Spořílov II (severovýchodně od Spořilovské ulice)

Cihlová část sídliště Spořilov (4410 bytů) byla postavena v letech 1961–1968, panelová část (331 bytů) v letech 1976–1979 , několik domů ještě v letech 1987-1989 a 2002.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel
Záběhlic
Rok Počet obyvatel Pořadí[1]
1869 1 301 25
1880 1 420 28
1890 1 704 31
1900 2 047 34
1910 2 669 33
1921 2 736 36
1930 9 494 20
1950 10 556 23
1961 14 629 20
1970 40 285 10
1980 39 478 9
1991 36 882 9
2001 33 111 10

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Původ názvu není spolehlivě doložen. Některé teorie předpokládají, že se v Záběhlicích usidlovali zběhlí poddaní nebo jiní lidé, kteří zde hledali bezpečí, jiní hledají původ v zabíhání cest v meandrech Botiče i na svažitém terénu kopce Homole.

Zemědělská ves[editovat | editovat zdroj]

V předhusitském období bylo na území Záběhlic několik dvorů, převážně v církevním majtetku. Některé z nich, například Záběhlice a Práče, se rozrostly v osady. První zmínka o Záběhlicích je v zakládací listině vyšehradské kapituly datované 1088. Části území Záběhlic vlastnili i klášter sv. Jiří na Pražském hradě, čeští králové a pražští měšťané. Románský kostel Narození Panny Marie stojí v někdejší královské části. Ve 14. století byly v Záběhlicích dvě tvrze, tvrz litomyšlského biskupa, z níž později vznikl Záběhlický zámek, a tvrz Václava IV. uprostřed dnešního Hamerského rybníka. V letech 1407 a 1408 zde král osobně pobýval. Z roku 1432 je první zmínka o mlýnu, později nazývaném Hutě. Za husitských bouří zabavili zdejší církevní i královské majetky Pražané, kteří je přidělili Novému městu pražskému. V 15. století se Záběhlice opakovaně staly shromaždištěm vojsk před bitvami. Vlastníci Záběhlic se mnohokrát měnili, v letech 1436-1459 vlastnil Záběhlice Mikuláš Zajíc z Házmburka. V 17. století, kdy Záběhlice patřily do Kouřimského kraje, zde byly při sčítání kromě statku knížete Lažanského čtyři grunty sedláků a sedm usedlostí chalupníků, v roce 1719 se uvádí patnáct usedlostí. V roce 1788 soupis zaznamenal 55 domovních čísel, z toho dvacet selských usedlostí. Číslo popisné 1 měl mlýn, v obci byla i hospoda, kovárna a zámecký pivovar. V roce 1813 svobodný pán Jakub Wimmer připojil ke vsi osadu Roztyly. Od roku 1841 do konce století vlastnil vesnici Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, od roku 1879 ministr a moravský místodržitel. Po léta první republiky vlastnil dvůr a zámek Václav Černý. V té době Záběhlice patřily do politického okresu vinohradského. V roce 1907 bylo v Záběhlicích 145 domů a 1368 obyvatel.

Dolní Roztyly, které měly začátkem 20. století 163 obyvatel, byly zcela zlikvidovány kolem roku 1970. Na jejich území stojí Sídliště Spořilov I. a Jižní spojka.

Významná místa a památky[editovat | editovat zdroj]

Hamerský rybník a kostel Narození Panny Marie. Přibližně v místech ostrůvku bývala tvrz Václava IV.

Hamerský rybník[editovat | editovat zdroj]

Hamerský rybník, který zatopil záběhlickou tvrz, pochází z roku 1770, kdy byly zřízeny měděné hamry. Mlýn zde byl už před zřízením rybníka. Náhon vede od splavu u záběhlického zámku. V současné době nemá rybník stálý přítok, protože náhon je nefunkční, což se projevuje špatnou kvalitou vody. Městská část Praha 10 usiluje o zprovoznění náhonu, problémem jsou komplikované vlastnické vztahy k pozemkům.

Kostel[editovat | editovat zdroj]

Základ kostela Narození Panny Marie na ostrohu mezi Botičem a Hamerským rybníkem pochází z první poloviny 12. století (kolem roku 1125). Ve 14. století byl z románského stylu goticky přestavěn. V té době býval farním kostelem. K další přestavbě došlo v letech 1876-1880, kdy byla původní románská věž zničená bleskem nahrazena dnešní pseudorománskou. Nástěnné malby vytvořil údajně malíř Koucký. Oltářní obraz Narození Panny Marie je z roku 1861. Rozsáhlejší opravy byly provedeny i v roce 1948, v roce 2000 za finančního přispění městské části byla opravena fasáda.

Královská tvrz[editovat | editovat zdroj]

Tvrz Václava IV. byla zničena za husitských válek roku 1420. Roku 1770 byly její zbytky zatopeny Hamerským rybníkem. Při bagrování v únoru 1960 byly nalezeny zbytky zdiva a při následném průzkumu bylo odkryto několik místností středověké stavby, pravděpodobně Václavovy tvrze. Pod základy tvrze byly nalezeny zbytky slovanské keramiky z mladší doby hradištní.

Záběhlický zámek, pohled z pole východně od zámku

Záběhlický zámek[editovat | editovat zdroj]

Na místě zámku stávala nejméně od konce 14. století druhá záběhlická tvrz. V 17. století byla přestavena na zámek. Roku 1886 vyhořel a byl obnoven, na počátku 20. století byl znovu zpustlý. V roce 1907 jej velkostatkář Václav Černý zakoupil a opravil. Za dob socialismu byla zeď zámecké zahrady pobořená a zahrada volně přístupná. Nyní jsou zámek i zahrada pro veřejnost nepřístupné. V zámku jsou kanceláře a sklady (www.Zabehlicky-zamek.cz zde: [1]).

Podle pověsti se na záběhlickém zámku často zjevovala bílá paní. Vyhnaly ji odtud teprve velké zvony, pořízené do kostela Narození Panny Marie, jejichž zvuk bílá paní nedokázala snést a navždy zmizela.[2]

Historické jádro obce[editovat | editovat zdroj]

Historickým jádrem obce byla dnešní ulice K prádelně (od kostela k ulici Záběhlické) a navazující úsek ulice Záběhlické směrem k Záběhlickému zámku. Podél těchto ulic se nacházely nejvýznamnější chalupy a statky. Modernizace Záběhlické ulice a regulace Botiče však historický vzhled výrazně narušila. Švehlův statek z poloviny 19. století byl pro havarijní stav demolován kolem roku 1975. Lípa, která dala název „U lípy“ křižovatce ulic Záběhlická a U Záběhlického zámku, v jejímž středu stála, byla poražena začátkem 80. let.

Svéráznou částí původních Záběhlic je přilehlý svah vrchu nazývaného dříve Homole s se strmými a křivolakými uličkami Horní chaloupky a Dolní chaloupky a domky spíše chudinského rázu. Donedávna vzbuzovaly pohádkový dojem dávné minulosti, modernizace některých domků však tuto jedinečnost už také narušila.

Svahy nad západní částí Záběhlic (oblast u dnešní ulice Na vinobraní, vrch kdysi nazývaný Hrádek) sloužily pěstování vína. V 15. století bylo záběhlické víno jmenováno mezi lepšími českými víny. V ulici je původně barokní viniční usedlost se zachovalými vinnými sklepy. Vinařství tu provozoval břevnovský klášter. Historicky cenné vybavení usedlosti za první republiky využívali i filmaři. Ačkoliv od roku 1941 byla usedlost památkově chráněna, v padesátých letech 20. století byl objekt přestavěn na byty a postupně chátral, až mu v 60. letech hrozila demolice. Koncem 20. století byl opraven.

Horní chaloupky

Chudinská čtvrť v 19. a 20. století[editovat | editovat zdroj]

Místní obyvatelé pracovali většinou v místním velkostatku a pivovaru. Již v 19. století se Záběhlice stávaly i centrem chudších dělníků, kteří pracovali v Praze, avšak nebyli dost bohatí na to, aby mohli v Praze i bydlet. Území se zahušťovalo malými chudými domky území Horních a Dolních chaloupek a západním směrem podél Záběhlické ulice. Často zde žila početná rodina v jedné místnosti a další místnosti nebo třeba i půdu malého domku majitel ještě pronajímal dalším rodinám.

Před druhou světovou válkou vznikla v oblasti dnešní ulice Průhonické nouzová kolonie Trnkov. V té době vznikala i blízká kolonie Slatiny, která je již na území Michle, a osada Pod lesíkem v západní části Záběhlic.

V Záběhlické ulici nechal v době krize před druhou světovou válkou postavit vršovický obchodník Josef Dolejška několik městských činžáků.

Hřbitovy[editovat | editovat zdroj]

Starý záběhlický hřbitov se rozkládal u kostela Narození Panny Marie na břehu Hamerského rybníka. Později byl přemístěn nad obec do dnešní Břečťanové ulice. Ve 30. letech 20. století vedle něho vyrostlo fotbalové hřiště A.F.K. Záběhlice. V 70. letech 20. století na místě hřiště byla postavena poliklinika a v nejbližším okolí hřbitova vyrostla škola, obchodní centrum a obytný dům. V roce 2014 se nachází na záběhlickém hřbitově 242 hrobů, 4 hrobky a 31 urnových hrobů. Pohřbívat je už možné jen do urnových hrobů.

Část Velké Prahy[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem Velké Prahy patřily Záběhlice do Vinohradského okresu.

Od roku 1923 patřily celé Záběhlice do Prahy XIII. Od roku 1947 bylo Zahradní Město vyjmuto do Prahy XX. Záběhlice tak byly prvním pražským katastrálním územím, které bylo rozděleno do více správních obvodů. Od 1. dubna 1949 část z Prahy XX přešla do Prahy 10 a část z Prahy XIII do Prahy 13 v šestnáctiobvodovém členění. Od 1. července 1960 se Spořilov stal součástí městského obvodu Praha 4 a celý zbytek Záběhlice součástí městského obvodu Praha 10. V městských částech stejnojmenných s těmito městskými obvody zůstaly Záběhlice rozděleny i po vzniku 22 správních obvodů.

Kolem roku 1950 žilo na území Záběhlic téměř 11 tisíc lidí.

Záběhlická škola v Práčské ulici z roku 1905
Areál základní školy Jahodová na sídlišti Zahradní Město-východ

Školství[editovat | editovat zdroj]

Dlouho chodily záběhlické děti do školy v Hostivaři. V roce 1864 si obyvatelé Záběhlic svépomocí postavili u rybníka, nedaleko kostela, vlastní jednotřídní školu, kterou navštěvovalo 135 dětí. Roku 1877 byla rozšířena na dvojtřídní, bylo přistaveno patro s bytem pro učitele a knihovnou, roku 1883 rozšířena budova na trojtřídní, roku 188 přibyla zahrada a hřiště. Od roku 1891 sloužila škola i dětem z Práčí a Roztyl. Roku 1892 byla budova rozšířena na čtyřtřídní a 1897 na pětitřídní, kterou navštěvovalo již 336 dětí. V letech 1864-1888 byl řídícím učitelem Ignác Levý, od roku 1871 zde působil Josef Harapat, autor metodických příruček pro učitele i článků v časopise Vesmír. Zdejší učitelé stáli u vzniku Občanské a čtenářské besedy a záběhlické jednoty Sokola (založena 1870). Ve dvacátém století byla budova původní školy mateřskou školou, od šedesátých let sloužila jako skladiště Ústavu národního zdraví, v jehož vlastnictví zchátrala. Začátkem 90. let jí hrozila demolice. Budovu však zakoupilo občanské sdružení Naděje a zrekonstruovalo na Dům pokojného stáří pro sociálně slabé občany.

V roce 1905 byla postavena v Práčské ulici nová pětitřídní obecná, jejíž součástí byla i tělocvična. Později byly k škole přistavěny k rozšíření kapacity ještě dřevěné pavilony, které stojí dodnes. Po vybudování nových sídlištních škol se v budově v Práčské ulici usídlila zvláštní škola.

Do měšťanských škol do okolních obcí, Vršovic, Strašnic, Hostivaře a Nuslí, docházelo v roce 1928 60 záběhlických žáků, v roce 1932 již 178.

Nových škol se Záběhlice dočkaly teprve po druhé světové válce. V rámci výstavby sídlišť vznikly na Zahradním Městě velké pavilónové základní školy v ulicích Břečťanová, Jahodová a Komarovova (nyní Švehlova). Po opadnutí populační vlny se část školy v Jahodové ulici uvolnila pro Vyšší odbornou školu sociálně právní. V Průhonické a Jesenické ulici jsou státní odborná učiliště a na náměstí Mezi Zahrádkami soukromé učiliště.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem Velké Prahy[editovat | editovat zdroj]

Záběhlicemi, údolím nazývaným V korytách, procházela stará obchodní cesta z Libně přes Strašnice, Záběhlice a Křeslice do Popovic a posázaví. Z ní v Záběhlicích odbočovaly cesty na Šeberov a Pankrác, proti toku Botiče přes statek Práče do Hostivaře a po toku Botiče do Michle a Vršovic.

Později zajišťovala spojení okresní vršovicko-záběhlická silnice kolem vrchu Bohdalec.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Od 2.února 1927 „Autodopravní společnost“ provozovala linku „Vršovice – Bohdalec – Spořilov – Chodov - Průhonice“, která zastavovala na rozcestí u Chodovské ulice a na Spořilově. Spořilovem linka pod různými označeními projížděla až do roku 1979, kdy byla zkrácena z Průhonic na Chodov.

21. června 1925 byl zahájen pražskou obcí provoz na autobusové lince A z Vršovic (nám. Svatopluka Čecha, konečná stanice tramvají) přes Bohdalec do Záběhlic (konečná byla poblíž dnešní stanice U lípy, nedaleko Záběhlického zámku a tehdejšího obecního úřadu). Na trase byla jediná mezilehlá stanice, s názvem Na Hrádku, přibližně v místech dnešní zastávky V Korytech, a v roce 1928 byla zřízena zastávka i na Bohdalci pro přestup na tramvajovou linku č. 3. Intervaly byly dvacetiminutové. Linka sloužila i přepravě pošty. V roce 1929 byla linka prodloužena na Václavské náměstí, v roce 1930 až ke Stavovskému divadlu a poté na opačné straně do Hostivaře. Nepočítaje neúspěšný pokus v letech 1908-1909 na Malé Straně, šlo o první pražskou autobusovou linku. V téměř nezměněné trase (jen s prodloužením či změnami na obou koncích) jezdila pod nejnižším číslem (101) až do počátku 80. let, kdy ji v tomto úseku nahradila linka 138, která byla opětovně nahrazena číslem 101 v roce 2008.

Tramvajová doprava[editovat | editovat zdroj]

Od 1. března 1928 byla zřízena tramvaj ke křižovatce Chodovské a Záběhlické ulice. Od 14. prosince jezdila od této tramvajové smyčky autobusová linka „K“ do horní části Roztylského náměstí na Spořilově.

12. října 1929 byla prodloužena tramvajová trať z této konečné u Záběhlic až do dolní části Spořilova. V roce 1939 byla na spořilovské smyčce dokončena druhá kolej. V roce 1932 navrhovaly Záběhlice a obyvatelé Slatin prodloužení tramvaje od Vršovického Edenu do Záběhlic. K výstavbě této trati nikdy nedošlo. V letech 30. března 1944 - 4.listopadu 1945 byl úsek trati ze Záběhlic na Spořilov jednokolejný z důvodu nedostatku kolejnic. V období 5. října 1964 - 4. července 1966 byly tramvaje ukončeny v Záběhlicích z důvodu výstavby odstavného nádraží Jih. Při rekonstrukci mezi 1. červencem 1986 a 1. září 1986 bylo ukončení trati přeloženo z Bratislavského náměstí na novou smyčku. Spořilov rozdělila na dvě půlky zahloubená Spořilovská ulice.

Na Spořilov jezdila linka 3 (12.října 1929 - 2.ledna 1932), linka 19 (3.ledna 1932 - 3.července 1983), špičkové spoje linky 23 (od 16. ledna 1967 do 5. května 1968), linka 31 (6.května 1968 - 30.června 1971), linka 23 (od 1. července 1971 do 8. května 1974), linka 1 (od 19. února 1979 do 31. srpna 1980), linka 11 (od 4.července 1983 dosud) a linka 56 (od 3. listopadu 1985).

Na konečnou do Záběhlic jezdila linka 23. Trať do Záběhlic byla zrušena od 1. července 1971.

O tramvajové dopravě se píše také v článku Zahradní Město. Z konečné Zahradní Město byla tramvaj prodloužena do Hostivaře 3. ledna 1954.

Dálnice a metro[editovat | editovat zdroj]

12. června 1971 byla podél Spořilova zprovozněna dálnice D1. Ta se později stala novou hranicí katastrálního území Záběhlic.

V letech 1980–1987 byla na území Záběhlic i stanice metra Primátora Vacka (dnes Roztyly), ale rokem 1987 byla oblast Horních Roztyl převedena do katastrálního území Chodov. Na území Záběhlic leží i část kačerovského depa metra.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

  • Trať do Českých Budějovic vede podél dnešního Zahradního Města od 14. prosince 1871
  • Místní dráha Nusle – Modřany (1882) vede podél Spořilova u hranice s Michlí
  • odstavné nádraží Jih zaujímá značný prostor u hranice s Michlí
  • spojka z odstavného nádraží do Vršovic
  • manipulační trať Krč - Malešice

Odstavné nádraží Praha jih bylo budováno v letech 1961-1999. Je komplexem zařízení pro zajištění provozního servisu, čištění, údržby a vystrojení vlakových souprav osobní železniční dopravy. Hlavní část byla dokončena v prosinci 1971. V letech 1978-1982 bylo provedeno 150 m široké přemostění Botiče.

V období 19. května 1934 – 15. srpna 1960 byla na dráze Nusle–Modřany v provozu železniční zastávka „Spořilov“, zhruba v úrovni dnešního depa metra Kačerov, zčásti na území Michle. Při rekonstrukci byla trať zahloubena. Plánuje se obnovení zastávky pod jménem Praha-Kačerov přímo u nedaleké stanice metra Kačerov.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Splav u záběhlického zámku, od nějž vede náhon napájející Hamerský rybník

Mlýn Hutě (V hamrech)[editovat | editovat zdroj]

V letech 1770-1880 fungovaly v Záběhlicích měděné hamry (majitelem původně Florián Springholz, později Jan Hibert). Podle nich se jmenuje i Hamerský rybník a Huťská ulice. V pražském okolí byly v té době pouze dvě takové dílny, druhá byla v Libni. V těchto místech býval mlýn, zvaný později Hutě, o němž existuje první zpráva už z roku 1432. V roce 1880 (?) na místě hamru zřídil František Ringhoffer malou slévárnu, později své aktivity přesunul na Smíchov. V roce 1912 sem František (Ferdinand?) Blecha z Nuslí přestěhoval První pražskou parostrojní prádelnu a chemickou čistírnu, zkráceně Standard. Obec mu ukládala i povinnost vyčistit Hamerský rybník, přestože jeho zápach byl způsoben splašky z Hostivaře i Záběhlic, jež marně usilovaly o zřízení kanalizace. Podnik dal název „K prádelně“ páteřní uličce středověkých Záběhlic, která se v letech 1927-1938 jmenovala Kostelní. Za války objekt užívala strojírenská firma Aktofot, po válce do 60. let národní podnik Meopta, v 70. letech Chirana Strašnice.

Růžový ostrov[editovat | editovat zdroj]

Další průmyslovou zónou se stal Růžový ostrov, tvořený Botičem a náhonem vedoucím od splavu u Záběhlického zámku do Hamerského rybníka.

Po roce 1920 sem (č. p. 59) z Vršovic byla přemístěna firma Výtahy - Češpiva a spol., vyrábějící osobní i nákladní výtahy originální konstrukce. Dnes na ostrově i na opačné straně náhonu sídlí několik autoservisů. (Od roku 1950 bývalo na Růžovém ostrově také kino Pionýr.)

Chovatelství a pěstitelství[editovat | editovat zdroj]

Ještě těsně před druhou světovou válkou v Záběhlicích choval ve velkém ovce a zpracovával maso velkoobchodník se skopovým dobytkem Leopold Faktor. Jeho levné skopové maso bylo v Praze žádané.

V oblasti Práčí bývalo rozsáhlé zahradnictví a zelinářství. Část této plochy je dnes zastavována Novým Zahradním Městem. Ve západní části Práčí bývá jahodová plantáž.

Další podniky[editovat | editovat zdroj]

Záběhlice nejsou průmyslovou čtvrtí. Na okraji Zahradního Města jsou továrny Michelin (Mitas) a Technometra. Mezi západním sídlištěm Zahradní Město a Trnkovem sídlí Česká tisková kancelář (ČTK). V okolí Růžového ostrova a Hamrů pokračuje tradice drobné výroby.

Sousední čtvrtě[editovat | editovat zdroj]

Poznámky a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pořadí mezi katastrálními územími dnešní Prahy
  2. *STEJSKAL, Martin; MARENČIN, Albert. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]