Na Slatinách (Michle a Strašnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Několik domů již získalo trvalá domovní čísla.


Slatiny (pomístní název a název ulice Na Slatinách) jsou nouzová kolonie vzniklá po roce 1924 v údolí Slatinského potoka východně od Bohdalce, mezi Záběhlicemi a Strašnicemi, jižně od seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice a západně od záběhlické nouzové kolonie Trnkov, která se na rozdíl od Slatin postupně přeměňuje v běžnou čtvrť. Z Bohdalce do Slatin vede jako hlavní přístupová ulice Nad Vršovskou horou přes most (50°03′41.6″ s. š., 14°28′41.7″ v. d.), který překračuje spojovací železnici odstavného nádraží Praha-jih. Několika cestami se dá do Slatin dojít i od Záběhlic.

Obsah

[editovat] Historie

Nouzové kolonie v oblasti Michle, Záběhlic i Strašnic vznikaly po připojení těchto čtvrtí k Velké Praze roku 1922. Město Praha umožnilo legionářům postavit si zde na městských pozemcích domky.[1] Na strašnické straně železniční trati jsou zase rozsáhlé železničářské kolonie zahrnující kategorie od slušných rodinných domků až po nouzové stavby.

První domek na Slatinách vyrostl za mostem z ulice Nad Vršovskou horou v roce 1924. V roce 1927 jich už bylo přes 300 a v následujících letech zaplnily údolí Slatinského potoka. Kromě legionářů se zde usidlovali i dělníci, kteří stavěli Spořilov a michelskou plynárnu, ale i nezaměstnaní. Mnohé domky vznikaly načerno, bez povolení.[2] Mnohé z domků jsou stavěny velmi improvizovaně, nejen z cihel, ale i z prken a nejrůznějších papundeklů,[2] Tomáš Feřtek v Reflexu napsal, že miniaturním vzhledem domky připomínají Hobitín. [3]

V době rozvoje měli Slatinští i fotbalový klub a kroužek divadelních ochotníků.[2] Nejznámější hospoda, v níž se toto divadlo hrávalo, se jmenovala U Blebtů.[3]

Západní část kolonie, dnes od samotných Slatin oddělená, je v blízkosti ulice U vršovického hřbitova, kolem ulic Pod Bohdalcem I a Pod Bohdalcem II. Kolem roku 1928 vzniklo na západním okraji této kolonie několik řad malých patrových domků s elektřinou, vodou i kanalizací, tzv. Sedmidomky [3] (50°03′49″ s. š., 14°28′13″ v. d.)

Ve třicátých letech vznikla v prostoru mezi těmito dvěma dnešními koloniemi tzv. elektrárna, přesněji pražská rozvodna a energetický dispečink s patrovými činžáky. (50°03′49″ s. š., 14°28′29″ v. d.) Naproti vznikly nízké pavilony pětitřídní školy, která později hrála hlavní roli ve filmu Obecná škola. Této výstavbě muselo ustoupit množství načerno postavených staveb v území, které kolonistům nepatřilo. Postupně z kolonie ujídaly další objekty: garáže trolejbusů (dnes autobusové garáže Vršovice), železniční dílny, sklady atd.

Od 70. let byly lidem, kteří zde mají hlášený trvalý pobyt, nabízeny náhradní byty, což využili jen někteří. Kolonie Na Slatinách slouží zčásti stále jako nouzová kolonie, nepřetržitě od svého vzniku, a zčásti jako zahrádkářská kolonie. Voda a elektřina je do této oblasti již zavedena, plyn a kanalizace nikoliv.[1] Uličky v hlavní části kolonie nejsou pojmenované, celá oblast má souhrnný název Na Slatinách. V plánech Prahy jsou tyto nouzové kolonie cudně popsány jako zahrádkářské osady.

[editovat] Budoucnost

Pro celou oblast od vršovického nákladového nádraží směrem ke Spořilovu o rozloze asi 2 km2, do níž spadá i kolonie, platí magistrátní stavební uzávěra.[1]

V roce 2004 byla provedena urbanistická studie území, jejímž výstupem byl podnět ke změně Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy. V době po dokončení urbanistické studie oznámila Správa železniční dopravní cesty, že dosavadní plochu seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice nabízí k neželezničnímu využití. Tím se řešené území o třetinu zvětšilo a bylo znovu zadáno zpracování urbanistické studie. V roce 2005 zpracoval Útvar rozvoje hl. m. Prahy ověřovací studii. Dne 23. února 2006 Zastupitelstvo hl. m. Prahy usnesením č. 35/06 schválilo návrh zadání pro zpracování návrhu změny územního plánu.

Obec zpracovala 10 variant využití území, z nichž za nejvhodnější považuje vybudování nové čtvrti pro 35 000 lidí.[1]

[editovat] Ohlasy v kultuře

Jan Svěrák zde na Slatinách a blízkém Bohdalci využil některé exteriéry pro film Obecná škola,[2] konkrétně školu, rozvodnu, hospodu a údajně i železniční most. František Langer sem zasadil děj románu Periferie, Karel Čapek zde získal námět pro fejeton Obrázky z domova.[2]

[editovat] Jiné slatiny v místních názvech Záběhlic a Michle

Jiné slatiny se nacházely na opačné straně záběhlického hřbetu Hrádek, poblíž ulic V korytech a Na vinobraní poblíž starých Záběhlic se vyskytují názvy ulic Ve Slatinách a Za Slatinami, vztahující se k místům, kde je dnes sportovní areál Sokola. Naproti tomu ulice U Slatin, nově pojmenovaná roku 2004, leží na přilehlé straně Bohdalce a vztahuje se opravdu ke kolonii Na Slatinách.

[editovat] Reference

  1. ↑ a b c d Kronika městské části Praha 10 – 2004, str. 247
  2. ↑ a b c d e V prvorepublikové kolonii Slatiny žijí lidé dodnes – Lidé bydlí v polorozpadlých stavbách, Noviny Prahy 10, č. 3/2002
  3. ↑ a b c Tomáš Feřtek: Bohdalec, Reflex, 17/2005

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Na Slatinách (Michle a Strašnice)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Na_Slatin%C3%A1ch_(Michle_a_Stra%C5%A1nice)“