František Langer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Langer
František Langer, asi 1928
František Langer, asi 1928
Narození 3. března 1888
Rakousko-Uhersko Královské Vinohrady
Úmrtí 2. srpna 1965 (ve věku 77 let)
Československo Praha
Podpis
František - podpis
Příbuzenstvo
bratři Jiří Langer,Josef Langer

MUDr. František Langer (3. března 1888, Královské Vinohrady2. srpna 1965, Praha) byl český spisovatel, dramatik a vojenský lékař.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Busta na rohu Preslovy ulice a nám. 14. října v Praze na Smíchově

Narodil se v rodině drobného obchodníka jako nejstarší ze tří synů (bratr Josef byl o čtyři a Jiří o šest let mladší). V roce 1906 absolvoval gymnázium v Londýnské ulici a začal studovat na lékařské fakultě Karlovy university. V roce 1914 úspěšně dokončil studium medicíny doktorátem. Ještě během studií na gymnáziu začal publikovat v různých časopisech a novinách (Národní obzor, Přehled, Zlatá Praha, Lumír, Novina, Besedy času, Rudé květy, Večery, Národní listy, Jeviště, Divadlo, Rozpravy Aventina, Přítomnost, Čin, Světozor, Šibeničky, Cesta, Kmen, Literární noviny, Divadelní zápisník, Divadelní noviny, Dnešek, aj.) [1]. V letech 1912 – 1914 redigoval Umělecký měsíčník, což byl list Skupiny výtvarných umělců, jejímž byl členem. [2] Ihned po dostudování byl odveden jako voják na haličskou frontu. V roce 1916 se nechal u Černovic na ruské frontě zajmout a byl pak internován v různých zajateckých táborech v Povolží [3]. V roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal později šéflékařem 1. pluku legií v Rusku. Kromě lékařské praxe psal do legionářských časopisů a staral se o kulturní činnost.

Po návratu z první světové války přes Japonsko a Čínu (1920) pracoval v Praze jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin.

V roce 1925 byla jeho divadelní hra Periferie inscenována v Josefstädter Theater ve Vídni, v režii Maxe Reinhardta.

V roce 1930, kdy byl vedením činohry Divadla na Vinohradech pověřen Jan Bor (který nahradil nemocného Jaroslava Kvapila), přemluvil Karel Čapek Františka Langera, aby šel novému šéfovi pomáhat v dramaturgii.[4]

Funkci dramaturga činohry pak Fr. Langer vykonával až do roku 1935. [5][6]

V roce 1939 emigroval, přes Polsko do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví československé armády, po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii. Zde spolupracoval mimo jiné s československým oddělením stanice BBC. V roce 1944 byl s čs. brigádou vyslán na evropskou půdu k obléhání Dunkerque.

V roce 1945 se vrátil do Československa ve funkci přednosty zdravotnictva v čs.vojsku v zahraničí. Dosáhl hodnosti brigádního generála.

V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.

Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.

Roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.[7]

Jeho bratr Josef zemřel v koncentračním táboře (sebevražda), bratr Jiří uprchl přes Slovensko a Cařihrad do Palestiny, kde zemřel v roce 1943 [8].

Citát[editovat | editovat zdroj]

Uměl povídat o naší zemi s laskavou objektivností a něžnou tolerancí, naše zamřelá slova vlastenec a vlastenectví možno v jeho případě použít bez nebezpečí nevkusu. Miloval svou vlast a její děti. Neměl rád diletanty, obdivoval odbornictví a s kmány se nebavil. Měl upřímnou radost, že mu psali mladí lidé dopisy a že ho navštěvovali, důvěřiví a zvídaví. Rád žil. Do poslední chvíle.

Našlo by se toho, jak říká starý Pištora, proč jsem ho měl rád. Proč je pro mne poctou, že mě zařadil mezi své přátele. Proč je mně tolik líto, že umřel...

— Jan Werich [9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavní část jeho tvorby tvoří drama. V dramatech se věnuje problematice lidských hodnot, otázek a stavů: lásce, nenávisti, životu a smrti, vině a odplatě, zločinu a svědomí. jeho zorné pole je omezeno na jemu dobře známé prostředí městské periferie. V jeho mládí to byla pražská čtvrt Vinohrady. Počátky jeho dramatu byly ovlivněny novoklasicismem:

  • Zlatá Venuše
  • Snílci a vrahové, povídky (1921), jedna z nich Prodavač snů patří do žánru SF, napsal ji už roku 1910

Dramata[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce se zaměřil na dramatickou tvorbu, kde se zabýval především otázkami zločinu, viny a trestu. Dalším tématem mu byly legie, či spojení těchto dvou témat.

  • Svatý Václav (1912) - Langerova dramatická jevištní prvotina. Veršem psaná tragédie o skonu sv. Václava, jenž byl uskutečněn pletichami jeho matky Drahomíry.
  • Listy z kroniky legií
  • Ráno (1917)
  • Vítězové - skladba sestávající ze 3 dramatických obrazů: Vzdání se 28. pluku (1920), Zborov (1920) a Na Sibiřské magistrále (1923).
  • Periférie (1925)
  • Dvaasedmdesátka (1937)
  • Jízdní hlídka (1935) – v tomto legionářském díle, které bylo v roce 1936 i zfilmováno, oslavil lidské hrdinství a solidaritu čs. legionářů.
  • Bronzová rapsodie (1958) - Langerovo poslední drama.

Komedie[editovat | editovat zdroj]

Pro mládež[editovat | editovat zdroj]

  • Pes druhé roty, 1923
  • Bratrstvo Bílého klíče, román, 1934
  • Děti a dýka,1942, vydáno v Londýně , protifašistická povídka
  • Pražské legendy, prózy napsané ještě v první republice, první vydání až v roce 1956
  • Princ Kašpárek a jeho koníček 1931,loutková hra pro děti
  • Perníková chaloupka 1932,loutková hra pro děti
  • Princ Kašpárek a jeho koníček 1931,loutková hra pro děti
  • Kašpárek jako detektiv 1932,loutková hra pro děti
  • O čem král doma nevěděl 1932,loutková hra pro děti
  • Zlá princezna a hodný drak 1932,loutková hra pro děti
  • Koníčky 1935,loutková hra pro děti
  • Princ Kašpárek a jeho koníček 1931,loutková hra pro děti
  • Pivoda, vodník pod vyšehradskou skálou 1931,loutková hra pro děti

Jiné práce[editovat | editovat zdroj]

  • Za cizí město, próza, vydáno v Irkutsku v roce 1919
  • Železný vlk, 1920, soubor povídek
  • Předměstské povídky, próza, 1926
  • Zázrak v rodině, román, 1929
  • Filatelistické povídky (1964), sbírka sedmi filatelistických povídek s kresbami Adolfa Hoffmeistera
  • Kratší a delší (1927), sbírka povídek, některé SF
  • Zázrak v rodině (1929), román s fantasy motivem

Provedení děl na scéně Vinohradského divadla[editovat | editovat zdroj]

Provedení děl na scénách Národního divadla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Viktor Kudělka: František Langer – divadelníkem z vlastní vůle, Divadelní ústav, Praha, 1986, str. 197
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Langer, František, s. 136.  
  3. Viktor Kudělka: František Langer – divadelníkem z vlastní vůle, Divadelní ústav, Praha, 1986, str. 199
  4. MÜLLER V. a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, s. 31.
  5. ŽÁK J. a kol. Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, s.  154, ISBN 978-80-239-9603-6;
  6. SÍLOVÁ Z.; HRDINOVÁ R.; KOŽÍKOVÁ A.; MOHYLOVÁ V. Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, s.  43, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  7. Seznam vyznamenaných
  8. Viktor Kudělka: František Langer – divadelníkem z vlastní vůle, Divadelní ústav, Praha, 1986, str. 202
  9. kap.VII, František Langer očima druhých (příspěvek Jana Wericha z roku 1965), In: Viktor Kudělka: František Langer – divadelníkem z vlastní vůle, Divadelní ústav, Praha, 1986, str. 192

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 102, 139, 141, 187–8, 252, 254, 335, 350, 359
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42, 290
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 38, 75, 86–9, 103, 112, 121, 129, 142, 146–152, 159, 162, 165, 181, 197, 282, 285, 287, 288, 296–8, 349
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 101, 242, 245, 263–4, 321, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128, 137, 145, 147, 161–2, 168–170, 173, 182, 220–2, 229, 242, 246, 262, 264
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 123, 221, 235, 278–288, 348, 390, 397–8, 419, 420
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 59, 155, 160–1, 282, 385, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Rudolf Deyl: Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, str. 266, 359
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 22, 53, 63, 68, 73–4
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 8, 12–3, 15, 23–4, 26, 28, 37–9, 45
  • Viktor Kudělka: František Langer – divadelníkem z vlastní vůle, Divadelní ústav, Praha, 1986
  • Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str.  327–8, 513
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 6, 12, 14, 30–2, 34–5, 37–8, 51, 60, 63, 134
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 21, 47, 56, 59, 60, 62, 74–5, 96, 107, 122, 126, 137, 139, 140, 146, 150, 160, 162, 170–1, 178–9, 181–2, 239, 240, 254–5, 262, 271, 277, 302, 335–6, 338, 367, 371, 375, 382, 396, 399, 401, 407, 409, 438, 442, 566, 568, 571, 588, 590–2, 596, 602, 604–5, 607, 619, 620, 637, 642–3, 647, 649, 660–1, 669
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 201, 203, 205, 213, 237, 239, 240, 243, 247-8, 254, 259, 275, 285, 332–5, 338, 340, 349
  • Miloslav Novotný: Podobizny divadelních spisovatelů – František Langer, In: Československé divadlo, ročník XXI, 20.března 1938, č.3, vyd. Matice divadelní, Praha, 1938, str. 34–5
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 33, 35, 38, 42, 43, 45, 48–9, 52–5, 59, 73, 75, 163, 170–174, 176–7, 180, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 250.  
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 58, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 75, 83, 87, 96, 106–8, 110, 135, 140, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 100, 281, 371, 384, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 48–9, 65, 67, 69, 88, 100, 145, 163, 169, 188, 234, 304, 342, ISBN 80-85625-19-9
  • V. V. Štech: V zamlženém zrcadle, Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 145, 148, 158, 173
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 23, 26, 53, 154–5, 157, 185, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]