František Langer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Langer (3. března 1888 Praha – 2. srpna 1965 tamtéž) byl český spisovatel, dramatik a vojenský lékař.
V roce 1914 úspěšně dokončil studium medicíny. Ihned poté byl odveden jako voják na haličskou frontu, kde padl do zajetí. V roce 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéflékařem 1. pluku československých legií v Rusku. Po návratu z první světové války (1920) pracoval jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin. V letech 1935–1938 působil jako dramaturg Městského divadla na Vinohradech. V roce 1939 emigroval, přes Polsko do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví československé armády, po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii. V roce 1945 se vrátil do Československa. Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.
Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
bratr: Jiří Langer
Obsah |
[editovat] Dílo
Hlavní část jeho tvorby tvoří drama. Počátky jeho dramatu byly ovlivněny novoklasicismem:
- Zlatá Venuše
- Snílci a vrahové
[editovat] Drama
Po první světové válce se zaměřil na dramatickou tvorbu, kde se zabýval především otázkami zločinu, viny a trestu. Dalším tématem mu byly legie, či spojení těchto dvou témat.
- Železný vlk
- Listy z kroniky legií
- Periférie
- Dvaasedmdesátka
- Jízdní hlídka – v tomto legionářském díle oslavil lidské hrdinství a solidaritu.
Komedie:
- Velbloud uchem jehly
- Grandhotel Nevada
- Obrácení Ferdyše Pištory
- Byli a bylo (1963) – kniha vzpomínek
[editovat] Pro mládež
- Pes druhé roty
- Bratrstvo Bílého klíče
- Děti a dýka
- Pražské legendy
