Dejvice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dejvice
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Dejvická ulice

Dejvická ulice

kód katastrálního území: 729272
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 6
správní obvod (pověřený úřad): Praha 6
městský obvod: Praha 6
počet územně tech. jednotek: 1
základní sídelní jednotky: 14
katastrální výměra: 7,39 km²
obyvatel: 22 912 (31. 12. 2013[1])
hustota zalidnění: 3 100 obyv./km²

Dejvice na mapě

Dejvice (německy Dejwitz)[2] jsou městská čtvrť a katastrální území v pražské městské části Praha 6, rozkládající se severně od Pražského hradu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hanspaulka#Dávná historie.

Nejstarší osídlení Dejvic bylo v oblasti Baby a Šárky, kde bylo osídlení minimálně z období kultury s nálevkovitými poháry a také z období knovízké kultury.

Od 11. století[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o obci Dejvice jsou z roku 1088, tehdy se jednalo o ves ležící na svazích pod dnešní Horní Šárkou - Dejvice jsou uvedeny v zakládací listině Vyšehradské kapituly. Král Vratislav II. v ní daruje obec kostelu svatého Petra a Pavla na Vyšehradě:

„Degnicih de terra ad II aratra cum tomariis Bogdan, Premii.“[3] (Dehnických pozemků na dva pluhy se soustružníky Bohdanem a Přemilem.)[4] Nároky z této listiny byly potvrzeny králem Přemyslem Otakarem I. v roce 1222.[5]

V té době nesla obec název Degnici, díky hláskovému vývoji se jméno později změnilo na Dehnice a posléze vlivem lidové etymologie se název v 19. století změnil na Dejvice, úředně byla tato verze jména zanesena v roce 1886.[6][7] Původ jména bývá vysvětlován několika způsoby - jedna možnost je, že jméno má patronymický původ[6] odkazující na potomky Dehnovy, podle další verze bylo jméno odvozeno od místní výroby dehtu, ale existuje také varianta, která vysvětluje původ jména z osobního jména "dehna" - zlý duch, démon či ďábel, podle toho, že původní obyvatelé údajně ohrožovali sousedy a pocestné.[8]

Další písemné zmínky o Dejvicích pocházejí z roku 1320, kdy získalo purkrabskou část Dejvic Svatovítské proboštství směnou s Janem Lucemburským.[9] Menší část však i nadále zůstala v majetku Vyšehradské kapituly.[10] Centrum původní obce Dejvice se nalézalo kolem Proboštského dvora (dnešní ulice Proboštská). V této době zde byl vrchnostenský dvůr o jednom popluží - tyto pozemky byly osvobozeny od platů a břemen. Dále zde byl manský dvorec a čtyři selské usedlosti. Majitelé usedlostí museli pracovat tři dny v týdnu na vrchnostenském majetku. Kromě toho se tu nacházelo ještě několik chalup včetně kovárny a malé dvorce, které do roku 1325 vlastnil jakýsi Gothard.[4]

Druhá osada na území Dejvic ležela v oblasti dnešní Šárky a nazývala se Újezdec či Újezd v Šárce. Písemně je tato obec doložena v roce 1334.[11] Již během 14. století se jméno obce změnilo na "Šárka". Na jižních svazích Šárky se pak nalézaly dva vrchnostenské dvory, selský dvůr a pravděpodobně od roku 971 se zde také nacházel kostelík svatého Matěje.[6] Původně patřily k Dejvicím pouze pravý břeh Šáreckého potoka, zatímco levý břeh patřil k Lysolajům. Změna nastala až v roce 1784.[4] Od druhé poloviny 14. století nevedli již dvorec probošti, ale pronajímali ho svým panošům, mezi jejich povinnosti patřilo taktéž vařit proboštovi pivo. S ohledem na velikost pozemků uvažoval Karel IV. původně o tom,že Nové Město Pražské založí právě na území Dehnic.[6]

Po husitských válkách[editovat | editovat zdroj]

V době pohusitské byly Dejvice soukromým majetkem, od roku 1594 patřily úřadu nejvyššího komorníka. Od roku 1790 byly Dejvice opět částečně v držení svatovítského probošta.[8] Během třicetileté války byl vlastní Proboštský dvůr výrazně poničen, ale brzy byl opraven. V 60. letech 17. století zde byl založen i pivovar a dvůr byl centrem správy všech proboštských statků v okolí Prahy. Na konci 18. století byl dvůr rozšířen o další velký dvůr a v roce 1872 byla ke statku připojena i nedaleká usedlost Hadovka.[12]

První městská zástavba v Dejvicích vznikla ještě před 1. světovou válkou v okolí nádraží Bruska.[2]

Po 1. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Historie moderních Dejvic jakožto městské čtvrti začíná ve 20. letech minulého století. Součástí hlavního města se staly vznikem Velké Prahy k 1. lednu 1922. V této době byla celá čtvrť i s jejím centrem, Vítězným náměstím, postavena najednou podle moderního urbanistického plánu architekta Antonína Engela. Zavedena byla tramvajová doprava, těsně před válkou i trolejbusová. Další výstavba se z Vítězného náměstí postupně posouvala na sever. V těchto místech byl také po válce postaven hotel International reprezentující socialistický realismus.

V roce 1978 sem bylo zavedeno metro (stanice Leninova, dnes Dejvická), vznikla také dnešní moderní silnice Evropská (dříve Leninova) spojující letiště s centrem Prahy, a to přestavbou několika původních ulic (například Kladenské).

Charakter čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Dejvice jsou relativně luxusní rezidenční čtvrtí, jíž sice dominují velkolepé budovy vysokých škol a armády, ale obsahuje i mnoho klidných míst s vilami movitých měšťanů a rezidencemi zastupitelských úřadů. Ceněno je těsné sousedství jak s centrální oblasti Prahy, tak s velkými plochami zeleně (Stromovka a Divoká Šárka).

Mezi ulicí Jugoslávských partyzánů a Evropskou se nachází univerzitní kampus, ve kterém je rektorát ČVUT a jeho fakulty - fakulta strojní, fakulta elektrotechnická, fakulta informačních technologií, fakulta stavební a fakulta architektury, dále budovy VŠCHT, bohoslovecký seminář, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy a Národní technická knihovna.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Pod Vítězným náměstím je v současnosti ukončena linka metra A, od dubna 2015 by se zde měla nacházet i stanice Bořislavka a dále by trasa měla jezdit do stanice Nemocnice Motol. Na ni navazují autobusové spoje do Suchdola a Podbaby. Kromě metra jsou Dejvice spojeny s centrem ještě tramvajovou linkou přes Prašný most. U stanice metra Hradčanská se nachází železniční stanice Praha-Dejvice. Je historicky prvním nádražím na území dnešní Prahy, od roku 1830 zde začínala Lánská koněspřežka.[zdroj?]

Automobilová[editovat | editovat zdroj]

Hlavními tepnami Prahy 6 jsou ulice vycházející z Vítězného náměstí – Evropská (na západ k ruzyňskému letišti), Jugoslávských partyzánů (na sever k Podbabě), Československé armády (na východ k Letné) a Svatovítská (na jih k Pražskému hradu).

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obyvatelstvo a rozloha katastrálních území Prahy 2001–2013 [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2015-01-26]. Dostupné online.  
  2. a b Pošty Praha 6 a Praha 7 [online]. . Dostupné online. (česky) 
  3. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl I,. [s.l.] : [s.n.]. S. 380.  
  4. a b c VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In TEIGE, Josef. Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha : Obec pražská, 1911. Dostupné online. S. 47-461.
  5. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl II,. [s.l.] : [s.n.]. S. 216.  
  6. a b c d ŠVÁBÍK, Jakub. Dejvické usedlosti [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2009, [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  7. Hanspaulka - historie, vzpomínky, zajímavosti. Praha : Unicornis, 2005. ISBN 80-86562-05-0. Kapitola O Dejvicích a Šárce, s. 17-18. (česky) 
  8. a b Pražská šestka [online]. [cit. 2014-12-25]. Kapitola Základní informace o vzniku a historii Dejvic. Dostupné online. (česky) 
  9. RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních, I. díl. Praha : [s.n.], 1995.  
  10. BEDRNÍČEK, Pavel. Obce vůkolní před branami měst pražských, Praha 2006,. Praha : [s.n.], 2006.  
  11. HOLEC, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních, IV. díl. Praha : [s.n.], 1996. S. 261.  
  12. Webové stránky Prahy 6 [online]. Praha 6, [cit. 2014-12-25]. Kapitola Historie. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANSL, František. Smíchovsko a Zbraslavsko : společnou prací učitelstva. Smíchov : vl.n., 1899. Dostupné online. Kapitola Dejvice, s. 211-217.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]