Kyje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o součásti Prahy. O obci na Jičínsku pojednává článek Kyje (okres Jičín).
Kyje
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. Bartoloměje

kód katastrálního území:
připojení k Praze: 1968
městská část: Praha 14
správní obvod (pověřený úřad): Praha 14
městský obvod: Praha 9
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 5,68 km2 km²
obyvatel: 6 844[1] (31. květen 2011)
hustota zalidnění: 1 409 obyv./km²

Kyje jsou katastrálním územím Prahy. Je zde evidováno 112 ulic a 1434 adres. Žije zde 6 844 obyvatel.

Nejstarší a nejvýraznější stavební památkou je farní kostel sv. Bartoloměje. Jedná se o jednolodní románskou stavbu z první poloviny 13. století. Původní fara ze 14. století se nedochovala a současná stavba fary je z 18. století.

Historie Kyjí[editovat | editovat zdroj]

Doba založení je neznámá. Místní jméno Kyje se vykládá jako ves Kyjovy rodiny. Vlastní jméno Kyj je doloženo k roku 1052, vzniklo ze staročeského zvolacího jména kyj, ale zřejmě nesouvisí s kyjem jako palicí, tedy jednoduchou zbraní - klackem ma konci rozšířeném. I když pověsti praví, že název mohl vzniknout i od události, kdy bojovníci z Velké Moravy si ze dřeva v lesích nad Kyjským rybníkem vyrobili při svém tažení na Čechy, usedlé v té době okolo Vltavy, kyje. První doložená zmínka o vsi pochází z formuláře biskupa Tobiáše, v němž se roku 1289 uvádí "in curia Kig" (ve dvoře Kyjském). Jméno Kyje bylo ve středověku psáno mnohým způsobem, jako např. Kej, Key, Keja, Keje - poslední byl úředně užíván až do roku 1923. Kamenný románský kostel byl zřízen kolem roku 1260. V roce 1781 byl v presbytáři kostela nalezen dnes již zmizelý nápis: "Fundator huius eccelessiae Johannes Pragensis episcopus" - tedy zakladatelem kostela by měl být pražský biskup Jan. Ovšem toho jména v historii najdeme hned čtyři pražské biskupy. Podle A. Podlahy (Posvátná místa království českého - 1907) by to mohl být už Jan I. (nejstarší z nich), za jehož biskupování v letech 11341139 mohl být kostel postaven. Podle opatrnějšího datování /kamenná kostelní stavba/ však zakladatelem kostela je nejspíše až třetí z pražských biskupských Janů, tedy Jan III.z Dražic. V té době se jednalo o pouhý hospodářský dvůr s několika staveními, r.1720 víska se sedmi staveními.Ve dvoře zřejmě byla starodávná kaple, Není známo, kdy byl kostel zasvěcen sv. Bartoloměji. Vysvěcen byl po roce 1227 pražským biskupem Janem II. Více o historii kostela na stránkách Prahy 14[2] a také v knize Praha 14 v zrcadle času[3].

Obec Kyje patřila ve 12. století ke statkům biskupa pražského (po knížeti českém byl nejbohatším vlastníkem, patřilo mu mnoho polností a vesnic hlavně v okolí dnešní Prahy). V bezprostředním okolí kostela se nacházelo sídlo - tvrz a manský dvůr, které patřily roku 1386 Ješkovi (Janovi) z Kyj, šafářovi na arcibiskupském dvoře. Po něm převzal dvůr a tvrz jeho syn Otík (1403), který byl místopísařem zemských desk a který připojoval ke kyjskému dvoru další sídla v okolí. Ve 14. století byla podle historika Neuwirtha z podnětu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic vytvořena soustava rybníků na Rokytce, včetně dodnes existujícího Kyjského rybníka. V 16. století drželi tvrz Kyje s vesničkou staroměstští měšťané, kterým byla odňata a prodána jako trest za rebelii proti králi Ferdinandovi I. Vrchnostenské panství střídalo své majitele - někteří z nich jsou písemně doloženi, ale protože zde nepřebývali, tvrz pustla. V té době byla ves Kyje připojena k Dubči a spolu s ní se v době třicetileté války staly součástí panství uhříněvského, které tehdy patřilo knížeti Lichtenštejnovi.

Kyje byly převážně zemědělská obec. Kroniky velmi podrobně dokládají rozsah polností, luk a zahrad a také, jak se na jednotlivých gruntech střídali jejich hospodáři. Byli zavázáni robotou, což znamenalo v první polovině 18. stol. robotovat na panském koňmo jeden den a pěšmo tři dny v týdnu. O žních pak po čtyři týdny každý den potah a pěší šest dní.

Roku 1720 byly v Kyjích: kostel, fara, dvůr panství uhříněvského a 7 stavení. První doložená hospoda byla v čp. 8 roku (1739) a patřila Václavu Langrovi. Tento hostinský si vedl docela dobře, měl poměrně velký majetek (20 strichů rolí a luk), ale hlavně byla jeho živnost osvobozena od povinnosti přenocování a přechovávání vojska, dále od přípřeže a roboty, od kontribucí a rozličných zemských knížecích daní, které se uvolila platit sama vrchnost.

Od stejných povinností byla osvobozena i kovárna, která vznikla roku 1769. Kdyby hospoda nebo kovárna vyhořely, existovalo pro tuto situaci ukotvení tohoto pravidla: vrchnost by dala ze svých lesů dříví, polovici zdarma, druhou za nižší cenu. Hostinský či kovář však měli povinnost si sami dříví pokácet a odvézt. Do knížecího důchodu uhřiněvského panství platila hospoda každoročně pevný nájem 40 zlatých a z každého vyšenkovaného sudu piva 21 krejcarů. O muzikách musel platit hostinský nápojovou daň.

Od roku 1739 je rovněž v obci připomínán panský mlýn čp. 17. Patřily k němu velké zahrady a postupně vlastníci přikupovali další polnosti a luka. V obci v druhé polovině 18. stol. až první polovině 19. století jen pozvolna přibývala stavení. Obyvatelé byli převážně zahrádkáři nebo drobnými řemeslníky. Živili se také na propachtovaných polích od dvora, o senách, žních a otavách robotovali. Podle tereziánského a josefínského katastru (z rokiu 1788 - tzv. Fassionsbuch) byl katastr obce Kyje rozdělen na XV. oddílů - pole se začala označovat podle polohy. Do prvního oddílu byla zahrnuta zastavěná plocha vesničky, v jejímž centru stál starodávný kostel. Ve druhém oddílu se nacházela bažina od mlýna až k chvalské cestě (oblast dnešního Kyjského rybníka) o rozloze 61130 sáhů čtverečních a panská pastviska u Lehovce a pole nad ním, sahajícím až k hranicím Hloubětína. Třetí oddíl byl nad rybníčkem od chvalské cesty až k chvalským hranicím s díly selských luk kyjských, zleva ležela chvalská luka, za mostem panské polnosti a pole několika statkářů. Čtvrtý oddíl se rozkládal na Hutích od cesty k Hutím až po chvalská pole. Pátý oddíl vedl od Hutí až k cestě na Satalice při cestě ze Kbel do Chval. I tam mělo pole několik kyjských občanů. Šestý oddíl vedl od hranic hloubětínských k cestě od Hutí k Satalicím a od Kbel k Satalicím. Sedmý oddíl zahrnoval pole táhnoucí se k Satalicím. Osmý tvořila pole od jezírka k cestě vedoucí od Kbel ke Chvalům. Devátý ležel na předních Čihadlech s bažinou od rybníka Počernického a končil u chvalských mezníků. Desátý byl u kříže na svahu - z pravé strany rybníka. Kromě polí na něm bývaly i panské louky a pastviny nad mlýnem u studánky. Jedenáctý oddíl zahrnoval pole ke Štěrboholům s hostavickým rybníkem (55 jiter a 756 sáhů). Jak patrno z výčtu, většinu území obce tvořily pole a úrodné, ale zatím neobdělávané pastviny. Jedno z největších hospodářství, jak už to tak bývalo, patřilo faře. Revizitační tabela udávala kvalitu orné půdy; šlo o černohnědou půdu ze 3/4 a 1/4 v druhé kategorii. Nejvíce se pěstovalo žito. Chalupníci podruzi a potažní sedláci dřeli na rozlehlých polích, téměř si neužili žádné kultury. Pozemek pro učitele dosvědčuje, že tu už byla školní pastouška, do které mládež docházela však jen v zimě. Zjara musely děti na pastviny, kde se samy vychovávaly v další robotnické dříče. Když se šeřilo, zažíhali obyvatelé svíce či petrolejky, knihy bývaly vzácností, zábavy se konaly jen o muzikách. Chalupy byly kryty došky a tak jediným kulturním povznesením z všednosti dní jim bývala jen výzdoba kostela - pozlátka a svíce.

V roce 1812 vznikla pod Lehovcem na břehu Kyjského rybníka osada. Vznikla v místech, kde stával dvůr knížete Aloise z Lichtenštejna, rakouského generála v letech 1780-1833. Podle gruntovní knihy z roku 1813 byla tato obec nazvána Aloisdorf. Nikoli z vděčnosti osadníků, jak se tradovalo, ale rozhodnutím vrchnostenských úředníků, dalo jméno knížete osadě jméno a obec se začala nazývat Aloisof Aloisov. Dvůr byl zrušen a místní obyvatelé dostali rozparcelované pozemky pro výstavbu malých chaloupek, s dvorečkem a malou zahrádkou. Parcely jednotlivých domků dodnes pokračují od rybníka přes prašnou či blátivou cestu (dnešní Tálínská ulice) do kopce k lesu - ve stráni jsou dodnes zahrádky. Dole u rybníka bývalo hnojiště. Břeh rybníka, který sahal blíže k zahrádkám než dnes, po několika čištění rybníka dosahuje až k zahrádkám. Přesto někde na jeho břehu bývaly i stromy a keře. Lehovecký hřbet však nebyl zarostlý stromy jako dnes, ale byl holý s obnaženou skalní stěnou. Teprve později se v početných místních rodinách začaly parcely dělit a začala vznikat druhá řada domků pod cestou. Narodilo se tu hojně dětí, které chodily přes místo Pod Háji do chudé školy a v rybníce se zaučovaly v rybářském pytláctví, majíce se na pozoru před panským porybným, který obcházel rozlehlou hráz.

V padesátých letech dvacátého století Komunistická strana usilovala o přejmenování severní části Kyjí (Aloisova) na název Moskva, ale žádost byla zamítnuta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.praha14.cz/MC/mainmc.php
  2. http://www.praha14.cz/~listy/2002/5/kostel.htm
  3. Šmíd J. a kol., Praha 14 v zrcadle času, MÚ MČ Praha 14, 1998, strana 59-60

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ŠMÍD, Jaroslav, a kol. Praha 14 v zrcadle času. Praha : Městský úřad Městské části Praha 14, 1998. ISBN 80-238-3204-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Historie stránky Kyjského občanského klubu