Vysočany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o části Prahy. Další významy jsou uvedeny v článku Vysočany (rozcestník).
Vysočany
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Pohled na střední část Vysočan. V pozadí Prosek a Klíčov.

Pohled na střední část Vysočan. V pozadí Prosek a Klíčov.

kód katastrálního území:
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 9, malá část Praha 3
správní obvod (pověřený úřad): Praha 9, malá část Praha 3
městský obvod: Praha 9, malá část Praha 3
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 6,07 km²
obyvatel: 14 585 (31. 12. 2013[1])
hustota zalidnění: 2 403 obyv./km²

poštovní směrovací číslo: 190 00
Vysočany na mapě

Vysočany (německy Wissotschan), v letech 1902–1921 město a poté část Prahy, jsou jedna ze čtvrtí a katastrální území v městské části a obvodu Praha 9 (spolu s Prosekem, Střížkovem, Hloubětínem, Hrdlořezy a částí Libně). Pouze malá část Vysočan, sportovní areál a Zahrádkářská kolonie Na Balkáně, patří k Praze 3.

Do Vysočan patří[editovat | editovat zdroj]

  • rozsáhlá průmyslová oblast podél ulic Kolbenovy a Poděbradské;
  • obytná oblast kolem východní části Sokolovské ulice;
  • za železniční tratí ve svahu severně směrem k Proseku průmyslová a vilová oblast Na Klíčově, pojmenovaná podle někdejší usedlosti Klíčov
  • nádraží Praha-Vysočany na turnovské a čelákovické dráze a Praha-Libeň na kolínské;
  • jižně od nádraží Praha-Libeň průmyslová a administrativní zóna kolem ulic K Žižkovu a Pod Šancemi a obytná oblast Pod Balkánem kolem Vysočanského náměstí a přilehlé části Spojovací ulice.

Z historie Vysočan[editovat | editovat zdroj]

Vysočany jsou stará románská osada, připomínaná již v roce 1239 jako soukromý majetek. Roku 1325 se tu uvádí poplužní dvůr, vedle něhož později vznikly ještě další dvorce. Tehdy byla půda vysočanská značně rozdrobená. Koncem 15. stol. se část pozemků dostala do držení špitálu sv. Pavla, který byl na území dnešního Karlína, jiná část byla v majetku kláštera karlovského, další v majetku kostela sv. Apolináře ( v 16. stol.) Z významných soukromých držitelů se v 17. stol. připomíná David Jindřich z Černína, který tu měl statek o sedmi dvorech. Ten mu byl roku 1634 zabaven a odevzdán Maxmiliánu J. Trautmannsdorfovi. V 18. stol. vlastnil část vysočanských nemovitostí Romedius hrabě Thun z Choltic. Vysočanské statky byly předmětem neustálého střídání majitelů a tím se vysvětluje rozdrobená pravomoc, o níž se v různých dobách dělili a nebo ji postupně získávali Staroměstští, Novoměstští, úřad hor viničných a kapitula sv. Apolináře v Praze II. Ještě na počátku 19. stol. byly Vysočany idylickou vesnicí s tvrzí s 15. stol., která je zachována ve dvoře č.p. 52. Stály zde dvorce Balabenka, Hytlovka, Krocínka, Fleišnerka a Jetelka ( č.p. 72 a 79). V roce 1902 byly Vysočany dekretem Františka Josefa I. povýšeny na město s právem užívat městský znak.V 1. polovině 19. stol. pak Vysočany změnilo průmyslové podnikání. V roce 1911 byla postavena budova Vysočanské radnice. V roce 1922 se Vysočany staly součástí tzv. Velké Prahy, v roce 1923 se staly správním centrem nového obvodu Praha IX, do nějž patřily ještě Prosek a Hloubětín. Vymezení obvodu Praha 9 zůstalo v zásadě shodné i při správních reformách v letech 1949 a 1960, podobné vymezení a sídlo ve Vysočanech má od roku 1990 dnešní městská část Praha 9.

Vysočany byly z velké části průmyslovou čtvrtí, nacházelo se zde několik továren ČKD i dalších podniků. Od 90. let 20. století je zdejší průmysl v postupném útlumu.

Dne 25. března 1945, koncem druhé světové války byly Vysočany částečně poničeny spojeneckým náletem na Prahu.

Vodní toky[editovat | editovat zdroj]

Vysočanami protéká říčka Rokytka.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obyvatelstvo a rozloha katastrálních území Prahy 2001–2013 [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2015-01-26]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel; JANÁČEK, Josef. Prahou krok za krokem. Příprava vydání Eduard Šimek. 1.. vyd. Praha : ORBIS, 1948. (Pragensie)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]