Nusle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nusle
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Nuselský most překračující Nuselské údolí. Pohled z hradeb Vyšehradu.

Nuselský most překračující Nuselské údolí. Pohled z hradeb Vyšehradu.

kód katastrálního území:
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 4, Praha 2
správní obvod (pověřený úřad): Praha 4, Praha 2
městský obvod: Praha 4, Praha 2
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky:
katastrální výměra: 2,85 km²
obyvatel: 37 057 (16. 10. 2006)
hustota zalidnění: 13 002 obyv./km²

Nusle (německy Nusl) jsou čtvrť a katastrální území v Praze, jižně od centra. Jejich součástí je čtvrť Pankrác. Spadají z větší části do obvodu a městské části Praha 4 a z menší části (Nuselské údolí a zástavba východně od Vyšehradu, v okolí Slavojovy a Lumírovy ulice) do obvodu a městské části Praha 2. Centrální část Nuslí se nachází v okolí náměstí Bratří Synků a podél ulic Táborské, Nuselské, Mojmírovy, Mečislavovy, Rostislavovy, Svatoslavovy, Křesomyslovy, Jaromírovy, Oldřichovy, Bělehradské, Otakarovy, Čestmírovy, K Podjezdu, V Horkách, U Křížku, Kloboučnické, Pod Pramenem, Pod Jezerkou, Na Jezerce, Na Veselí, Dolní, Horní, Nad Nuslemi a Bartoškovy (někdejší ulice dr. Engla s Fordovými domy z 20. let 20. století) jihozápadně od nádraží Praha-Vršovice. Na ni navazuje park Jezerka, Pankrác podél Severojižní magistrály, čtvrť Na Děkance a Sídliště Pankrác II. V letech 18981921 byly Nusle samostatným městem (povýšeny na město císařským nařízením k 31. 12. 1898).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk a raný novověk[editovat | editovat zdroj]

První písemný doklad o starobylé vsi Nusle pochází z 11. století[1]. Ves tehdy náležela k majetku Vyšehradské kapituly. Je zmiňována jako Neosvětly, Nostuly, Nůsly, Neosvitly či Neovstlí a ve středověku převážnou část jejího území tvořily vinice (Vallis vinarium či valis vinearum), vinařské domky, mlýny na Botiči, masné krámy, usedlosti (Bučanka, Bělka, Terebovka, Reitknechtka, Formanka), zájezdní hostinec, hájovna. Významná musela být ves Krušina s kostelíkem Sv. Pankráce v jádře vystavěným jako kamenná rotunda již ve 12. století. Dále vznikaly obytné selské domky v Dolních a Horních Nuslích. Počátkem husitské revoluce se Nusle dostaly do majetku měšťanů Starého a Nového Města pražského, v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1547, kdy je po nezdařeném stavovském povstání král Ferdinand I. Habsburský zabavil a daroval klášteru mnišek Strážkyň Božího hrobu ve Světci u Bíliny, po jehož zániku panství připadlo zpět královské komoře. Císař Maxmilián I. roku 1575 prodal Dolní Nusle Novému Městu, zatímco Horní Nusle koupil Hynek Krabice z Veitmile.[2]

17.–18. století[editovat | editovat zdroj]

Když se v držení vsi Horní Nusle vystřídalo několik majitelů, koupil ji roku 1627 Sezima z Vrtby. Jeho vnuk Jan Josef z Vrtby přikoupil Dolní Nusle a spojil je v jednu ves. K Nuselskému dvoru přistavěl na místě dnešního Náměstí bratří Synků Nuselský zámek a roku 1694 pivovar. Před rokem 1750 bylo v Nuslích mimo budov panství a Nuselského pivovaru 35 obytných domů. Roku 1758 Vrtbové svůj letní zámek v Nuslích prodali majiteli zámku Dobříš, hraběti Jindřichu Pavlovi z Mansfeldu. po jeho smrti dědila Nusle jeho dcera Marie Isabela Colloredo-Mansfeldová. Roku 1795 je koupil kníže Josef Václav Paar a rozšířil tak své dosavadní panství z Vršovic a Podolí-Dvorců.

Roku 1797 některé statky získal Jakub Wimmer, zbohatlý jirchář a koželuh, armádní dodavatel, posléze povýšený do šlechtického stavu. Jeho zásluhou byly po roce 1814 pozemky zvelebeny v empírovém a romantickém duchu, zakládány cesty, hrazeny parcely, vysazovány stromy a venkovský ráz mizel, avšak většinou zmizely i vinice.

Město 19. století[editovat | editovat zdroj]

Nusle se začaly rozšiřovat od poloviny 19. století, kdy je v roce 1857 koupil měšťan Alois Procházka. Rozvoj obce ovlivnila Průmyslová revoluce, měšťanská výstavba činžovních domů vyvolala zboření zámku i statku. Obec byla povýšena na město, mající od roku 1898 i svůj politický a soudní okres, který zahrnoval i některé obce na levém břehu Vltavy (spadala tam např. i Malá Chuchle). Nuselský pivovar, založený Janem Josefem Sezimou z Vrtby, byl rozšířen na měšťanský akciový. Mezi ním a Folimankou (Formankou) se odehrávaly tradiční povelikonoční poutě pražských ševců – fidlovačky – vylíčené v opeře Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla. Na potoku Botiči zde (na katastru Nuslí) fungovaly dva mlýny (horní a dolní) a v zahradami obklopen byl již zmíněný barokní Vrtbův Nuselský zámek. Byl zbudován další zájezdní hostinec na dnešní křižovatce Nuselské třídy a Táborské ulice, při obchodní cestě z Prahy na Tábor, patřící rodině Brůdrů, jehož kamenná budova dosud stojí (Bílý dům, Nusle čp. 64, patří společnosti PRE, která tam má oblastní kanceláře). Další historický hostinec, který byl zbořen při nástupu secesních domů v dnešní Nuselské třídě na přelomu 19. a 20. století, stával v blízkosti náměstí na místě domu čp. 83. Původní budova hostince "Na Kovárně", na rohu dnešní Bělehradské a náměstí, byla v 20. letech 20. století nahrazena šestipodlažní stavbou (Nusle čp. 5), v níž je dnes známá nuselská "pizzerie". Tehdy měly všechny domy svoje studny s pitnou vodou (zachované v některých případech až do šedesátých let dvacátého století), neboť teprve ve druhé polovině 19. století začal být zaváděn městský vodovod. Poblíž železničních tunelů byly vybudovány Nuselské schody spojující pozdější samostatné město Nusle a Královské Vinohrady. Nedaleko dal profesor Václav Vlček postavit vilu Osvěta, do níž se roku 1884 přistěhoval se svou rodinou profesor T.G. Masaryk a 14. září 1886 se tam narodil jeho mladší syn Jan. Vzniklo zde železniční nádraží a u Nuselských schodů zastávka pro Královské Vinohrady, byla zavedena tramvajová trať a později i trolejbusy.

Sokol byl v Nuslích založen již roku 1888. Původní stará sokolovna byla vystavěna v malebném anglikánském slohu, později však byla přestavěna (Nusle čp. 317, Táborská ul.) na Husův sbor, když byla dokončena stavba nynější Nuselské sokolovny na tehdejším náměstí Československých legionářů (dnes Generála Kutlvašra). V těchto letech (1885–1889) bylo též nad Nuslemi zbudováno státní vězení, pozdější trestnice Pankrác, jako náhrada za zrušenou Svatováclavskou věznici, která stávala poblíž dnešního Karlova náměstí (bývalého Dobytčího trhu). Stará radnice byla zřízena v Alšovými malbami vyzdobeném Wiehlově domě s věžičkou v dnešní Křesomyslově ulici. Ještě před koncem 19. století byl postaven rohový dům s věží a hodinami (Nusle čp. 6) na blízké křižovatce dnešní Bělehradské a Otakarovy ulice, v němž byla více než sto let známá Nuselská kavárna (dnes je tam orientální restaurace), kterou s oblibou navštěvoval komik Jaroslav Štercl. Většina zástavby s prvky secese i kubismu a historizujících slohů pochází právě z konce 19. století, kdy Nusle získaly svůj okres a byly povýšeny na město, a ze začátku 20. století. Roku 1906 vznikla na pankráckém kopci za Reitknechtkou pozoruhodná stavba Kotěrova vodojemu.

1918–1945[editovat | editovat zdroj]

Za první republiky byly Nusle roku 1922 připojeny k Velké Praze. Výstavba se přesunula na jižní část Nuslí (Pankrác) a do Vršovic. V Táborské ulici byla však postavena podle projektů architekta Karla Hannauera ml. řada moderních šestipodlažních domů s rozlehlými balkony a zimními zahradami, v nichž bydlel herec Martin Růžek (Nusle čp. 63, 65 a 66). V okolí ulic Nad Nuslemi, Pod Vilami a Na Květnici vznikla vilová čtvrť. V roce 1920 zde bylo postaveno Františkem Šambergem známé Tylovo divadlo (řadu let Hudební divadlo v Nuslích, dnes Divadlo na Fidlovačce) a v budově staré pošty hrál po kinu Ponrepo nejstarší pražský biograf "kino Bouček" (Nusle čp. 594). Kostel svatého Václava vznikl na konci 19. století, Nuselská radnice v roce 1908 a nová Nuselská sokolovna byla vystavěna do roku 1925 s tehdy největší kuželkářskou (dnes bowling) dráhou v Praze. Jako sokolník nové Nuselské sokolovny působil tehdy náš první olympijský vítěz na OH 1924 gymnasta Bedřich Šupčík. Ve staré Nuselské sokolovně byl v témže roce zřízen Husův sbor s barevnými vitrážemi do Táborské ulice. Jednotlivá okna mají dodnes původní nápisy "Hus", "Komenský", "Masaryk". O spolkový život v Nuslích se s církvemi, Sokoly, Skauty a sportovními kluby (SK Nusle, Nuselský SK, Viktoria Nusle, Olympie Nusle) staraly rovněž dvě veleobce baráčnické "Vitoraz" a "Na Čekanici", pořádající společenské akce obvykle v Nuselské pivovarské zahradě. Kromě řady školních honosných budov, budovy vrchního soudu a vozovny, byl do druhé světové války Na Paloučku ještě zbudován moderní evangelický kostel.

V kostele Sv. Václava a na tehdejším II. pražském a nuselském katolickém vikariátu působil dlouhou dobu páter Msgre. Mons. Alois Tylínek, osobní arciděkan, papežský komoří, vězeň několika koncentračních táborů, který získal od papeže titul monsignor, vyhrazený jinak téměř výhradně biskupům a arcibiskupům. Až do roku 1948 byl poslancem. Za První Československé republiky zastával rovněž významnou funkci náměstka primátora hlavního města Prahy dr. Karla Baxy. V padesátých letech 20. století kostel svatého Václava po úmyslném zapálení vyhořel. Na jeho obnovu organizovanou Mons. Tylínkem se tehdy složili nuselští občané, zejména operní zpěvačka paní Marta Krásová. Shořel i hlavní oltář a křížová cesta, která byla poté zapůjčena z kostela Sv. Pankráce, který je k farnímu kostelu Sv. Václava filiálním.

Pomník obětem 1. světové války byl postaven před kostelem sv. Pankráce a věnován obětem války z Nuslí. Na vysokém kamenném pylonu se nachází koule představující Zeměkouli a na ní mohutný bronzový orel před vzletem. Autorem pomníku je sochař a medailér Josef Sláma, kamenické práce provedl J. Gabriel. Na čtyřhranném pylonu je vytesáno 147 jmen těch nuselských občanů, kteří ve válce zahynuli. Modelem pro orla byl živý orel Fanouš, kterého přivezli naši legionáři z Ruska. Pomník byl slavnostně odhalen roku 1925. Památník československých legionářů a zejména Zborovské bitvy z téže doby s prstí z legionářských bojišť na tehdejším náměstí Československých legionářů (dnes náměstí Generála Kutlvašra) pod Nuselskou sokolovnou, v padesátých letech zhanobený, se v tehdejší (původní) podobě nezachoval (v této době pachatelé zničení památníku a také zapálení kostela Sv. Václava snad ani formálně nebyli zjišťováni).

V rohovém domě v Čiklově ulici 1237/17 bydlel Václav Alois Čikl, duchovní správce chrámu Cyrila a Metoděje. On sám byl popraven v Kobylisích již 4. 9. 1942, v Mauthausenu skončil život jeho manželky Marie. Dne 13. května 1941 byl v přestřelce zraněný Josef Mašín zajat gestapáckou přesilou v ulici Pod Terebkou (nyní Čiklova 19) v Praze-Nuslích, když kryl krkolomný útěk svých druhů Václava Morávka a Františka Peltána po uzemňovacím lanku vysílačky z okna ve 4. patře jednoho z místních bytu, odkud se ten den vysílalo do Londýna. V domě v Čiklově ulici 7 (od roku 1940 do roku 1945 Hemina) působil za 2. světové války radiotelegrafista Obrany národa Otakar Batlička, který byl popraven v roce 1942.

1945–1989[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce začaly Nusle chátrat. V parku Na Jezerce v původně Sokolu patřící budově bylo zbudováno kulturní středisko Jezerka, odkud později začalo první experimentální barevné vysílání barevné Československé televize. V sedmdesátých letech zde TV měla zpravodajská studia, od roku 1975 se odsud vysílal pořad Vysílá studio Jezerka a během Sametové revoluce se tu v pronajatých studiích vystřídalo více než 60 zpravodajských štábů z celého světa. Dnes zde hraje Divadlo bratří Hrušínských (divadlo Na Jezerce), kteří mají též v ulici Nad Nuslemi svou rodovou vilu. Roku 1974 přemostil Nuselské údolí železobetonový Nuselský most (od roku 1975 do roku 1990 Most Klementa Gottwalda, předtím pracovní název mostu i stanice metra Nuselský most), který část čtvrti dodnes zastiňuje svojí mohutností. Od roku 1958 se v budově bývalém sochařském atelieru bratří Nováků v Čiklově ulici začínají natáčet animované filmy. Vzniká zde slavné studio, kde pod vedením Břetislava Pojara vznikla celá řada známých loutkových filmů (Potkali se u Kolína atd.) Studio patřilo pod "Krátký film Praha" a natáčeli zde i režiséři J. Kluge, L. Beneš (Pat a Mat) a mnoho dalších. Ateliér se stal i místem setkávání různých uměleckých osobností (Z. Seydel, K. Lhoták, M. Štěpánek atd). Později přešla výroba loutkových filmů do nových budov na Barrandově (1983).

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Rostislavova ulice, Nusle

Po roce 1989, kdy došlo k společensko-ekonomickým změnám, se zde situace zlepšuje, některé části Nuslí (např. u. o. Pankrácké předmostí) patří k poměrně atraktivním, převážně obytným čtvrtím. Nusle mají více než 1700 popisných čísel. Ze šesti "prvorepublikových" nuselských kin nehraje již ani jediné, poslední dvě v dolních Nuslích byla v devadesátých letech 20. století využita jinak. Původní Světovid (později Morava) v Boleslavově ulici byl využit pro "Komorní Fidlovačku" a kino "Rokoko" (později Tatra) vedle radnice v Táborské bylo zgruntu přestavěno na "Expres samoobslužnou prodejnu Tesco" (Nusle čp. 619). Obě kina hrála již po první světové válce v době němého filmu, kdy hudbu zajišťovali zejména mladí houslisté z nuselských škol.

V historickém sále někdejšího nejstaršího pražského kina "Bouček" v budově pošty (Nusle čp. 594) bylo v roce 2012 zřízeno nové nuselské "Divadlo" (Divadlo bez hranic).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Nusle jsou důležitou dopravní křižovatkou. Protíná je nejstarší trasa pražského metra C se třemi stanicemi Vyšehrad, Pražského povstání a Pankrác. V Nuslích je zavedena relativně hustá tramvajová síť, jejímž středobodem jsou zastávky Otakarova a Náměstí bratří Synků. Tramvaje jezdí z Nuslí na Pankrác (18), do centra (6, 18, 24, 11), na Výtoň (7) i do Vršovic (6, 7, 24) a Michle (11). Autobusové spojení zajišťují dvě linky, číslo 188 ve směru do Michle, a číslo 193 na Pankrác a z ulice Kloboučnické (106,136) na Kačerov, do Krče, na Lhotku (182) a do Braníka (124). V budoucnu se počítá se zavedením nové trasy metra D, která spojí Nusle s Vinohrady a Krčí.

Přímo u centrální části Nuslí se nachází nádraží Praha-Vršovice, které se původně (od zprovoznění dráhy císaře Františka Josefa v roce 1880) jmenovalo Nusle, od roku 1912 Nusle-Vršovice, po připojení k Praze roku 1921 Praha-Nusle, od roku 1941 Nusl-Verschowitz a po válce Praha-Vršovice. Od roku 1882 bylo toto nádraží též výchozím bodem lokální dráhy Nusle – Modřany (elektrifikované Františkem Křižíkem, akumulátorové motoráky s dobíjením v Nuslích a Modřanech[zdroj?]), později prodloužené do Posázaví. Již za první republiky tam bylo ve směru na Tábor budováno rozsáhlé „seřaďovací nádraží“, po druhé světové válce rozšířené od Nuslí podél celých Vršovic až do Strašnic. V současné době již není potřebné a bylo zrušeno. Čeká na postupnou revitalizaci rozsáhlých kolejišť. Vznikla zde též výtopna Nusle pod Bohdalcem, která je dodnes funkční jako lokomotivní depo, které již neslouží pro parní lokomotivy.

Další nádraží, Praha-Vyšehrad, se nalézá u dolního konce Nuselského údolí na Pražské spojovací dráze mezi hlavním a smíchovským nádražím, zřízené roku 1872. V letech 1888–1960 sloužilo toto nádraží i osobní dopravě, nyní chátrá. Ačkoliv spadá do katastrálního území Vyšehrad, sloužilo též přilehlým oblastem Nuslí a Nového Města. Jeden čas zde bývala, pod dnešním Nuselským mostem a letohrádkem Bělka – Bučanka, ještě železniční zastávka Nusle, jejíž zbytky sochařské výzdoby jsou dodnes patrné. Uvažuje se o obnovení železniční zastávky pro příměstskou osobní dopravu o něco dále od centra Nuslí, poblíž Vyšehradského železničního mostu.[zdroj?]

Tratě od hlavního nádraží Vinohradským tunelem kolem Nuselských schodů, od Smíchova přes Vyšehradský železniční most přes Vltavu a od nádraží Praha-Vršovice (do něhož z druhé strany ústí jak trať od Benešova, tak trať od Modřan) jsou vzájemně propojené všemi směry, takže ulice v dolních Nuslích jsou překlenuty několika železničními viadukty.

Automobilová[editovat | editovat zdroj]

Nusle jsou pro automobilisty významné především díky severojižní magistrále, která přivádí automobily z centra Prahy po Nuselském mostu a dále přes Náměstí Hrdinů na pankráckou pláň. Stále však existuje hustá doprava v údolí, která má svůj hlavní uzel na křižovatce Bělehradské ulice s Otakarovou ulicí. Hlavní směr dopravy vede od Výtoně přes Ostrčilovo náměstí kolem Divadla Na Fidlovačce do Vršovic a z Vinohrad přes Náměstí Bratří Synků kolem Nuselské radnice přes Palouček na Pankrác.

Velmi rušná je dnes i obchodní Nuselská ulice, táhnoucí se od náměstí, kolem Nuselské mlékárny a Tyršova vrchu až do Michle. V době první republiky, kdy ulicí již jezdily tramvaje, tam byly, kromě Nuselské mlékárny postaveny i dva obchodní domy "firmy Baťa" (Nuselská 17) a "Nuba", jejichž budovy stojí dosud. Spolu s řadou domů z 19. století, které nahradily osmipatrové paneláky (s průběžnou řadou obchodů v přízemí) byla však roku 1957 zbořena i Nuselská pasáž známé obchodní oděvní firmy "U Richtrů" na jejímž místě se dnes nachází malá Nuselská tržnice. Další Nuselská tržnice, zaměřená na potraviny a zeleninu, se nalézá již v méně rušné blízké Čestmírově ulici (v ulici se nalézá též busta Jiřího Schelingera, odhalená 6. března 2011 k 60. výročí jeho narození na domě, kde zpěvák prožil více než polovinu svého života).

Významné objekty a prostranství[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Nusle ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. VÁVRA, Paměti obce Nuselsko-Pankrácké. Výroční zpráva c.k. reálky pražské. Praha 1887.
  • B. NEPOVÍM – K. ŠKVOR: Nusle – Michle – Krč v minulosti a přítomnosti. Praha 1948.
  • F. HOLEC, Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII., Praha a okolí. Praha 1988, s.54

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Praha-Nusle – http://www.turistika.cz/mista/praha-nusle
  2. HOLEC, František. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: díl VII., Praha a okolí. Praha 1988, s.54.