Karel Hašler
| Karel Hašler | |
 V jedné ze svých rolí v Národním divadle (1904) |
|
| Základní informace | |
|---|---|
| Narození | 31. října 1879,  Zlíchov |
| Úmrtí | 22. prosince 1941 (62 roků), .svg){kind=small} Mauthausen |
| Povolání | písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik, režisér |
| Aktivní roky | 1897–1941 |
| Web | Písničkář, o. s. pro zbudování pomníku k poctě Karla Hašlera |
| manželka |
Zdena Frimlová
|
|---|---|
| syn |
Karel Hašler ml.
|
| syn | |
| syn |
Thomas Hasler
|
| švagr |
Karel Hašler (31. října 1879, Zlíchov – 22. prosince 1941, Mauthausen) byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér.
Obsah |
[editovat] Ze života
Byl synem kováře (později se otec stal sklářem), učil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.
Roku 1908 se oženil se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla, jejich syn Zdeněk Miloš Hašler (1909–1972) byl filmový herec a režisér[1]. V roce 1916 byl propuštěn z Národního divadla pro nekázeň. Už před tím se ale začal živit svými písněmi. Během 1. světové války jezdil na turné po českých zemích a vystupoval po Praze. V roce 1919 otevřel vlastní hudební vydavatelství. Vystupoval často ve varieté na Vinohradech.
Za 2. světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem, propuštěn, v srpnu zatčen znovu (podle jiných zdrojů v září, přímo během natáčení filmu Městečko na dlani[2] na udání režiséra Václava Binovce[zdroj?]). V prosinci téhož roku zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.
| „ | Když jsem se pak dověděl o jeho smrti – o smrti pražského Chevaliera, jak ho nazval Rudolf Deyl senior, jenž s Hašlerem byl velký kamarád, zaslechl jsem odněkud smutnou melodii, která mi zněla v uších na rozloučenou s tímto podivuhodným člověkem. Karel Hašler určitě netušil, jaký nový přízvuk dostane ta melodie v té pro každého Čecha kruté době. Její slova byla: „Tak, jako na louce kytička, vyrostla ta naše písnička a až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít!“. | “ |
| — František Filipovský[3] | ||
[editovat] Nejznámější písně (výběr)
- Hoši od Zborova
- Kampak na nás, bolševíci? (1919)
- Po starých zámeckých schodech
- Pětatřicátníci
- Ta naše písnička česká
- Čí je Praha? Naše!
- Já mám holku od Odkolků
- Strahováček
- Podskalák
[editovat] Filmové autobiografie
Již jeho první zvukový film Písničkář (1932), ve kterém ztvárnil českého vlastence v posledním období rakousko-uherského mocnářství, byl částečně jeho autobiografií.[4]
Jeho osudu se plně věnoval až pětidílný televizní seriál Pražský písničkář (1997) s Viktorem Preissem v hlavní roli. Scénář napsal znalec Hašlera Gustav Oplustil, režíroval Ivo Paukert.[5]
V roce 2008 natočili čeští režiséři Marek Jícha a Josef Lustig dokument Písničkář, který nezemřel, jehož spoluautorem i postavou je Hašlerův nejmladší (třetí, nemanželský) syn Thomas, který se narodil pouhých pět týdnů před otcovým umučením v koncentračním táboře.[6] Jak Thomas uvádí ve starším dokumentu ČT Příběhy slavných – Karel Hašler : Písničku si cestou notoval (2003), Karel Hašler se o jeho narození dozvěděl z dopisů jeho matky (v koncentračním táboře byla dovolena korespondence výhradně s osobním obsahem).[7] Thomas Hasler po válce (v 7 letech) odešel se svou matkou německého původu z Československa do Austrálie a později do USA, kde žije dodnes.[8]
[editovat] Ocenění
Již za jeho života byly podle jeho oblíbených písniček „hašlerek“ pojmenovány tvrdé bylinkovo-mentolové bonbony.
Jmenuje se po něm asteroid (37939) Hašler (1998 HA), objevený Lenkou Kotkovou.[9]
Hašlerovy písničky dosud hraje staropražská kapela Hašlerka.[10]
Při příležitosti 130. výročí jeho narození (31. října 2009) byl na Starých zámeckých schodech odhalen jeho pomník akademického sochaře Stanislava Hanzíka.[11][12]
-
Rodný dům Karla Hašlera – Na Zlíchově 242/33
-
Pamětní deska na rodném domě
-
Karel Hašler krátce po válce (1918)
-
Pomník na pražských Starých zámeckých schodech
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33225-gina-hasler.html?PHPSESSID=3e872a8a8d9210e7f84bc9594cbb4279
- ↑ Karel Hašler má v Praze konečně pomník – rozhlas.cz, 31. 10. 2009
- ↑ Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 187
- ↑ Písničkář v České televizi
- ↑ Pražský písničkář v České televizi
- ↑ Písničkář, který nezemřel
- ↑ Příběhy slavných – Karel Hašler : Písničku si cestou notoval – dokument ČT (2003), možnost on-line přehrání (informace zhruba od času 46:15)
- ↑ Thomas Hasler, syn slavného českého písničkáře, ve filmu pátrá po svém otci
- ↑ (37939) Hašler
- ↑ Staropražská kapela Hašlerka
- ↑ Při odhalování pomníku Hašlerovi davy lidí ucpaly zámecké schody – České noviny, 31. 10. 2009
- ↑ Praha oslavila 130. výročí Karla Hašlera odhalením pomníku – ČT24, 31. 10. 2009
[editovat] Literatura
- BROŽ, Jaroslav; FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945: Orbis, Praha, 1966, str. 12, 32, 43, 83, 85, 93, 95, 112, 138, 179, 182–3, 198, 216, foto 1, 52, 91, 211, 217–8, 232, 483, 486, 526
- ČERNÝ, František: Hraje František Smolík: Melantrich, Praha, 1983, str. 215, 217, 258
- DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : Panton, 1968, 1. vydání
- DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : nakl. XYZ, 2007, ISBN 978-80-87021-84-2, 2. vydání
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- KVAPIL, Jaroslav. O čem vím: Orbis, Praha, 1932, str. 503
- MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem: Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 97–104, 113, 168, 174, 192–3, 195–8, 230–2, 267–270, 273, ISBN 80-86182-51-7
- MOTL, Stanislav. Prokletí Lídy Baarové: Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 156–7, ISBN 80-86182-61-4
- TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila: Ametyst, Praha, 1998, str. 40, 61, 95–6, 112, 117, 126, ISBN 80-85837-35-8
- TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář: nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 142–3, 169, 175, ISBN 978-80-7388-552-6
- TUŠEK, Karel. Karel Hašler – Já mám holku od Odkolků: ZERAS, Praha, 1992, ISBN 80-901313-0-1
- VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?: Primus, Praha, 1993, str. 155, 166, 189, ISBN 80-85625-19-9
[editovat] Externí odkazy
- Karel Hašler v archivu Národního divadla (s bohatou fotodokumentací)
- Karel Hašler na Českém filmovém nebi
- Karel Hašler na Filmové databázi
- Karel Hašler na Česko-Slovenské filmové databázi
- (anglicky) Karel Hašler na Internet Movie Database
- Zuzana Ptáčková: Čí jsou „hašlerky“? Naše! – Týdeník Televize, 2004/43
- Karel Hašler: Hezká vzpomínka (video)
- Životopis
- Novinové články
- Osudy Rudolfa Frimla a Hašlerových synů
- Pobytové přihlášky manželů Hašlerových na Novém Městě pražském 1905–1911 na webu NAČR
- Pobytové přihlášky manželů Hašlerových na Smíchově od r. 1911 na webu NAČR (manželka Jarmila Frimlová, * 1877, svatba 21. 3. 1908 na Staroměstské radnici, oba bez vyznání)
- Karel Hašler (Cyklus České televize Příběhy slavných) - video on-line v archivu ČT
