Josef Mašín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o brigádním generálovi Josefu Mašínovi, členovi protinacistické odbojové skupiny Tři králové. O jeho synovi, členu protikomunistické skupiny, pojednává článek Josef Mašín (1932).
pplk. Josef Mašín
Předválečný portrét pplk. Josefa Mašína v důstojnické uniformě československé armády. (kolorizace)
Předválečný portrét pplk. Josefa Mašína v důstojnické uniformě československé armády. (kolorizace)
Narození: 26. srpna 1896
Lošany, Kolín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí: 30. června 1942 (ve věku 45 let)
Praha, Kobyliská střelnice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost: Podplukovník, i.m. generálmajor
Doba služby: 1915–1920/1922–1939
Sloužil: c.k. 36 pěší pluk
1. čs. střelecký pluk
1. dělostřelecký pluk Jana Žižky z Trocnova
Tři králové
Složka: Československé legie, Československá armáda, Obrana národa
Velel: 9. rota 1. čs. střeleckého pluku
1. dělostřelecký pluk Jana Žižky z Trocnova
Války: První světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka
Bitvy: Bitva u Zborova, Bitva u Bachmače

Podplukovník Josef Mašín (26. srpna 189630. června 1942) byl důstojníkem prvorepublikové Československé armády a členem protinacistické odbojové organizace Tři králové. V roce 2005 byl in memoriam povýšen do hodnosti generálmajora.[1]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lošanech u Kolína jako jediný syn sedláka Aloise Mašína a jeho ženy Marie, rozené Zourkové. V letech 19071911 absolvoval české reálné gymnázium v Kutné Hoře. V letech 19121915 vystudoval Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici nad Labem. Krátce navštěvoval rakousko-uherskou důstojnickou akademii (v letech 1914–1915), přednášky však byly nadmíru nepraktické – probíraná taktika boje se datovala do období napoleonských válek.

Mašín se nepohodl s jedním omezeným starým důstojníkem, který, když zapomněl o čem právě mluvil, dokončil popis výherní strategie slovy „Säbel hoch und hurrah!“ (Šavle hore a hurá!) Když se ho tento oficír tázal na něco z vojenské taktiky, Mašín odpověděl touto „geniální“ replikou a zanedlouho si musel balit své věci, protože byl z akademie propuštěn.[2]

Armádní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Československé legie[editovat | editovat zdroj]

28. dubna 1915 byl Mašín odveden a zařazen k c.k. pěšímu pluku 36, s kterým odjel na ruskou frontu. Zde 9. května 1915 u Sinkova přeběhl do ruského zajetí a 3. ledna 1916 se přihlásil do Československých legií. V letech 19161921 pak bojoval v Československých legiích v 1. čs. střeleckém pluku. V bojích byl několikrát raněn a několikrát vyznamenán (získal Kříž sv. Jiří, tzv. „Georgijevský kavalír“, všech 4 stupňů[3]). Bojoval v bitvách u Zborova, u Bachmače a na transsibiřské magistrále.

První republika[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa demobilizoval, ale již 6. února 1920 se stal štábním kapitánem pěchoty Československé armády. V roce 1922 absolvoval granátnický kurs v Milovicích. Od roku 1923 do roku 1927 sloužil u dělostřeleckého útvaru v Českých Budějovicích a od roku 1927 do roku 1928 v Jindřichově Hradci. Od 1. dubna do 2. listopadu 1928 byl na dovolené bez platu kvůli nemoci matky.

Od roku 1928 Mašín sloužil u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Ruzyni do roku 1939 ve funkci zástupce velitele pluku.

18. června 1929 se oženil se Zdenou Novákovou, s níž měl tři děti: Ctirada narozeného 1930, Josefa narozeného 1932 a Zdeňku narozenou 1933.

Okupace Československa[editovat | editovat zdroj]

14. března 1939 byl Mašín suspendován a obžalován pro vzpouru, když se odmítl podrobit rozkazu neklást odpor okupantům (v rozporu s rozkazem vrchního velení zamýšlel vyhodit do povětří sklad zbraní v ruzyňských kasárnách, tak aby nepadly do rukou Němců, a neváhal fyzicky inzultovat nadřízené, kteří mu v jeho úmyslu bránili). Po obsazení Československa nacistickým Německem se pokoušel o sabotáže, zprvu samostatně, později v rámci odbojové organizace Obrana národa. Společně s pplk. Josefem Balabánem a škpt. Václavem Morávkem vytvořil zpravodajskou skupinu Tři králové. Pomocí velké sítě spolupracovníků členové skupiny sbírali významné informace, které potom předávali vysílačkou československé exilové vládě do Londýna. Kromě toho shromažďovali zbraně a prováděli sabotáže. Podle některých svědectví se Mašín podílel na vydávání ilegálního časopisu V boj.

Pplk. Josef Mašín v době svého působení v protinacistickém odboji (kolorizace)

Zatčení[editovat | editovat zdroj]

Mašín byl zatčen Gestapem v podvečer 13. května 1941 po přestřelce v domě ve čtvrtém patře v ulici Pod Terebkou, dnešní Čiklova 19, v Praze-Nuslích(byl to ilegální byt Morávka). Tehdy vysílali pplk. Josef Mašín, škpt. Václav Morávek a četař František Peltán důležitou depeši pro Londýnskou exilovou vládu. Krátce po prvních odvysílaných větách se ozval zvonek. Za dveřmi byla početná přepadová skupina pražského Gestapa. Všichni tři začali urychleně ničit veškeré depeše a vysílačku, ba dokonce stihli ještě odvysílat zprávu o své tragické situaci. Mašín se rozhodl proti gestapákům bránit. Prudce rozrazil dveře a vystřelil na prvního gestapáka nejblíže dveřím, byl to jistý úředník Mischke. Toho zasáhl do břišní oblasti. Mezitím Mašína kryl střelbou ze dveří Morávek. Tomu se však naneštěstí vzpříčil náboj v hlavni. Toho využil další gestapák, který Mašína postřelil, ten se skácel na rohožku. Okamžitě se na něj několik gestapáků vrhlo. Při rvačce upadl Mašín ze schodiště a při pádu si zaklínil nohu mezi zábradlí, což zapříčinilo její zlomení v bérci. Mašín ještě naposledy pokusil se zastřelit, v tom mu však bylo zabráněno. Zbraň však pevně svíral v ruce a teprve, až když mu gestapáci prostřelili zápěstí, jeho sevření povolilo. Ve vážném stavu byl Mašín převezen sanitkou do SS lazaretu v Podolí. Morávek ještě stihl přirazit dveře gestapákům před nosem. Ti dveře rozmlátili sekyrou. Morávkovi s Peltánem nezbývalo než spustit se po tenkém ocelovém laně, které jim sloužilo jako uzemnění pro vysílačku, ze čtvrtého patra dolů. Peltán si při doskoku těžce pohmoždil obě nohy a Morávek si o uzlík na lanu nařízl prst, který si později musel stejně uříznout. Po zatčení byl Mašín při výsleších krutě mučen – přesto byl jedním z mála zatčených, kdo se v Petschkově paláci s gestapáky pral, při jednom výslechu „složil“ k zemi gestapáka Soppu, který byl vyhlášeným surovcem – gestapáci k němu chodili minimálně po dvou a k výslechu byl přiváděn ve svěrací kazajce. V době Mašínova pobytu v lazaretu v Podolí se Morávek několikrát pokusil o jeho vysvobození. Chtěl pro něj poslat sanitní vůz. Den předtím, než měla sanitka přijet, se Mašín pokusil skleněnou nádobou omráčit gestapáka, který jej hlídal u jeho nemocničního lůžka. Gestapák se však uhnul a zpacifikoval jej. Za tento pokus o vzpouru si Mašín vysloužil přeložení na Pankrác, takže se pokus o jeho osvobození nezdařil. Morávek učinil ještě několik pokusů, avšak všechny selhaly. Nepomohla ani depeše do Londýna, aby se britská strana pokusila vyměnit dva zajaté německé důstojníky za Mašína a Balabána. Avšak Londýn se k tomu nevyjádřil. Mašín se v cele neúspěšně pokusil o sebevraždu, kdy úmyslně narazil hlavou na topení. Hlavu si rozrazil, ale úraz pro něho nebyl smrtelný. Podruhé se pokusil si prokousnout tepnu, ani to se mu nepodařilo. Během ročního pobytu na Pankráci a po četných krutých výsleších zcela ztratil svou lidskou podobu – přišel o všechny vlasy a tělo mu pokrývaly hnisavé rány. Gestapáci mu dokonce ukázali jeho ženu, se kterou bylo rovněž surově zacházeno.Také k němu přivedli zmučeného Balabána.Mašín však ani přes toto nic na své spolupracovníky nevyzradil; 30. června 1942 byl odsouzen stanným soudem k trestu smrti a na kobyliské střelnici v Praze popraven. Když byl 27. května 1942 v Praze proveden atentát na Reinharda Heydricha, chtěli po Mašínovi gestapáci, aby atentát odsoudil. Mašín prohlásil, že lituje toho, že Heydricha nemohl zabít on sám.

Okovy Josefu Mašínovi popravčí odmítl sejmout a podle výpovědi svědků, se hrdě postavil do pozoru vzdor svým spoutaným pažím a zvolal: „Ať žije Československá republika!“ [zdroj?]

Dům v Čiklově ulici, kde byl zatčen pplk. Josef Mašín. šipka odkazuje na okno, odkud uprchli škpt. Václav Morávek s četařem Františkem Peltánem.

Po osvobození[editovat | editovat zdroj]

Po válce byl Josef Mašín povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála a v květnu 2005 in memoriam do hodnosti generálmajora.

Jeho žena Zdena Mašínová byla několik měsíců vězněna (od 6. ledna 1942 do 5. srpna 1942) Gestapem, po válce vyznamenána Československým válečným křížem. V roce 1953 byla během nespravedlivého soudního procesu poslána zločinnou komunistickou justicí na 25 let do vězení, za údajnou pomoc při protikomunistické činnosti jejích dvou synů, za schvalování těchto činů a za napomáhání ilegálnímu útěku členů odbojové skupiny bratří Mašínů za hranice. Zemřela v komunistickém žaláři 12. června 1956.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Jan: Mašínové. Zpráva o dvou generacích, nakl. Torst, v Praze 1998, ISBN 80-7215-048-0
  • RAJLICH, Jiří; ČAPLOVIČ, Miloslav; kolektiv - Vojenské osobnosti československého odboje 1939 až 1945, nakl. Ministerstva národní obrany ČR, v Praze 2005
  • ŠPIÓN jemuž nevěřili / F. Moravec
  • TŘI KONTRA GESTAPO - I.M. JEDLIČKA, PETR KETTNER (1967)
  • MASIN, Barbara: Odkaz, Mladá fronta, 2005. Z angl. rukopisu vybrala, uspoř., přel. a úvod napsala Hana Moravcová-Disherová. Doslov Josef Škvorecký. Vyšlo v nakl. Sixty-Eight Publishers v r. 1977, 2. vyd. vyšlo v nakl. Rozmluvy v Londýně v r. 1987

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jmenování a povýšení generálů Armády a Policie České republiky [online]. Pražský hrad, [cit. 2010-02-06]. Dostupné online.  
  2. MASIN, Barbara - Odkaz, nakl. Mladá fronta, v Praze 2005, ISBN 80-204-1248-4.
  3. http://www.valka.cz/clanek_10415.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]