Pylon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o součásti staroegyptského chrámu. Další významy jsou uvedeny v článku Pylon (rozcestník).
Pylon
varianty hieroglyfického zápisu
D58 Aa1
N35
t
F5
O21
D58 Aa1
N35
pr
O32
Achet
hieroglyfická značka
N27
Dvojice pylonů chrámu v Edfu
Boční pohled na vnitřní stranu pylonu

Pylon (odvozeno z řeckého πυλον – „brána“, původní egyptský název je bechenet) je označení věžovité stavby tvořící v páru nejpozději od Nové říše monumentální vstup do egyptských chrámů. Jeho dvě části lemující bránu a spojené nad portálem mostkem tvořily vnější hranici mezi širším chrámovým okrskem a vlastním chrámem jako „příbytkem boha“. Význam pylonu se odvíjí od symboliky chrámu, který je pokládán za „achet na zemi“,[1] kdy achet je egyptským slovem pro „obzor“, „horizont“ jako tajemné mystické místo zrození a vstupu slunečního boha na tento svět mezi dvojicí hor. Ačkoli to nelze prokázat, je možné, že architektonická podoba pylonu jako hranice mezi světem bohů a světem lidí je odvozena od hieroglyfické značky achet.

V rozsáhlých chrámových komplexech (např. v Karnaku) je počet pylonů znásobován i bez ohledu na jejich architektonickou funkci – snad to může souviset se nám neznámou symbolikou. V jasně symbolické roli, i když také ne zcela srozumitelně, se pylony objevují v Knihách mrtvých a dalších podsvětních knihách, kde představují místa zkoušek zemřelého, oddělují od ostatních ty části Duatu, v nichž se po strastiplné cestě setkává s bohy, a podle názorů některých badatelů vyznačují i fáze jeho podsvětní proměny.[2]

Pylon[3] je postaven na obdélníkovém půdorysu a má podobu komolého jehlanu se skloněnými stěnami zakončenými římsou. Je vždy plný, uvnitř bývá jen úzké schodiště, jímž je možno vystoupit na střešní terasu a ke zděnému mostku spojujícímu oba z páru pylonů. Všechny zdi (a zejména zdi přední) mohou být zdobeny náboženskými a mytologickým výjevy a nápisy. Před pylony stávaly vysoké dřevěné stožáry s vlajícími úzkými praporci, někdy i obelisky a kolosální sochy panovníků.

Nejstarším známý doklad užití pylonu pochází z pozůstatků cihlového chrámu Mentuhotepa III. z 11. dynastie postaveného ve Vesetu na hoře nad Údolím králů.[4] Badatelé ovšem předpokládají, že jeho předchůdce lze spatřovat v nárožních věžovitých stavbách s vnitřním schodištěm, které jsou v 5. dynastii součástí zádušního chrámu krále Niuserrea v Abúsíru[5] a v masívním zesílení zdiva věžovitými stavbami čtvercového půdorysu se skloněnými stěnami, které lemují východní vstup do Džedkareova zádušního chrámu v Sakkáře ze závěru stejného období.[6] Počínaje Novou říší jsou pylony nedílnou součástí architektonického kánonu egyptského chrámu a zůstávají jím až do konce trvání kultu egyptských bohů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ASSMANN, Jan. Egypt: theologie a zbožnost rané civilizace. Překlad Barbora Krumphanzlová, Ladislav Bareš. Praha : Oikuméné, 2002. 328 s. ISBN 80-7298-052-1. S. 53.  
  2. NAYDLER, Jeremy. Chrám kosmu: starověká egyptská zkušenost Posvátného. Překlad Miroslav Krůta. Praha : Volvox Globator, 1999. 301 s. ISBN 80-7207-245-5. S. 245n.  
  3. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 391.  
  4. CALLENDER(OVÁ), Gae. Renesance Střední říše. In SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha : BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 7, s. 171.
  5. VERNER, Miroslav. Pyramidy - tajemství minulosti. Praha : Academia, 1997. 408 s. ISBN 80-200-0646-X. S. 277.  
  6. VERNER, Miroslav. Pyramidy - tajemství minulosti. Praha : Academia, 1997. 408 s. ISBN 80-200-0646-X. S. 287.  

Kategorie Pylons (architecture) ve Wikimedia Commons