Římsa

Renesanční římsa s volutovými konzolami

Římsa je vystouplý a profilovaný architektonický prvek, kamenný, cihlový, dřevěný nebo štukový, který vodorovně člení stěnu. Římsa jednak chrání stěnu budovy, případně okno nebo dveře, jednak člení a zdobí fasádu.

Historie

Vyvinula se z překladů dřevěných i kamenných budov a stala se důležitým prvkem klasické řádové architektury. Klasickou římsu tvoří kyma (nosný prvek), geison (okapní deska) a sima (nesený prvek). Do novověké architektury pronikla v renesanci a běžně se užívala i v baroku, klasicismu a novoklasicismu, pokaždé ale jinak a charakteristicky utvářená. Teprve funkcionalistická architektura 20. století se snaží římsy omezit nebo vyloučit.

Druhy říms

Římsa může být plochá, vypouklá (oblounovitá) anebo naopak fabionová, to jest vydutá, běžná hlavně u okapních říms. Hlavní římsy bývají zdobeny průběžnými plastickými ornamenty (vejcovec, perlovec, zubořez, girlanda aj.), bývají barevně odlišeny a někdy jsou podpírány konzolami.

• Hlavní, také korunní nebo okapová římsa tvoří horní okraj fasády a bývá bohatě zdobená.
• Patrové římsy opticky oddělují jednotlivá podlaží.
• Soklová římsa tvoří horní lem soklu budovy.
• Nadokenní a podokenní (parapetní) římsy chrání okna a stěnu před deštěm a mohou být oddělené anebo vzácněji průběžné. V novější době se pokrývají plechem.

Jiná užití

Kromě říms na budovách se v určitých obdobích hojně užívaly i dřevěné římsy na nábytku, zejména na skříních, na ostění dveří, na oltářích a lavicích. Ozdobné krby bývají opatřeny profilovou římsou z kamene nebo štuku.

V horolezectví se pojem římsa užívá metaforicky pro vodorovnou vyčnělinu ve skalní stěně.

Odkazy

Literatura

• J. Herout, Slabikář návštěvníků památek. Praha 1978, str. 218
• Ottův slovník naučný, heslo Římsa. Sv. 21, str. 808

Související články

• Ozdobný architektonický prvek
• Podokenní římsa