Klasická řádová architektura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hlavice klasických řádů: toskánská, dórská, ionská, moderní iónská, korintská a kompozitní

Klasická řádová architektura (nebo jen řádová architektura, též systém sloupových řádů) je termín používaný pro architektonický systém vycházející z klasické řecké antické architektury. Je charakterizován sloupy a kladím (překladem).

Antické řády[editovat | editovat zdroj]

Základem klasické řádové architektury je systém vertikálních nosných článků - sloupů či pilířů a horizontálních nesených článků v podobě překladu neboli kladí. Proto se také tento systém často nazývá „systémem sloupových řádů“, neboť sloup je jakousi základní jednotkou celého systému. Určuje výšku a mohutnost stavby. Počet sloupů je v tomto systému základní jednotkou. Aby byla stavba dle antických představ „krásná“, musí jich být na průčelí vždy sudý počet, ideálně šest, osm nebo deset.

Vývoj tří klasických řeckých sloupových řádů.

V antickém Řecku obsahoval tento systém tři základní řády:

  • Dórský řád je nejstarší a vznikl v podstatě opisem tehdejší dřevěné architektury do kamenného materiálu.
  • Iónský řád do jisté míry vychází z dórského, ale je křehčí, štíhlejší a zdobnější. Vznikl a rozšířil se především v řeckých městech Malé Asie.
  • Korintský řád je nejmladším řádem pojmenovaným po antickém Korintu. Je podobný ionskému, ale je zdobnější.

Tyto tři řády byly už v antice podle jejich charakteru přiřazovány charakteru božstev, kterým byla zasvěcena patřičná svatyně. Hřmotný a těžký dórský řád náleží mužům, válečníkům. Proto jsou v tomto stylu stavěny například chrámy boha Dia, ale také chrámy Palas Athény (Athénská akropole), neboť je bohyní války. Jónského řádu se používalo pro chrámy ženských božstev.

Řádová superpozice[editovat | editovat zdroj]

Už antice vznikla také tzv. řádová superpozice tj, pokud jsou jednotlivé řády použity na jedné budově (např. na vícepodlažní arkádě, řadí se v přesném pořadí na sebe: (odspodu) dórský, jónský a korintský řád.

Řím a řádová architektura[editovat | editovat zdroj]

Už v antice (Řím) také začalo být toto tvarosloví používáno ne jako nosné konstrukce, ale jako architektonická dekorace nosných stěn, což je přístup běžný pak v renesanci, baroku i později. Římská archirektura také do jisté míry pozměnila tvarosloví tří základních řeckých řádů.

Římská architektura obohatila antické řády o dva další, kterými jsou:

  • Kompozitní řád vznikl kombinací jednotlivých prvků tří základní řeckých řádů.

Přesně definovaná a poměrně složitá pravila použití těchto prvků byla „kodifikována“ v knize římského architekta 1. stol. Vitruvia, nazvané Deset knih o architektuře.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Po pádu římské říše došlo také k rozvratu pravidel o „správném“ způsobu stavění.

Stavitelé následujících epoch se však snažili na antický způsob dle svých možností navázat. Poprvé se tak stalo v době tzv. Karolinské renesance za Karla Velikého, později se o totéž pokusil kolem roku 1000 císař Ota III. v tzv. Otonském období. V jedenáctém a dvanáctém století používal klasické řádové tvarosloví tzv. románský sloh.

Gotický sloh však přinesl zcela nový způsob stavění a také zcela odlišné architektonické tvarosloví. Antické a antikizující prvky se proto dostávají na řadu až v pozdním středověku v souvislosti se stále sílícími snahami o vědomý návrat k antickému dědictví.

Renesance a baroko[editovat | editovat zdroj]

Součástí humanistického návratu k antice v Itálii patnáctého století bylo i intenzivní studium antické architektury. Jako rozbuška proto zapůsobil objev a vydání tiskem Vitruviových Deseti knih o architektuře. Renesanční architekti používali Vitruvioných pravidel velmi důsledně a snažili se také vytvářet pravidla tam, kde Vitruvius pravidla nezanechal. Renesance je tak místem velmi čilé teoretické práce. V rychlém sledu za sebou vychází řada knih o architektuře (Palladio, Alberti, Vignola, Serlio), které se staly takřka povinnou výbavou každého architekta i vzdělaného šlechtice. Novým jevem se stala vícepatrová a vícestupňová architektura:

Manýrismus především rozšířil řádové tvarosloví o nový řád:

Rustikový řád byl chápán jako řád „země“. v řádové superpozici byl kladen nejníže a byl v té době nesmírně oblíbený. Často byl používán nejen pro architektonické ztvárnění přízemí jednotlivých staveb, ale také pro různé grotty a další vybavení zahrad.

Barokní architekti, například Francesco Borromini nebo náš Jan Blažej Santini používali řádovou architekturu velice nedogmaticky, ale přitom nikoli libovolně, nýbrž nesmírně rafinovaně a s přesně vypočteným záměrem.

Borromini dokonce studoval pozdní antickou architekturu a nacházel v ní vynikající předlohy a inspirace pro své vlastní stavby. V podání těchto architektů je také jako klasický řád používáno i „ordine gotico“, neboli „gotický řád“ a to s plným vědomím důsledků, včetně zařazení tohoto gotického řádu do systému řádové superpozice.

Od klasicismu po současnost[editovat | editovat zdroj]

Schodiště do Španělského sálu Pražského hradu

Klasicismus přichází s naprostou negací barokní kultury a umění. Jako mnohokrát poté, snaží se i klasicismus o návrat ke kořenům, to jest k podobě, kterou měla architektura v antice, přesněji v klasickém Řecku. Klasicistní architektura proto nakládá s jednotlivými řády tak, jak s nimi bylo či mělo být nakládáno v antice. V podstatě proto odvrhla také mladší řády a užívala pouze tří řádů klasického Řecka. Při stavbě veřejných reprezentativních budov se klasicismus uplatňoval až do poloviny 20. století, například v USA (National Gallery of Art ve Washingtonu) a řádovou architekturu používala také nacistická architektura a socialistický realismus (sorela).

Podnikatelské baroko v Šestajovicích

K sloupovým řádům se opět vrací období neoslohů a velmi tvůrčím způsobem i řada moderních architektů. Například Josip Plečnik na Pražském hradě nebo Josef Gočár ve svém domě U Černé Matky Boží v Praze používali řádové tvarosloví, byť velice originálně.

Konec řádové architektury však znamenalo rozšíření funkcionalismu (od 30. let 20. století). Dnes se proto řádové architektury v novostavbách užívá pouze v realizacích pochybné kvality, jakými jsou například vily novodobých bohatců (podnikatelské baroko). Do jisté míry však došlo k použití prvků řádové architektury v postmoderní architektuře žáků Louise Kahna.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Syrový, B. a kol.: Architektura - svědectví dob, Praha, 1987.
  • Vlček, P. a Havlová, E.: Praha 1610-1700 - Kapitoly o architektuře raného baroka, Praha 1999 (v úvodu knihy slušný text o řádech v manýrismu a baroku)