Dórský řád

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dórský řád (tzv. mužský řád) je nejstarší antický stavební řád, vyznačující se monumentální střízlivostí a jednoduchostí. Užíval se na pevninské části Řecka – na poloostrově Peloponnés – i v Itálii (Paestum) a na Sicílii (Agrigento aj.) od 7. století př. n. l. do 5. století př. n. l. a i později často napodoboval. Je součástí klasické řádové architektury.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dórský řád vznikl již v 7. století př. n. l. na základě mykénského megara a nese zřetelné stopy dřívější dřevěné architektury. Běžně byl používán od 6. století př. n. l. K jeho zdokonalení v detailech došlo v 5. století př. n. l. I když každý dórský chrám je jiný, všechny znaky dórského řádu se dodržovaly s překvapující přesností a důsledností.

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Dórský stavební řád:
1 – tympanon, 2 – akrotér, 3 – šikmá římsa (sima), 4 – vodorovná římsa (geison), 5 – mutulus, 7 – vlys, 8 – triglyf, 9 – metópa, 10 – regula, 11 – kapky, 12 – taenia, 13 – architráv, 14 – hlavice, 15 – abakus, 16 – echinus, 17 – sloup, 18 – kanelování, 19 - stylobat
Parthenónřecký dórský sloh.
U římského dórském slohu si všimněte jiného umístění triglyfů.

Sloupy, architráv, konstrukce štítu i triglyfy (vyčnělé konce stropních trámů) odpovídají dřevěné architektuře. Dórský řád vyniká monumentální prostotou až strohostí, kterou vyvažují jen plastické výzdoby tympanonu a metóp. Proporčně jsou dórské sloupy nejmohutnější ze všech antických sloupů, proto se tento styl – na rozdíl od iónského – nazývá také mužským.

Dórské chrámy byly původně barevné, zejména červené a modré, i když jeden ze zakladatelů dějin umění, Johann Joachim Winckelmann prosazoval představu, že byly jen v barvě kamene.

Části[editovat | editovat zdroj]

Štít[editovat | editovat zdroj]

Průčelí antického chrámu vrcholí trojúhelníkovým štítem se šikmou (sima) a vodorovnou (geison) římsou. Jeho výplň čili tympanon mohl být zdoben reliéfem a osazen na vrcholku a na rozích akroterii, která měla tvar palmety, zvířecí a lidské postavy nebo gryfa – lva s orlí hlavou a křídly. Tašky byly obvykle z pálené hlíny, někdy i z mramoru.

Kladí[editovat | editovat zdroj]

Pod štítem se nachází římsa s kapkami – guttae, která je spojena s vlysem. Ten je složen ze střídavě položených obdélných desek – triglyfů se žlábkovým ornamentem a reliéfně zdobenými metopami. Nejspodnější částí kladí je hladký architráv tvořený souvislými kvádry kamene.

sloupy[editovat | editovat zdroj]

Abakus (čtvercová deska) a okrouhlý echinus (poduška) tvoří prostou dvoudílnou hlavici podle mykénského vzoru a napojuje architráv na sloup. Masivní mírně kónické sloupy mají dřík kanelovaný 16–22 svislými žlábky, které se stýkají v ostré hraně. Tyto žlábky mohou být k vrcholu dříku přerušeny několika prstenci. Sloup se směrem vzhůru zužuje a je navíc mírně vydutý do soudku (entase), aby se vzhled stavby odlehčil. Dórský sloup nemá patku a spočívá přímo na podstavě - stylobatu.

Stylobates[editovat | editovat zdroj]

Kamenná podstava celé stavby čili stylobates je složen ze tří vysokých stupňů. Podstavou se konstrukce chrámu začínala a na její vyhlazený povrch si kameníci rýsovali tvary sloupů a dalších detailů.

Srovnání s iónským řádem[editovat | editovat zdroj]

Srovnání řádů
Dórský řád Iónský řád
Tvar sloupů a kládí Přísně daný Uvolněnější, lehčí, vznosnější a zdobnější
Sloup v poměru ke své výšce Širší (1:6) Štíhlejší (1:8)
Žlábky (kanely) Mělké, oddělené hranou Hluboké, oddělené páskem
Patka Chybí Ano, členitá
Echinos Zaoblený S volutami
Architráv Nerozdělený Členěný na tři horizontální pásy
Vlys Střídání triglyfů a metop Souvislý reliéf
Výskyt Peloponnés, Itálie, Sicílie Malá Asie
Princip mužský ženský

Estetika a optické klamy[editovat | editovat zdroj]

Vrcholy krajních sloupů Parthenónu jsou mírně odkloněny ven, aby při pohledu zdola působily svisle.

Ideální proporce, vyváženost horizontál a vertikál spojených šikmými liniemi štítů je udivující dodnes. Bylo jí dosaženo geometrizací architektury, jejíž estetický kánon vycházel z filosofické představy o ideálních geometrických tvarech a proporcích. Na základě takového kánonu byl stanoven modul jako poměrný princip používaný při stavbě antických chrámů. Například dórský sloup byl z 11 takových modulů.

Zejména dórské chrámy záměrně využívaly různé optické klamy, které kladly nesmírné nároky na přesnost kamenické práce. O nepatrně soudkovitém vydutí sloupů jsme se už zmínili, podlaha chrámu byla nepatrně vypuklá, aby prostor vypadal větší. Rohové sloupy nebyly postaveny kolmo, ale lehce šikmo, neboť teprve pak je zrak v důsledku optického klamu dokáže vnímat jako svislé (Platón).

Umělci[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější komplex dórských budov, Akropolis v Athénách, dal vybudovat i přes odpor svých nepřátel Periklés. Práce byla zahájena roku 447 př. n. l. výstavbou Parthenónu a dokončena roku 438 př. n. l.[1] Jeho architekty byli Iktínos a Kallikrates, sochařskou výzdobu provedl Feidiás – včetně dávno zničené sochy Athény, která dominovala uprostřed Parthenónu. Mnésiklés postavil Propylaje.

Nejznámější stavby[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Řecko. Lonely Planet. Praha: Svojtka 2003. ISBN 80-7237-628-4, str. 100.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]