Athéna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Athéna v přilbě

Athéna je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia. Jde o bohyni moudrosti a vítězné války, ochránkyni statečnosti, práva, spravedlnosti a umění. V pozdějších dobách byla ztotožňována se svým římským protějškem Minervou.

symbol: sova

Původ[editovat | editovat zdroj]

O jejím původu je známo mnoho mýtů:

  • Podle Pelasgů se bohyně Athéna narodila v Libyi, nedaleko jezera Tritónis. Tam ji našly tři libyjské nymfy a ujaly se jí. Jako malé děvčátko prý nešťastnou náhodou při hravém zápasu s oštěpem a štítem zabila svou přítelkyni Palladu a na její památku přiřadila její jméno před své.
  • podle Hellénů byl Athéniným otcem Pallas, okřídlený kozlí obr, který se ji později pokusil znásilnit. Stáhla ho z kůže, udělala si z ní aigidu, jeho křídla si připjala k ramenům a jeho jméno připojila ke svému. Podle jiné verze však je aigida z kůže Gorgony Medúsy; tuto kůži stáhla poté, co Perseus uťal Medúsinu hlavu.
  • podle další z verzí byl jejím otcem Itónos, král stejnojmenného města
  • jiný zdroj tvrdí, že Athéna byla dcerou Poseidóna, že se ho však zřekla a byla adoptována Diem, kterého o to požádala
  • asi nejrozšířenější je však toto: když Zeus zatoužil po Titánce Métidě, ta mu v různých proměnách unikala, nakonec však byla polapena a otěhotněla. Objevila se však věštba, že se narodí moudrá dcera a bude-li mít Métis další dítě, pak to bude statečný syn a ten svrhne Dia stejně jako on svrhl svého otce Krona. A tak Zeus raději Métidu spolkl, takže od té doby ji nikdo nespatřil. Po čase přišla na Dia krutá bolest hlavy (stalo se to u jezera Tritón). Na pomoc přispěchal bůh Hermés, donutil Héfaista nebo Prométhea přinést klín a palici. Těmi udělali do Diovy lebky skulinu a z ní vyskočila Athéna v plné zbroji.
  • Její znak byla sova

Povaha, působení[editovat | editovat zdroj]

Přesně podle věštby byla Athéna zosobněná moudrost a síla. Byla Diovou nejoblíbenější dcerou, rád s ní rozmlouval, nic před ní neskrýval, vždy jí ve všem vyhověl. Athéna si jeho přízně považovala, neustále byla v jeho blízkosti. Nikdy také nezatoužila po žádném jiném bohu nebo muži. Přes svůj původ, krásu a vznešenost se nikdy neprovdala a zůstala Athénou Panenskou (řecky Athéna Parthenos). Pouze jednou byla nemilosrdná. Jedna obyčejná, ale velice nadaná dívka, se vytahovala, že je lepší než sama Athéna. Ta dívka se jmenovala Arachné. Po souboji v tkaní ji Athéna proměnila v pavouka.

Bohyně války[editovat | editovat zdroj]

Byla jednou z nejmocnějších bohyň. Na rozdíl od boha zuřivé války Area byla Athéna bohyní války moudře a rozvážně vedené, vždy končící vítězstvím, ovládala taktiku a strategii. O její radu prosili moudří náčelníci. Řekové ji ctili jako „Athénu ve zbroji“ (Athéna Enoplos) nebo jako „Athénu vyzývající k boji“ (Athéna Promachos). Také byla zvaná Athénou Vítěznou (Athéna Níké). Byla vždy ochránkyní Řeků, nejmilejší jí byli však Athéňané. Vždy chránila města, která měla v chrámech její sošky, tzv. palladia. Dokud bylo palladium v chrámu, město bylo nedobytné. Jedno vzácné palladium bylo i v Tróji na hradě Pergamu a teprve poté, co je Odysseus a Diomédes ukradli, mohla být Trója dobyta.

Ochránkyně lidí[editovat | editovat zdroj]

Athéna však byla i bohyní života v míru, ochránkyní práva i sněmů, dávala městům i lidem blahobyt, ochraňovala děti a nemocné. Athéňanům darovala olivu, byla zakladatelkou a ochránkyní řeckého zemědělství.

Ochraňovala také umění a umělecké práce, naučila ženy příst a tkát, pomáhala stavitelům chrámů, muže naučila řemeslům jako zlatnictví, kovářství, barvířství. Chránila lidi, kteří jí přinášeli oběti.

Athéna sama vynalezla pluh, hrábě, uzdu, jho, loď i válečný vůz. Také hliněný hrnec, trubku a flétnu. Byla velmi milosrdná, u hrdelního soudu na areopagu v případě vyrovnaných hlasů soudců vždy hlasovala pro osvobození obviněného.

Héfaistos, Erichthonios[editovat | editovat zdroj]

Její vzezření vzbuzovalo respekt, byla štíhlá a urostlá, zobrazovaná někdy v dlouhé říze, většinou však ve zbroji. Na hlavě nosila přilbici, v pravé ruce měla kopí, v levé štít aigidu (též egidu), na něm připevněnou hlavu hrůzné Medúsy. Často ji provázela sova, symbol moudrosti, znak města Athén.

Zbroj si nejprve půjčovala od Dia, ale v době trojské války si nechala vytepat vlastní. Požádala o to samotného Héfaista, božského kováře, který však nechtěl za práci peníze, ale její přízeň. Pokusil se ji znásilnit, ale Athéna se vytrhla a sémě dopadlo na zem a oplodnilo matku zemi. Nikdo si očekávané dítě nechtěl vzít na starost a odpovídat za jeho výchovu. Athéna se ho ujala a chlapec byl pojmenován Erichthonios. Dítě ukryla do posvátného košíku, ten svěřila Aglauře, nejstarší dceři athénského krále Kekropa, a nařídila jí, aby dítě přísně střežila. Kekrops byl synem matky země a narodil se jako napůl člověk, napůl had a stejně tak vypadal Erichthonios, takže se předpokládalo, že Kekrops je jeho otcem. Aglauros a její sestry Hersé a Pandrosos už nedokázaly zkrotit svou zvědavost a košík otevřely. Když uviděly dítě s hadím ocasem místo nohou a vedle něj ležel obrovský had, v panické hrůze se vrhly z athénské Akropole do propasti. Erichthonios se později stál zakladatelem Athén, založil kult bohyně Athény a přikázal světit na počest bohyně Athény slavnost panathénají.

Vliv a činy bohyně Athény[editovat | editovat zdroj]

  • s Diem bojovala proti Gigantům, sama zabila Enkelada a Pallanta
  • pomáhala Argonautům při jejich dlouhé cestě za zlatým rounem
  • když se později dostala s bohem moří Poseidónem do sporu o vládu nad Attikou, měl právě král Kekrops rozhodnout, čí dar městu je cennější: Athéna zvítězila, protože darovala městu olivovník, zatímco Poseidón nechal vytrysknout pramen slané vody.
  • provázela Persea v jeho boji proti Gorgonám
  • rekovi Bellerofontovi dala uzdu, aby mohl ovládnou okřídleného koně Pégasa
  • Když ji urazil trojský princ Paris tím, že ji nepřiznal prvenství ve sporu o jablko „té nejkrásnější“, pomstila se mu tím, že byla na straně Achajců a pomohla jim zvítězit nad Trójou
  • Když se Diomédes - její ctitel - dostal v bitvě do úzkých, sama sedla do jeho válečného vozu a zachránila ho
  • radila Epeiovi při stavbě trójského koně
  • Pomohla ithackému králi Odysseovi dostat se zpět do vlasti a porazit přesilu nepřátel
  • když thébský věštec Teiresiás podle jedné verze mýtu spatřil nedopatřením Athénu nahou, ona ho za trest stihla slepotou, ale zároveň mu dala schopnost rozumět řeči ptáků. K tomu mu věnovala zvláštní slepeckou hůl, která jej bezpečně vedla a darovala mu též hodně dlouhý život
  • jiný byl případ Arachné, která soupeřila s Athénou ve tkaní - za tuto pýchu ji bohyně tvrdě potrestala, proměnila ji v pavouka

Podobných příběhů byla celá řada a v nich Athéna nikdy své věrné neopustila. Pomáhala vždy Řekům, zejména Athéňanům a později i Římanům, kteří ji rovněž ctili pod jménem Minerva.

Panathénaje[editovat | editovat zdroj]

byly nejvýznamnější slavnosti, na kterých Řekové vzdávali pocty Athéně. Konaly se každý čtvrtý rok jako „velké“, začínaly v předvečer Ahéniných narozenin (v polovině srpna) pochodňovým během, pokračovaly slavnostním průvodem na Akropolis a končily veslařskými závody v Peiraieu. Jejich součástí byly také závody hudební, básnické, řečnické, gymnastické a jezdecké. „Malé“ panathénaje se slavily každoročně a byly méně okázalé.

Přívlastky Athény[editovat | editovat zdroj]

Epiteta: Polias - ochránkyně měst, promachos - patronka v boji, nikéforos - propůjčující vítězství, ergané - patronka řemesel, hygieiá - léčící, kúrotrofos - opatrovnice dětí, tritónis, tritogenická - tritónská panna, glaukópis - sovooká, parthenos - panenská, enhoplos - připravená k boji

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Ke jménu Athény se pojí nejslavnější výtvory řeckého umění, zejména architektury a sochařství, namátkou chrámy na athénské Akropoli:

Ze sochařských dílen jsou nejznámější výtvory:

  • Feidiovy sochy ze zlata a slonoviny, resp. z bronzu Athéna Parthenos, Athéna Promachos a Athéna Lemnia (z poloviny 5. stol. př. n. l.), známé bohužel jenom z pozdních kopií
  • reliéfová výzdoba Parthenónu, zhotovená pod Feidiovým vedením
  • Athéna Myrónova (z poloviny 5. stol. př. n. l.)
  • Athéna Varvakejská, napodobenina Feidiovy chrámové sochy z Parthenónu a další

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, 2003, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky