Polyhymnia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polyhymnia
RodičeZeus a Mnémosyné
PříbuzníKleió, Kalliopé, Melpomené, Úrania, Euterpé, Terpsichoré, Erató a Thálie (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polyhymnia (latinsky Polyhymnia, řecky Πολυύμνια – asi „Mnohohymná“) či někdy jen Polymnia (Πολύμνια) je v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Je Múzou hymnických zpěvů a sborové lyriky.

Múz je celkem devět, takto k nim přináleží jednotlivá umění:

  • Kalliopé – epické básnictví; mívá voskové tabulky a rydlo
  • Euterpé – hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
  • Erató – milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
  • Thaleia – veselé básnictví a komedie; mívá divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
  • Melpomené – tragédie; mívá tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
  • Terpsichoré – tanec; mívá lyru
  • Kleió – dějepisectví; mívá svitek rukopisu
  • Úrania – astronomie; mívá glóbus
  • Polyhymnia – hymnický a sborový zpěv; nemá žádné symboly, bývá zobrazována zahalená a zamyšlená

V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté – „Pečlivost“, Mnémé – „Paměť“ a Aoidé – „Zpěv“.

Všechny jsou krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupují většinou ve sboru. Žijí s bohy na Olympu, milují tanec a zpěv, který obveseluje bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim je Apollón, ale ochraňují je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim chová velice nerudně.

Polyhymnia nemá žádný svůj symbol, snad jenom hluboké zamyšlení, v němž bývá zobrazována. Zdá se, že nemá ani žádný soukromý život.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

  • Zachovaly se dvě její vynikající sochy, římské kopie helénistických originálů. Jedna je ve Vatikánském muzeu, druhá ve Státních muzeích v Berlíně.
  • Česká sbírka odlitků antické plastiky FF UK obsahuje rekonstrukci sochy Múza Polyhymnie[1].

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky